Online archiv

O tom, že by děti měly trávit co nejvíc času venku, asi nikdo moc nepochybuje. Podle zakladatelů lesních školek, které najdeme i v Čechách, se pobyt venku nemusí omezit jen na vycházky, ale děti se mohou v přírodě učit, společně tvořit, poznávat spoustu zajímavých věcí…

Výchova k ohleduplnosti vůči přírodě, její poznávání, chápání i respektování, to vše bylo tématem rozhovoru s Kateřinou Jančaříkovou. Povídali jsme si nejen o tom, proč děti vést ke vztahu k přírodě, ale i o její motivaci k této práci.

Záměrem vzdělávání v environmentální oblasti je založit u dítěte základní povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí. Environmentální výchova využívá životní prostředí jako zdroj k učení, výchově, k osvojování důležitých kompetencí a dovedností.

V naší školce se snažíme zařazovat prvky jógy do každodenních činností, a to zcela přirozeně, hravě a rádi. Po rušných hrách, delším soustředění nebo při vzdělávacích činnostech si naše děti umí odpočinout v některé relaxační poloze, uvolnit tělo, zavřít oči, vnímat, jak dýchá bříško. I ty nejhlučnější pusy, nejvšetečnější ruce, neposedné nohy se zklidní a ztiší. V našem cvičení s dětmi se postupně objevuje stále více jógových prvků, které podporují zdravý růst, rozvíjejí dětskou představivost, pomáhají sebepoznání a naučí děti respektovat sebe i druhé se všemi rozdíly. Jógové rozcvičky neprovádíme hromadně ve velké skupině, ale podle zájmu, chuti dětí se protáhnout, procvičit například v průběhu her, při ranním scházení či odpoledním odpočinku. V klidném koutku si skupinka dětí pod vedením učitelky protáhne tělo v průpravných cvicích, jógových pozicích – ásanách. Ty vycházejí z přirozeného pohybu, mají jména zvířátek, rostlin, věcí, jsou dětem blízká a ony cvičí s radostí. Malá skupina dává možnost klidného prožitku, soustředění se na sebe, své tělo, správné dýchání. Nikdo nesoupeří, nespěchá, každý cvičí podle svých schopností a přitom si uvědomuje – jsem tady za sebe, jsem to já, mé tělo a dokážu hodně. Jóga ve školce? Ano určitě, všem ji doporučujeme. U nás přineslo cvičení s jógovými prvky radost z pohybu a nový přístup k tělesným aktivitám.

Chtěla bych reagovat na článek Je to jenom výzdoba? z říjnového čísla Informatoria. Pracuji jako vychovatelka školní družiny. Výzdobu naší třídy a herny vytváříme s dětmi, postupně podle ročních období, tradic, svátků, při některých akcích ve škole a rovněž podle nejrůznějších soutěžních témat. Tentokrát je naše výzdoba zaměřena na podzim. Právě probíhající roční období nás inspirovalo k tématu, které jsme nazvali „barvy podzimu“. Tolik hrušek, jablíček a švestek, jako bylo na našich obrázcích, jsme neměli ani na míse. Z vycházky do přírody jsme si přinesli větvičky šípků a trnek. Sušené kaštany, žaludy a šípky chystáme pro zimní krmení lesní zvěře a ptactva. „Bramboroví kluci“ se na nás usmívají z okenních parapetů; vlaštovky, řadící se před odletem do teplých krajin na telegrafních drátech, jsou k vidění na oknech. Náš ježek z barevných listů zdobí chodbu a draci z lisovaných přírodních materiálů poletují na okně u ředitelny. Soutěž o nejhezčího papírového draka zakončíme výstavou všech draků na schodišti. Deštivé počasí nám budou připomínat malované deštníčky, a čeká nás ještě mnoho dalšího. Naše výzdoba je inspirací a pomůckou nejen pro nás, ale i pro ostatní žáky, kteří do družiny přijdou na hodinu hudební výchovy a prvouky nebo se přijdou jen tak podívat. Takže naše výzdoba není jen „výzdobou“, ale je plnohodnotnou součástí výuky na naší škole.

