Online archiv

Lidem, kteří se narodili matkám - teenagerkám, hrozí dvojnásobné riziko, že spáchají během svého pozdějšího života sebevraždu, v porovnání s lidmi, kteří se narodili matkám, jimž bylo 20 a více let. Vyplývá to z výsledků novéstudie švédských vědců, která byla uveřejněna v prestižním časopise Lancet. Podle autorů studie může být vysvětlením chudoba, sociální a ekonomický tlak, který bývá s časným mateřstvím často spojen. S vyšší mírousebevražednosti byla spojena i nízká porodní hmotnost dětí mladých matek. Dalším zajímavým zjištěním, které z výsledků studie vyplynulo, byla vyšší míra sebevražednosti u lidí, kteří se narodili do velkých rodin - se čtyřmi avíce staršími sourozenci. Výzkumný tým vedla Danuta Wasserman z Karolinska Institute ve Stockholmu. Sledovala celkem 700 000 lidí narozených v letech 1973 - 1980. Z tohoto počtu spáchalo sebevraždu 397 mužů a 166 žen. Osebevraždu se pokusilo necelých 2000 mužů a více než 4700 žen. Analýza ukázala, že lidé vážící při narození méně než 2 kg a lidé narození matkám mladším 20 let páchají sebevraždy dvakrát častěji než lidé, jejichž porodní váhabyla standardní (cca 3,5 kg) a jejichž matky byly ve věku 20-29 let. Mateřství ve věku pod 20 let se ukázalo jako rizikové z hlediska sebevražedného chování dětí v pozdějším životě. Příčinou je pravděpodobně nepříznivépsychosociální prostředí, které mladé matky svým dětem poskytují, neadekvátní péče o děti, stres způsobovaný častou absencí otce apod.

po telefonuPopovídat si v těžkých chvílích po telefonu s dobrým přítelem může znamenat pro mnohé z nás velkou úlevu. Podle nových výzkumných zjištění, která byla publikována v srpnovém vydání časopisu Journal of the American MedicalAssociation, může podobně efektivně fungovat i telefonický rozhovor psychoterapeuta s pacientem trpícím depresí. Podle hlavního autora studie, Gregory Simona, má tento způsob práce pro pacienty významný přínos nad rámec účinkůantidepresiv. Výzkumu se účastnilo celkem 600 osob, které začínaly užívat antidepresiva. Tato skupiny byla rozdělena na tři podskupiny. První byla léčena pouze antidepresivy, druhá byla opakovaně kontaktována telefonicky - vhovorech bylo probíráno pouze užívání léků, třetí skupina byla kromě telefonátů týkajících se medikace ještě osmkrát telefonicky kontaktována a byla jim po telefonu poskytována kognitivně-behaviorální psychoterapie(terapeutický rozhovor trval zpravidla 30 minut). Výsledky podle očekávání prokázaly, že k největšímu poklesu depresivních příznaků došlo ve třetí skupině, zatímco nejmenší léčebný úspěch byl zaznamenán u skupiny léčené pouzeantidepresivy. Skupina, jíž byly poskytovány pouze telefonické rozhovory týkající se medikace, měla výsledky jen o něco lepší než první skupina. Přestože rozdíly v účinnosti byly statisticky významné, autoři upozorňují nanutnost dalšího zkoumání - zejména pak na porovnání účinnosti psychoterapie poskytované prostřednictvím telefonu a tváří v tvář.

Dne 27. 7. 2004 bylo vydáno společné stanovisko Výboru zástupců resortů (VZR), MŠMT, MV, NPC a Sekretariátu RVKPP k aktivitám scientologů v oblasti primární protidrogové prevence s názvem Aktivity scientologů v oblasti primárníprotidrogové prevence. Organizace se ve stanovisku distancují od aktivit scientologů v protidrogové oblasti v ČR a považují je za rizikové pro mládež i dospělé. Tyto aktivity byly v ČR letos již podruhé prezentovány jakoprotidrogová kampaň v období předcházejícím Světovému dni proti zneužívání drog a nezákonnému obchodování s nimi, vyhlášenému OSN na 26. červen, pod názvem"Řekni NE drogám, řekni ANO životu"(v r. 2003 pod názvem Běhza Českou republiku bez drog 2003 a Cyklomaraton za Českou republiku bez drog 2003). V rámci letošní kampaně byly nabízeny tiskoviny (např. informace o jednotlivých drogách a brožura Jak mluvit s dětmi o drogách). Představiteléměst a obcí byli vyzýváni, aby podepsali prohlášení"Město bez drog". Za znepokojující považují organizace vydávající společné stanovisko to, že"někteří komunální, a dokonce i vrcholní politici podceňují rizikaspojená s podporou aktivit skupiny, která v oblasti protidrogové prevence nemá žádnou odbornou kvalifikaci, a podléhají jednoduchým sloganům, aniž by si uvědomili, že svojí podporou umožňují další šíření názorů scientologů amatení široké veřejnosti, pro kterou by volení političtí představitelé měli být jedním ze vzorů."

