Pohádková hodina

Vzpomínám si na jeden obzvlášť slunný lednový den, kdy to za okny vypadalo jako na jaře, ale mně ve třetí třídě občas zamrzal úsměv na rtech. Jeden si totiž nepřipadá vždy jako vítěz. 

Vyučování ten den začalo hodinou češtiny. Téma? Vyjmenovaná slova po S. Mnohokrát jsme řadu vyjmenovaných slov v předchozích hodinách přeříkali, zahráli si spoustu her, vyplnili spoustu cvičení. Všichni umí daná vyjmenovaná slova zpaměti, kromě jednoho. Zasekl se u slova syčet. Následuje pomocná otázka – „Když bude had vydávat zvuk, tak bude… Co bude dělat had?“ Kýžené slovo syčet už je na spadnutí. Dramatická pauza umocňuje čekání. Nešťastníkovi napovídá celá třída. Konečně je tady odpověď: „Ssss... “  

Indián na válečné stezce

Následuje hodina prvouky a zdá se, že téma pravidel slušného chování je blízké všem. V závěru hodiny plné diskuzí a názorů jsem děti vyzvala, aby napsaly svých TOP 10 pravidel. V tu chvíli se třídou line nepříjemný vtíravý odér doprovázející střevní potíže. Zvoní. Děti dopsaly pravidla, odevzdaly sešity. A v TOP 10 pravidlech čtu hned v prvním sešitě: 1) neprdět. Co k tomu dodat?

Dobrá, stalo se. Zvoní a začíná dvouhodinovka výtvarky. I tentokrát téma děti oslovilo. V kombinaci různobarevně míchaných odstínů temperových barev vznikají na čtvrtkách malá umělecká díla. Tak přece – konec dobrý, všechno dobré… by bylo, kdyby se během chvilky, kdy se věnuji skupině na opačném konci třídy, v protilehlém koutu třídy neobjevil veselý obličej zcela zamaskovaný sytými temperovými barvami. Chlapec, v budoucnu nepochybně světově uznávaný svobodomyslný umělec, se zmatlal temperou jak indián na válečné stezce. To budou mít doma radost, říkám si. Jaké neskonalé štěstí mě potkalo, že jsme ten den pracovali s vodou rozpustnými barvami.