Za jedno ze svých největších ocenění považuje den, kdy ještě jako učitelka šla se svými druháčky kolem místního hřbitova a Filip, který téměř nemluvil, jí bezelstně oznámil, že až umře, bude jí pravidelně chodit zalévat kytičky na hrob. Vím to, protože to povídala ostatním učitelkám na kurzu čtenářské gramotnosti, který jsem ji donutila lektorovat. Byla by totiž nesmírná škoda, kdyby se její zkušenosti nedostaly dál. A tak i po celoživotní kariéře učitelky na prvním stupni pokračuje Hana Sábelová jako knihovnice. Její práce si všimlo dokonce i ministerstvo školství.
Za co tě tehdy ocenili?
Spolu s vychovatelkami z dětského domova jsme s jedním žáčkem za půl roku zvládli učivo první třídy. Naučili jsme Káju číst, psát a počítat. Kája totiž přišel do školy až v pololetí. Než se dostal do domova, rodiče ho do školy neposílali. Chodila jsem za ním i odpoledne a vysvětlovala vychovatelkám, jakým způsobem s dětmi pracuji ve třídě a jak ho mohou dál vést v učení. Ještě ve druhém ročníku jsme museli intenzivně trénovat, ale protože jsem věděla, že ho budu mít zase já, rozplánovala jsem si individuální výuku.
Všechno dohnal?
Už do pololetí druhé třídy všechno zvládl. Byl navíc starší než ostatní děti a velmi cílevědomý, takže to dokázal. Učila jsem ho do páté třídy a vždycky měl pod lavicí atlas a plánoval si, kam všude vyrazí.
A jak se mu daří? Víš o něm něco?
Psal, že se vyučil pokrývačem, pracoval v Německu a dodělává si maturitu.
Mám pocit, že tvá výuka nikdy nebyla úplně standardní.
Byla jsem například ve své době proti všem učitelkám ve škole, když jsem si vybrala Frause – kvůli Hejného matematice. Mezi kolegyněmi jsem pak nenašla pokračovatelky. Bohužel. Bylo to totiž velmi pracné. Vše jsem se musela sama naučit. A taky to znamenalo množství školení a nových příprav.
Ale netradičně jsi nepřistupovala jenom k matice.
Prvouku jsem učila na našich zahradách. (smích) Vyráběli jsme pampeliškový med a děcka si odnášela domů ředkvičky a saláty, co si sama vypěstovala. To souviselo i s pracovní a výtvarnou výchovou, ale brala jsem to jako něco normálního.
Jsi pedagogický talent, nebo ses někde inspirovala? Předpokládám, že tohle na pajdáku neučí.
Já přišla do práce s tím, že jsem na vysoké škole byla zčásti naprosto zbytečně. Kromě praxe nás učili věci, které jsem nikdy nepoužila. Až jsem sama začala učit, pochopila jsem, co po nás na pedagogické chtěli. Mám prostě touhu předávat ostatním to, co vím já, a dělat je lepšími. Je to spíš choroba než talent.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
INFORMATORIUM 3-8 je časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách. Najdete v něm rozhovory s osobnostmi české pedagogiky, psychologie a dalších oblastí souvisejících s výchovou a vzděláváním, nápady na cvičení s dětmi, zajímavé hry a pracovní listy, zajímavosti, které „hýbou“ světem předškoláků a malých školáků. Připravujeme pro vás také články týkající se zdraví dětí i dospělých a též náměty pro tvořivou práci. Nechybí inspirace z mateřských škol. Náš časopis vám umožní nahlédnout do všeho, co zajímá mateřské školy a školní družiny!