Umět dobře vzájemně komunikovat, mít spolehlivého partnera či cítit porozumění v manželství, to vše jsou faktory, které podle odborníků posilují naše zdraví. Naopak pokud mezi manželi převažují negativní interakce nadpozitivními, může to být příčinou zdravotních komplikací - zejména pokud tato situace trvá dlouho. Vyplývá to z nové studie, jejíž výsledky byly prezentovány na 112. výročním zasedání Americké psychologické asociace v Honolulu.Určité dlouhodobé způsoby chování jednoho partnera mohou přispívat k tomu, že druhý z partnerů se začne potýkat s chronickými zdravotními problémy. Studie se účastnilo 729 dospělých lidí nad 50 let, kteří žili v prvnímmanželství. Autoři zkoumali celkem pět dimenzí kvality manželství (nesoulad, negativní a pozitivní partnerské chování, celkovou kvalitu vztahu a manželskou komunikaci) a čtyři indikátory fyzického zdraví (fyzické příznaky,chronické zdravotní problémy, invaliditu a vnímané zdraví). Výsledky studie prokázaly, že kvalita vztahu významně souvisí s výskytem zdravotních problémů. Konkrétně výskyt negativních vzorců partnerského chování (nadměrnépožadavky na druhého partnera, přílišná kritičnost, nespolehlivost, časté rozčilování apod.) byl spojen s častějším výskytem zdravotních obtíží. Autoři studie dbali na to, aby výsledky nebyly ovlivněny možnými intervenujícímifaktory (socioekonomický status, vzdělání apod.). Autoři upozorňují na to, že negativní chování manželů vůči sobě lze ovlivnit v pozitivním směru. Např. manželská terapie se může zaměřit na zmírnění vzájemné kritiky, nadměrnýchpožadavků a eskalujících negativních emocí. Pokud se podaří snížit manželský distress, může to mít za následek nižší riziko zdravotních problémů v pozdějším věku.

Zdá se, že na mozky adolescentů působí ve srovnání s dospělými nikotin mnohem více jako odměna. Navíc je vysoce pravděpodobné, že pokud je mozek vystaven poprvé působení nikotinu během adolescence, změní tato zkušenost ipozdější behaviorální reakce na tuto drogu. Vysvětluje to, proč náctiletí kuřáci mají silnou tendenci pokračovat v kouření i během dospělosti. Uvedená zjištění vyplývají z nového výzkumu, který byl uveřejněn v on-line verzičasopisu Psychopharmacology. Hlavní autor studie, James Belluzzi, shrnuje zjištění takto:"Výsledky naznačují, že první expozice nikotinu působí jako velká odměna a zvyšuje citlivost u adolescentů takovým způsobem, že můžepřispívat ke zvýšenému riziku kouření v této věkové skupině."Tento fakt byl prokázán i během experimentů na laboratorních zvířatech. Podle amerického Centra pro kontrolu nemocí začíná 80 % kuřáků kouřit již běhemadolescence. Přestože existuje více faktorů, které se na vzniku kuřáckého návyku podílejí, uvedená studie podporuje dřívější zjištění týkající se biologických příčin závislosti na kouření. Tyto starší výzkumy prokázaly, žeteenageři vykazují příznaky závislosti již po minimálních dávkách vykouřeného tabáku a že ti, kteří kouří denně už jako teenageři, mívají mnohem větší obtíže při snaze přestat kouřit ve srovnání s lidmi, kteří začali kouřit ažv dospělosti. Všechny tyto poznatky podporují snahu o to, aby tabákové výrobky byly adolescentům pokud možno nedostupné.

