Online archiv

Autor: -red-

Výtvarné práce dětí ozdobily radnici

-red-, 1/2005
Tradiční výstava výtvarných, keramických a literárních prací žáků a členů kroužků vsetínské základní školy Integra probíhala v prosinci loňského roku na tamní radnici pod názvem Radujme se všichni spolu... Letos poprvé si alemohli návštěvníci výstavy výrobky zakoupit."Finanční prostředky, které se nám podaří získat, vložíme zpět do rozvoje činnosti keramických a výtvarných dílen,"informoval ředitel školy Libor Podešva.

Až osm procent dětí je hyperaktivních

-red-, 1/2005
Pět až osm procent dětí v České republice je hyperaktivních. Přibližně třetina hyperaktivních lidí časem dozraje a jejich dysfunkce se upraví, třetina může a dokáže svůj handicap kompenzovat a jsou ve své práci úspěšní. Třetinahyperaktivních lidí patří do skupiny osob ohrožených sociálně patologickými jevy, uvedl ředitel Institutu pro studium a terapii hyperaktivity a poruch pozornosti Radek Ptáček. Více na www.hyperaktivita.cz.

TĚLO - OBRAZ SEBE SAMA

-red-, 1/2005
Nejistému člověku je každá jistota dobrá, třeba ta nejkonkrétnější a nejhmatatelnější, jakou je jeho tělo. Naše body image - vnímání vlastního těla je jakousi mentální reprezentací nás samotných. Rozsáhlý americký výzkum z roku1997 potvrzuje, že problémy s vlastním tělem má většina americké populace. Ze čtyř tisíc respondentů bylo až 56 % žen nespokojeno se svým tělem jako takovým. Nespokojené byly zejména se svým břichem (71 %), hmotností (66 %),boky (60 %) a svaly (58 %). Muži byli se svým tělem spokojenější, ale i mezi nimi bylo 43 % se svým tělem celkově nespokojeno, přitom nejvíce se svým břichem (63 %), tělesnou hmotností (52 %), svaly (45 %) a hrudníkem (38 %).Nejraději by se respondenti zbavili své tělesné hmotnosti, a to až do té míry, že by celých 15 % žen a 11 % mužů raději obětovalo více než pět let svého života výměnou za vytouženou tělesnou hmotnost. 24 % žen a 17 % mužů by naoltář své tělesné hmotnosti položili bez váhání tři roky svého života. Nejspokojenější jsou se svým tělem nejmladší a nejštíhlejší ženy mezi třinácti a devatenácti lety, nespokojených je jen 54 %, méně jsou se svým tělemspokojené ženy mezi dvacátým a třicátým rokem života (57 %). S postupujícím věkem se toto číslo už nezvyšuje, ačkoli se zvyšuje tělesná hmotnost žen.Názor partnera nebo partnerky je pro spokojenost s vlastním tělem důležitý pro 40 % žen a 29 % mužů. Může vést až ke změně vnímání sebe sama."Když mně můj partner dává najevo, že jsem hezká, cítím se opravdu hezká ajsem se sebou spokojená,"říká čtyřiapadesátiletá respondentka. Souvislost mezi míněním druhých a spokojeností se sebou začíná už velmi brzy."Mínění mého partnera o mně a o mém vzhledu je pro mě vším,"říkásedmnáctiletá dívka."Pokud bych se mu nelíbila, zničilo by mě to."Výsměch a narážky ze strany druhých během dětství a během adolescence vnímání vlastního těla i sebeobraz velmi silně ovlivňují."Vzpomínky nanarážky druhých na můj vzhled se mi pořád vracejí,"říká osmnáctiletá dívka."Jako bych měla pocit, že je ve mně něco špatně. Bylo jedno, jak štíhlá jsem byla, vždycky jsem se cítila jako tlustá holka, ze které sikaždý dělá legraci,"vzpomíná sedmatřicetiletá žena. Pro 73 % žen a 57 % mužů má výsměch druhých negativní vliv na vnímání vlastního těla. S těmito čísly je srovnatelná snad jen tělesná hmotnost. Podle odpovědí respondentůmá na negativní sebeobraz výsměch druhých dokonce závažnější vliv než sexuální zneužití. Je to pravděpodobně proto, že výsměch druhých je mezi vrstevníky velmi rozšířený a velmi pravděpodobně ho na rozdíl od sexuálního zneužitízažila i většina respondentů.

