Online archiv

Zima na roletě Potřebujeme látkovou okenní roletu, temperové barvy, misku na vodu, štětce, lepenkovou krabici, provázek, šablonu hvězdy, fáčovinu, nůžky, lepidlo na textil, tužku, provázek. Nejdříve si připravíme barevný podklad – natíráme štětcem roletu temperovými barvami různých modrých odstínů. V malém množství používáme barvy červených odstínů, jež představují mrazík, který nás štípe. Na tento podklad kreslíme zimu – stromy, domky, vločky, zvířátka, děti atd. Závěje sněhu zobrazíme přilepením pruhu látky z fáčoviny, kterou můžeme tónovat růžovou barvou. Na roletu otiskujeme dlaně natřené temperovou barvou. Výroba provázkových hvězdiček: na lepenkovou krabici si podle připravené šablony nakreslíme hvězdy, které vystřihneme. Omotáváme je provázkem. V misce si rozmícháme temperovou barvu – smícháme bílou a modrou s nepatrným množstvím zelené. Tuto barvu nanášíme štětcem na provázek. Po zaschnutí přilepíme vločky lepidlem na textil. Lze je také z rubové strany přichytit spínacím špendlíkem. Náměty na činnosti na zahradě Kreslíme do sněhu. Kreslíme dřívkem obrázky do čerstvě napadaného sněhu. Stavíme iglú – využijeme hromady sněhu na zahradě, která tam zůstala po odklízení sněhu. Závody na saních – jeden žák se posadí na saně a dvě děti ho táhnou po rovince na zahradě. Která trojice bude nejrychlejší? Uválej kouli. Děti se rozdělí do skupin. Které skupině se podaří uválet největší sněhovou kouli? Kdo postaví nejhezčího sněhuláka? Hod na cíl. Na velkou kouli, kterou děti uválely, postavíme plastovou kuželku. Komu se podaří ji shodit sněhovou koulí? Zachraňme turisty z laviny. Tuto hru hrajeme na již prošlapaném sněhu. Použijeme plastové kuželky, které budou představovat turisty zasažené lavinou. Kuželky poschováváme na zahradě do sněhu. Děti hledají kuželky. Komu se podaří zachránit nejvíce turistů zasypaných lavinou? Náměty na činnosti ve školní družině Poslechneme si písničku od Jaromíra Nohavici – Grónská písnička. Naučíme se ji zpívat. Vyrobíme si závěs z papírových vloček. Z papíru vystřihujeme vločky. Vločkami protahujeme bílou tenkou stužku. Konec stužky připevníme izolepou na okno. Ze stužek s vločkami vytvoříme na okně závěs. Malujeme křídou zimu na okno: Den před zamýšlenou činností si připravíme pastu na malování. Nastrouháme bílou školní křídu, zalijeme ji vodou a občas promícháme. Obrázek malujeme štětcem. Můžeme ho dozdobit vločkami vystřiženými z papíru. Pokus se sněhem: Zavařovací sklenici naplníme po vrch sněhem. Sbíráme čistý sníh. Upěchujeme. Bude sklenice po roztání ledu plná vody? Je voda čistá, nebo jsou na dně sklenice špinavé usazeniny? Kdo to ví, odpoví. Vědomostní soutěž pro družstva: Děti rozdělíme na dvě stejně početná družstva. Každé družstvo vytvoří řadu. Družstva si sednou zády k sobě. Vedoucí hry pokládá otázky. Odpovídají všechny děti najednou tak, že kdo chce odpovědět „ano“, postaví se. Kdo chce odpovědět „ne“, zůstává sedět. Vedoucí hry vždy po otázce spočítá správné odpovědi a zapíše je. Po zapsání bodů si vždy řekneme správnou odpověď. (Příklady otázek: Jsou prosinec, leden, únor zimní měsíce? Je poslední den v roce Silvestr? Šestého ledna je svátek Tří králů. Jmenují se Kašpárek, Melichar a Baltazar? Můžeme v zimě vidět v naší přírodě vlaštovku? Zůstává na vrcholcích vysokých hor sníh i v létě? Je první zimní den podle kalendáře 24. prosinec? Spí v zimě ježek? V pohádce O dvanácti měsíčkách se dívka, která šla v zimě do lesa pro jahody, jmenovala Anuška? Odlétá sýkorka na zimu do teplých krajin? Listnaté stromy na zimu opadávají. Ztrácí některý jehličnatý strom jehličí?) Papírová bitva: Potřebujeme papírové koule vyrobené z namačkaných novin. Děti se rozdělí na dvě družstva. Každé družstvo má stejný počet papírových koulí. Děti se postaví na koberec, který nataženým švihadlem rozdělíme na poloviny. Na smluvené znamení začnou děti po sobě házet papírové koule. Sbírají koule, které k nim naházely děti z druhého družstva a hází je zpět soupeřovi do jeho pole. Když vedoucí hry ukončí bitvu, spočítají se koule, které má každé družstvo na svém poli. Kdo jich má méně, vyhrává.

