Online archiv

Lidé, kterým jejich rodiče v dětství poskytli silnou rodičovskou podporu, bývají v dospělosti relativně zdraví. Naopak ti, kteří podobnou rodičovskou podporu v dětství nezažili, mívají častěji zdravotní problémy. Vyplývá to zvýzkumu, jehož se účastnil reprezentativní soubor Američanů a který byl zveřejněn v březnovém vydání časopisu Psychology and Aging. Výzkumy již dlouhou dobu potvrzovaly, že děti mající v rodině silnější podporu ze strany rodičůbývají zdravější než děti s nižší mírou této podpory. Benjamin A. Shaw z University of Albany se nyní pokusil zjistit, zda míra a kvalita rodičovské podpory v dětství ovlivňují zdravotní stav také v dospělosti a stáří. Výzkumuse účastnilo 2905 dospělých lidí ve věku 25-74 let. Byli dotazováni na dostupnost emocionální podpory ze strany rodičů během dětství (např. otázkami: Jak moc jste jí/mu mohla důvěřovat ve věcech, které vás trápily?, nebo Koliklásky a citu vám dával/a? apod.). Dále byly u zkoumaných osob zjišťovány jejich současné depresivní příznaky, přítomnost chronických zdravotních obtíží a míra sebevědomí. Výsledky ukázaly, že současný zdravotní i duševní stavje podmíněn nejen aktuálními psychosociálními podmínkami, ale významnou měrou také zkušenostmi z dětství, mj. emoční podporou, kterou jim poskytovali rodiče. Chybění této podpory v dětství se v dospělosti projevuje častějšímidepresivními symptomy, chronickými zdravotními problémy (jako je hypertenze, artritida, urologické obtíže apod.). Tato souvislost byla zjištěna u všech věkových skupin (až do stáří).

Asociace nestátních organizací zabývajících se prevencí a léčbou drogových závislostí (A.N.O.) vydala 28. února v souvislosti s aktivitami KDU-ČSL prohlášení, v němž mimo jiné uvádí:"V reakci na tiskovou zprávu"KDU-ČSL vyhlašuje válku drogám"sdělujeme, že odmítáme již několik let přetrvávající tendence využívat oblasti prevence a léčby drogových závislostí k dosahování politických cílů či osobních ambicí. Právě tytotendence vedou ke zkreslování údajů a vytváření nerealistických představ, a tím v důsledku k bagatelizaci závažného problému a dosahování úspěchů při jeho řešení. Tvrzení o současné situaci, uvedená ve zmíněné zprávě KDU-ČSL,jsou zkreslující, či dokonce zcela nepravdivá."A.N.O. zřejmě reaguje na tvrzení, že společnost je neustále přesvědčována, že experimentovat s drogami je normální, a tak je celá alarmující situace znevažována; případně nazdůraznění, že veřejné prostředky, které společnost na protidrogovou politiku vynakládá, jsou podle NKÚ zneužívány. KDU-ČSL navrhuje změny v protidrogové legislativě, zejména nulovou toleranci k dealerům a překupníkům; výraznézvýšení trestnosti pro ty, kteří prodávají drogy mladistvým, stanovení přesného množství drogy, jejíž držení u drogově závislého není trestné. Držení drogy nad toto množství pak musí být závažným trestným činem. Mimo jinélidovci navrhují i přípravu samostatného"protidrogového zákona", který shrne do jedné normy oblast prevence, represe i resocializace. A.N.O. doporučuje soustředit se na koordinaci (zvýšení skutečné spolupráce,odpovědnosti a povinností všemi relevantními rezorty), kvalitu (dokončení zahájeného procesu certifikací služeb, rozvoj hodnocení kvality služeb, podpora výzkumu), financování (vytvoření stabilního a pružného systémufinancování státem garantovaných služeb) a specifické programy (podpora a rozvoj cílených aktivit v oblasti primární prevence, vězeňství, ambulantní léčby a problematiky užívání OPL romskou populací).

