Online archiv

Žížaly nejsou sice příliš roztomilá zvířátka, ale hrají velmi důležitou roli při vytváření zdravé půdy. Proto jsme se rozhodli s probouzejícím se jarem seznámit děti ze třídy Beruška s jejich životem, stavbou těla, pohybem i tím, jaký obrovský význam pro přírodu mají tato malá stvoření. Děti nejprve lupou pozorovaly stavbu těla tvořeného z opasku a kroužků, poslouchaly jejich šustivý pohyb po papíře, poté si z vrstev hlíny, písku a suchého listí vytvořily „žížalárium“, které postupně plnily žížalkami a pak je nechaly přikryté tmavou látkou v klidu pracovat. Již po několika dnech mohly vidět chodbičky, které pracovité žížaly vytvořily a celou půdu tak provzdušnily. Celý projekt byl doplněn spoustou hezkých písniček, říkanek, tanečků a her s žížalou. Na celou akci pečlivě dohlížel náš vyrobený maskot - obří žížala Žofi nka. Nakonec jsme žížaly za zpěvu písničky a napodobování deště vypustili do volné přírody, kde pro nás mají tak velký význam.

S kolegyní jsme pro děti připravily projekt týkající se vesmíru. Děti velmi zaujal, s radostí se zapojovaly do všech činností a získávaly základní poznatky o vesmíru, Slunci, Měsíci a sluneční soustavě. Děti si z domova přinášely encyklopedie, knihy a časopisy, které se zaujetím prohlížely. Základní prezentaci jsme si samostatně sestavili na interaktivní tabuli, na které děti řešily labyrinty, grafomotorické a pracovní listy, omalovánky. Povídali jsme si s dětmi o tom, jak vznikl vesmír, a zahráli jsme si hru na velký třesk. Rozpínání vesmíru jsme si ukázali na příkladu s nafukovacím balonkem, který jsme pokreslili neznámými galaxiemi. Děti nejvíce zajímalo povídání o tom, kdo je kosmonaut, jak vypadá, co nosí na sobě a čím létá. Z papíru si vystřihly kosmonauta, kterého si podle své fantazie vybarvily. Vyráběli jsme rakety z plastových lahví, které jsme ozdobili okny a pruhy ze samolepicí fólie, a motory si děti vyrobily z papírových ruliček. Dále jsme se zabývali Měsícem - povídali jsme si o letu na Měsíc a zkoumání jeho povrchu, který jsme modelovali z modelíny a vmačkávali do něj různé kamínky, mušle a korálky rozmanitých tvarů a barev. Následně si každé z dětí vytvořilo vlastní papírovou vlajku, již si navléklo na špejli a vztyčilo na Měsíci. Rodiče nám dávali zpětnou vazbu o tom, co se děti o vesmíru dozvěděly. Rády bychom touto cestou poděkovaly rodičům za jejich zájem a spolupráci. Už se těšíme na další zajímavé projekty.

Naše MŠ PALETKA pracuje jako každá mateřská škola podle vlastního školního vzdělávacího programu, v němž se jedna část týká výchovy ke zdravému životnímu stylu, prevence onemocnění, a to na základě poznatků o vlastním těle. Učitelky kladou důraz na to, aby děti v naší mateřské škole žily ve zdravém a příjemném prostředí, zajišťují jim výchovnou činností osobnostní pohodu, která je pro zdraví dětí velmi důležitá. Navázali jsme kontakt se skupinou mediků, kteří pro děti předškolního věku vytvořili projekt pod názvem Nemocnice pro medvídky. Jedná se o projekt společnosti IFMSA (International Federation of Medical Student’s Associations). Cílem projektu je pomoci dětem zbavit se strachu z bílých plášťů, poznat práci lékařů v přiměřeném prostředí, uvědomovat si občasnou nutnost návštěvy lékaře či nemocnice. Děti si tak snáze uvědomí, že cílem lékaře není dítěti ublížit, ale pomáhat. Celý projekt proběhl v prostředí dětem známém, v naší mateřské škole. Forma hry byla dětem blízká a do svých rolí se děti se zájmem vžily. Na jednoho „medvídkového lékaře“ připadalo pět dětí. Z domova si děti přinesly plyšového medvídka nebo pejska a každý si pro něj vymyslel nějaký zdravotní problém. Dítě se tak dostalo do role „rodiče“ medvídka a přijalo i určitou zodpovědnost. Musely lékaři popsat onemocnění a určit jeho příčinu. „Medvídkoví lékaři“ začali za pomoci dětí medvídky léčit. K tomu nechyběly rentgenové snímky, stetoskopy, obvazy, dlahy, injekční stříkačky… Studenti si však s dětmi hlavně hodně povídali. Forma této hry byla zábavná a nenašlo se žádné dítě, které by se „medvídkového lékaře“ bálo. A jaký byl přínos projektu? Děti poznávaly své tělo neobvyklým hravým způsobem, seznámily se s jednoduchými medicínskými nástroji, získaly důvěru v lékaře, beze strachu a ostychu s lékaři komunikovaly, připomněly si význam ochrany zdraví, bezpečnosti při hře a sportu, upevnily si citový vztah k „pacientovi“. Ještě dlouho mezi dětmi v mateřské škole doznívala atmosféra návštěvy studentů medicíny. Děti si na základě citového prožitku rozvíjely hru na lékaře, ošetřovaly své plyšáky a dojmy se objevovaly i v kresbách a výtvarné činnosti dětí. Projekt Nemocnice pro medvídky měl v naší mateřské škole velký úspěch a byl příjemným zpestřením při plnění cílů školního vzdělávacího programu. Rádi ho doporučujeme i ostatním mateřským školám a chceme jej zařadit také v budoucnu.

