Online archiv

Angelika PennerPraha, Portál 2004Jaké potřeby má předškolák? Chce si stále ještě hrát, přitom má ale většinou velký zájem o věci, které na něj čekají ve velké"opravdové"škole; je zvídavý, ale rychle se unaví. Proto by případná předškolní přípravaměla zachovávat hravou formu, měla by být dostatečně atraktivní a zajímavá. V současné době není problém vybrat"učební"materiál pro předškolní výchovu. Který je ale ten pravý? Pracovní listy pro předškoláky by mělybýt přehledné, neměly by obsahovat zbytečné detaily a děti by měly úkol pochopit již z grafického zpracování listu. Úkoly nesmí vyžadovat nějaká zdlouhavá vybarvování nebo dokreslování (předškolní děti se poměrně rychle unaví).Děti také potěší, pokud je úkoly provází nějaká postavička (zvířátko...). Všechna tato kritéria splňují sešity Hrajeme si s Filipem 3 a 4 autorky Angeliky Penner. Hrajeme si s Filipem 3 je zaměřeno na srovnávání, sledování čar,procvičení pozornosti, představivosti a rozvíjení matematických představ. Některé úkoly trénují orientaci v prostoru (děti se seznamují s pojmy doprava a doleva), jiné hledání stejných písmen (nejde o výuku čtení, spíše oseznámení s tvary, některé děti se ale při podobných cvičeních spontánně naučí písmena). V tomto bloku najdeme složitější cvičení. Hrajeme si s Filipem 4 má v podtitulu"Pozorujeme a porovnáváme". V tomto souborunajdeme jednodušší cvičení, děti tedy nehledají stejné tvary písmen, ale zvířátek; autorka sem zařadila také rozdílové obrázky, jednoduché počítání, bludiště, půlené obrázky nebo hledání detailů na velkém obrázku. Bloky Hrajemesi s Filipem 3 a 4 uvítají (stejně jako předchozí dva díly) nejen učitelky mateřských škol a rodiče, ale samotné děti. Zábavná cvičení je totiž nebudou nudit.

Angelika PennerPraha, Portál 2004, 40 s.Jak připravit malé předškoláky na školu? Dítě, které dosáhlo školní zralosti, již umí spoustu věcí - vhodně se chovat k dospělým a dětem, komunikovat adekvátně situaci. Mělo by být schopno soustředit svou pozornost na určitýpředmět nebo jev, rozlišovat rozdíly mezi tvary, najít shodné znaky různých předmětů. Učitelky mateřských škol, které mají ve třídě předškolní děti, se jistě snaží své malé žáčky co nejlépe připravit na školu a přitom siuvědomují specifika předškolního věku (hravost, unavitelnost, krátká doba soustředění). Všechny pracovní materiály, které dětem předkládají, by tedy měly děti oslovit a přitom také rozvíjet požadované schopnosti. Bloky Hrajemesi s Filipem 1 a 2 Angeliky Penner splňují všechny tyto požadavky. Hrajeme si s Filipem 1 je věnováno rozvíjení logického myšlení, je založeno na hledání souvislostí mezi jevy a věcmi. Mezi úkoly, které jsou obsaženy v tétopublikaci, najdeme hledání odlišných detailů, stejných obrázků, rozdílů mezi obrázky, určení posloupnosti dějů nebo bludiště. Blok Hrajeme si s Filipem 2 obsahuje úkoly zaměřené na srovnávání a vybarvování. Děti mají najítstejné vzory, vybarvit předem určené detaily obrázku, projít bludištěm nebo dokreslovat. Autorka upozorňuje, že tato část obsahuje méně náročná cvičení, tak jako další pokračování označená sudými čísly. Hrajeme si s Filipem 1 a2 může posloužit jako vhodný materiál pro rozvoj důležitých schopností potřebných k úspěšné přípravě na školu. Cvičení vycházejí z požadavků na předškolní výchovu, jsou zajímavá a pro děti velmi přitažlivá. Dětem se líbí,protože připomínají oblíbené hříčky a hádanky z dětských časopisů. Bloky Hrajeme si s Filipem 1 a 2 využijí zejména učitelky MŠ a také rodiče předškolních dětí.