Prix Irene

-red-, 1/2005
Prix Irene je cena pojmenovaná po Irene Bloomfield a udělovaná každoročně jedinci za účinný a originální přínos k tvorbě míru mezi lidskými skupinami.Irene Bloomfield byla britská psychoanalytička a skupinová analytička, která v Praze vychovala komunitu svých žáků. Její životní motivací bylo vytvářet porozumění mezi lidskými skupinami. Narozena roku 1918 v Německu,odkud s rodiči odjela před hrozbou nacismu, vzdělávala se ve Švédsku a v Anglii, kde pak žila a pracovala. Vedla psychoterapeutické skupiny sdružující lidi různých etnických původů a různých barev pleti, poskytovalapsychoterapii uprchlíkům, obětem násilí, obětem holocaustu, vězňům, a také personálu věznic. Vedla výcviky v psychoterapii společné pro rabíny a duchovní různých církví a pro takovéto společenství spoluzaložila a vedla imezinárodní Asociaci pastorální péče a poradenství. Přednášela, publikovala psychoterapeutické studie, z hlediska psychoanalýzy interpretovala biblické texty.Posledních sedm let svého života pravidelně navštěvovala Prahu, kde vedla (spolu s Gaby Glassman) workshopy pro psychoterapeuty, kteří se zabývají traumatem holocaustu při občanském sdružení Tolerance a občanskáspolečnost. Projekt s původním názvem Rodiny po holocaustu byl na její počest později přejmenován na Rafael Centrum, podle stejnojmenného zařízení, které Irene Bloomfield založila v Londýně. Irene Bloomfield zemřela v roce 2001uprostřed práce.Cena Prix Irene má podporovat díla, která souzní s celoživotním úsilím Irene Bloomfield. Mohou to být počiny v oblasti sociální, díla literární, vědecká, umělecká. Cena byla založena z odkazu Irene Bloomfield. Prvně bylaudělena v roce 2003 a jejím prvním nositelem se stal Kumar Vishwanathan, Ind žijící v Čechách. Cenu přijal za svou práci pro Vesničku soužití, která se stala domovem pro Romy společně s ostatními. Podruhé byla udělena v roce2004 Janě Hradílkové za její mnohaletou činnost a zejména za úspěšné a statečné organizování české pomoci ohroženým dětem a rodinám v Čečně.

Spánek a obezita

-red-, 1/2005
Odborníci na hubnutí mají nyní nové doporučení pro lidi, kteří se snaží zhubnout: více spát. Rozsáhlá studie nyní prokázala překvapivě silný vztah mezi délkou spánku a rizikem vzniku obezity.U lidí, kteří spí méně než čtyři hodiny denně, byl zjištěn o 73 % vyšší výskyt obezity ve srovnání s lidmi, kteří spí doporučovaných 7-9 hodin. U lidí, kteří spí v průměru pět hodin denně, bylo riziko obezity o 50 % vyššív porovnání s lidmi, kteří spí 8-9 hodin, a u lidí s šesti hodinami spánku bylo riziko vyšší jen o 23 %. Výsledky tohoto výzkumu, jehož autory jsou Steven Heymsfield a James Gangwisch, byly prezentovány na konferenciSeveroamerické asociace pro studium obezity.Studie vycházela z informací o souboru 18 tisíc dospělých lidí z osmdesátých let 20. století. Autoři museli zohlednit celou řadu intervenujících faktorů (životosprávu, pohyb apod.), aby co nejlépe izolovali efekt spánku,na který se zaměřili. Gangwisch uvádí, že zjištěná souvislost se zdá opakem toho, co by se dalo intuitivně vyvodit. Ve spánku totiž člověk spotřebovává méně energie než během bdění. Na druhou stranu však během spánkunepřijímáme potravu. Zdá se, že chronický nedostatek spánku hraje podstatnou roli v tom, jak člověk vyhledává a přijímá potravu."Přibývají vědecké důkazy o tom, že existuje spojitost mezi spánkem a různými nervovýmidrahami, které regulují příjem potravy,"připomíná Heymsfield.Spánková deprivace snižuje hladinu leptinu, krevní bílkoviny, která oslabuje chuť k jídlu. Zdá se, že tato látka ovlivňuje to, jak mozek reguluje pocit nasycení. Spánková deprivace naopak způsobuje zvyšování hladinygrehlinu, který chuť k jídlu podporuje.Zdá se tedy, že prodloužení doby spánku by mohlo být jedním z doporučení pro lidi, kteří se snaží bojovat s nadváhou.