Lidé, kteří rádi spí, mají nyní dobrý důvod, proč tento svůj zvyk neomezovat. Nový výzkum německých vědců publikovaný v lednovém čísle časopisu Nature totiž prokázal, že delší spánek má blahodárné účinky na kreativní myšlení.Jan Born z univerzity v německém Lübecku požádal dobrovolníky, aby transformovali řadu osmi čísel. K řešení tohoto úkolu museli aplikovat dvě jednoduchá pravidla v sérii několika kroků. Uplatněním těchto pravidel dospěli k novéřadě sedmi čísel - poslední, deváté číslo bylo řešením úlohy. Účastníkům však nebylo sděleno třetí (skryté) pravidlo. Jeho znalost znamenala, že řešení úloh bude mnohem rychlejší a snadnější. Celkem 66 osob absolvovalo tréninkv řešení úloh a poté bylo znova vyzkoušeno po osmi hodinách. Část osob strávila těchto osm hodin spánkem. 59,1 % z nich poté objevilo skryté pravidlo umožňující rychlejší řešení úloh. K podobnému vhledu dospělo ale jen 22,7 %lidí, kteří v osmihodinové přestávce nespali. Když byl podobný experiment prováděn kontinuálně, uvedené rozdíly mezi oběma skupinami (po období spánku, resp. bdění) nebyly zjištěny. To naznačuje, že spánek podporuje kreativitupouze v tom případě, že před spaním byl příslušný obsah uložen do paměti. Tento druhý experiment je také dokladem toho, že výsledky v prvním experimentu nelze interpretovat jako důsledek spánkové deprivace. Autoři studieuvádějí, že spánek je důležitý, protože restrukturalizuje paměť, pomáhá odvozovat určité poznatky a podporuje vhled. Tato zjištění podporují některé proslulé příklady kreativního myšlení. Spánek je totiž spojen s řadou slavnýchobjevů. Například nositel Nobelovy ceny Otto Loewi se údajně jednoho dne ráno probudil se zásadní myšlenkou, která potvrzovala jeho teorii o chemickém přenosu informací mezi nervovými buňkami. Také vytvoření periodické tabulkychemických prvků vděčí za svůj vznik spánku. Mendělejev k ní dospěl ve snu. Chemik Auguste Kukele zase objevil kruhovou strukturu benzenu poté, co se mu ve snu zdálo o hadovi, který se otáčí dokola za svým vlastním ocasem.

Měsíc narození podle mnoha vědců souvisí s predispozicemi člověka ke vzniku určitých onemocnění. Zprávu o tom přinesl počátkem února server společnosti ABDNews. Podle ní objevili vědci po celém světě řadu nemocí a behaviorálníchporuch, jejichž výskyt je častější u lidí narozených v určitých obdobích roku. Jedná se např. o astma, epilepsii, roztroušenou sklerózu, leukémii, dyslexii, diabetes a další. Schizofrenie se například nejčastěji vyskytuje ulidí, kteří se narodili v lednu, únoru a březnu. Poruchou spánku zvanou narkolepsie zase nejčastěji trpí lidé narození v březnu, naopak malý výskyt této poruchy byl zjištěn u lidí narozených v září. Rozdíly však nejsou nijakdramatické. Není proto třeba obávat se vzniku určitých chorob jen na základě data narození. Jaké jsou příčiny uvedených rozdílů? Většina expertů se shoduje, že rozhodující roli hraje prostředí. Například vystavení plodu v tělematky působení různých virů (např. chřipky) může hrát významnou roli."Některé infekční nemoci se vyznačují sezónními výkyvy,"říká epidemiolog Marvin J. Bittner. Příčiny těchto výkyvů nejsou vždy zcela objasněny. Uněkterých infekcí je však situace jasná - např. u infekcí přenášených hmyzem je jejich výskyt závislý na populaci daného hmyzu (a ta je ovlivňována např. počasím). Vědci se domnívají, že predispozice ke vzniku neurologických apsychických poruch (např. schizofrenie) je spojena virovým působením ve specifických fázích těhotenství, kdy se vyvíjejí příslušené mozkové struktury. Jiná možná vysvětlení souvisejí se stravou budoucí matky během těhotenství.Ta bývá v různých obdobích roku různá. Uvažuje se i o působení sezónních alergenů na děti v raném věku, např. pylu. V zimě by zase mohlo jít o nedostatek vitaminu D (pro jehož vytváření je důležité sluneční záření).

