Online archiv

Joseph Cornell Praha, Portál 2012

Torey L. Hayden Praha, Portál 2012

V dubnu se v naší mateřské škole tradičně věnujeme dopravní výchově. A loni to nebylo jiné. Celý měsíc byl zaměřen na znalost dopravních značek a předpisů, na dovednost a zručnost při jízdě na koloběžkách, tříkolkách, kolech i odstrkovadlech. Dopravní výchova vychází jako každoročně z potřeby přiblížit školkovým dětem úskalí a nebezpečí, se kterými se setkávají na veřejných komunikacích, turistických cestách, pěšinách a cyklostezkách. Přejít bezpečně silnici i v našem nevelkém městě začíná být stále větší problém. Na problematiku dopravního provozu z pohledu chodců i aktivních účastníků – cyklistů se zaměřujeme již dlouhou řadu let. Loni byl náš celoškolkový projekt Jak se chovat na silnici, jehož garantem je paní učitelka Martina Foglová, podpořen také finančně. Na sklonku předloňského roku jsme využili možnost získat dotaci z Grantového fondu Libereckého kraje. Vypsali jsme žádost a získali 10 000 Kč. Sáhli jsme ještě do vlastní kapsy a přibližně za 15 000 Kč jsme obnovili náš „vozový park“. Nakoupili jsme nová kola, odstrkovadla a helmy. Máme vybudované vlastní dopravní hřiště na školní zahradě, které k tomuto účelu využíváme nejen v dubnu. Od prvních dubnových dní byly slyšet ve všech třídách básničky a písničky s dopravní tematikou, všude na nás číhaly dopravní značky a semafory, šatny i třídy byly vyzdobené krásnými dopravními obrázky a výtvory. Dopravní aktivita se ve školce zintenzivnila v posledních dvou dubnových týdnech. Zavítala k nám pohádková víla se skřítkem a ježečkem, aby děti poučila o tom, jak se chovat na silnici, když se účastní dopravního provozu pouze jako chodci, nebo když sednou na kolo či koloběžku. Děti si také zábavnou formou zahrály na semafor. Tuto pohybovou aktivitu pro malé i velké děti připravila učitelka Zdeňka Mócová. Následovaly závody na kolech, koloběžkách a odstrkovadlech na dopravním hřišti naší MŠ. Další den nám zákoutí školní zahrady posloužila jako různá stanoviště pro dopravní soutěže. Samozřejmě nemohla chybět beseda s příslušníky Policie ČR, na kterou se děti každoročně moc těší, a projížďka ve služebním autě dokské městské policie. Ve středu 25. dubna 25 šikovných předškoláků – cyklistů, kteří zvládli těžkou zkoušku (jízdu zručnosti před MŠ), vyrazilo na výlet do Starých Splavů. Cestu tam i zpátky zvládli všichni účastníci na výbornou. Ve Starých Splavech čekala děti odměna v podobě aktivního sportovního dopoledne, chutných vuřtíků a dalších laskomin. Skutečným vyvrcholením loňské předškolní dopravní výchovy byla návštěva dopravního hřiště v České Lípě. Po krátké výchovné dopravní pohádce si děti zajezdily na dopravním hřišti, kde svítily opravdové semafory pro auta, cyklisty i chodce, kde musely zastavit před železničním přejezdem atd. Příprava, organizace a realizace tohoto projektu je časově a personálně náročná, ale v příštích letech v něm budeme pokračovat a dále ho vylepšovat a aktualizovat.

Spolupráce s naší nejbližší základní školou (8. ZŠ Frýdek-Místek) není jen formální nebo jen na papíře. Naši milí kolegové ze školy pro naše předškoláčky každoročně připravují hned několik akcí. Aktivně se zapojují a musím říci, že velmi rádi, také žáci školy – většinou naši absolventi. Naše děti tak mají možnost setkávat se se svými staršími kamarády, seznamovat se blíže s prostředím „velké školy“, ještě než do ní v září nastoupí jako prvňáčci. První návštěva školy, již jsme v tomto školním roce uskutečnili, měla název Plavba za pokladem. Kamarádi z 8. ZŠ i jejich učitelé byli v převlecích námořníků a pirátů. Dva přidělení žáci-průvodci nás provázeli v přesném časovém harmonogramu po spleti chodeb jedné z největších škol ve městě. Děti postupně plnily na jednotlivých místech různé úkoly. A to od hlavolamů a rébusů přes cvičení a soutěžení v tělocvičně až po pirátské tančení nebo nácvik námořnické písničky s pravým námořnickým pozdravem či vybarvování obrázků v učebně s počítači. Děti ze školy odcházely plné zážitků a cestou do školičky si prozpěvovaly naučenou pirátskou písničku. Velmi oceňuji obrovské úsilí, které musí kolegové ze školy vynaložit při přípravě a organizaci dopoledního programu pro několik tříd předškoláčků z několika mateřských škol (po dva dny). Další setkání s názvem Zakotvení u Vánočních ostrovů proběhlo v prosinci. Naše děti se staršími kamarády pracovali ve výtvarně tvořivé dílně. V lednu (ještě před zápisem do školy) se těšíme na tradiční návštěvu prvních tříd. Děti mají možnost zhlédnout část výuky, ale i vyzkoušet si být na chvíli „školákem“. Žáci 2. stupně „Osmičky“ v rámci projektu „Celé Česko čte dětem“ chodí také do předškolních tříd pravidelně předčítat před odpoledním klidem dětem pohádky. Na únor máme naplánováno Putování za polárním medvědem aneb sportování na sněhu na hřišti 8. ZŠ. V případě nepřízně počasí, můžeme zvolit variantu Fotbálek pro tatínky s dětmi, který jsme již vyzkoušeli v minulých letech venku i ve školní tělocvičně. Škola nám zapůjčuje také svou velkou krásnou jídelnu na organizaci našeho karnevalového veselí. Na podzim jsem měli na zahradě naši tradiční odpolední akci pro děti s rodiči Ať žijí duchové!, kde nám na stanovištích vydatně pomáhali také naši absolventi i s paní učitelkou. Takto u nás probíhá spolupráce s „naší Osmičkou“. Když potřebujeme pomoc, stačí zvednout telefon a požádat o ni. A to je, myslím, spolupráce v pravém slova smyslu. Ne si jen „odškrtnout“ účast na nějaké společné aktivitě. I na velké městské základní škole lze spolupráci se školičkou brát jako skoro rodinnou věc. Naším společným cílem je připravit děti (i jejich rodiče) na bezproblémový vstup do školy a to se nám ve Frýdku-Místku daří na jedničku.

