Online archiv

...jak dostát novoročním předsevzetím

V České republice vychází nový diagnostický a statistický manuál duševních poruch DSM-5, klíčový klasifikační systém duševních onemocnění. V USA byl vydán v roce 2013 a obsahuje výsledky dvanáctiletého úsilí stovek profesionálů a odborných týmů. Ve srovnání s předchozím DSM IV-R přináší rozšíření především o vývojové, kulturální a genderové aspekty duševních poruch a zpřístupňuje informace o funkčních důsledcích jednotlivých poruch. Profesora Jiřího Rabocha, vedoucího odborného týmu, který měl na starost překlad manuálu do češtiny, jsme se zeptali:

Asociace manželských a rodinných poradců (AMRP) letos oslavila 25. výročí založení. Při této příležitosti jsme požádali současnou prezidentku i dva její předchůdce o stručnou sondu do problémů partnerského soužití v Česku. Jak se za 25 let změnily problémy, s nimiž za manželskými a partnerskými poradci klienti chodí?

Je feminismus v době, kdy ve vyspělých zemích mají ženy stejná občanská práva jako muži, mohou vést firmy, ministerstva i stát, už jen uměle oživovaným dinosaurem? Kdo je přesvědčený, že feministické hnutí vedou z gruntu neatraktivní a se svým osobním životem nepříliš spokojené ženy, bude mít při náhodném kliknutí na www.feministky.com (který se sám označuje za nejdůvěryhodnější portál pro emancipované ženy) pocit, že právě našel důkaz. Hned na úvodní straně totiž najdeme ideový program (viz rámeček). Reakce na sebe nedala dlouho čekat, stačí kliknout na stopfeminismu.cz, kde se můžeme mimo jiné dočíst, že feminismus „ve jménu rovnosti žen potlačuje v samotných ženách jejich ženskou stránku a nabízí jim svět, v kterém se sami nemusí cítit vůbec šťastné. Pod pojmem rovnost žen se v podání feminismu skrývá stejnost. Jenže většina žen netouží soupeřit s muži a vítězit nad nimi v mužském světě. Touží spíše najít spokojenost a souznění, jak se svým partnerem, tak v rámci celé rodiny a blízkého okolí.“ Spisovatelka a feministka Eva Hauserová na svém blogu o stránkách feministky. com říká: „Koukla jsem se tam a je to úplně jasně recese, humor, nadsázka (Zákaz nošení sukní…), možná odreagování momentální naštvanosti na mužského, ale to je tak všechno.“ A o autorce antifeministické stránky, modelce Dominice Hužvárové si více méně myslí, že v dobré víře a kvůli vlastní neinformovanosti jim vděčně skočila na špek. „Aby bylo jasno, na rozdíl od mnohých feministek se nedomnívám, že všechny psychické rozdíly mezi dívkami a chlapci se dají setřít výchovou. Ale na druhé straně si taky rozhodně nemyslím, že model ženy v domácnosti a muže živitele odpovídá našim genům a biologii,“ uzavírá Eva Hauserová. Tomu, jak skutečně vypadá dnešní feminismus a oč feministky usilují, se budeme věnovat v některém z podzimních číslech Psychologie dnes.

Před britskou filmovou premiérou Padesáti odstínů šedi překvapil největší tamní obchodní řetězec pro řemeslníky a kutily B&Q prohlášením, že očekává zvýšený zájem zákazníků o lana, řetězy, kabely a další zboží, jež by se dalo využít k domácí výrobě sadomasochistických pomůcek. Zároveň prý zaváží do jednotlivých obchodů stejnojmennou knihu a doporučuje prodavačům, aby se seznámili s příslušnými partiemi, a mohli zákazníkům fundovaně poradit. Vzápětí se ukázalo, že se jedná o vcelku zdařilý žertík a že rozšíření kvalifikace v oblasti BDSM obchodní řetězec po svých zaměstnancích požadovat nebude. Nicméně tento příklad ilustruje (náležitě marketingově podporovaná) očekávání, s nimiž film na svátek sv. Valentýna vstoupil do světové distribuce. V některých zemích (Keňa, Malajsie, určité regiony Ruska) byl zakázán, zatímco například šéf francouzské klasifikační komise Jean-Francoise Mary prohlásil, že nejde o film, který by mohl šokovat velké množství lidí. Ve Francii je přístupný od 12 let, v Česku od 15, v Německá od 16 a ve Velké Británii od 18 let. Odborní recenzenti se zpravidla shodují, že erotické scény působí například proti van Trierově Nymfomance (2013) nebo orgiím ze Scorseseho Vlka z Wall Streetu (2013) vcelku krotce a samotné SM prakticky vypadají spíše jako letmá ukázka z katalogu specializovaného erotického salonu. „Adaptace Padesáti odstínů šedi se neřestně pouze tváří a nenabízí víc než tuctovou červenou knihovnu v lehkém BDSM oparu,“ říká filmový publicista Tomáš Stejskal a glosuje, že o penisu se zřejmě lépe píše (a probouzí se tak fantazie čtenářek), než se ukazuje na plátně.

Kdy je správný čas na změnu v práci či v životě? A kde brát čas a chuť na změny a novinky, které permanentně přicházejí? Nejen na tyhle otázky bude hledat nekonvenční odpovědi 6. konference Ven z krabice, nazvaná Staří psi a nové kousky. Povídáme si o ní s Radomilem Bábkem, generálním ředitelem pořádající společnosti Everesta.