Jste introvertní, nebo vysoce citliví?

Devadesátá léta minulého století byla dobou, v níž se propagovala asertivita a podnikavost. Dnes je situace poněkud jiná. K tomu přispěla významnou měrou Susan Cainová svou knihou Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit, která poprvé vyšla v roce 2012 (a česky téhož roku). Autorka hovoří o tom, že na Západě, a obzvláště v Americe, dominuje „extravertní ideál“, který je společenský, průrazný a dobře se cítí v centru pozornosti.

Typický extravert dává přednost akci, riskování a moc nepochybuje. A tak se Cainová jakožto introvertka ve své knize snaží ukázat, že i protipól extravertů má svou hodnotu a funkci. Introverti se podle ní vyznačují rysy jako přemýšlivost, intelektuálnost, citlivost, vážnost, introspekce, klid, vyhledávání samoty či odpor k riziku. 

Snahy Susan Cainové bychom mohli připodobnit k úsilí Elaine Aronové, jež je autorkou knihy The Highly Sensitive Person: How to Thrive When the World Overwhelms You (Vysoce citlivá osoba: Jak se cítit dobře, když vás svět zahlcuje) z roku 1996, jejíž vydání se nyní připravuje i v češtině. V ní se, jak je z názvu patrné, tato psycholožka soustředí na takzvanou vysokou citlivost. Přitom musíme dodat, že Aronová přijala vydání knihy Ticho s výhradami, protože to, co Aronová považuje za typické znaky vysoce citlivých lidí – podle ní jsou to hlubocí myslitelé, kteří pomalu zpracovávají zážitky, jsou citliví na podněty, reagují silnými emocemi a potřebují čas o samotě –, podle ní Cainová přisuzuje introvertům.


Placená zóna

Ondřej Fafejta