Online archiv

Autor: Alena Kutílková

Pojď sem, míčku, pojď si hrát

Alena Kutílková, 6/2009
Je ráno, sluníčko otevřelo svá ospalá očka, narovnalo paprsky, vyhouplo se na oblohu a rozhlédlo se do všech stran. Svůj nejdelší paprsek poslalo do okénka s květinovou záclonou, za kterým byl dětský pokojík.

O nezbedných notičkách

Alena Kutílková, 4/2009
Princezna Písnička stála uprostřed hudebního salonku a zpívala jako slavík. Její zvonivý hlásek potěšil pana krále, královnu i všechny hosty z okolních království, kteří přijeli na její narozeninovou oslavu.

Mlsný vrabeček

Alena Kutílková, 3/2009
Malé hejno švitořících vrabců se sneslo na zelenou louku posetou drobnými kvítky sedmikrásek. Povídali si asi o tom, jak se jim letělo nad rozkvetlou alejí ovocných stromů. Vzpomínali možná na mladého vrabčáka Zvědavku, který si sedal na ploty zahrádek a okukoval, co na nich jejich majitelé vysévají a vysazují.

Hurá do divadla!

Alena Kutílková, 2/2009
Bylo nebylo, dávno tomu…, ale ne, bylo to docela nedávno, v sobotu dopoledne. Pepík seděl u okna a díval se, jak za oknem pomalu tančí ve větříku droboučké sněhové vločky. Poletovaly sem a tam, až se pozvolna snesly na zem, kde se téměř okamžitě proměnily ve vlhkou skvrnku na chodníku či silnici.

Zimní pohádka

Alena Kutílková, 1/2009
Celou noc vytrvale poletovaly vločky, krajinu přikryl bílý sníh. Všude, kam se člověk podíval, ležela bílá peřina. Studená a měkoučká.

Pekařova pohádka

Alena Kutílková, 10/2008
Každý rok se těším na předvánoční trhy. A nemyslete si, že jen tak chodím od stánku ke stánku, prohlížím si zboží, nakupuji sladkosti a vánoční svíčky, postávám s vonícím horkým čajem a klábosím se sousedy. To ne, to byste se pěkně spletli. Na vyzdobeném náměstí budu mít svůj stánek.

Strach má velké oči aneb Kdo je statečnější?

Alena Kutílková, 9/2008
O malé Zuzance by se dalo říci, že je statečné a nebojácné děvčátko. Ve svých šesti letech se o sebe umí docela dobře postarat. Ráno se oblékne, pečlivě si zapne všechny knoflíčky, a dokonce si sama učeše dlouhé vlasy do culíku.

O zvědavém pošťákovi

Alena Kutílková, 8/2008
Pošťák Pepík roznášel dopisy, pohledy i úřední obsílky teprve krátce. Své nové povolání vykonával ve vesnici, která byla obklopená ze dvou stran lesy. Občas musel také do hájovny vzdálené kus cesty od vesnice. Pepík tam chodil rád.

Každý je důležitý

Alena Kutílková, 7/2008
Od rána bylo na letišti živo. Hala byla plná cestujících se zavazadly. Rodinka s dvěma dětmi tlačí své těžké kufry a tašky na vozíku před sebou. Slečna v klobouku má svůj kufr na malých kolečkách a za držadlo ho táhne za sebou ke koutku s občerstvením.

O unavené vařečce

Alena Kutílková, 6/2008
Maminka má ráda, když je v bytě pořádek. Pečlivě rovná všechny věci na svá místa. Boty seřadí vzorně do botníku, vyžehlené košile pověsí na ramínka, aby se nezmačkaly, do vázičky na stole dá čerstvé květiny.

Velké přání

Alena Kutílková, 5/2008
Z Jany bude brzy školačka. Moc se těší do první třídy. Ale přece jen se na něco těší ještě víc: na pejska. Celý rok usilovně přemlouvala tatínka, aby jí ho koupil, a on konečně svolil. „Pejsek bude!“ prohlásil tatínek. Jana byla v ten okamžik nejštastnější holčičkou na světě.

Dědečkovo lesní vyprávění

Alena Kutílková, 4/2008
Dnes je hezké počasí, sluníčko příjemně hřeje a stihlo už vysušit všechny louže i loužičky po včerejším jarním dešti. Děda stojí u okna a přemýšlí o tom, co bude dnes dělat. „Babičko, pojď se mnou do lesa. Podíváme se, jak se probudil ze zimního spánku.“