V aktuálním vydání časopisu American Journal of Geriatric Psychiatry (květen-červen 2004) byly uveřejněny dvě studie dokládající, že péče o starého člověka trpícího demencí představuje určitá rizika. První z obou výzkumů sesnažil objasnit, proč jsou lidé pečující o své blízké trpící Alzheimerovou chorobou sami náchylnější k nemocem. V rámci skupiny 69 pečujících osob (jednalo se o partnery lidí s Alzheimerovou chorobou) bylo vybráno 16, které seo své partnery staraly více než 12 hodin denně, takže prakticky neměly možnost odpočinku. Tato potenciálně riziková skupina byla srovnávána jednak s ostatními pečujícími osobami a také s kontrolní skupinou stejně starých lidí,kteří o nikoho nepečují. Pomocí krevních testů se zjistilo, že riziková skupina měla ve srovnání se zbývajícími dvěma skupinami oslabený imunitní systém - konkrétně deficit tzv. beta2 adrenergních receptorů. Tyto receptoryhrají klíčovou roli v mobilizaci imunitního systému v případě ohrožení organismu nemocí. Podle autorů může být příčinou uvedeného deficitu zvýšená hladina neurotransmiterů zvaných katecholaminy (včetně adrenalinu), které seúčastní stresové reakce. Druhá studie se zaměřila na to, jak pečující osoby vnímají kvalitu života osob s demencí, o které se starají. Výzkumníci se nejdříve dotazovali přímo 91 pacientů trpících mírným až středním stupněmdemence na jejich kvalitu života. Poté se na kvalitu života pacientů dotazovali nepřímo - pečujících blízkých osob (nejčastěji partnerů, v jedné třetině případů šlo o dcery). Vyšly najevo značné rozdíly. Blízcí příbuzníhodnotili kvalitu života svých partnerů (resp. rodičů) trpících demencí jako mnohem horší, než jak ji hodnotili sami nemocní. Autoři přitom poznamenávají, že lidé s mírným a středním stupněm demence dokáží spolehlivě a přesněvypovídat o subjektivně prožívané kvalitě života.

Hladina testosteronu v děloze během vývoje plodu má pravděpodobně zásadní vliv na pozdější sociální chování dítěte. Toto zjištění může být také vysvětlením, proč autismus postihuje přibližně čtyřikrát častěji muže než ženy.Výzkum týkající se této problematiky byl proveden na skupině 58 dětí narozených v letech 1996 a 1997 a byl publikován v posledním čísle časopisu Journal of Child Psychology and Psychiatry. Britský výzkumný tým pod vedenímSimona Baron-Cohena (Autism Research Centre, Cambridge) měřil hladinu testosteronu v plodové vodě matek těchto 58 dětí. Tato hladina odráží také hladinu testosteronu přímo v těle plodu. Při pozdějším sledování se ukázalo, žeroční děti, u nichž byla během nitroděložního vývoje naměřena vyšší hladina testosteronu, měly menší slovní zásobu a méně často navazovaly oční kontakt. Jiný výzkumný tým zase zjistil, že osmileté dívky s vyšší hladinoutestosteronu před narozením vykazovaly lepší výsledky v úkolech jako je mentální rotace dvoudimenzionálních obrazců. Všechna tato zjištění jsou v souladu s teorií, jejímž autorem je Baron-Cohen. Podle ní je úroveň plodovéhotestosteronu důležitá pro rozvoj mozku směrem k lepší schopnosti vidět vzorce (patterns) a analyzovat systémy. Jde o schopnosti, které jsou většinou lépe rozvinuty u mužů. Testosteron však naopak potlačuje schopnost komunikacea empatie - tedy vlastnosti obvykle lépe rozvinuté u žen. Výše zmíněná studie 58 dětí byla mj. zaměřena na zájmy a sociální dovednosti dětí ve věku 4 let. Výsledky potvrdily očekávání - děti s vyšší hladinou testosteronu přednarozením byly méně sociálně rozvinuté a zájmy chlapců byly omezenější než zájmy dívek. Autoři poukazují na nutnost pokračovat v podobných výzkumech na větších vzorcích dětí. Pak bude možné ověřit například také hypotézu, žehladina testosteronu plodu může být zodpovědná za rozvoj autismu.

