Manuscriptorium školám

Co je Manuscriptorium?

Manuscriptorium je písařská dílna ve středověkém klášteře, kde mniši opisovali knihy. Dnes je to název pro nejrozsáhlejší digitální knihovnu vzácných historických rukopisů v Evropě. Funguje již sedmnáct let a spravuje ji Národní knihovna.

V čem je její největší význam?

V digitální podobě zpřístupňuje vzácné rukopisy badatelům, ale i široké veřejnosti. Jde o literární památky, jejichž fyzická dostupnost pro vědecké zkoumání je značně omezená a pro zájmovou badatelskou činnost v podstatě nulová. V digitální podobě je naopak lze zkoumat odkudkoli v nejlepší možné kvalitě a kromě některých skutečně expertních analýz přitom není nutné vystavovat originální listinu podmínkám, které by přispívaly k její degradaci. Díky vysoké kvalitě digitální kopie nabízí samozřejmě také řadu možných využití pro výuku od základní školy po univerzity.

Ano, to si lze poměrně dobře představit. Proč tedy vznikl ještě speciální projekt této knihovny pro potřeby škol? Vyšehradský kodex bude pořád Vyšehradský kodex, ať k němu přistoupím odkudkoli.

To rozhodně. Manuscriptorium pro školy ale není jen brána nebo filtr, je to komplexní servis učitelům, kteří zvažují zařazení konkrétní literární památky do výuky. Kromě kompletní digitální knihovny nabízí portál také tematické seznamy rozdělené podle zamýšleného užití: historiografické prameny, texty k dějinám české literatury, rukopisy významné z hlediska dějin kultury a knižní malby a ilustrační iluminace. Kromě tohoto tematického dělení je největší devízou Manuscriptoria školám jeho didaktická nadstavba, tedy náměty na využití ve výuce, modelové přípravy vyučovacích hodin, inspirace pro mezipředmětové vztahy. Jde vlastně o specifický soubor DUMů postavených na práci s autentickou literární památkou. Manuscriptorium školám se tak stává nejen knihovnou zdrojových materiálů, ale také didaktickou laboratoří pedagogů.

V jakých předmětech především nachází Manuscriptorium využití?

Jako první každého asi napadne dějepis, literatura a výtvarná výchova. To je racionální úvaha. Každá velká dějinná událost má svou listinnou památku – dekret, zakládací listinu nebo aspoň prohlášení; dále je reflektována v kronikách a letopisech. Podobně výuka literatury, především literární historie, se opírá o pilíře ikonických děl, jako je Dalimilova kronika, Jistebnický kancionál, Orbis pictus. Konečně také využití středověkých iluminací při výuce výtvarné výchovy je celkem nasnadě. Už méně uživatelů si na první dobrou uvědomí, že v digitální knihovně jsou unikátní díla z oblasti kartografie, mapy ukazující dávno zaniklý svět, herbáře, bestiáře čili atlasy skutečných i bájných zvířat či notové záznamy hudby, jakou dnes mohou žáci slyšet jen velmi, velmi vzácně. Všechny tyto materiály lze didakticky využít.