Fiju, fiju, fí, z kopce jedem na saních. Vítr sviští, žádný strachy, sáně táhnou balamuti. Řídí je pan musher, nebude žádný problém! Bude radost, bude smích, tak to bývá na saních… A taky bylo. Už je tady konečně náš den. Pořádně jsme se ráno posilnili a vyrazili na kopec pod les, na rozlehlou, zasněženou pláň. Čekáme netrpělivě na naše psí kamarády. „Už přijíždějí,“ ozývá se ze všech stran. Z přívěsů vybíhá všech pět psích krasavců – chlupatých, stříbrných malamutů. Za velkého štěkotu a vytí se s námi vítají. „Haf, haf, jsme tady. Zapřáhněte nás a my vám ukážeme, co umíme a dovedeme.“ Všichni jsou zapřaženi do saní, zcela vpředu je pes s největší inteligencí a zkušeností. Je to vůdčí pes, nejdůležitější člen spřežení. Právě s ním musher komunikuje a s jeho pomocí spřežení řídí. A už vyjíždíme, vítr fičí, slunce svítí a my jedeme vstříc dobrodružství. Je to paráda. Pan musher Roman ukazuje, co všechno jeho psí smečka zvládá. I tam vládne pevná disciplína a pravidla. Všude je slyšet smích a radost dětí. „Já jsem přinesl pejskům granule,“ říká Josífek, který právě dojel s výkřikem: „To bylo ale hustý.“ „Já jsem přinesla panu musherovi čokoládu, protože ho máme rádi,“ říká Gábinka. Bylo to dopoledne plné pohybu, zážitků i poučení. Děti poznaly, jak je náročná práce mushera a jak se o své čtyřnohé kamarády musí starat. Ti se mu za jeho práci odměňují oddaností a zřetelnou láskou. Tak zas někdy příště, naši věrní psí kamarádi.

Pod sněhem se kopce ztrácí, všude rostou sněhuláci, tů, tů, tů a zima už je tu! A opravdu, sněhové, mrazivé, vločkové, prostě zimní radovánky se jednoho loňského pátečního rána začaly sypat i k nám do školky. To bylo radosti, to bylo vítání. Hned jsme popadli lopaty, hrabla a hurá ven. Vždyť se sněhem se toho dá tolik zažít… Udělat kouli, hodit ji do dáli, postavit sněhuláka, s kamarády vystavět hrad, vyšlapat si sněhové cestičky ve sněhovém království, chytit vločku a pozorovat ji… Ale už je nám zima, radši se vrátíme do třídy. I tady si můžeme krásně zimně hrát. A také jsme si hráli! Nejdříve jsme poradili kočičkám, ať nosí kožich kočičí, že pod něj totiž nefičí. Dozvěděli jsme se, jak to bylo se zvědavou sněžnou vločkou a černou kočkou, které nás naučily zimní taneček. Později si děti namíchaly různé odstíny modré („sněhové“) barvy a namalovaly si sněhuláky. A jak ty naše děti krásně umějí spočítat sněhulákům knoflíky! A jak jim umějí sestavit kamarády sněhuláky z rozstříhaných obřích obrazů! A což teprve jaké umějí sněhové, zimní a sněhuláčí říkanky a písničky! A za okny pořád chumelilo a chumelilo, tak jsme si s dětmi chumelenici přičarovali i do třídy. Stačila k tomu stará záclona a kupa rouna a už peřina za peřinou po obloze mraky plynou, pár těch peřin puklo mrazem, peří se z nich sype na zem… k nám se ho nasypalo tolik, že jsme mohli, 26. 1. 2012, prožít v naší třídě Zasněžený den. Velký dík patří rodičům dětí, protože vytvořili nápadité zimní doplňky a ráno přivedli v bílém oblečení do školky vločky, sněhuláky, zimní víly, sněhové prince a krále. Po celý den jsme si užili spoustu radovánek. Rolničkami a trianglem jsme přivolali zimní vílu, ve kterou se proměnila paní učitelka. Společně jsme si zatančili sněhový taneček. Každý si černou a barevnou temperou namaloval rukavice, které si pak musel najít zapadané „ve sněhu“. V ostatních třídách jsme vyčarovali zimu, aby si s námi i ostatní prožili kousíček sněhového kouzla. Nakonec si děti pochutnaly na mrazivé dobrůtce od zimní víly. To bylo radosti po celý den. A co té zimní radosti v dalších dnech ještě přijde! Vždyť teď velký mráz, čeká nás a s ním mrazivé pokusy s vodou a ledem a také stejně jako každou zimu, pozvem ptáčky na hostinu…

Hra k dětem patří, je základem pro správný tělesný, duševní, sociální i emoční vývoj dítěte. Bývá provázena veselím, radostí, napětím, ale také při ní děti získávají nové zkušenosti, schopnosti a dovednosti.