Do seznamu rizikových faktorů pro vznik duševních chorob přibyl další - stres matky během těhotenství. Podle metaanalýzy, která byla uveřejněna v lednovém čísle časopisu Psychological Bulletin, ovlivňuje stres matky jejíhormonální rovnováhu, což negativně působí na vyvíjející se plod. V pozdějším věku je u dětí, které byly tomuto zvýšenému riziku v prenatálním období vystaveny, vyšší pravděpodobnost vniku schizofrenie, poruch chování, depresei dalších obtíží a chorob. Autoři této analýzy z lékařského centra univerzity v nizozemském Utrechtu zkoumali 255 výzkumů, které se zabývaly vlivem prostředí embrya (lidského i zvířecího) v těle matky na pozdějšípsychopatologii. Jak u lidí, tak u pokusných hlodavců byla opakovaně zjištěna souvislost mezi stresem matky v období gravidity a psychopatologií (resp. behaviorálními změnami u zvířat) potomků v pozdějším věku. Nebyl všakprokázán jednoznačný mechanismus, který je za tuto souvislost zodpovědný."Vystavení mateřskému stresu může být spojeno s abnormalitami ve vývoji mozku,"říká hlavní autorka analýzy, Anja Huizinková. Tyto odchylkymohou významně působit na pozdější chování dítěte. Huizinková se domnívá, že prenatální stres matky není spojen s rizikem vzniku jedné konkrétní duševní poruchy. Tuto teorii však zastává řada jiných vědců. Ti se nejčastějidomnívají, že prenatální stres podmiňuje pozdější riziko vzniku schizofrenie. Výzkum z roku 1998, který vedl nizozemský profesor Jim van Os z Maastrichtské univerzity, se zaměřil na vztah mateřského stresu způsobeného německouinvazí v roce 1940 a pozdější psychopatologií u dětí, jejichž matky byly v tomto období těhotné. Podařilo se shromáždit údaje o 100 000 lidech, jejichž matky byly v období invaze těhotné. Autoři zjistili, že u těchto lidí bylstatisticky významně vyšší výskyt schizofrenie ve srovnání s osobami, které se narodily o rok dříve, resp. o rok později. U afektivních poruch nebyly rozdíly zjištěny. Rozhodující jsou přitom zejména počáteční fáze těhotenství(první a druhý trimestr), kdy probíhají klíčové fáze vývoje mozku dítěte. Mezi vědci panuje shoda v tom, že stres matky působí na plod hormonálními mechanismy. Jeden takový mechanismus byl objeven během výzkumů na zvířatech.Klíčovou roli v něm hraje hypotalamo-hypofyzární-nadledvinová osa. Dlouhodobá aktivace tohoto systému u matek může vést k jeho dysregulaci - u dítěte pak může docházet k poruchám v regulaci stresových hormonů. To má za následekporuchy v emoční sféře a obtíže při zvládání stresových situací. U zvířat bylo prokázáno, že nadměrné vystavování plodu působení stresových hormonů před narozením vede k poklesu počtu receptorů citlivých na stresové hormony vhippokampu. Tato oblast mozku hraje důležitou roli při stresových reakcích. K podobnému snížení citlivosti hippokampu by mohlo docházet i u lidí, k ověření této hypotézy však bude nutný další výzkum.

Vědcům se daří získávat stále nové informace o tom, jak temperament člověka souvisí s jeho obranyschopností vůči nemocem. Nedávno provedená studie prokázala, že introverti mají mnohem menší rezistenci vůči viru HIV nežextraverti. Přestože propojení psychiky a tělesných nemocí předpokládali lékaři již ve druhém století našeho letopočtu, vědcům se teprve nyní postupně daří objasňovat biologické principy těchto souvislostí. Mezi mozkem arůznými částmi těla existuje množství drah, jimiž putují oběma směry velmi komplexní chemické signály. Důsledky mohou být dramatické. Ve studii, kterou vedl Steve Cole z University of California, se např. zjistilo, žeintroverti nemocní AIDS mají přibližně osminásobně vyšší množství viru HIV v krvi ve srovnání s extraverty nemocnými AIDS. Ani osmnáctiměsíční antiretrovirální léčba neměla na obě skupiny stejný účinek. Zatímco u extravertůdošlo k výraznému poklesu hladiny viru, u introvertů byl pokles po stejné léčbě několikanásobně menší. Podle vědců existuje souvislost mezi psychologickým profilem pacienta a reagováním jeho organismu na virus HIV (apravděpodobně i na jiné viry). V jiných výzkumech byla prokázána podobná souvislost mezi duševními poruchami (jako je např. deprese) a AIDS, osteoporózou a dokonce onkologickými onemocněními. Např. jeden výzkum zahrnující 5000lidí trpících depresí prokázal, že je u nich dvojnásobné riziko vzniku rakoviny ve srovnání s lidmi bez duševní poruchy. V jiné studii bylo zase zjištěno, že ženy, které jsou v období krátce před menopauzou depresivní, majízvýšené riziko vzniku osteoporózy. V současné době se v odborném tisku stále častěji objevují také výzkumy, které přinášejí konkrétní poznatky o mechanismech působení psychiky na organismus a jeho imunitní systém.

