Každá doba je dramatická

Bavil vás ve škole víc dějepis, nebo literatura?

Vlastně obojí stejně. Literatura je s dějepisem hodně spojená.

Náměty svých knih hledáte často v historii. Nepřipadá vám současnost sdostatek dramatická?

Každá doba je dramatická. Já ale možná potřebuji od doby, o které píšu, větší odstup. A příčina toho, proč se v mých knihách objevuje minulost, je ještě jiná. Myslím si, že na každého člověka působí prostředí, v němž vyrůstá a v němž žije. Určitým způsobem ho formuje. Takže pokud chci vystihnout motivy chování svých postav, potřebuji je vylíčit v jejich době a prostředí.

Dnes se nabízí paralela mezi aktuální nákazou koronavirem a epidemií tyfu ve Valašském Meziříčí v roce 1954, kterou popisujete v románu Hana, včetně karantény, uzavření města, mrtvých… Nezatrnulo vám trochu z té analogie, jak skutečnost dohání literaturu?

Vlastně mě to do této chvíle vůbec nenapadlo. Ale doufám, že doba už přece jenom pokročila, lidské poznání se posunulo a důsledky současné epidemie nebudou tak tragické.

Jak máme chápat název knihy Hana, která pojednává rovným dílem o hrdince Haně, ale i Miře? Nejde spíš o pohanu či vinu?

Postavy hlavních hrdinek jsem pojmenovala po skutečných dcerách pana Karla Hellera, který byl ve Valašském Meziříčí významným představitelem židovské komunity. A jméno Hana jsem jako titul zvolila jednak proto, že je to jméno jedné z hrdinek knihy, jejíž osud se táhne celým textem, ale také proto, že hana vyjadřuje pocit viny, s nímž se hrdinka mé knihy potýkala.