Děti homosexuálních rodičů se vyvíjejí normálně

-red-, 1/2005
Dospívající děti, které vyrůstají v rodinách ženských homosexuálních párů, se vyvíjejí stejně dobře jako děti, které mají rodiče opačného pohlaví. Kvalita rodinných vztahů je, zdá se, důležitější než to, zda jsou dětivychovávány rodiči opačného, či stejného pohlaví. Vyplývá to z nové studie, která byla publikována v časopise Child Development (listopad/prosinec 2004). Výzkum mj. ukázal, že děti z obou typů rodin (s rodiči stejného aopačného pohlaví) se neliší v navazování vztahů a v partnerském chování."Nejlepším prediktorem adaptace dospívajících je kvalita jejich vztahu s rodiči,"uvádí Charlotte J. Patterson, spoluautorka studie a profesorka na University of Virginia."Pokud jsou rodiče podporující audržují se svými dětmi blízký vztah, je pravděpodobnější, že jejich dospívající děti budou úspěšnější a šťastnější doma i ve škole."Patterson se svými spolupracovníky zkoumala vzorek dětí ve věku 12-18 let z 88 rodin. Rodiny byly vybrány z rozsáhlejšího souboru, který se účastní velkého národního průzkumu amerických adolescentů. Čtyřicet čtyři rodin,které se výzkumu účastnily, bylo tvořeno ženskými rodičovskými páry, 44 rodiny byly s rodiči opačného pohlaví. Obě skupiny byly vyrovnány z hlediska demografických charakteristik (socioekonomická úroveň rodiny apod.). V rámciměření psychosociálního přizpůsobení a školního výkonu dětí nebyly mezi oběma skupinami zjištěny žádné významné rozdíly.

Psychologické poradenství pomáhá onkologicky nemocným

-red-, 12/2004
U žen s nádory prsu, které využívají psychologického poradenství, dochází nejen k redukci stresu a úzkosti, ale mění se i jejich způsob života. Stravují se zdravěji, přestávají kouřit a posiluje se jejich imunitní systém.Vyplývá to z výsledků nové studie vědců z Ohio State University (Comprehensive Cancer Center), která byla uveřejněna v zářijovém vydání časopisu Journal of Clinical Oncology. Výzkum byl zaměřen na vliv stresu na imunitní systémpacientek s nádorovým onemocněním prsu. Autoři také zjišťovali, zda redukce stresu a změna životosprávy ovlivňuje četnost a časový odstup relapsu onemocnění. Autoři sledovali 2700 žen s rakovinou prsu (ve stadiu 3 a 4) po dobu10 let. Ženy byly náhodně rozděleny do dvou skupin - jedné skupině byla poskytována psychologická intervence (poradenství), druhá absolvovala pouze psychologická vyšetření. Účastnice výzkumu odpovídaly na otázky týkající sejejich emočního stresu, sociálního fungování a životosprávy (zdravého životního stylu). Ukázalo se, že ženy, kterým bylo poskytováno psychologické poradenství, uváděly v průměru lepší náladu a nižší míru prožívaného stresu.Uváděly, že cítí větší podporu ze strany svých přátel a rodiny. Autoři studie analyzovali také vzorky krve všech účastnic. Při sledování hladiny krevních markerů, které souvisejí s imunitním systémem, se ukázalo, žepsychologické poradenství objektivně vedlo k posilování imunitního systému (změny byly zjištěny s odstupem přibližně 6 měsíců).