Zdá se vám, že porce jídla, které dostáváte ve své oblíbené restauraci, jsou čím dál tím větší? Patrně se nemýlíte. Porce jídla v restauracích i balení potravin v obchodech se totiž v posledních desetiletích neustále zvětšují.Dokonce i porce jídel v kuchařkách jsou čím dát tím větší. S velikostí porcí bohužel souvisí i to, kolik jídla celkově sníme. Tímto tématem se zabýval také Tori DeAngelis v lednovém vydání časopisu APA monitor. Podle KellyBrownella z Yale University, experta na problematiku obezity, se potravinářský průmysl snaží o to, aby lidé jedli co nejvíce. A jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je nabízet větší porce či balení jídla, a to často zavýhodnější cenu. Význam velikosti porcí byl opakovaně zkoumán. Např. přehledová studie Barbary J. Rolls, publikovaná v časopise Nutrition Today (březen/duben 2003), shrnuje výzkumná zjištění takto: (1) Když více jídladostaneme, také ho více sníme; (2) velikost balení ovlivňuje množství jídla, které sníme; (3) přejedení při jedné příležitosti není kompenzováno tím, že bychom při dalším jídle snědli méně; (4) máme-li přístup k velkým porcímjídla, může to vést k potlačení našeho přirozeného citu pro nasycení. Ve své studii publikované v roce 2002 v American Journal of Clinical Nutrition (Vol. 76, No. 6) např. Rolls se svými spolupracovníky předkládala v průběhuněkolika dnů 51 pokusným osobám různě velké porce makaronů se sýrem. Ukázalo se, že čím větší porce byla nabídnuta, tím více lidé snědli - v případě největších porcí byl kalorický příjem až o 30 % procent vyšší než v případěporcí nejmenších. Účastníci výzkumu měli navíc za úkol zhodnotit své pocity hladu a sytosti po jídle. Bez ohledu na množství zkonzumovaného jídla byly tyto pocity velmi podobné. Podobnou studii prezentoval v roce 2001marketingový specialista Brian Wansink v časopise Food Quality and Preference (Vol. 12, No. 1). Celkem 139 náhodně vybraným návštěvníkům divadla poskytl větší či menší porci popcornu. I nyní se ukázalo, že lidé, kteří dostalivětší balení, snědli více než ti s menším balením. Navíc se zjistilo, že lidé, kteří popcorn hodnotili nepříznivě, ho snědli více než ti, kteří ho hodnotili kladně. Podobné tendence se však netýkají pouze jídla. V jednomvýzkumu se například prokázalo, že pokud mají lidé k dispozici prací prášek ve velkém balení, používají také větší dávky prášku při každém praní. Zajímavá studie se objevila loni v září v časopise Psychological Science. Známýpsycholog z University of Pennsylvania Paul Rozin porovnával 11 dvojic podobných restaurací v Paříži a Filadelfii (řetězce fast-food, pizzerie, cukrárny, etnické restaurace apod.). Vyšlo najevo, že v Paříži jsou servírovanéporce v průměru o 25 % menší než ve Filadelfii. Může to být vysvětlením toho, proč jsou Francouzi ve srovnání s Američany relativně štíhlý národ, a to i přesto, že si víceméně pravidelně dopřávají i tučná jídla, jako jsoucroissanty nebo sýr brie. Existují různé strategie, jak se s problémem velkých porcí a velkých balení vypořádat. Může jít například o osvětové kampaně pro spotřebitele nebo o změnu způsobu označování určitých výrobků. Podleněkterých výzkumů je prospěšné, když se lidé naučí více vnímat a sledovat výživnost jídla (namísto jeho množství). V literatuře jsou popsány i nejrůznější praktické návody, jak postupovat - např. nahradit část masa v hamburgerusalátem či rajčetem. Rolls uvádí, že lidé by měli jíst uspokojivé porce jídel s nižší energetickou hodnotou (např. zeleninu, ovoce apod.). Pak pro ně nemusí být samotné množství zkonzumovaného jídla tak ohrožující. Pomoci mohoui producenti potravin - např. zvýšením obsahu vzduchu v nízkotučných potravinách. Výrobce tím sníží své náklady, spotřebitel nepřibere na váze. Oblíbená čokoládová tyčinka Snickers tak může mít o 10-15 % nižší energetickouhodnotu, aniž by kdokoli poznal rozdíl v chuti.

