Královna chaosu

Bylo pondělí, jedenáct hodin dopoledne. Do téhle chvíle jsem se motala po ložnici a přemýšlela, co si obléct. Seděla jsem ve své domácí pracovně a říkala si: Mohla bych odpovědět na pár těch e-mailů, a pak jsem vyskočila, abych umyla nádobí. V kuchyni mi tekoucí voda připomněla, že se ucpalo umyvadlo v koupelně. Než jsem došla do koupelny, zapomněla jsem, co jsem tam chtěla. Těkala jsem z místnosti do místnosti. Jelikož jsem neměla tušení, kde začít, a nedokázala jsem si srovnat priority, dál jsem bezcílně bloumala po bytě. V pozdním odpoledni jsem se pořád ještě nepodívala na seznam věcí, které jsem měla v plánu vyřídit. (Snažila jsem se, ale nemohla jsem ho najít.) Když jsem si uvědomila, že den už pomalu končí, zpanikařila jsem. Právě jsem stála v kuchyni a snažila se připadnout na způsob, jak tenhle začarovaný kruh prolomit, když vtom zazvonil zvonek. Pozvala jsem na večeři svého kamaráda Kena, kterého jsem znala už od vysoké, dobře dvacet let. Ken nyní pracoval jako scenárista, pořád byl mladistvý a energický a díky svým pihám a zářivě rusým vlasům vypadal mnohem mladší. Když jsme se seznámili, mluvil o svém ADHD otevřeně a já ho za tu upřímnost obdivovala. Když mi opět líčil historky o svých ADHD malérech, jeho smích se rozléhal po celém bytě: jak přišel pozdě na jednání se slavným producentem, jak ztratil originál scénáře, a spousta dalších ADHD problémů a zádrhelů, minulých i současných. Jeho povídání mě rychle dostalo z mizerné nálady. Ken dojedl poslední sousto, dokončil další zábavnou ADHD anekdotu a napil se piva. Pak se na mě soustředěně podíval a řekl: „Myslím, že by ses taky měla otestovat.“

Tihle zrzci, pomyslela jsem si. Pořád si z člověka utahují. „No jo, jasně,“ řekla jsem. „Ha, ha.“ „Ne, vážně,“ odpověděl. „Máš tady počítač, ne?“ Věděl velmi dobře, že počítač mám. Proč se chová tak divně? Moje vynikající nálada zakolísala. Najednou mě přešla chuť na dezert. „Jen tak z legrace, proč ho nezapneš?“ naléhal. „Jsem si jistý, že na netu je spousta dotazníků na ADHD. Co kdyby sis nějaký zkusila udělat? Čistě ze sportu…“ Zapnula jsem počítač, abych ho umlčela. Naťukala jsem pár klíčových slov a našla Jasper/Goldbergův ADD dotazník pro dospělé (2006). Začala jsem poslušně vyplňovat odpovědi. Otázka 1: Doma, v práci nebo ve škole v myšlenkách odbíhám od úkolů, které jsou nezajímavé nebo obtížné. Vybrala jsem si nejextrémnější odpověď na celé škále: Velmi často. U otázky 4 jsem začala propadat panice. Nechápala jsem, proč tyhle otázky v testu vůbec jsou. Copak si takhle nepřipadá každý? říkala jsem si. Podle dotazníku počet bodů vyšší než 70 znamenal ADD/ ADHD v dospělosti. Moje skóre? 102. Sdělila jsem Kenovi výsledek. „Gratuluju,“ řekl se smíchem. „Uděláme z tebe předsedkyni klubu!“

Nepozornost: typický projev ADHD 

Lidé s ADHD, u nichž převažuje nepozornost, tvoří nejméně 30 procent klinicky zaznamenaných případů (Barkley 2010). Ale co přesně „nepozornost“ znamená? Většina odborníků se shoduje, že nejde ani tak o to, že bychom nedávali pozor, nýbrž o to, že věnujeme pozornost nesprávným věcem a hladina naší pozornosti kolísá – nejsme ji schopní udržet. Snadno se necháme rozptýlit a naše pozornost často odbíhá od zamýšleného cíle k jiným věcem, které jsou zajímavější, přitažlivější nebo prostě, víte, barevnější. Nepozorná mysl představuje ošemetný paradox. Pokud si neuvědomujete, že si něco neuvědomujete, zdánlivě bezvýznamné věci se mohou během času proměnit ve velké ztráty. Když lidé kolem vás dělají negativní závěry ohledně vašeho chování (a to dělají!), nemůžete jejich obvinění vyvrátit, protože nemáte tušení, proč například nedokážete v práci dodržet ty nejjednodušší pokyny nebo během milování aspoň jedním očkem nesledovat dveřmi ložnice poslední epizodu seriálu Larry, kroť se. Přátelé a milenci často usoudí, že nám na nich nezáleží, a nespokojení zaměstnavatelé nás považují za lemply. Tyto předpoklady a závěry jsou ale většinou mylné. Nepozornost vede přinejmenším k tomu, že si otloukáme nohy o rohy stolů, narážíme do futer a obecně působíme dojmem, že jsme nešikovnější než ostatní. Ačkoli u standup komiček to může být ku prospěchu věci, většina z nás by se raději obešla bez modřin a dalších zranění, k nimž dochází, když je mysl na jednom místě a holeň na jiném. A dokonce i když máme dobrý den, nepozornost může znamenat, že nám uniknou v rozhovoru nebo při četbě klíčové detaily.