Dnes si ukážeme další z možností zkrášlení textilu, který se nám již nelíbí nebo má na sobě skvrny, jež n nejdou vyprat. My jsme k tomuto účelu použili žlutý sáček, jehož barva již byla vyrudlá. Stejným způsobem s si můžeme ozdobit téměř jakoukoli textilii z přírodního s n materiálu. Potřebujeme bavlněné plátno, batikovací barvu zelenou l a modrou, zlatou krycí barvu na bavlnu, provázek, z štětec, nůžky, razítko ze dřeva, gumy nebo linolea v ve tvaru sněhové vločky. Razítko si lze koupit nebo doma vyřezat. Nejsnazší je vyřezat razítko z obyčejné d g gumy na gumování. Látku nařasíme a pevně svážeme b bavlněným provázkem. Modrou a zelenou batikovací b barvu v prášku (Duha, Iberia, Cheds…) nasypeme do m mističek, přidáme k nim na špičku nože soli a přelijeme j vařící vodou. Rozmícháme a necháme vychladnout. n Barvu nanášíme štětcem na svázanou látku. Vytváříme barevné skvrny tak dlouho, dokud nebude látka zcela nasáklá. Modrá a zelená barva se nám slijí dohromady a tím vytvoří velmi jemnou batiku, vhodnou jako podklad pro tisk. Poté štětcem naneseme na látku vodu s octem a necháme chvíli uležet. Svázanou látku zabalíme do mikrotenového sáčku a vložíme do hrnce s pařákem. Látku 20 minut fixujeme v páře, poté sundáme hrnec z vařiče, odklopíme pokličku a necháme vychladnout. Látku vymácháme, rozvážeme a opět vymácháme, necháme usušit a vyžehlíme. Zlatou barvu naneseme štětcem na razítko a otiskujeme jednotlivé vločky, kam se nám zachce. Nejprve ale vyzkoušíme otisk na papír, abychom věděli, kolik barvy na razítku potřebujeme. Barvy z rubu zažehlíme a máme hotovo. Sáček už jen opatříme stuhami na zavázání.

Alternativní forma vzdělávání, při níž rodiče vyučují své dítě doma. Tuto cestu si nezvolí každý – rodin, jež své děti vzdělávají samy, je v České republice několik stovek. Přesto je dobře, že tato možnost existuje.

Podle rozsáhlého výzkumu zažilo sexuální zneužití v dětství, tedy do svých patnáctých narozenin, přibližně devět procent žen a méně než pět procent mužů. Více než desetina populace si tedy do dospělosti přináší trauma, které může vést k řadě problémů.

Malí Indové by do školky měli chodit povinně. Realita je ale jiná, zejména chudé rodiny si nemohou dovolit děti vozit do školky nebo do školy či dítěti koupit uniformu. A výuka ve školce často obnáší memorování a dril.