Jarmila HouškováPraha, Unicornis 2004, 64 s.Výtvarné projevy malých dětí vypovídají o úrovni kognitivních procesů, senzomotorické koordinace nebo vizuální percepce; můžeme z nich odhadnout stupeň vývoje nebo emoční vyladění dítěte. Výtvarná a pracovní činnost také tvořívelkou část aktivit v mateřské škole a školní družině. Vychovatelky ŠD a učitelky MŠ by proto měly volit ty postupy, jež stimulují fantazii a vývoj dítěte. Náměty k výtvarné činnosti i k zamyšlení nad vývojem dětské psychikynabízí knížka J. Houškové Tvoří celá rodina s podtitulem Výtvarné techniky pro předškoláky, starší i dospělé. Autorka se v úvodu zamýšlí nad vztahem výtvarného projevu a psychického vývoje dítěte. Už velmi malé děti mají radostz toho, že mohou na papíře zanechat svou stopu. Rozvíjejí tak své vnímání, myšlení a představivost. Výtvarné projevy úzce souvisejí s vývojem řeči, dítě si pomocí kresby uvědomuje, co právě prožilo nebo vidělo. Kresba malýchdětí odráží i jejich představy o světě. Autorka upozorňuje na to, že je nevhodné dětem předkreslovat nebo je peskovat, pokud kresba nevypadá podle představ dospělého. V praktické části publikace autorka nabízí náměty navýtvarné tvoření s malými dětmi. Zdůrazňuje, že by děti měly mít možnost seznámit se s tím, co budou kreslit. Zaujme např. vyprávění o pokusu, jehož cílem bylo pomoci tříletým dětem nakreslit květinu. Děti zasely fazole,pozorovaly jejich růst a všímaly si i dalších květin ve svém okolí. Projekt završilo kreslení květiny pro maminku. Při výtvarné činnosti nevystačíme s jednou technikou. Kniha obsahuje popisy jednoduchých, ale atraktivníchzpůsobů kresby, malování a vyrábění, jako je např. plastická kresba do kovové fólie, rozfoukávání tuše, hra s kaňkou, kolorování kresby, malování na sklo, koláže, tisk bramborovými tiskátky, tisk grafických listů, monotyp,tupování. Obsahuje také možnosti trojrozměrné tvorby z přírodnin a práci s pískovcem. Publikace potěší všechny vychovatele, kteří se nespokojí jen s krásným obrázkem, ale záleží jim na rozvoji celé osobnosti dítěte.