Cena za roztěkanost

Ztrácení klíčů (a prakticky čehokoli jiného) je dalším typickým rysem ADHD. Ti, kdo ADHD netrpí, teď nejspíš podotknou, že každý občas někam založí klíče. Ačkoli to může být běžná věc, z výzkumů vyplývá, že lidem s ADHD se stává nápadně častěji. Jedna studie porovnávala 146 dospělých osob s ADHD se 109 dospělými bez ADHD z běžného vzorku populace. Když se výzkumníci ptali, zda ti lidé často zažívají příznaky nepozornosti používané k diagnostikování ADHD, rozdíly byly dramatické. U běžné populace se příznaky projevovaly v 3,6 %, zatímco u dospělých s ADHD v 81,2 % (Barkley, Murphy, a Fisher 2008). Není divu, že se ze ztrácení klíčů stalo takové ADHD klišé. Bohužel je to naše realita. Nejenže je nepozornost nepříjemná, může se také prodražit. Když jsem si poprvé v životě koupila nějaký kus oblečení na splátky – krásný, ručně pletený svetr – skončilo to katastrofou. Trvalo mi měsíce, než jsem ho splatila, a stačila jedna cesta do veřejné prádelny, abych ho tam zapomněla, spolu s celou pračkou svých dalších oblíbených oděvů. Nepozornost se může prodražit i v jiných ohledech. Pokud přehlédneme při vyplňování formulářů klíčové detaily, může to zdržet zásadně důležité dokumenty o týdny či měsíce. Jednou jsem si přinesla domů přihlášku do programu na příspěvky na léky, který mi mohl ušetřit stovky dolarů. Místo abych ji vyplnila a podala, strčila jsem ji do zásuvky a zapomněla na ni – na několik let. Když jsem se konečně k vyplňování dostala, několikrát jsem si formulář zkontrolovala, než jsem ho poslala. O několik týdnů později mi přihlášku vrátili nevyřízenou, protože jsem zapomněla vyplnit drobnou, ale důležitou položku.

Zvažte minutu!

Vysoká úroveň nepozornosti neznamená jen ztráty. Můžete taky něco získat – totiž na váze. Podle jedné studie (Fleming, Levy a Levitan 2005) můžou být příznaky nepozornosti varovnou známkou pro riziko těžké obezity. Ačkoli závěry z výzkumů nejsou definitivní, prvotní studie zjevně naznačují souvislost mezi nepozorností a jezením z nudy. Existují také jisté důkazy toho, že si ženy s vysokou mírou nepozornosti nemusejí uvědomovat, že mají hlad, což vede k vynechávání jídel a možnému pozdějšímu přejídání. Nebo si při jídle nevšimnou, že už jsou syté. 

Zkuste tohle

Hlavním způsobem řešení nepozornosti a roztržitosti při ADHD jsou léky. Když jsem začala brát stimulanty na ADHD, jedním z největších přínosů bylo, že se mi prudce zvýšila schopnost soustředit se na to, čemu jsem se rozhodla věnovat. Pokud byste raději neužívala léky nebo na vás dobře nezabírají, mohly by pomoct některé z následujících strategií.

Přidejte jeden krok 

Pokud míváte často zpoždění, možná vám připadá nelogické přidávat k čemukoli další krok, ale dlouhodobě tím ušetříte spoustu času. Dřív jsem si dělávala starosti s tím, jestli jsem nenechala při odchodu z domu zapnutý sporák, zapomínala jsem nákupní seznam na stole v kuchyni, před schůzkou jsem si nezjistila, jak se na dané místo dostanu, atd. Dneska se vždycky na chvilku zastavím, než vyjdu ze dveří, a v duchu si odškrtám bod po bodu. Zároveň se rozhlédnu po kuchyni a položím si otázku: Je všechno vypnuté? Mám s sebou nákupní seznam? Koš na odpadky, kočičí jídlo a moje nové boty jsou mimo dosah zlobivého psa? Tenhle krůček může ušetřit později hodně času. Fyzický návyk zastavit se a znehybnět mi připomíná, abych to udělala. Pokud jde o klíče, několikrát si před odchodem ověřím, jestli jsou opravdu ve správné kapsičce v kabelce.