Denně sleduje u nás televizní vysílání 44 % dětí od 5 do 14 let, chlapců i děvčat bez rozdílu. Tyto děti sledují televizi v létě průměrně 2,3 hodiny denně v pracovní dny a ve volných dnech 4 hodiny. V zimě pak děti tráví uobrazovek o něco více času: 3 a 4,5 hodiny. Vyplývá to z loňského výzkumu, který prezentoval koncem roku na konferenci Člověk a média PhDr. Radek Mezuláník. Z výzkumu dětských diváckých zájmů dále vyplynulo, že přibližněčtvrtina dětí má vlastní televizor. Dále jenom pětina dětí sleduje pouze pořady, které jim rodiče povolí. Tato čísla jsou podle Radka Mezuláníka velmi blízká (především počet hodin strávených u TV) podobnému výzkumu provedenémumezi středoškoláky. Naopak výzkum u mladších dětí prokázal, že v nejnižší věkové kategorii (do pěti let) děti sledují pouze pořady, které jim rodiče pustí. První místo v oblibě zaujaly komedie, dále pak hudební pořady, seriálya zábavné relace. Při podrobnějším rozboru se ale ukazuje několik faktů. Jednak televize je pro děti a mládež zdrojem zábavy, informační a vzdělávací funkce se nesetkává s velkým ohlasem. Dále se ukazuje, že ČT lépe než NOVAodpovídá svým programovým složením zájmům dětského diváka; a co je paradoxní, struktura oblíbených pořadů se liší od struktury vysílaných relací, a to přesto, že dramaturgové často opakují, že"televize vysílají to, coděti nebo diváci chtějí vidět". Podle Mezuláníka je to dokladem toho, že je programů pro děti a mládež nedostatek:"Děti potřebují ty tři hodiny, které jsou u obrazovky, pokrýt, a jestliže tam nejsou pořady určené proně, sledují zkrátka to, co se právě vysílá. V tomto se naši dětští diváci neliší od vrstevníků v ostatních evropských zemích."Dalším důsledkem je, že děti fakticky sledují víc detektivek a reklamních spotů než např. filmůo rodičích a dětech, pořadů o ručních pracích, zahrádkaření či modelaření a vůbec vzdělávacích pořadů."Obecně stále platí, že kritériem všech televizí není spokojenost, ale sledovanost,"soudí Mezuláník a upozorňujena manipulativní dosah tohoto faktu."Evropská unie připravuje z iniciativy švédské ministryně kultury zákaz televizní reklamy pro děti do 12 let,"doplňuje."Tento návrh je podepřen mnoha studiemi, kterépotvrzují, že děti velmi často nejsou schopny odlišit reklamní vysílání od ostatních relací. Tuto schopnost získávají zejména v závislosti na rodinné výchově v různém věku, některé od čtyř let, jiné mnohem později. Většina dětídospívá k jasné diferenciaci ve věku okolo 10 let, ale teprve ve věku 12 let si jasně uvědomují, co je skutečným cílem reklamy. Reklama orientovaná na děti do 12 let tvoří ovšem v mnoha státech až 20 % celkového televizníhokoláče. Jde zejména o reklamy na hračky, potravinářské výrobky, ale i předměty běžné spotřeby. Tak například ve Francii až 43 % výdajů průměrné rodiny (v přepočtu jde asi o 600 až 700 miliard korun) souvisí s potřebami dětí do12 let. V Německu a ve Velké Británii se potvrdilo, že až 10 % výdajů pro děti souvisí přímo s televizní reklamou."