Dítě v tomto věku by mělo umět říct své jméno a jména svých sourozenců, zná již více než 1000 slov. Zpaměti říká jednoduché básničky. Při vyslovování některých jednotlivých hlásek má mnohdy dítě ještě problémy. Častá je u dětí otázka „proč“. V tomto věku některé děti nastupují do mateřské školy a rodiče by je k tomu měli připravit, aby adaptace na nové prostředí proběhla bez potíží a dítě bez přítomnosti rodičů citově nestrádalo a rychle se začlenilo do kolektivu vrstevníků. Proto je důležité, aby dítě dokázalo poznat a pamatovat si svoji značku a své místo v mateřské škole. Pobyt dítěte v mateřské škole podporuje celkový rozvoj dítěte. Dítě postupně vedeme k hygienickým návykům při umývání a utírání se do ručníku, ke správnému používání toalety, k používání kapesníku. Snažíme se, aby se náš potomek dokázal sám oblékat a svlékat, ukládat oděv a obuv na určené místo, obout a vyzout si botičky, ukládat hračky, kam patří, správně držet a používat lžíci a hrníček. Dalším úkolem rodičů je rozvíjet a podporovat pozitivní zvláštnosti svého dítěte a jeho samostatnost. Důležité je, aby dítě neubližovalo druhým dětem, aby dokázalo navázat kontakt s ostatními dětmi, upevňovaly se vztahy k rodičům a sourozencům. Významné je, aby se dítě již v tomto věku naučilo dodržovat zdvořilostní návyky (pozdravit, poděkovat, oslovit, poprosit a požádat), dbalo na vlastní bezpečnost (nebezpečí na silnici, elektrický proud, neznámí lidé, cizí psi). Rodiče by měli u svých dětí také podporovat výtvarnou činnost a vztah k hudbě, rozvíjet dětské představy, fantazii a tvůrčí aktivitu. Již v této době by se dítě mělo snažit o správný úchop tužky – tj. tužka leží na posledním článku prostředníku, shora ji přidržuje bříško palce a ukazováku. Vhodné je, aby dítě kreslilo silnější tužkou, křídou, pastelkou po celé ploše velkého papíru nebo tabule, nejlépe vestoje na svislou plochu papíru. Prospěšné je také modelování, které rozvíjí u dětí prostorovou představivost a hmatový smysl. Projekt Zdravý životní styl nabízí rodičům předškolních dětí zdarma odborné přednášky a rady přímo v mateřských školách. Dále nabízí rodičům písemné odpovědi na konkrétní problémy při výchově předškolních dětí. Své dotazy posílejte na: www.zdravyzivotnistyl-zatec.cz. Projekt realizuje Občanské sdružení Vzdělávací centrum Podkrušnohoří Žatec.

Hračky od Ježíška – to je ústřední téma hovorů, když se děti po vánočních prázdninách vrátí do školky. A ještě lepší je ty nové poklady rovnou přinést a pořádně se pochlubit. Nadšení a obdiv jdou obvykle ruku v ruce s hádkami a rvačkou o věci, s nimiž si druzí chtějí také hrát a které majitel nechce půjčit.

Výchova a vzdělávání dětí se bez autority dospělého nedají efektivně uskutečňovat. Pro školu to platí ještě víc než pro rodinu. Odborná literatura i běžný život obvykle odlišují formální a přirozenou autoritu učitele.

Výuka zobcové flétny jako doplňkový kroužek je již léta nabízena v mnoha mateřských školách a její obliba stále roste. Na druhé straně často stojí učitelé základních uměleckých škol a lomí rukama nad výsledky takové výuky.

Hanka Švejdová se dramatické výchově v mateřské škole věnuje řadu let. Říká, že tato metoda rozvíjí celou dětskou osobnost včetně myšlení a pomáhá dětem nahlížet na různé situace z mnoha úhlů. Učitel však nesmí být „moudrým vševědem“, ale průvodcem na společné cestě.

