Online archiv

Využívání hudby v medicíně má dlouhou tradici sahající do starověku. Zklidňuje i vitalizuje, mírní úzkost, depresi, stres, hněv i artritické bolesti. V některých případech však může hudba léčbu komplikovat.

Kolem osmé hodiny večer mě na ulici zastavil zavalitý muž se slovy: „Nemáš oheň?“ „Jsem nekuřák,“ hrdě jsem odvětil. „Kecáš, dám ti před dršku,“ pravil hněvivě muž zjevně pod vlivem alkoholu. Poznamenal jsem věcně: „Na vašem místě bych to nedělal.“ Souběžně s tím jsem udělal úkrok stranou a dal se na ústup rychleji než 5 km za hodinu. Více než metrákový kolos na vratkých nohou mě nebyl schopen pronásledovat. Tak za mnou poslal alespoň pár nadávek. Ty by se při troše fantazie daly chápat jako hanobení rasy, národa a přesvědčení. Do podobné situace se může dostat každý. Proto předpokládám, že vám přijdou vhod následující jednoduchá doporučení:

Problémům působeným alkoholem u dětí a dospívajících bylo věnováno poslední číslo časopisu Alcohol Research&Health, který vydává NIAAA, což je nejvýznamnější americká výzkumná instituce zaměřená na zneužívání alkoholu.Cílem tohoto přehledu je uvést nejzávažnější důsledky zneužívání alkoholu u dětí a dospívajících a zmínit i způsoby, jak předcházet škodám, které alkohol působí v této populaci.

Alkoholové okénko je alkoholem způsobenou mezerou v paměti (amnézií) na události, jichž se člověk aktivně účastnil. Alkoholová okénka se dělí na bloková (amnézie je nepřerušená) a ostrůvkovitá (tj. útržkovitá amnézie). PodleHartzlera a Frommeho (2003) jsou bloková okénka zhruba třikrát méně častá a jsou subjektivně vnímána negativněji. K alkoholovým okénkům dochází nejčastěji po rychlém vypití většího množství alkoholu nebo při pití alkoholu nalačný žaludek. Alkoholové okénko může být známkou rozvíjející se závislosti, lze se s ním ale setkat i u lidí, kteří závislí nejsou. Výskyt okének se považuje za známku větší zranitelnosti mozku. U pacienta s alkoholovýmiokénky se předpokládá vyšší riziko rozvoje těžších poruch, jako jsou alkoholová demence nebo Korsakovova psychóza. Dlouho se nevědělo, co je příčinou alkoholových okének. Až moderní výzkum ukázal, že alkohol pronikavě zhoršujefunkci hippocampu, zejména narušuje funkci neurotransmiteru glutamátu v této oblasti. Z poklesu metabolismu v čelním laloku při ovlivnění alkoholem i z klinických pozorování vyplývá, že alkohol významně ovlivňuje i čelní lalok,tj. část mozku důležitou pro plánování, rozhodování a sebeovládání. Podíl čelního laloku na vzniku alkoholových okének však není zatím jasný. Negativní zkušenosti s alkoholem mohou, jestliže jsou náležitě zpracovány, pacientamotivovat k léčbě a abstinenci. To se potvrdilo u život ohrožujících událostí. V této práci jsme si chtěli mimo jiné ověřit, zda to lze vztáhnout na alkoholová okénka. V souboru 67 mužů ústavně léčených pro závislost naalkoholu ve věku od 22 do 63 let (průměr 41,5 let) uvedli pouze 2, že neměli okénko. Průměrný počet okének činil 17,48. 26 % respondentů uvedlo převahu okének v bloku a 64 % převážně okénka ostrůvkovitá (zbytek respondentůneodpověděl nebo byly oba typy okének zastoupeny stejně). Trvání okénka činilo v průměru 7,96 hodin, trvání nejdelšího okénka činilo v průměru 21,73 hodin. Nejdelší okénko trvalo dle jednoho respondenta neuvěřitelné 2 měsíce,tato extrémní hodnota nebyla zahrnuta do statistického zpracování. Zajímalo nás také, jak respondenti okénka vnímali. Necelých 21 % uvedlo, že jim to bylo jedno, 48 % uvedlo, že jim bylo většinou nepříjemné, a 32 % uvedlo, žejim to bylo většinou velmi nepříjemné. Další otázka se týkala toho, zda výskyt okének respondenty motivoval k léčbě nebo abstinenci. 42 % uvedlo, že ne, 34 %, že slabě, a 25 % uvedlo, že je okénka motivovala silně. Vsoučasnosti (tj. při léčbě) se uvedený poměr pronikavě změnil ve prospěch těch, které okénka v minulosti silně motivují (nemotivuje 9 %, motivuje mírně 27 %, motivuje silně 64 %). Z uvedeného vyplývá, že motivační vliv okénkamůže pronikavě zesílit vlivem léčby.