Naše malinká mateřská a zároveň základní škola je obklopena velkou zahradou a místo před školou (předzahrádku) hodně využíváme. V době vánoční zde stojí svítící stromeček ozdoben vánočními výrobky dětí, na jaře je to pak velikonoční strom plný vajíček a v době podzimní to jsou svítící dýňáčci. Rodiče dětí a žáků donesou dýně a v dopoledních hodinách děti vytvářejí dýňové panáčky. Mohou použít i další přírodniny – listí, kaštany, trávu, mech, šípky, cibuli… Všechny výtvory umístíme do předzahrádky před školou a paní učitelky zapnou světýlka – taková, která se používají k osvětlení vánočního stromku. Světýlka, která chceme nechat skrytá, obalíme alobalem. Používáme i časovač, který nám zapíná a vypíná světla v době večerní. Děti ze školky a žáci školy se chtějí pochlubit, co pěkného ve škole vytvořili, a večerní procházkou vesnicí ukážou vše rodičům. Naše škola stojí vedle hlavní cesty, která je zároveň vedena jako cyklostezka. Zastaví se tu mnozí cyklisté, kteří se kochají krásou našich dýňáčků.

Kdy může školka přerušit provoz?

Globální rozvojové vzdělávání (GRV) je poměrně nový přístup, který v sobě zahrnuje mnoho dalších podoblastí. Využívanými metodami i tématy má blízko k interkulturnímu vzdělávání, environmentální výchově, výchově k lidským právům, výchově k občanství apod. Po svém zrodu bylo GRV doménou vysokých a středních škol. Postupně se do něj začaly zapojovat i školy základní. Dnes se z úst mnoha odborníků ozývají názory, že s GRV by se mělo začínat již na úrovni MŠ. V souladu s věkem i mentální vyspělostí dětí by tato výchova měla být založena na bázi her a pohádek a na seznámení se s odlišnými kulturami a životními podmínkami. Zároveň se rozvíjejí základní dovednosti a schopnosti přiměřené věku dětí (rozvoj motoriky, jemné motoriky, smyslového vnímání, matematického a logického myšlení…). Prostřednictvím komplexního přístupu se děti učí odpovědnosti za sebe i za svět, v němž žijí. Vzbuzuje se v nich zájem o aktivní řešení místních, regionálních, národních i nadnárodních problémů a můžeme jim ukázat důležitost respektování odlišných názorů a pohledů na svět. Děti se také seznamují s příčinami a důsledky nejdůležitějších globálních problémů. Lze jim též objasnit těžké životní podmínky lidí žijících v rozvojových zemích, stejně tak i příčiny a důsledky této situace a vysvětlit, proč a jakým způsobem se uskutečňuje rozvojová spolupráce, to vše pochopitelně přístupnou formou. Naše MŠ se do koncepce rozvojového vzdělávání zapojila v průběhu loňského školního roku prostřednictvím humanitární organizace ADRA a jejího projektu PRVák. Do naší MŠ docházela lektorka GRV, s kterou se děti vydávaly na zajímavé „výlety“ do rozvojových zemí po celém světě. Na pozadí životních příběhů konkrétních dětí ze zemí třetího světa se seznámily s nejožehavějšími globálními problémy současnosti. To vše metodou prožitkového učení. Díky využití různorodých aktivit, bohatého obrazového materiálu, netradičních pomůcek i nádechu exotiky si tyto lekce u dětí rychle získaly velkou oblibu. Osobně svého rozhodnutí zapojit naši MŠ do tohoto projektu rozhodně nelituji. Přes počáteční obavy z náročnosti tématu jsem byla mile překvapena, jak moc děti tato problematika zaujala a kolik si toho byly schopné z lekcí odnést. Za sebe mohu říci – nebojte se nových a netradičních témat.