Dvě hodiny nekousat!

Čím jste chtěla být jako dítě? 

Asi jako každé dítě jsem i já vystřídala mnoho představ o svém budoucím povolání. Od učitelky, archeoložky až po dětskou psycholožku. Nicméně čím jsem byla starší, tím mě začala víc a víc naplňovat představa pomáhat lidem jako lékařka. Konkrétně pro zubní lékařství jsem se rozhodla až rok před maturitou. 

Jak vy jako dítě vzpomínáte na návštěvy zubní ordinace?

Bohužel musím říct, že moje vzpomínky na dětskou zubní lékařku nejsou zrovna pozitivní. Vybavuji si nehezké obrázky v čekárně i ne zcela empatický přístup naší lékařky. Nejspíš i díky tomu se snažím o přívětivější přístup k dětským pacientům.

Co vás nakonec přivedlo k povolání zubaře?

Vlastně mě k tomu tak trochu navedla moje maminka, která se zubaře bála, a mít vlastního ve své rodině by se jí líbilo. Dnes ji za to musím poděkovat. Nedovedu si představit dělat jinou práci. Baví mě, že mohu dělat manuální práci, u které vidím výsledky. Mohu pracovat s lidmi a pomáhat jim, přestože je to práce někdy velmi náročná.

K zubaři se nikdo netěší, lidi se bojí bolesti. Je bolest u zubaře nevyhnutelná?

To určitě není. Samozřejmě je nutné chodit pravidelně na preventivní prohlídky, aby se všechny problémy mohly odhalit včas. V dnešní době máme na výběr i několik druhů anestezií proti bolesti. Nicméně pokud někdo výrazně podcení prevenci, je bolest právě ten důvod, proč lidé přijdou sami a rádi. Mělo by platit, že zubní lékař by měl raději od bolesti ulevovat než ji působit.

Dávají se injekce proti bolesti i dětem?

Není to vždy nutné. Záleží na rozsahu prováděného výkonu. Pokud by šlo o delší a bolestivé vrtání nebo například o extrakce zubů, pak je anestezie indikována. Máme i povrchové anestezie v podobě gelů nebo sprejů, kterými lze znecitlivět sliznici v místě vpichu, aby aplikace injekce tolik nebolela. Někdy je mnohem lepší použít injekci, než aby dítě muselo pociťovat bolest a vytvořilo si kvůli tomu negativní zkušenost a vztah k zubnímu lékaři.

Setkáváte se s tím, že rodiče straší děti zubařem? „Počkej, když si nebudeš čistit zuby, paní zubařka na tebe vezme vrtačku...!“ 

Bohužel ano. Pokud má zubní lékař v ordinaci k ošetření dětského pacienta, musí vždy zároveň pracovat i s jeho rodiči, což je někdy ta neobtížnější část. Často rodiče svoje děti zbytečně dopředu stresují, nebo situaci naopak zlehčují, a nevytvářejí tak dostatečnou emocionální podporu. 

Co děláte pro to, aby se děti ve vaší ordinaci nebály?

Určitě je nutný individuální přístup ke každému dítěti. Také je potřeba ovlivnit prostředí ordinace, do které vstupují. Proto máme na stěnách rozvěšené veselé obrázky zoubků. Kromě toho lze nosit i barevné oblečení nebo roušky a předejít tak strachu z lékařského bílého pláště. Děti u nás vítáme vždy s úsměvem na tváři. Zároveň je dobré zprvu odlehčit atmosféru, popovídat si o škole, školce, prázdninách a podobně. V této fázi je nutné, aby děti neviděly žádné nástroje, kterých by se mohly bát, a uvolnily se. Malé děti sedí na křesle na svém rodiči, aby tak získaly pocit bezpečí. V neposlední řadě je nutné jim vše vysvětlovat, mluvit na ně a ukazovat jim každý krok. Se sestřičkou také říkáme, že máme místo vrtačky vlastně košťátko, a klidně děti pošolícháme vrtačkou na prstu, aby se přesvědčilo, že to není nic hrozného. Co se týče samotného vrtání, u nás se osvědčilo počítání. Dohodneme se například, že budu počítat do pěti a pak přestanu vrtat a bude pauza na vypláchnutí. Nahlas počítám a dítě se soustředí na můj hlas a na počítání, čímž se odvede jeho pozornost od strachu z bolesti.

Kolik let je vašemu nejmladšímu pacientovi?

Ve své péči mám pacienty zhruba od jejich půl roku. Nejmladší pacientce, které jsem ošetřovala zubní kaz, byly tři roky. 