Jak nepřibrat 

Jestli jste jako já, používáte svačinky, aby vám pomohly soustředit se u psacího stolu na práci. Dejte si záležet na tom, abyste věnovaly pozornost tomu, co jíte, a jak často. Kdybych si nedávala pozor, chodila bych do kuchyně každých deset minut. A než den skončí, snadno bych zkonzumovala nějakých 1 000 až 1 500 kalorií navíc. Místo abych přestala jíst u psacího stolu, snažím se zajistit si předem zásoby nízkokalorických zdravých svačinek. Taky obvykle piju vodu, ne sladké limonády nebo nápoje s kofeinem. Ze sladkých nápojů se přibírá hodně rychle a příliš mnoho kofeinu může později navodit prudký záchvat únavy. Důležité věci dělejte v době, kdy jste nejsoustředěnější Já jsem ranní ptáče. Už dávno vím, že se dokážu nejvíc soustředit před polednem. Ve dvě odpoledne, skoro na minutu přesně, jsem zralá na usnutí. Kolem páté zase ožívám, ale moje úroveň bdělosti a soustředění se málokdy vyrovnají ranním výkonům. Vědomosti znamenají moc a já tuhle informaci o svém fungování využívám při plánování a stanovování priorit. Když mám před sebou důležitý úkol, který vyžaduje větší soustředění než jiné, naplánuju si ho pokud možno na dopoledne.

Seznam úkolů si vystavte na nápadné místo 

Seznamy úkolů jsou určeny k tomu, aby vám připomínaly, co je třeba udělat, a udržely vás na správné cestě. Dejte si záležet na tom, aby ten váš byl nápadný a vystavený na viditelném místě. Jakmile ho něčím zakryjete, hrozí katastrofa! Když se to stane, vaše pozornost se nepochybně obrátí k nutnosti zalít vadnoucí pokojovky kolem, ke krásnému modrému nebi za oknem, k úžasnému letáku toho nového grafi ckého studia, kam jste chtěly zavolat, nebo, nebo, nebo…

Používejte papírový diář, ne elektronické zařízení 

Možná jsem staromódní, ale mezi lidmi s ADHD nejsem jediná, kdo dává přednost papírovému diáři. Je větší než mobil a snáz se hledá, když ho někde na stole zahrabu. Další výhodou papírového plánovače je, že samotná nutnost si na určitý den schůzku či úkol zapsat zvyšuje pravděpodobnost, že si na to vzpomenu. Papírový diář nemusím zapínat, a ani nemusím používat nabídky, hledat nebo mačkat nějaká tlačítka. Stačí ho otevřít, přehlédnout zápisy, a hned jsem zpátky v akci. Pokud vyhledání další schůzky nebo úkolu trvá déle než vteřinu, dost pravděpodobně to vůbec neudělám. Navíc je prakticky nulová šance, že mě papírový diář rozptýlí, když ho otevřu, zatímco na mobilu si můžu začít kontrolovat maily, přihlásit se na Facebook nebo si začít hrát s hromadou těch báječných aplikací. U papírového diáře můžu udělat jedinou věc: zkontrolovat povinnosti. Šmytec.

Nestyďte se požádat o opakování 

Neváhejte a žádejte ostatní, aby vám zopakovali, co právě řekli. Když se přestanete soustředit a část rozhovoru vám unikne, ať už mluvíte osobně, nebo do telefonu, nestyďte se přerušit toho druhého a požádat ho, aby vám zopakoval, co právě řekl. Pokud je to vhodné, sdělte dotyčnému, že se ptáte, protože je to pro vás důležité a chcete mít jistotu, že jste to správně pochopila. Nepozornost mi v životě způsobila spoustu ztrát. Patří k nim nejlepší přátelé, několik zaměstnání a oblíbený svetr. Ale má i svoji světlou stránku: jelikož jsem čas od času tak nepozorná, může mi to ušetřit trapnou chvilku, když potkám někoho, kdo má na sobě můj ztracený svetr; je dost pravděpodobné, že si toho ani nevšimnu (pokud v něm dotyčná samozřejmě nebude vypadat mnohem líp než já).

Ukázka z knihy.

Královna chaosu Zoë Kessler: Královna Chaosu, Portál 2019 Přeložila Petra Diestlerová.