Nevraživost a agresivita mezi sourozenci může předznamenávat násilí v partnerském vztahu. Rodiče by měli vědět, že násilí mezi sourozenci může mít pokračování i v pozdějším životě. Studie na toto téma vyšla v posledním číslečasopisu American Journal of Health Behavior. Hlavní autorka studie, Virginia J. Noland z University of Florida, se svými spolupracovníky zjišťovala na vzorku studentů, jakým způsobem se chovali (a chovají) ke svým rodičům,sourozencům a partnerům. Zvláštní pozornost věnovala fyzickým útokům a agresivnímu chování. Tři čtvrtiny dotázaných studentů přiznalo násilné chování ze strany sourozence anebo vlastní násilné chování vůči sourozenci. U mužů sečastěji vyskytovalo násilí mezi sourozenci, ženy uváděly častěji násilí v partnerské dvojici. Vyšší četnost násilného chování mezi sourozenci byla zjištěna tam, kde nebyl věkový odstup sourozenců velký. Nejvíce se přitom násilíprojevovalo v době, kdy staršímu ze sourozenců bylo 10 - 14 let. K redukci agresivního chování dochází, pokud mohou děti trávit více času venku (mimo domov) se svými vrstevníky. Jak uvádí Noland, agresivita u obou pohlaví je vsoučasné společnosti mnohem přijatelnější, než tomu bylo dříve. Navíc je násilí v mnoha rodinách podporováno agresivitou v okolním světě - ve školách, v televizi apod. V médiích jsou např. často prezentovány ženy páchajícínásilí na mužích.

V letech 2003 - 2004 byl v Česku proveden první rozsáhlý výzkum stavu péče o nevyléčitelně nemocné a umírající. Výzkum dospěl k následujícím zjištěním:•Veřejnost je nespokojena se současným stavem péče o umírající. Dokonce i v nejlépe hodnocené oblasti péče o umírající (tj. v léčbě bolesti) se pouze 7 % dotázaných domnívá, že je léčena skutečně dobře, a 29 %, že jeléčena"spíše dobře".•Alarmující je hrubý rozpor mezi preferencemi veřejnosti a současným stavem péče o nevyléčitelně nemocné a umírající: cca 75 % všech úmrtí nastává ve zdravotnické či sociální instituci, 80 % z dotázaných si však nepřeje vtomto prostředí zemřít.•Zkoumaná skupina studentů hodnotí současnou péči o umírající ještě kritičtěji než veřejnost. Není tedy divu, že 91 % z nich považuje zlepšení péče o umírající za důležité.•Nejkritičtěji hodnotí současnou péči o umírající ti, kteří s ní mají největší zkušenost, tj. zdravotníci a pracovníci sociálních zařízení. Z nich pak opět ti, kteří se s umírajícími setkávají nejčastěji (onkologové,pracovníci léčeben dlouhodobě nemocných, domovů důchodců a hospiců).•Velká část umírajících trpí nedostatečně mírněnou bolestí a ostatními symptomy, ačkoli moderní léčba bolesti dokáže naprostou většinu takových případů účinně léčit. Nejkritičtěji hodnotí jak laická, tak odborná veřejnostpéči o psychické utrpení nemocných a pozornost věnovanou jejich sociálním vazbám.•90 % dotázaných mladých lékařů se cítí být nepřipraveno komunikovat s nevyléčitelně nemocným a jeho rodinou.•Specializovaná moderní paliativní péče hospicového typu je dostupná pouze 1 % všech terminálně nemocných a umírajících.•Kontinuita a koordinace péče o umírající je často velmi nedokonalá. V posledních týdnech života jsou nemocní často překládáni mezi různými zdravotnickými zařízeními.•Účast pacienta a rodiny na důležitých rozhodnutích o léčbě je spíše výjimkou. Komunikace mezi lékaři a pacienty o diagnóze a prognóze má velmi proměnlivou a celkově značně nedostatečnou úroveň.•Pokud se rodina nemocného rozhodne o terminálně nemocného pacienta pečovat doma, podstupuje riziko nesmírně náročného a v mnohých ohledech často nezajištěného procesu, nezřídka bez podpory, a nejednou dokonce přes odpor zdravotníků.•Žádná instituce v Česku nemonitoruje kvalitu péče o umírající. Standardy této péče nejsou vypracovány.