Kde hledají pomoc psychoterapeuti, když se sami ocitnou v nesnázích? Psycholog John Norcross oslovil 1500 psychoterapeutů, psychologů, psychiatrů a sociálních pracovníků v USA a snažil se zjistit, kde sami hledají pomoc vosobních problémech. Odpovědělo celkem 509 respondentů. Psychoterapeutickou pomoc alespoň jednou vyhledalo 71 % z nich, většina z nich absolvovala přitom více než 100 terapeutických hodin v terapii a 20 % z této skupinypodstoupilo psychoterapii třikrát a více. Většina psychoterapeutů vyhledala pomoc svých kolegů ze stejných důvodů jako ostatní klienti, zejména se jednalo o partnerské problémy, depresivní a úzkostné potíže. Při výběru vhodnéhovlastního terapeuta se odborníci z pomáhajících profesí zaměřují především na to, aby zvolený terapeut byl kompetentní, zkušený a měl dobrou profesní pověst. Z lidského hlediska upřednostňují vřelého a pečujícího terapeuta, cožbylo pro ně důležitější než příslušnost k terapeutickému směru, důležitá nebyla ani výše honoráře či publikační činnost terapeuta. Někteří z nich ovšem raději dali přednost terapeutům ze svého terapeutického směru, například 90% psychoanalytiků si jako svého terapeuta vybralo opět psychoanalytika. Drtivá většina (přes 90 %) byla s terapeutickou pomocí spokojena a řada z nich uvedla, že zkušenosti z vlastní terapie mohli použít i ve své terapeuticképraxi. Někteří také uváděli, že byli sami velmi překvapeni, jak velký význam má v psychoterapii osobní vztah mezi terapeutem a klientem, jak důležitá je vřelost terapeuta a jeho schopnost empatie.

Pro rock, stejně jako pro ostatní žánry současné populární hudby platí, že kromě svého hudebního poselství vytvářejí i širší kulturní prostředí. Řada takových fenoménů byla v minulosti psychologicky i sociologicky zkoumána, aťuž se jedná o hnutí hippies (pozdní Beatles) či vitalistickou a energickou rockovou kulturu (Rolling Stones). Hudba odráží to, co společnost prožívá, jak je to v případě hektického a nervózního městského života vyjádřeného vestudených opakujících se metalických rytmech Talking Heads, obsesivní úzkosti ve skladbách Nine Inch Nails, disharmonického šumu a hluku průmyslové civilizace v ostrých a chaotických zvucích industrial rocku či pocitu odcizenía totální dezintegrace death metalu. Tyto hudební směry nemůžeme pochopit, pokud nepochopíme společenský kontext, v němž se rozvíjely. Nepochopíme hudbu industrial rocku bez pochopení pocitů odcizeného člověka uprostřed plněmechanizovaného, citově vyprázdněného světa. Podobně jako určité nekrofilní postoje metalové hudby s důrazem na destruktivní a desintegrující prvky, které opět zrcadlí pocit dehumanizace, smrti individua i postindustriálníspolečnosti. Opakující se motiv odcizení v současné populární hudbě ukazuje podobně jako ostatní typy umění jeden z typických rysů současné společnosti."Do současné populární hudby se promítá mnoho rysů života dnešníspolečnosti. Nejvíce mě však znepokojuje existence takových hudebních směrů, jako například black metal nebo death metal, do kterých se promítá dnešní nihilismus, pocity prázdnoty, preference násilí či přímo oslava zla. Je tocosi nového. Hudba byla v naší kultuře vždy svým založením pozitivní - byla spojena s krásou a radostí (ovšem někdy i smutkem), nikdy však přímo neoslavovala zlo nebo ošklivost,"říká Marek Franěk. Klasický rocksedmdesátých let se vyznačoval značným vitalismem, ovšem následující hudební směry v populární hudbě začaly dávat čím dál větší důraz na disonanci, rytmický a melodický