Jaká je atmosféra v českých školách?

-red-, 12/2004
V průběhu února až dubna 2004 proběhl na 37 základních školách výzkum realizovaný občanským sdružením AISIS zaměřený na atmosféru a spolupráci učitelů, žáků a rodin. Vedle dotazníků pro žáky a učitele byly hodnoceny třiaktivity, ve kterých byla zjišťována úroveň kooperace a komunikace mezi žáky. Výzkum byl zaměřen na žáky 8. ročníků a všechny učitele školy, celkem se výzkumu zúčastnilo 887 žáků a 572 učitelů ze škol, které se zapojily doprojektu Dokážu to, zaměřeného právě na rozvoj osobnostních a sociálních dovedností žáků. Dále uvádíme některé závěry šetření.Výpovědi o spolupráci školy s rodiči získané z rodičovských dotazníků jsou poněkud kontroverzní. Učitelé v drtivé většině uvádějí, že každý rodič je tázán na vlastní názor (který je brán v úvahu) ve všem, co se týká jehodítěte (88 %) a že jsou rodiče tázáni na názory týkající se práce školy a pravidel jejího fungování (70 %). Zároveň polovina učitelů soudí, že se rodiče aktivně účastní školních akcí (54 %).Většina učitelů (86 %) však uvádí, žerodiče navštěvují školu zpravidla jen u příležitosti třídních schůzek nebo na přímou výzvu učitele a pouze 39 % učitelů uvedlo, že se rodiče podílejí na vytváření pravidel školy.Na otázku, jak by spolupráce s rodiči měla vypadat v ideálním případě, učitelé odpovídali, že by bylo dobré, kdyby se rodiče účastnili školních akcí (94 %), a že by měli žádat rodiče o rady ve všech záležitostechtýkajících se jejich dětí (94 %). Poněkud menší procento učitelů (74 %) se domnívá, že by se rodiče měli podílet na utváření školních pravidel.Spolupráce mezi učiteli není na sledovaných školách zcela běžnou záležitostí a učitelé se o ní vyjadřují částečně protikladně. 41 % učitelů uvedlo, že spolu učitelé při plánování výuky a při její realizaci nespolupracují.53 % učitelů naopak soudí, že je obvyklé, že se učitelé na jejich škole vzájemně navštěvují v hodinách a hovoří spolu o výuce a výukových metodách. 80 % učitelů uvedlo, že ve škole pořádají akce a projekty, které vedou kespolupráci žáků a učitelů různých tříd.Klima školy hodnotí učitelé na sledovaných školách velmi pozitivně. Více než 90 % učitelů uvedlo, že mezi učiteli ve škole i mezi učiteli a vedením školy panuje respekt a dobré vzájemné vztahy, že mají naprostou důvěru kesvým kolegům a mohou se na ně obracet s problémy týkajícími se pedagogických záležitostí. Jen o málo menší procento učitelů uvedlo, že má naprostou důvěru k vedení školy (83 %) a že považuje pedagogický sbor za dobrý tým (86%). Stejné procento učitelů se domnívá, že respekt ve škole panuje i mezi žáky a učiteli.Vztahy mezi žáky a učiteli jsou žáky ve sledovaných školách vnímány spíše pozitivně. S tvrzením"naši učitelé na každém z nás najdou něco dobrého"vyjádřila souhlas drtivá většina dotázaných žáků (80 %). 77 %žáků uvedlo, že jim většina učitelů dává příležitost, aby vyjádřili své názory, a 76 % žáků soudí, že vychází dobře s většinou učitelů. 73 % žáků je dále přesvědčeno o tom, že budou-li potřebovat pomoc, jejich učitelé jim jiposkytnou, a že s nimi učitelé jednají fér. O tom, že učitelům na žácích opravdu záleží, je přesvědčeno 71 % žáků. 69 % žáků soudí, že většina učitelů naslouchá tomu, co jim žáci sdělují.Ve sledovaných školách panují mezi žáky relativně dobré vztahy. 80 % žáků uvedlo, že se mezi spolužáky ve třídě cítí příjemně a uvolněně, 70 % si myslí, že žáci mohou otevřeně říci, co si myslí. Pouze polovina žáků však mápocit, že si žáci vzájemně pomáhají s řešením problémů a že se spolužáci ve třídě vzájemně respektují.S násilím mezi žáky se žáci ve sledovaných školách nesetkávají příliš často, nicméně nelze říci, že by se na školách vůbec nevyskytovalo. 29 % žáků uvedlo, že byli v poslední svědky toho, jak byl v jejich třídě někdošikanován jiným žákem, 28 % bylo vloni svědky toho, jak byl v jejich třídě někdo napaden nebo zraněn jiným žákem. 57 % žáků uvedlo, že v jejich třídě bylo někomu v posledních dvou letech něco ukradeno.