Má cenu přivést k zubaři mimino s prvním zubem, nebo se má přijít do ordinace až s prvním kazem?

Jakmile má miminko první zoubek, tak by mělo přijít s rodiči na první kontrolu. Poté je nutné chodit na preventivní prohlídku každého půl roku, aby si dítě zvyklo, že mu někdo kontroluje ústní dutinu, a nebálo se. Je to důležité také pro poučení některých rodičů ohledně správného dodržování ústní hygieny dětí. 

Setkávají se zubaři u dětí ještě dnes s tzv. medovými zuby? Tedy se zuby zkaženými kvůli tomu, že maminka dítěti namáčela dudlík do medu, aby bylo klidné a dumlalo sladký cumel.

Řekla bych, že přímo s medovými kazy už se setkáváme jen výjimečně. Naštěstí už je veřejnost lépe informována o zásadách ústní hygieny a o tomto nešťastném zlozvyku. I přesto je mnoho dětí, které mají chrup ve velmi špatném stavu. Bohužel převážně vinou rodičů či prarodičů, kteří neomezují přísun sladkostí a sladkých nápojů a nedbají na pravidelné čistění a dočišťování zubů. 

Lze vyšetřit či dokonce ošetřit dítě proti jeho vůli? Prý existuje něco jako kovový „prst“ na vypáčení pusy... 

Ano, existuje. Předpokládám, že v některých ordinacích je stále ještě využíván u špatně ošetřitelných dětí. My se takovýmto postupům vyhýbáme. Pokud se dětští pacienti ošetřují proti jejich vůli, je dost pravděpodobné, že u nich vznikne psychický blok a strach ze zubaře, který mnohdy přetrvává až do dospělosti. Pokud je to opravdu nevyhnutelné a dítě nelze ošetřit, je možno poslat pacienta na specializované zařízení k ošetření v analgosedaci, kdy dítě celé ošetření prospí a žádné negativní zážitky si nepamatuje.

Máte nějaké veselé historky z ošetřování dětí? Slyšel jsem, že k vám přišel chlapeček s pusou zalepenou izolepou... 

To je pravda, sám si pusu před ošetřením zalepil. Musela jsem se s ním dohodnout, že izolepu na chvíli odlepím a po ošetření mu ji zase vrátím. Obecně je práce s dětmi často úsměvná. Děti jsou úžasně bezprostřední, když se rozpovídají. Jednou jsem měla malého chlapečka, který přišel na preventivní prohlídku, sedl si na křeslo a já ho poprosila, aby otevřel pusu pořádně jako tygr, abych se mohla podívat. Chlapeček skutečně krásně otevřel, k tomu ovšem i hlasitě zakřičel na celou ordinaci. Lekla jsem se já i moje sestřička. Od té doby říkám, aby děti otevřely ústa jako krokodýl. Zatím to má úspěch. 

Jsou nějaké nové trendy v dětské zubařině – kromě barevných výplní zubů?

Zubní lékařství je velmi rychle se vyvíjející obor. Máme nové typy výplní, včetně těch barevných, pro které je nutné minimální vrtání zubu. Dále výplně, které jsou schopné do sebe vtáhnout fluoridy ze zubních past a pak je postupně uvolňovat. Díky rentgenovým snímkům, které dnes představují minimální zátěž pro organismus, můžeme také včas odhalit skryté kazy nebo ortodontické anomálie a včas je tak léčit nebo jim předcházet. Některé ordinace rovněž využívají k sanaci kazů ošetření laserem a lokální fluoridaci. Také se rozvíjí i přístup k pacientovi. Jak už jsem říkala, je možné například ošetření v analgosedaci, kdy celý zákrok pacient prospí a nic si z něj nepamatuje. 

Každé druhé dítě má dnes rovnátka, přičemž některá stojí šedesát tisíc nebo ještě víc. Jsou rovnátka vždy potřeba? Nestává se z ortodoncie spíš byznys než medicína?

Rovnátka vždy potřeba nejsou. Nicméně v dnešní době se ortodontické problémy chrupu řeší daleko více, než tomu bylo dříve. Je to samozřejmě dobře. Nejde jen o rovné zuby z estetického hlediska, ortodontické problémy chrupu mohou ovlivnit i kazivost chrupu a stav dásní, ale i například bolestivost čelistních kloubů. Dále s tím mohou souviset problémy při příjmu potravy vinou špatného žvýkání nebo logopedické problémy se špatnou výslovností. Co se týče finanční stránky věci, samozřejmě nejde o levnou záležitost, ortodontická léčba je navíc náročná i z časového hlediska, nicméně je třeba na ni nahlížet jako na dlouhodobou investici do budoucnosti a svého zdraví.