antagonismus až po kompletní rozpad hudební struktury, jakto vyjadřuje industrial rock složený z civilizačního hluku včetně zvuku cirkulárky, tiskařských strojů či aut. Tato psychická apokalypsa je vyjádřená v rockových skladbách a skladbách new wave zrcadlících odcizení přelomusedmdesátých a osmdesátých let (skupiny Suicide, Residents), podobně jako post-punk hard core (skupiny Black Flag, Dead Kennedys) či nekonečné pomalé skladby acid rocku, v nichž se tóny přelévají, vytvářejí bizarní obrazce,přetvářejí realitu podobně jako LSD a končí v šílenství, totální dezintegraci či depresi (Codeine, Black Heart Procession), tedy v opačné pozici, než tomu bylo v případě energického a vitálního klasického rocku. Z toho vyplývá,že rocková hudba není zdaleka organický a ucelený fenomén, naopak v roztříštěných stylech a skladbách do značné míry vyjadřuje roztříštěnou realitu. I tvrdá hudba odmítající a kritizující společnost se ale stává sama produktemtrhu a masové kultury. Tlak konzumu z ní ovšem vytváří zvláštní formu, která pomalu ztrácí svůj obsah a své poselství."Západní společnost svým liberalismem určitě přispívá k tomu, že lidé se mohou zabývat skoro vším, coje napadne. Tvrdá hudba bezpochyby patří k těmto svobodám,"říká Michael Šebek."Svůj podíl má i to, že tvrdá hudba se dá dobře prodat těm, kteří o ni mají zájem. Trh se zde tedy určitě bohatě prosadí."

Pozitivní emoce mohou zvyšovat naši odolnost vůči běžnému nachlazení a rýmě. Vyplývá to z nové studie Sheldona Cohena z Carnegie Mellon University v USA, která byla publikována v časopise Psychosomatic Medicine (Vol. 65, No. 1).Výzkumu se zúčastnilo 334 dobrovolníků. Výzkumníci je v průběhu tří týdnů sedmkrát ve večerních hodinách kontaktovali telefonem a prostřednictvím rozhovoru zjišťovali jejich aktuální emoční stav. Účastníci měli za úkolzhodnotit, jak se v průběhu uplynulého dne cítili. Sloužilo k tomu celkem šest čtyřbodových škál - tři pro oblast pozitivních emocí (energie, well-being, klid), tři pro emoce negativní (deprese, úzkost, hostilita). Po tétoúvodní fázi aplikovali autoři výzkumu každému z účastníků viry způsobující rýmu přímo do nosu. Poté byl každý účastník sledován po dobu pěti dnů, zda u něj propuknou příznaky nachlazení."Lidé, kteří skórovali nízko vpozitivním emočním stylu, onemocněli třikrát častěji než lidé s vysokými skóry v oblasti pozitivních emocí,"uvádí Cohen. Následovalo podrobnější zkoumání toho, jak emoční styl ovlivňuje průběh onemocnění. Lidé s příznakynachlazení měli za úkol každý den pomocí čtyřbodové posuzovací škály přesně hodnotit své symptomy - ucpaný nos, kašel a bolesti hlavy. Zatímco negativní emoční styl nesouvisel s tím, zda lidé onemocní či nikoliv, výzkum ukázal,že lidé s vysokými skóry v negativním emočním stylu uváděli více příznaků, než by odpovídalo objektivním ukazatelům. Naopak lidé s nízkými skóry v oblasti pozitivních emocí uváděli méně příznaků onemocnění, než by se daloočekávat na základě objektivního posouzení jejich zdravotního stavu. Pozitivní emoční styl byl u účastníků asociován se zdravější životosprávou a nižšími hladinami adrenalinu, noradrenalinu a kortizolu - tří tzv. stresovýchhormonů. Podle autorů studie však tato zjištění nevysvětlují spojitost mezi pozitivními emocemi a odolností vůči nemoci. Dospělí lidé mají rýmu v průměru 2-5krát za rok, děti v průměru 7-10krát. Podle Cohena může změna emočníhostylu směrem k pozitivním emocím vést k poklesu rizika nachlazení a rýmy.

nejvíce zaujaly přední české psychology?