Nejčastější otázky o psychologickém testování

-red-, 11/2004
Asociace vydavatelů testů (Association of Test Publishers) vypracovala odpovědi na nejčastější otázky, které si laická veřejnost v souvislosti s psychologickými testy klade. Jejich výběr přinášíme ve volném překladu.

Genová terapie lenosti

-red-, 11/2004
Díky genové terapii se z váhajících primátů stávají workoholici. Stačí jenom lehce pozměnit jejich genetickou výbavu. Stejně jako lidé, i opice mají tendenci k lenošení a zahálení, zejména tehdy, je-li jejich cíl nebo úkol,který musí splnit, velmi vzdálený. Když se však stane velmi aktuální, jsou ochotny pracovat mnohem intenzivněji a tvrději, aby takového cíle dosáhly. Ovšem za podmínky"vypnutého"klíčového genu v takovém jednání jsouopice ochotny a schopny pracovat velmi intenzivně již od samého počátku. Toto zjištění vychází z experimentu, který spočíval v práci s opicemi, jež byly cvičeny k jednoduchému úkonu - opakovanému zvednutí páčky poté, co se namonitoru objeví zelené světlo. Zároveň se se snižujícím počtem opakování úkonu zesvětloval jiný terč, podle kterého opice byly schopné odhadnout délku celého sezení. Poté, co tento úkon opice zvládaly s naprostou bravurou, jimbyl do mozku injikován jednořetězcový úsek DNA, kódující protein D2 receptoru. Tento úsek DNA dočasně vypnul klíčový gen v oblasti rhinocortexu, tedy oblasti důležité mimo jiné také pro vnímání odměny. Opice poté přestaly býtschopny odhadu, kolik cvičení ještě bude následovat, než dostanou odměnu za provedený úkon. Přestaly být zahálčivé a od samého počátku se své práci věnovaly mnohem intenzivněji. Tým výzkumníků doufá, že jejich studie alespoňnapomůže porozumění složitým mozkovým procesům nejen u opic, ale také u lidí. Např. lidé často nepociťují užitek, a tím i uspokojující adekvátní odměnu ze své práce, což může bezpochyby vést ke vzniku depresivních nálad adepresí. To může mít úzkou spojitost s porušenou expresí D2 receptoru. Studie byla publikována v časopise Nature a informoval o ní server Medicina.cz.