V předposledním, listopadovém čísle (Informatorium 3–8 2012/9) v Poradně odborníka odpovídala na dotaz maminky, jejíž syn má podle ní nálepku zlobivce, Mgr. Alena Vránová. Po přečtení článku bylo všem pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům naší mateřské školy jasné, že se jedná o absolventa naší školky. Jak jednoduché je vlastní pedagogické selhání svést na jiné. Při zápisu tohoto chlapce do školky maminka uslzeným hlasem prosila, že pokud dítě neumístíme, ona to nevydrží, že už si s ním neví rady. Dítě po celou dobu zápisu vyrušovalo, kopalo do nábytku, že chce už pryč. Jeho otec je padesátník anglické národnosti, maminka je Češka a je jí kolem 30 let. Chlapec navštěvoval školku čtyři roky. Ač byl po všech stránkách zralý pro vstup do základní školy (učitelky to doporučovaly), maminka si vymínila odklad školní docházky a při té příležitosti navštívili psychologa, jak zmiňuje ve svém dotazu. K zápisu šli na jinou než spádovou školu a ve školce ani v místní ZŠ to neoznámili, neoznámili ani to, že na jiné škole podali žádost o odklad školní docházky. Mezitím se konal zápis do mateřské školy a její kapacita byla naplněna. Když se pak rodiče v červenci „probudili“ s tím, že potřebují místo ve školce, cítili se dotčeni, že místo není. Ředitelka musela žádat obec o povolení navýšení kapacity. Za celou dobu maminka nedoložila jediný doklad, jenž by potvrzoval diagnózu poruchy chování (hyperaktivitu, ADHD a podobně). Ve svém dotazu používá polopravdy, jimiž omlouvá vlastní neúspěch. Vykresluje chlapce jako normální dítě s povahou bojovníka. Na druhou stranu mu dovoluje nosit do školky dětské zbraně, ačkoli jsme všechny rodiče žádali, aby takové hračky dětem do školky nedávali. Chlapec téměř denně dorazil do školky vyzbrojen nějakou počítačovou hrou, robotem či tabletem a rodiče byli uraženi, když jsme mu nedovolili, aby si to ve školce nechal. Jsme vesnická školička a sociální složení dětí tomu odpovídá. Je složité vysvětlovat dětem z méně movitých rodin, proč tenhle chlapec má drahé hračky a ony ne. Z toho plyne i jeho vztah k věcem ve školce. Jednou na kousíčky roztrhal molitanový míč, tu rozšlápl hračku, tady ulomil kolo, tam něco utrhl… Maminka vždy reagovala slovy: „To nevadí, koupíme nové.“ Když jsme chlapcovo chování chtěli s matkou řešit, rozplakala se, že je na něj vlastně sama, protože přítel je pracovně vytížen a neustále na cestách, a ona si s ním neví rady. Poradili jsme jí, ať zkusí se synem navštěvovat nějaký kroužek, kde svou přebytečnou energii vypustí. Ona si to však vyložila po svém a chlapce přihlásila hned do několika kroužků. Zároveň jsme jí doporučili vodit jej do školky dříve, a ne až kolem osmé nebo později, kdy už probíhá program. Ranní hry nestíhal, rovněž odpoledne chodil vždy poslední. V okamžiku, kdy maminka vstoupila do dveří, začal lítat jako smyslů zbavený, strkat do dětí, kopat jim do hraček a křičet, maminka nezasahovala, musela ho usměrnit učitelka. Maminka ve svém dotazu také nezmínila, že mnohé děti kvůli němu nechtěly chodit do školky a učitelky to musely s jejich rodiči řešit. V nestřeženém okamžiku dal kamarádovi facku, porazil ho nebo mu nastavil nohu, aby upadl, a měl z toho ohromnou legraci. Za svůj terč si vždy vybíral slabší děti (sám je subtilní postavy). Neustále se chlubil tím, že jezdí do Prahy, kde ho starostlivá a milující maminka odkládala do hracích koutků. Pravidla nastavuje rodina Ujišťujeme vás, že když byl přítomen, celá školka se necítila v bezpečí. Učitelka, čerstvá absolventka pedagogické fakulty plná ideálů, která ho měla v prvním roce jeho docházky, chtěla školství opustit a mnohokrát kvůli němu i plakala, že na takové dítě ji škola nepřipravila. Také my jsme se radili s odborníkem, jak k takovému dítěti přistupovat, a shodli jsme se, že chybí dostatečná rodinná péče (ani to nejmodernější materiální zabezpečení ji nenahradí) a ono na sebe svým agresivním chováním upozorňuje. Líbí se mu, že je středem pozornosti, protože ví, že mu nemůžeme nic udělat. Ptali jsme se jej, jak tráví čas doma. Odpověděl, že si musí sám hrát, protože maminka pořád pracuje na počítači. Nepomohly u něj ani pochvaly, domluvy či „úkolování“. Během chvilky sklouzl do své běžné role. Učitelky nemohou suplovat rodinnou výchovu, pouze ji doplňují, ale výchovné působení na dítě by mělo být jednotné. Každá společnost má své mantinely nebo hranice, rovněž ve školce platí pravidla – u nás se na jejich vypracování podílejí i děti. Ale ta první pravidla však musí nastavit rodina. Mnohokrát jsme si říkali, jak dlouho to potrvá, než dá synáček mamince facku. Jeho chování v šatně tomu mnohdy nasvědčovalo. Nechat ho sebou samým by také znamenalo nechat ho, aby vědomě ubližoval ostatním, devastoval zařízení třídy a školky. Není to normální kluk-bojovník, ale nevychovaný a drzý jedinec. Ještě k těm „strašným čertům“, kteří byli zmíněni v dotazu. Tuto roli pro nás hrají již několik let starší děti ze základní školy, kteří mají u nás ve školce sourozence. Děti se na akci vždy těší, protože vědí, že to jsou převlečení kamarádi, a užívají si to. Ve školce máme přes 40 dětí a z této akce máme vždy fotodokumentaci. Rozhodně na ní nenajdete vystresované děti. Nyní již znáte i druhou stranu mince. Za více než třicetiletou praxi jsme se s takovým dítětem a přístupem rodičů ještě nesetkali, přestože naši školku navštěvovaly i děti s poruchami chování a se specifickými výchovnými potřebami. Toto vše je pouze malá část problémů, jež jsme s touto rodinou po čtyři roky zažívali. Děkujeme za čas věnovaný naší reakci a věříme, že paní učitelka, která má nyní chlapce v první třídě základní školy, zvládá vše lépe.

