Online archiv

Volná hra je úžasné okno do dětského světa. Kluci a holčičky nám při ní mimoděk dovolí nahlédnout do vlastní rodiny, a když si spontánně vybírají námět hry, máme přehled, co sledují v televizi a s jakými hrdiny momentálně žijí. Vidíme, kdo má v kolektivu skutečnou autoritu, zaregistrovat však můžeme i první náznaky šikany…

Mám kamarádku, která je stejně stará jako já. Od určitého věku si odmítá připustit, kolik jí je let. „Hraje si“ na holčičku, o spoustě věcí, které bych s ní ráda podnikla, tvrdí, že jsou „pro staré“. Kromě toho, že se mě to svým způsobem dotýká -oběma nám je pětačtyřicet, což podle mě navíc není žádný „požehnaný věk“ -, mi to připadá jako určitý projev nezralosti. Chci se zeptat, zda je nějaká možnost, jak bych jí mohla pomoci v tom, aby se smířila sama se sebou. Její fascinace mládím mi přijde jako určitá posedlost, navíc si do jisté míry ubližuje a někdy působí mírně komicky. Je nějaká možnost, jak jí ukázat, že stárnutí patří k životu? Má dospělé děti, je úspěšná, ale nesmířená sama se sebou. Taky bych se ráda zeptala, co člověka vede k tomu, že se bojí stárnutí. Nemohu to pochopit; možná že kdybych tomu porozuměla, lépe bych chápala i svou kamarádku. Proč se vaše kamarádka bojí stárnutí, na to mohu těžko odpovědět. Není to tak nezvyklý jev v naší kultuře. Styl našeho života to do značné míry podporuje. Šance patří mladým a výkonným, staří lidé jsou protivní, na obtíž, do starého železa… Hodnoty, které většinově vyznáváme, nevedou zrovna k tomu, abychom ke stáří cítili úctu a abychom se na něj těšili. Každý se s tím nicméně musíme nějak popasovat. Nemyslím si, že byste s tímto nelehkým úkolem mohla svojí kamarádce nějak výrazně pomoct. Říkejte jí otevřeně svůj názor, ale možná bude nejlepší, když si na sdílení některých aktivit prostě najdete jinou společnost. Každý má nárok žít po svém, a i kdybyste měla pravdu v tom, že jsou za jejím stylem oblékání a podobně nějaké nemístné obavy, stejně s tím může vaše známá začít něco dělat, teprve až to ona sama bude vnímat jako problém. Jaký vlastně máte důvod to řešit za ni?

Už Jan Amos Komenský ve svém Informatoriu školy mateřské rodičům a vychovatelům malých dětí vysvětloval, co by šestileté dítě mělo umět a čemu by mělo rozumět. Nabízel k tomu i náměty na různé činnosti, jimiž se rozvíjejí potřebné dovednosti.

Společné čtení knížek má podle Radky Wildové důležitý rozměr, jímž je sdílení. Společně prožitý příběh děti obohatí. Čtení není pouze nástroj k získávání informací, ale rozvíjí také naše myšlení a fantazii.

Na tento den se děti dlouho těšily. Přivezly si do školičky svá přibližovadla - koloběžky, kola, trojkolky a odrážedla. Nechyběla samozřejmě povinná výbava správného cyklisty -ochranné přilby a chrániče. Třídy Veverka a Beruška s nejstaršími dětmi se vypravily na dětské hřiště. Společně se dvěma strážnicemi městské policie si zkontrolovaly výbavu svých kol a dalších vozítek, strážnice jim správně upevnily ochranné přilby, aby byly opravdu bezpečné, a nedočkavé děti se mohly rozjet… Také děti ze třídy Kočička, které využily naši školní zahradu, si společně s třetí strážnicí městské policie nechaly upravit přilby a vše zkontrolovat. Nejmenší děti ze třídy Žabka se letos přišly jen podívat na kamarády z Kočičky, jak skvěle zvládají jízdu na všem, co mělo kola, ale příští školní rok se akce zúčastní také. Dopoledne jsme si užili bez karambolu a děti si jistě zapamatovaly, co je důležité pro jejich bezpečnost při jízdě na kolech, koloběžkách, trojkolkách a odrážedlech. Velký dík patří našim milým strážnicím, které si každý rok udělají čas na náš již tradiční „Dopravní den“ v MŠ J. Trnky. Již teď se těšíme na další setkání s městskou policií - zakrátko s policejním psovodem a jeho čtyřnohým kamarádem.

Hledáme tradice a objevujeme svět Krušných hor je název projektu Oblastního muzea v Chomutově, které jsme v tomto školním roce navštívili již potřetí. Tentokrát jsme k návštěvě pozvali i naši partnerskou mateřskou školu z Niederlautensteinu, se kterou společně objevujeme krásy a poklady Krušných hor. Těchto vzácných pokladů jsme v chomutovském muzeu našli hned stovky při prohlídce výstavy Horníci a jejich přátelé. Měli jsme možnost vidět dřívější život v Krušných horách, horníky v dolech, jimi vyřezávané skvosty, příbytky chudé vrstvy či nástroje potřebné k dolování železné rudy. Děti se také dozvídaly, jakým způsobem se získávalo vlákno na šaty a jakým procesem putovalo, než jej mohl člověk použít k ušití oděvu. Krásnou pomocí k dětské představě byl použit příběh o Krtečkovi a jeho kalhotkách. Na závěr krásně stráveného dopoledne si děti na památku odnesly vlastnoručně vyrobenou ozdobu ze zažehlovacích korálků. Tímto bychom chtěli poděkovat zaměstnankyním Oblastního muzea v Chomutově paní Brůnové a paní Dokonalové. Spolupráce s nimi naši školku velmi obohacuje a vždy se těšíme na další setkání s nimi.

Výběrová řízení na místo ředitele základní nebo mateřské školy jsou dnes tématem, o němž se velmi diskutuje. Ve školách zkušenost nemám a domnívám se, že specifi ka jsou zde trochu jiná. Už jen tím, že tady se do konkurzu může přihlásit jen člověk s univerzitním vzděláním. Ve školkách se s touto situací právě seznamuji. A není to příliš pozitivní zkušenost, zatím spíše naopak.