Obvykle máme zato, že příroda rozděluje lidem vlastnosti víceméně náhodně, podle pravidla"každému něco". Podle této představy ten, kdo není fyzicky atraktivní, bývá zase třeba inteligentní, a naopak. Málokdy všakčlověk podle této představy získá v genetické loterii obojí - krásu i inteligenci. Červencové číslo časopisu Intelligence však přináší studii"Proč jsou krásní lidé inteligentnější", která tuto laickou představuvyvrací. Autoři studie - sociologové Satoshi Kanazawa (London School of Economics) a Jody L. Kovar - uvádějí, že krásní lidé bývají většinou současně také inteligentní, a naopak. Autoři analyzovali výzkumy realizované vuplynulých desetiletích. Tyto studie většinou potvrzovaly teorii tzv. velké unifikace (krásy a rozumu). Výsledky studií dokládají, že inteligence a fyzická krása jsou vrozené a pravděpodobně geneticky podmíněné. Autořipředkládají teorii, která zmíněnou souvislost vysvětluje: Inteligentnější muž získává zpravidla vyšší sociální status a uzavírá sňatek s krásnější ženou. Jejich děti jsou pak fyzicky atraktivní a chytré. Existuje množstvílongitudinálních studií, které potvrzují, že IQ významně souvisí se sociálním a ekonomickým statusem (vyšší vzdělání, příjmy apod.). Jiné výzkumy zase ukázaly, že krásné ženy si jako životní partnery vybírají častěji muže svyšším socioekonomickým statusem. V jedné nedávné americké studii se např. zjistilo, že fyzická atraktivita ženy je velmi dobrým indikátorem výše příjmu domácnosti. Čím krásnější žena, tím vyšší příjmy domácnost má. V jinémvýzkumu se zase ukázalo, že krásnější ženy mívají zpravidla také vyšší vzdělání. Podle všeho se tedy zdá, že krása a inteligence jdou často ruku v ruce. Autoři však upozorňují na výjimky. Je sice pravda, že inteligence a krásavzájemně významně pozitivně korelují (často se vyskytují současně), existují však i výjimky.

Četnost sebevražd amerických vojáků v Iráku je vyšší než v armádě jako takové. Tým expertů na problematiku duševního zdraví navštívil loni vojáky v Iráku a Kuvajtu poté, co v červenci došlo k alarmujícímu nárůstu počtusebevražd. Po osvobození Iráku navrhli tito experti armádním velitelům sérii doporučení, která měla za cíl lépe zacházet se stresem, jemuž jsou vojáci vystaveni. V minulém roce došlo u amerických vojáků v Iráku a Kuvajtu podlestatistik celkem k 24 sebevraždám (k dalším sebevraždám došlo po návratu některých vojáků do USA). Skutečný počet je možná ještě vyšší, protože okolnosti všech úmrtí nejsou dosud objasněny. To odpovídá četnosti 17,3 sebevraždna 100 000 vojáků. V americké armádě jako takové byla tato četnost v roce 2003 v průměru 12,8 a v letech 1995-2002 pouze 11,9 sebevraždy na 100 000 vojáků. V obecné americké populaci připadlo roku 2001 na 100 000 obyvatel vprůměru 10,7 sebevraždy. Ve věkové skupině 18-34 let, která nejvíce odpovídá věkovému rozložení vojáků, byla četnost sebevražd v obecné populaci 21,5 na 100 000 obyvatel. Nejčastějšími příčinami 24 sebevražd vojáků v Iráku aKuvajtu byly finanční problémy, neutěšené osobní vztahy a právní problémy. Bylo také zjištěno, že vojáci mají jen minimální tendenci vyhledávat pomoc v situacích stresu či duševních problémů, protože se obávají stigmatizace.Tým armádních specialistů na duševní zdraví zkoumal od srpna do října 2003 celkem 750 amerických vojáků působících v Iráku a Kuvajtu. Z nich 77 % popsalo stres, který prožívají, jako mírný či minimální, 7 % zažívalo silnýstres. Přitom 80 % těchto vojáků se během své mise účastnilo bojů. Vyslání expertů na duševní zdraví do válečné oblasti je krajně vzácné. Vedlo k němu spáchání pěti sebevražd v červenci 2003. V předchozích dvou měsících přitomk žádné sebevraždě nedošlo. Červenec byl pro vojáky pravděpodobně náročný měsíc. Bojové válečné operace skončily v květnu a mnoho vojáků se domnívalo, že celý konflikt spěje ke konci. Avšak v červnu a červenci začalo docházet kneorganizovaným vzpourám Iráčanů, takže vojáci nadále umírali prakticky každý den. K tomuto napětí přispívaly i vysoké letní teploty a primitivní podmínky, v nichž vojáci žili.

