Online archiv

Uč se, dítě, moudrým býti. A tedy co možná nejvíce moudrosti ulož do své hlavičky, říkají i píší odborníci na slovo vzatí v různých článcích. Mezi ně patří bezesporu i článek Angličtina v MŠ ano, nebo ne? v Informatoriu 3-8 č.8/2004, který jsem si s velkým zájmem přečetla. Po téměř půlstoleté práci v logopedických poradnách bych si dovolila jen trochu jej doplnit. Zařadit dítě do výuky cizího jazyka v předškolním věku je vhodné, až dítě zvládnevýslovnost všech hlásek, a to nejen pasivně, ale i v běžné řeči. Dále, je-li určitě schopno a ochotno dobře spolupracovat - nejen kvůli přání rodičů, ale z vlastního zájmu, třeba kvůli kamarádce či sourozenci.Radostná je i úprava výslovnosti u malých dětí s jiným mateřským jazykem, které kvůli delšímu pobytu svých rodičů u nás chodí do české školy. Pokud navštěvují mateřskou školu, naučí se písničky i básničky, které zpívají,ale mnoha výrazům nerozumí, takže je třeba použít při cvičení nejen obvyklé obrázky, ale i skutečné předměty. Výborným pomocníkem jsou rodiče. Nejen že doma cvičí s dítětem, ale napovídají, jak se to či ono řekne v jejichmateřském jazyku, aby dítě nepapouškovalo věty či říkanky, kterým nerozumí.Naďa z Oděsy půjde příští rok do první třídy. Velice se těší, dobře spolupracuje a její motivací je touha rozumět všemu, co si děti i paní učitelky povídají; aby vše věděla"stejně"jako ostatní. Kolik jazykůznáš, tolikrát jsi na světě. Zvláště v dnešní době, kdy se nám dokořán otevřely dveře do světa a řeč je stále nejdůležitějším pojítkem mezi lidmi.

I když je veselá nálada zdraví prospěšná, smích se může někdy změnit ve výsměch a způsobit smutek. Trpí-li někdo vadou, která je ve sdělovacích prostředcích prezentována jako podnět k zábavě, může to být důvod k pesimismu. Jakonapříklad koktavost. Smích a potlesk posluchačů jejímu napodobování by jistě nebyly tak spontánní, kdyby měli doma postižené dítě, a tedy věděli, jak je úprava koktavosti tvrdošíjná a často i neúspěšná. Koktavé dítě není vpodstatě nikým a ničím chráněno, takže zase zbývá především škola, která by měla poučovat a chránit děti před posměchem spolužáků, a tím do budoucna i před případným výsměchem dospělých. Osobnosti se nelíhnou vždy z jedničkářů,jak je všeobecně známo. Ale všichni byli kdysi školáky, více či méně úspěšnými, hodnými i zlobivými. Někteří byli vzorně připraveni na úskalí tajemných číslic a písmen, jiní čekali až na to první zazvonění. A potom, vpravidelných intervalech, na vysvědčení. Ani tak často vzpomínaný T. G. Masaryk nebyl výjimkou. Také nebyl vždy úplně na výbornou, a přece se stal osobností, a to nejen u nás. Musíme tedy doufat, že i ti, co drží tužku jako kusdřeva a z nastávajících školních starostí nemají radost pražádnou, budou jednou Někým a doplní řadu těch, kteří proslavili naši zemi.

Motivace je podnět nebo souhrn podnětů vedoucích k jednání a ovlivňující chování jedince. Jenže takový človíček ještě neví, co všechno bude v životě potřebovat. Trvá-li určitá činnost delší dobu, leccos dělá jen z donucení nebopro radost rodičů. Ať už se jedná o úpravu výslovnosti či pravidelnou návštěvu výtvarných, tanečních či pěveckých kroužků. Díky všem těm obětavcům, co rodičům v těchto případech (a tím i dětem) pomáhají. Ať se jedná okteroukoliv z uvedených činností, může to být i dobrá příprava pro stáří, jak se mohou přesvědčit ti, co bydlí v domovech důchodců či v domech s pečovatelskou službou. Vedle získávání vědomostí jsou tedy tyto činnosti propozdější život opravdu důležité, aby se z nich dalo čerpat v období, kdy je člověk odkázán jen na náhodné návštěvy a cítí se osamělý. Inspirací (nebo i motivem) třeba již chuť do činnosti ztrácejícího dítěte byly pro mne přiúpravě výslovnosti dětí také Písničky z aktovky od Václava Trunce. Tyto a jim podobné písničkové obrázky mohou být jedním ze světýlek, které se někdy v době nouze rozsvítí. A chvála za každý sebemenší úspěch je dobrým kořenímpro další činnost, stejně jako ukázka před kolektivem vrstevníků v mateřských školách a školních družinách, co všechno už umím.