Dodnes se stává, že představa, co je hudební výchova, a tedy také čeho si máme všímat při hodnocení dítěte v ní, se omezuje na pěvecký projev. Pro hudbu je jistě důležitý a charakteristický, ne však, a to ani v dětském věku, jediný. Kvůli této představě bývá dítě předčasně a někdy na celý život odsouzeno k roli hudebního „hlušce“.

Košíčky na cukroví, květiny nebo jiné drobnosti vytvoříme ze zbytků provázků a přízí. Po vyztužení lepidlem budou pevné a stabilní. Co budeme potřebovat? Přírodní provázky nebo příze, disperzní lepidlo (Herkules či Dispercoll), plochý štětec, potravinovou fólii, skleněnou misku nebo skleničku, stužky, vodu, plastovou podložku, nůžky, ostrý nůž či řezák. Vybereme si misku nebo skleničku, jejíž velikost se nám bude hodit na výrobu košíčku. Je nutné, aby se vybraná nádoba směrem nahoru plynule rozšiřovala. Nádobu několikrát obalíme potravinovou fólií. Obalenou nádobu omotáme provázkem nebo přízí. Motáme stejným způsobem, jako když namotáváme klubíčko. To znamená všemi směry. Množství namotávaných vrstev závisí na síle provázku. Čím bude slabší, tím víc vrstev musíme udělat. Konec provázku dobře upevníme uzlíkem. Lepidlo naředíme vodou v poměru dva díly lepidla na jeden díl vody a provázek jím potíráme tak dlouho, až bude zcela nasáklý. Potíráme pouze dno a boky nádoby. Nádobu necháme usušit dnem vzhůru na plastové podložce. Občas ji zvedneme a lepidlo, které na podložku steklo, štětcem znovu vrátíme na košíček. Aby lepidlo dobře vyschlo, je potřeba sušit pomalu. Při rychlém sušení (třeba na slunci) lepidlo nezatvrdne rovnoměrně a košíček je potom jako gumový. Po zaschnutí odřízneme vrchní část košíčku, roztrhneme fólii uvnitř nádoby, košíček vyndáme a sloupneme z něj fólii. Nůžkami upravíme odříznutý okraj a dáme ještě na chvíli doschnout. Ouško košíčku vytvoříme z barevných stužek. Košíčky rozvěsíme a naplníme cukrovím nebo květinami. Pokud budeme do košíčků vkládat živé květy, můžeme do nich dát malé skleničky s vodou.

Integrace a inkluze, slova, která v současné době vzbuzují spoustu emocí. Na jedné straně stojí názory, že dětem s handicapem bude nejlépe „mezi svými“, na druhé straně zase pozitivní zkušenosti.

„Rozhoupat“ se k tomu, abychom do svého denního režimu zařadili i pohybové aktivity, není snadné. Člověk, který je v dobré fyzické kondici, ale lépe zvládá nároky běžného života.

V řadě českých škol byste učitele-muže spočítali na prstech jedné ruky. A mateřských škol, kde mají pana učitele, je zatím opravdu pomálu.