Online archiv

Bohouš a Dáša mění svět Sedmý ročník komiksového klání Bohouš a Dáša mění svět, pořádaného společností Člověk v tísni, si letos vytkl téma Soutěž, nebo spolupráce? Přes dvě stovky žáků základních a středních škol zpracovávalo slovem i obrazem problémy šikany, mezinárodní konflikty či šetrnou spotřebu. Vítězné práce vybrala odborná porota v čele s výtvarníkem Karlem Jeriem. Nejvíce bodovaly práce dětí ze Svobodné základní školy v Jablonci nad Nisou, Gymnázia Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi, ZŠ Jeremenkova v Praze či Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky v Českém Krumlově. Padesátka nejzdařilejších komiksů ze studentské soutěže je k vidění v Galerii ve věži na Novoměstské radnici v Praze.

Volební pohroma Dobrých zpráv z letošních voleb vzešlo jako šafránu. Jednou z nich byl historicky nejhorší výsledek komunistické strany (7, 8 %), která oproti minulým volbám ztratila více než polovinu mandátů. A co víc – říkalo se v metropoli – do sněmovny se nedostala jednička pražské kandidátky Marta Semelová, soudružka nejtvrdšího ražení, kterou dík preferenčních hlasům přeskočil Jiří Dolejš. S odstupem viděno to však zas až tak dobrá zpráva není. „Mám zdravé ruce a budu pracovat normálně dál,“ nechala se slyšet exposlankyně po volebním debaklu. Vzhledem k tomu, že jde původně o učitelku základní školy, nás může jímat nemalá hrůza. Člověk, který invazi z roku 1968 ještě dnes označuje za internacionální pomoc, který zpochybňuje zinscenovanost procesu s Miladou Horákovou a oslavuje Klementa Gottwalda či boj pohraničníků proti narušitelům hranic, by za katedrou stejně jako ve sněmovně neměl v 21. století co pohledávat.

Proč obchodní řetězce neslibují za nasbírání bodů z nákupů marionety, matrjošky nebo logické hlavolamy, ale plyšovou medvědí rodinku či svítící plyšáky? Jak to, že mobilní operátor za dobití kreditu nerozjíždí vánoční dárkovou akci Šťastné a plechové či Šťastné a gumové, ale Šťastné a plyšové?

Když jsme na jaře tohoto roku otiskli výzvu, aby nám učitelé poslali perličky, které nasbírali mezi žáky, netušili jsme, jaký bude ohlas. Naštěstí se děti nezměnily a v říši vzdělání si počínají coby slon v porcelánu podobně jako jejich předchůdci, tudíž perliček se sešlo dostatek. Nejvíce nám jich poslala paní učitelka Lenka Hejlková ze základní školy ve Strakonicích, které tímto děkujeme. Knižní odměna ji nemine stejně jako Lídu Veselou ze ZŠ v Hradci Králové a Annu Zídkovou ze ZŠ Pardubice, jejichž příspěvky nás také pobavily. Jako první nám perličku ovšem poslala jistá paní učitelka, jejíž e-mail se nám podařilo úspěšně vymazat. Pokud tyto řádky čtete, ozvěte se nám, prosím, mýlku napravíme. A nyní už se nechte opájet krásou přeřeků, přehmatů a kotrmelců. Přijměte je k nadcházejícímu Silvestru místo přípitku „žambusem“, jak říkají žáčci.

V adventním období a především o svátcích zajde spousta rodin s dětmi do kostelů a chrámů. Důvod je především zvyklostní. Tak nějak to patří k vánočnímu hemžení. Jenže uplyne pár dnů a vlna zájmu opadne. Není to škoda? Zvláště v zemi, jejíž aktuální ochránci se v poslední době odvolávají na křesťanské kořeny?

Pokud se v nabídce volných pracovních míst objeví realitní makléř, v požadavcích na vzdělání obvykle najdete prázdnou kolonku. Nepožaduje se žádné vzdělání, firma si vás vyškolí sama. O tom, jak je u nás školství propojeno s pracovním trhem, jsme si povídali s personalistkou Marcelou Pikálkovou.

Existuje nějaký nepsaný dress code pro žáky i pro učitele? Řešili jste někdy oblečení svých žáků? Kritizovali jste jejich účes, piercing, tetování? Byli byste pro zavedení školních uniforem?

Budoucí autorku dětských knih Alžbětu Dvořákovou, tehdy ještě Macháčkovou, jsem potkal před lety na základní škole v Praze-Klánovicích. Dokonce jsme spolu jeden čas seděli v jedné lavici. Alžběta se vyznačovala velkýma očima, jaké mají postavy na kresbách Heleny Zmatlíkové, a velkou fantazií. Jen jsem tehdy ještě netušil, že fantastické příběhy, které nám o přestávce vykládala, bude jednou vyprávět dětem jako úspěšná spisovatelka.