Co nám říkají sny?
Daniela Kramulová, 4/2012„Zdálo se mi, že jsem získala pěkný byt v posledním patře vysokého paneláku. V tom snu mi ale dělalo starosti zařizování tak velkého bytu, navíc jsem se bála, co kdyby přestal fungovat výtah… Hm, to se mi už i do spaní plete ta chystaná privatizace bytů v našem domě,“ říká mi známá starší paní. „Mně se zase zdál sen podle filmu, který jsem viděla večer v televizi,“ říkám já. Obě máme radost, jak jsme si to pěkně rozumně vysvětlily - jenže Jana Heffernanová, která se studiu a výkladu snů věnuje přes třicet let, ví, že jsme obě vedle jak ta jedle. Sny nefungují tak průhledně a přímočaře, jak si mnohdy myslíme. A ty „zmatky a blbosti“, na které si ráno matně vzpomínáme, by občas mohly být dobrým rádcem i zdrojem poučení - pokud bychom jim ovšem rozuměli. „Představte si pokoj, ve kterém je zamčená truhlička naplněná různými předměty. Najednou pod okny přejede těžký náklaďák, až se dům otřese. Truhlička spadne, otevře se a něco z ní vypadne. Jenže vypadnout může jen to, co už tam bylo. Podobně jako s tím filmem, co jste viděla před spaním - odstartoval něco, co už v sobě máte schované, proto vás to téma oslovilo. Určitě jste stejný večer viděla i šot ze zasedání vlády nebo o policejní přestřelce, ale o tom se vám nezdálo, poněvadž se vás to netýká,“ vysvětluje Jana Heffernanová.