Děti vytvářejí své návyky podle svých vzorů, jimiž jsou nejčastěji rodiče. To se týká i vytváření návyků ve stravování. O zajištění pestré a plnohodnotné stravy dětí rozhodují rodiče. Dospělí vybírají složení a kvalitu jídla, dítě si určuje množství jídla, které sní. Děti rozhodně musí mít stravu smíšenou a pestrou, a to nejen kvůli aktuální potřebě, ale i proto, že si vytvářejí chuťové návyky na celý život. Některé děti v předškolním věku některé chutě nepřijímají a věkem si na tyto chutě zvykají. Proto nikdy na děti nenaléhejte, nabízejte jídlo beze spěchu a respektujte dětské NE. Pokud dítě nechce jíst, bylo by velkou chybou uplácet ho sladkostmi a jinými pochutinami. Vhodná výživa má vliv na růst a zdravý vývoj dítěte, důležitý je správný vývoj obranyschopnosti neboli imunity, dítě je pak méně nemocné, lépe prospívá. K tomu je důležitá pestrá strava, dostatečný příjem tekutin, přiměřená pohybová aktivita, dostatek spánku, pravidelný a dostatečný pobyt na čerstvém vzduchu. Dále také hygiena, pravidelné otužování, psychická pohoda a snaha o zdravé bydlení. Nedostatečný příjem energie ve stravě vede často k únavě, slabosti, malátnosti, opožďování růstu. U nás však není obecným problémem nedostatečný, ale často nadbytečný příjem energií, který může způsobit dětskou obezitu. Ne každý předškolák svoji obezitu „vyběhá“. K potřebnému vývoji a růstu je nezbytné, aby dítě přijímalo všechno: bílkoviny, cukry, tuky, vitaminy, minerální látky a vodu. Pro pitný režim je nejvhodnější voda. Pokud začneme s výchovou správných stravovacích návyků u nejmenších dětí v rodině, tak je cesta k úspěchu nejschůdnější. Děti nedovedou pochopit význam správného a zdravého stravování a mohou dávat přednost jídlům zcela opačného charakteru, například uzeninám, nadměrnému množství sladkostí, odmítání ovoce a zeleniny. Projekt Zdravý životní styl nabízí rodičům předškolních dětí zdarma odborné přednášky a rady přímo v mateřských školách. Dále nabízí rodičům písemné odpovědi na konkrétní problémy při výchově předškolních dětí. Své dotazy posílejte na: www.zdravyzivotnistyl-zatec.cz. Projekt realizuje Občanské sdružení Vzdělávací centrum Podkrušnohoří Žatec.