Spát nebo nespat?
Mgr. Lenka Vaculová, 10/2006Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti a reagovala na článek z Informatoria 8/2006 „Polední klid není pro každého“. Souhlasím s autorkou, že malý odpočinek prospěje všem dětem. Ale co potom? Jako problém se mi jeví žádat rodiče, aby si „nespavce“ brali domů po obědě, neboť jsou často v době odpočinku dětí v práci, tudíž o vyzvednutí dítěte z mateřské školy nemůže být ani řeč. V naší mateřské škole, která má dvě heterogenní třídy, se nám osvědčilo toto řešení: po obědě si menší děti z obou tříd odvede do ložnice jedna z učitelek, které mají odpolední službu. Druhá převezme starší děti a má pro ně připravený program. Nejprve si i ony odpočinou, mohou si přitom půjčit z proutěného koše polštářek i deku. Po pohádce, která někdy slouží i jako motivace k další činnosti, se věnují předškolní přípravě - každý den z jiné oblasti. S rodiči je domluveno, že pokud bude odpočinek v ložnici potřebovat i někdo ze starších dětí, mohou o něj ráno při příchodu požádat a dítě po obědě bude odpočívat v ložnici s menšími. Jednou týdně, když máme po obědě pedagogickou poradu, se pohádky zúčastní všechny děti společně a starší děti mají místo předškolní výchovy sportovní kroužek. U starších dětí se nám osvědčil odpočinek dlouhý asi 30 minut. Menší děti odpočívají od 13.00 do 14.15, pokud má někdo potřebu spánku větší, necháváme ho po dohodě s rodiči „dospat“ i do 15 hodin. Náš model je organizačně trochu náročnější a vyžaduje od učitelek jistou pružnost a ochotu přizpůsobit se potřebám dětí. Zatímco se skupina mladších dětí osvěží spánkem, starší děti, hrdé na to, že patří do skupiny předškoláků, se mohou něco nového naučit.