Z psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích utekl 3. května"nebezpečný schizofrenik". O dva dny později byl zadržen policií. Ještě ten den, kdy mladý muž, který měl nařízenu ústavní léčbu, obě nejvýznamnější televiznístanice informovaly o jeho útěku. Veřejnoprávní ČT podrobněji, dokonce uvedla, že pacient zabil vlastní matku a utekl během vycházky s otcem, NOVA o těchto soukromých informacích hovořila všeobecněji. Hlavním poselstvím zprávovšem bylo, že pacient utekl ve stabilizovaném stavu, ovšem po nějaké době - po odeznění účinku léků, které pravidelně užívá, by mohl být nebezpečný a nikdo se ho nemá pokoušet zadržet. Tuto informaci přinesly i deníky,vycházely z informací ČTK získaných od policejní mluvčí."Média prezentovala psychiatrického pacienta jako brutálního vraha a označovala ho jako ,nebezpečného schizofrenika'. Bez jakéhokoli vysvětlení, jak se taková nemocprojevuje, je uvádění duševní poruchy jen nebezpečným nálepkováním všech, kteří se kdy ocitnou v psychické krizi,"ohradili se proti způsobu informování Martin Jarolímek a Andrea Studihradová v prohlášení České asociacepro psychické zdraví (ČAPZ)."Média neuměla vysvětlit, že člověk, který z PL Bohnice utekl, trestný čin spáchal pod vlivem duševního onemocnění a z této nemoci by se měl léčit; tak stanovil znalecký posudek a rozhodlsoud. Proto není ve vězení, ale v psychiatrické léčebně. Není jistě sporu o tom, že k útěku z léčebny nemělo dojít. Média se ale nezmínila o podstatě problému, a sice, že ani vězení, ani léčebna nejsou schopny zajistitpotřebnou ostrahu a zároveň poskytnout dotyčnému dostatečnou péči,"uvádí se dále ve stanovisku ČAPZ, ke kterému se také připojil vládní zmocněnec pro lidská práva MUDr. Jan Jařab. Vinou spojení"nebezpečnýschizofrenik"média podle ČAPZ posílila předsudek veřejnosti, že duševně nemocný rovná se potenciální agresor. Ve skutečnosti pacienti, pokud se dopouští fyzického násilí, tak mnohokrát častěji obrací násilí proti svéosobě. A jen v ojedinělých případech zaútočí na jinou osobu - vždy v situaci, kdy pod vlivem své nemoci vnímají ohrožení. Schizofrenie je těžké psychické onemocnění, které nejčastěji propuká mezi šestnáctým a osmnáctým rokem.Jeho závažnost vyplývá z toho, že tato nemoc většinou postihuje všechny oblasti života dotyčného jedince. Ovšem i tato nemoc se dá léčit - až jedna třetina lidí se schizofrenií se z ní vyléčí, respektive je schopna se vrátit doběžného života, a to i bez medikace, další třetina se s podporou léků dokáže zapojit do normálního života alespoň částečně. Jedním z nejčastějších příznaků schizofrenie je absence náhledu na existenci tohoto onemocnění -dotyčný si není schopen připustit, že je nemocen, proto odmítá spolupracovat na léčbě. Pokud pacient se soudně nařízenou léčbou odmítá tablety, má ošetřující psychiatr k dispozici tzv. depotní injekce účinného léku, jejichžefekt trvá až jeden měsíc."Z tisku jsme se však nedozvěděli, byly-li tyto injekce dotyčnému pacientovi v léčebně aplikovány,"doplňuje ČAPZ. Prohlášení ČAPZ uzavírá výzva k vytvoření tzv. detenčních ústavů, zařízenípro ochrannou léčbu lidí, kteří páchají společensky vysoce nebezpečné trestné činy a současně jsou psychicky nemocní. Takové ústavy existují v zahraničí a na jejich provozu se podílí zároveň zdravotníci a pracovníci ostrahy. Unás se o takovém zařízení forenzní (soudní) psychiatrie právě jedná. Ministerstvo zdravotnictví ČR rozhodlo vybudovat speciální ústav v areálu Psychiatrické léčebny Brno-Černovice; s trochu odlišným pojetím přicházíMinisterstvo spravedlnosti ČR v připravovaném znění trestního zákona a trestního řádu, kde počítá se zřízením"zabezpečovací detence".