Není škoda, že byly zrušeny povinné zubní prohlídky v rámci školní docházky?

Ano i ne. Na jednu stranu byly tyto prohlídky zárukou pravidelné návštěvy zubního lékaře. Dnes rodiče často své děti zapomínají brát na pravidelné preventivní vyšetření po půl roce. Zároveň ale byly tyto prohlídky velmi rychlé a neosobní. Lékaři měli často jen málo času a celou třídu museli kontrolovat v časovém presu.

Mají zubaři v popisu práce nějakou osvětu? Chodí třeba za dětmi po školách či školkách?

Pokud je to zapotřebí, tak by poučení o správné ústní hygieně mělo být součástí standardní preventivní prohlídky. Jinak lékaři nemají povinnost dělat osvětu mimo svoji ordinaci, nicméně je to žádoucí. Sama jsem ještě během studia na vysoké škole navštěvovala školy a školky, kde jsme s mojí kolegyní děti poučovaly o tom, jak a proč vzniká kaz a co je nutné dělat pro to, abychom tomu předešli. 

Co nejvíc dětem kazí zuby? 

Je to kombinace sladkostí a špatné hygieny. Kromě toho v dnešní době děti hodně pijí slazené nápoje, které jsou nejenom plné cukru, ale i kofeinu. Nejlepším řešením je vyrovnaná zdravá strava a k pití voda nebo neslazený čaj. 

Slyšel jsem, že mít první zuby zkažené nevadí. Není to hloupost?

Je to hloupost. To, že první zuby vypadnou, neznamená, že není nutné se o ně starat. Dočasné zuby nám udržují v dutině ústní místo pro zuby stálé. Pokud se zkazí nebo je nutné je vytrhnout, vzniká veliké riziko kazivosti stálého chrupu, včetně špatného prořezání stálých zubů. Od toho se mohou odvíjet i ortodontické anomálie zubů.

Nahradí žvýkačka čištění zubů, jak se říká?

Žvýkačka osvěží dech a pomáhá po jídle zneutralizovat kyselé prostředí v ústní dutině díky tomu, že zvětšuje produkci slin. Tím opravdu snižuje riziko vzniku zubního kazu. Nicméně čistění zubů nenahradí. Plak na zubech je nutné mechanicky odstranit pomocí kartáčku. Zvláště je potřeba si dávat pozor na žvýkačky obsahující cukr, které riziko vzniku zubního kazu naopak zvětšují.

Co jablko po čištění zubů před spaním? Babička říkávala, že to nevadí...

Bohužel, babičky nemají vždy pravdu. I jablko obsahuje cukry, které bakterie v dutině ústní rozkládají na kyseliny. Ty pak demineralizují zubní sklovinu a vzniká kaz. Proto je po vyčistění povolena pouze čistá voda.

Zubařina je vlastně rukodělné řemeslo. Je těžké vytrhnout zub? Dříve to dělávali kováři.

Někdy je zubařina skutečně velmi fyzicky náročná. A několikrát jsem se u trhání pěkně zapotila. Kde nepomůžou svaly, musí přijít na řadu šikovnost a trpělivost.

Co byste poradila dítěti, které by se chtělo stát zubařem? 

Jít si za svým snem. Je to krásné povolaní, ale je potřeba se obrnit trpělivostí na těžká studia a následnou práci. A samozřejmě trénovat manuální zručnost. 

Kde se vzala zoubková víla? Nemá ten zvyk kořeny v nějaké pohanské pověře?

Ano, má. Pohanští předkové věřili, že pokud by mléčné zuby jejich ratolestí našly zlé bytosti, mohly by je uhranout a ublížit jim. Proto rodiče vypadlé dočasné zuby zakopávali do země. Tradice zoubkové víly, která vezme dětské zoubky zpod polštáře a vymění je za nějakou odměnu, se k nám rozšířila z Ameriky a Anglie. 

Vždycky mě zajímalo, kdo stříhá holiče a kdo trhá zuby zubařům. Nebo zvládají zubaři ošetřit sami sebe?

Sami to nezvládáme, tudíž i zubař musí čas od času zajít k zubaři. Řekla bych, že zubaři sami jsou často ti nejhorší pacienti.