Sarah NewmanPraha, Portál 2004, 168 s.Integrace dětí s postižením do běžné mateřské školy dnes už není neznámý pojem. Učitelky, které mají integrované dítě na starost, občas potřebují pomocnou ruku. Tu jim podává i Sarah Newman, autorka knihy Hry a činnosti provývoj dítěte s postižením a matka dítěte s vývojovým opožděním a rysy autismu. Hry a činnosti, které jsou v knize shromážděny, nevyžadují žádné speciální pomůcky, rodiče si vystačí s běžnými hračkami a vybavením domácnosti.Přesto je nutná určitá úprava prostředí, děti s postižením jsou velmi citlivé na vyrušení a nadbytečné podněty odpoutávají jejich pozornost. Pokud se rodiče chtějí věnovat určité cílené činnosti nebo hře, měli by zajistit klid(třeba i vypnout telefon a zvonek) a nezahlcovat dítě zbytečnými stimuly. Hry a činnosti, které podporují vývoj dítěte s postižením, autorka rozdělila podle schopností, které jsou jimi rozvíjeny (rozumové, motorické, smyslové,řečové...). V každé kapitole je navíc stručný přehled normálního vývoje. Hry a činnosti jsou jednoduché a přitom rozhodně ne triviální. Každá hra vychází z toho, že vývoj dětí s postižením je třeba stále stimulovat. Velkoupředností publikace je fakt, že jeho autorka má osobní zkušenost s výchovou dítěte s postižením. I ona totiž prošla tím, co trápí všechny rodiče dětí s postižením. Snad i proto je první kapitola věnována pouze potřebám rodičů.Autorka v ní radí, jak obstát v náročné životní situaci, kterou je narození dítěte s postižením. Rodiče dětí s postižením se mohou trápit, obviňovat, trpět beznadějí nebo se naopak utíkat k falešným nadějím. Rodiče by se nemělizaměřit pouze na dítě, ale i na svůj vztah s partnerem. Často jsou konfrontováni s předsudky a hloupými reakcemi okolí, autorka jim nabízí strategie, které mohou uplatnit ve vztahu k okolí. Kniha Hry a činnosti pro vývoj dítětes postižením je určena především rodičům dětí s postižením, nabízí však inspiraci i odborníkům. Publikace jim připomene, jak náročná je výchova dětí s postižením a dovede je k pochopení údělu rodičů těchto dětí.

Nessia LaniadoPraha, Portál 2004, 112 s.Název knihy tvoří otázka, na kterou se kupodivu rodičů neklidných dětí nikdo neptá. Rodiče však mívají spoustu otázek, které nemají komu položit. Proč zrovna my máme tak divoké dítě? Můžeme za to, nebo se to stalo náhodou? Jakmáme zvládat výkyvy nálad a přívaly ohromné energie našeho potomka? Co když je opravdu tak rozmazlený, jak tvrdí naši příbuzní? Autorka v úvodu knihy Máte neklidné dítě? nabízí orientační test, kterým rodiče mohou posouditaktivitu svého dítěte. Neklidné děti jsou plné energie, která se těžko usměrní, mohou být ale také zvýšeně citlivé na různé podněty, nesnášet určité oblečení, zvuky... Pokud je neklid nepřekonatelný, mohou rodiče vyhledat pomocodborníka - psychologa. Ten by měl stanovit, zda se jedná o hyperaktivitu. To nejtěžší však zůstává na rodičích. Oni své dítě vychovávají, a proto autorka nabízí praktické rady, které využijí hlavně rodiče. Podle autorky jenejdůležitější neztratit hlavu a neuchýlit se k extrémním výchovným metodám (tresty, fyzické násilí). Rodiče by si měli uvědomit, že i ve výchově platí - akce vyvolává reakci. Pokud na děti křičíme, děti odpoví většinou takékřikem, netrpělivý rodič nepodpoří soustředění svého dítěte. Pokud je třeba dítěti něco vytknout, měli by rodiče vážit každé slovo. Neklidné děti mají často překvapivě nízké sebevědomí, není třeba jim ještě více srazit hřebínekpoznámkami typu:"To jsem si mohl myslet, že zase něco provedeš."Rodiče by se také měli zamyslet nad tím, zda si svého dítěte všímají tehdy, když je hodné. Neklid a hyperaktivita bývají často spojeny s výraznýmnegativismem. Jedinou odpovědí, kterou rodič od dítěte slyší, je:"Ne, nebudu, nechci..."Podle autorky je třeba co nejvíce eliminovat problematické situace a zvýšit kompetence dítěte. Rodiče se často bojí, že kdyždítěti povolí rozhodovat o sobě v určité oblasti, ztratí nad ním kontrolu. I malé dítě má však právo vyjádřit svůj názor a mělo by vědět, co se bude dít, co bude večeřet, kam pojede na prázdniny... Rodičovství není mocenskápozice, kterou získáme zplozením potomka, ale obrovská zodpovědnost a v neposlední řadě ohromné obohacení našeho života.