Online archiv

Chci se s vámi podělit o zkušenost, kterou v naší mateřské škole máme se spoluprací s Klubem čilých babiček. Název tohoto občanského sdružení, které se jako neofi ciální skupina přátel dětí a mateřské školy formovalo od roku 1995, plně vystihuje složení skupiny. Babičky žáčků zapsaných do naší mateřské školy se původně začaly scházet proto, aby pomohly s organizací některých akcí pro děti, když byly maminky dětí příliš zaneprázdněné. Besedy v prostředí mateřské školky se jim natolik zalíbily, že na ně docházely, i když jejich vnouče už dávno začalo chodit do základní školy a postupně se přidávaly babičky další. Dnes kolektiv čítá na cca dvacet členek. Schází se v období od září do května v budově školky jednou za měsíc po provozní době zařízení a plánují svou činnost. To, že se společně s učitelkou mateřské školy schází právě zde, je přínosné pro mateřskou školu z několika důvodů. Ženy se zajímají blíže o problematiku předškolního školství, seznámí se důvěrně s prostředím, kam docházejí jejich vnoučata, a to s sebou nese lepší spolupráci s rodinou. My můžeme podle potřeb využít organizační pomoci členek klubu podle potřeby. Ženy pomáhají při organizaci dětského dne, karnevalového soutěžení. Každý rok některé z nich přichází před Vánoci do školky s různými těsty a společně s dětmi vytvářejí vánoční cukroví. V loňském roce nacvičily babičky pásmo vánočních koled a to zazpívaly dětem a jejich rodičům při vánočním setkání. Babičky se schází i mimo mateřskou školu a také při vyjížďkách na kole, pěších túrách a výletech. Společně organizují společenské večery pro veřejnost a letos poprvé také setkání turistů na místním poutním místě u rozhledny na Křížové hoře. Za téměř patnáct let spolupráce jsem se setkala pouze s jediným názorem, který tuto aktivitu při mateřské škole zpochybnil a odsoudil, což ale zároveň potvrzuje správnost této cesty spolupráce s veřejností.

Poruchy chování a koncentrace - děti v MŠ

Venku je teplo a malému Jendovi by se tak chtělo trávit volné chvíle u vody nebo třeba v lese. Místo toho jej ale bolí v krku, nejvíce když polyká, a má zvýšenou teplotu. Prostě žádná sláva.

Černý kontinent lákal a stále láká spousty cestovatelů, objevitelů i výzkumníků. Patřil k nim i český lékař Emil Holub, který Africe doslova daroval své srdce. Velký milovník přírody a zapálený dobrodruh věděl už odmala, co je jeho životním cílem.

Zahradničení se stalo náplní projektu, který jsme uskutečnili v naší mateřské škole. Jelikož jsme školkou vesnickou, sepětí s přírodou je pro nás samozřejmostí, tentokrát jsme se ale snažili zajít hlouběji. Součástí projektu byla návštěva místního zahradnictví, které provozují rodiče jednoho z našich kamarádů. Děti si odnášely nejen nové poznatky o prostředí zahradnictví, o rostlinkách, ale také každý tu „svou“ květinku přímo k nám do školky. Nejdříve jsme je pozorovali, povídali si o nich, vyhledávali názvy v atlase a pak následovalo to, na co se děti nejvíc těšily. Založili jsme si vlastní zahrádku. Každý si svou trvalku sám zasadil a společně se o kytičky budeme starat, aby nám krásně kvetly a dělaly radost. Věříme, že láska k přírodě, kterou se snažíme v dětech probudit, a zájem o prostředí, ve kterém žijí, jim vydrží co nejdéle…

Není pochyb o tom, že děti by se měly učit ohleduplnému vztahu nejen k lidem, ale i ke zvířatům a k vnějšímu prostředí. Pokud ovšem dítě začne na procházce plakat nad nebohým zašlápnutým mravenečkem a bolavě ohnutou travičkou, může to být problém…

I v dnešní době internetu a dalších médií, která nám zprostředkovávají informace a zábavu, zůstává kniha a čtenářství silným fenoménem. Možná si ani neumíme představit, že by ze světa zmizely klasické, papírové knihy. Knihovnička ostatně nechybí ani v žádné mateřské školce.