Tajemství učitelské snídaně

Můj středeční rozvrh vypadá laickým okem úplně úžasně. Tři hodiny výuky, hodina volno, hodina výuky, obídek a konec. Ale jak se říká – šedivá je teorie, zelený je strom života. Takže to může dopadnout například takhle.

Potíže s Přemyslovci

7:30 – Vcházím do kabinetu, vařím kafe a těším se, jak se zakousnu do rohlíku. Snídám totiž až ve škole. Ale přijde Bětka, která nepsala poslední test a potřebuje se domluvit, kdy ho bude psát. Než to domluvíme, zvoní na hodinu. Popadnu aspoň kafe a běžím. Hodina je fajn až na to, že polovina studentů neví, jaký je rozdíl mezi kostelem a klášterem, a Honza si myslí, že slib chudoby, poslušnosti a čistoty pro řeholníky znamená, že budou dbát na hygienu.

8:30 – Přestávka a přichází kolegyně, že si potřebuje prostudovat doporučení z pedagogicko-psychologické poradny pro jednu studentku. Jsem i výchovná poradkyně, takže je to v mé gesci. V sekundě se následně dozvídám, že v době ledové se lidé přece nemohli živit rybolovem, když bylo všechno zamrzlé.

9:25 – Končí hodina a vidina velké přestávky je příslibem toho, že se snad konečně najím. Jenže kolegyni volá devadesátiletý tatínek, že upadl a nemůže se zvednout. Kolegyně musí za ním. Řeším s vedením, že za ni odučím čtvrtou hodinu, i když nemám pohotovost, protože jsou to maturanti a každá hodina dobrá. Do toho přijde Majka odevzdat část ročníkové práce a domluvit si konzultaci. 

9:40 – Začíná další hodina, tentokrát ve výtvarné třídě. Nelíbí se jim, že nově instalované podhledy zakryly kousek rodokmenu Přemyslovců, který jsem před mnoha lety namalovala na zeď. Chtějí to opravit. Domluvíme si organizační schůzku na odpoledne. O přestávce se přijde zeptat Jirka, jestli v tom portfoliu uměleckých slohů u biedermeieru musí být i ukázka architektury, a Luboš, proč má na bakalářích čtyřku z písemky, když dostal 3/4. Po několikáté mu zopakuji úskalí a pravidla zápisu známek do bakalářů.