Pomoc dětem s poruchami chování

-red-, 11/2004
V souvislosti s eskalující kriminalitou dětí a mládeže se vedou četné diskuze o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, o nutnosti vybudovat"vězení"pro nezletilé apod. Činnost nového občanského sdružení Empatikje zaměřena na prevenci nežádoucího chování dětí - sdružení chce pomoci dětem s dominantní poruchou chování. Sdružení se opírá o 11 let fungující projekt ve Speciální základní škole pro žáky se specifickými vývojovými poruchamichování v Praze 5, se zaměřením především na děti s poruchou chování specifického charakteru (poruchami chování specifického charakteru míníme takové poruchy, jejichž podklad spočívá především v drobném poškození mozku - s tímsouvisejí obtíže s hyperaktivitou, impulzivitou apod.). Sdružení Empatik se bude zabývat společenskou akceptací dětí s poruchami chování a následným přístupem k řešení této problematiky na všech úrovních, tzn. vytvořenímpodmínek a pravidel pro výchovu a vzdělávání dětí s poruchami chování. Programovou náplň sdružení shrnují tyto cíle: Aktivovat odbornou diskuzi směřující ke způsobu řešení podstaty poruchy chování v její počáteční fázi; navázatkontakty s erudovanými odborníky z oboru lékařství, psychologie, pedagogiky, speciální pedagogiky, kriminologie apod.; podporovat vznik komplexních pracovišť (škol) řešících problematiku poruch chování u dětí školního věku;podporovat vznik školních poradenských pracovišť jako míst, kde je možné pracovat s dítětem s poruchou chování v přirozeném prostředí školy, a tak dosáhnout efektivní integrace těchto dětí, popřípadě inkluze; zajišťovat odbornésemináře pro rodiče, učitele a jiné pomáhající profese setkávající se s danou problematikou v běžném životě; navazovat zahraniční kontakty v rámci států Evropské unie k dané problematice, sledovat aktuální trendy výchovy avzdělávaní dětí s poruchami chování a získané informace poskytovat odborné i laické veřejnosti; spolupracovat v dané problematice s orgány státní správy a samosprávy.Občanské sdružení Empatik sídlí v Praze 5, Na Zlíchově 19, e-mail: empatik@volny.cz.

Jak dívky napodobují své rodiče

-red-, 11/2004
Nový výzkum, jehož výsledky byly publikovány v zářijovém čísle časopisu Child Development, potvrdil, že děti jdou ve stopách svých rodičů. Alespoň pokud jde o aktivity dívek provozované ve volném čase. Hlavní autorka studie,Susan M. McHale z Pennsylvania State University, zjistila, že dívky mají silnou tendenci angažovat se v činnostech, které mají rádi nebo jichž se účastní jejich rodiče. Aktivity matek mají na dcery nejsilnější vliv ve střednímškolním věku, tj. mezi osmým a desátým rokem. Zájmové činnosti otců mají na dívky nejsilnější vliv později, v období adolescence. Speciální situace nastává, pokud se rodič věnuje činnosti, která je obvykle doménou opačnéhopohlaví. Pokud se například matka intenzivně zajímá o nějaký"mužský"sport, dívka bude mít o tento sport pravděpodobně také zájem (více, než pokud by se o stejný sport zajímal její otec). McHale připomíná, že prodcery je důležité vědět, jak jejich rodiče tráví volný čas, jaké mají koníčky. Výzkumu se účastnilo 300 dívek ve věku 8 až 15 let ze střední společenské vrstvy. Sledování probíhalo po dobu dvou let. Jednou ročně byly dívkykontaktovány a výzkumníci se jich dotazovali na trávení volného času. Jedním ze zajímavých zjištění bylo i to, že přibližně do věku 13 let u dívek narůstá zájem o aktivity typické spíše pro chlapce (např. sporty). Po 13. rocetento zájem klesá přibližně do 17 let. Typicky femininní činnosti, jako je hra s panenkami, tancování apod. měly nejvyšší výskyt v devíti letech. Podle autorky výzkumu lze výzkumná zjištění vysvětlit tím, že společnost obecněvíce oceňuje maskulinní aktivity ve srovnání s femininními. S přibývajícím věkem začínají dívky tuto skutečnost reflektovat a místo panenek si začínají více hrát s legem. Výzkum se zaměřil také na hormonální vlivy. Ukázalo se,že hormony pravděpodobně ovlivňují dívčí aktivity pouze během středního školního věku - mezi osmým a desátým rokem. Konkrétně dívky, které v tomto věku mají hladinu testosteronu nízkou, preferují femininní aktivity, naopakdívky s vyšší hladinou testosteronu tráví typicky dívčími činnostmi času méně. Citlivost na hormonální úroveň je v tomto věku nejspíše dána bouřlivými změnami, které se odehrávají - dochází k významným tělesným změnám,proměňují se sociální vztahy apod.