Online archiv

Podzimní příroda je nejen krásná, ale nabízí pestré využití svých darů. Stačí se dívat pozorně kolem sebe, jak zajímavá a rozmanitá je těsně před zimou. Pro děti nám dává jeden nápaditý obyčej, hodně starý, ale pro děti vždy přitažlivý – dýňová strašidla. Naší MŠ letos velice pomohli rodiče. Nosili dýně rozmanitých tvarů a různých velikostí. My učitelky jsme je s dětmi vyřezaly a nazdobily větvičkami, jablíčky, šípky a listy. Každá byla jiná; děti zapojili svou fantazii naplno a posadili je na čestné místo uprostřed zahrady. Pomáhaly vyzdobit altán svými podzimními obrázky a výtvory. Strašidla měla dobrý výhled na děti a ony zase na ně. Však bylo na co se dívat: soutěže s míči, kreslení strašidel na chodník, zápolení s chůdami, házení šiškami do košů… Největší veselí opakovaně propukalo u „Slepého střelce“. Pro děti z nejmenších tříd to byly zážitky naprosto nové a v prosluněném počasí nezapomenutelné. Hrdě si nechaly připnout medaili „Čestný řád dýňového království“. Pro ty, kdo nevědí, kde se Dýňové království nachází, poradíme: Stačí projít starým dutým stromem, pak pořád rovně a cestou neztratit nadšení, fantazii a dětský pohled na svět.

Loňská houbařská sezona byla štědrá, vyprávěli jsme si zážitky ze sběru hub a vytvořili lesní prostředí ve třídě. Každý přinesl něco, co našel v lese, ať už to byl tvarově zvláštní klacík, žalud, mech, nebo listí. Nejvíce jsme se chlubili úlovkem hub – přinesli jsme voňavé hříbky, klouzky, kozáky. Někdo se odvážil sebrat houbu nejedlou, a dokonce i jedovatou, proto jsme si povídali o nebezpečí těchto hub. Stavba lesa se nám zdařila, některé maminky naaranžovaly lesní květináčky, mističky a houbové zahrádky – les nám rostl a rostl. A jak nám to ve třídě krásně vonělo! Hub jsme měli tolik, že jsme si vzali nožíky a začali je krájet na plech na sušení. Při práci jsme si povídali o životě v lese, jak se máme chovat v lese, co do lesa nepatří. Paní učitelka nám zahrála pohádku Pod hříbkem, kde zvířátka našla úkryt před deštěm. Pohádku jsme nakreslili a povídali si děj příběhu. Zalíbila se nám básnička o muchomůrce a hříbku: „V černém lese zvaném Hůrka červená se muchomůrka, červená se panenka, že jí kouká sukénka, červená se, moc se stydí, že ji soused hříbek vidí.“ Říkadlo nás inspirovalo k výrobě dvou klobouků – pro hříbečka a muchomůrku. S klobouky na hlavě jsme si povídali jako ty houbičky v lese. O čem asi? O tom, jaké je počasí, co máme rádi, jaká je naše kamarádka, co budeme dělat, když nás někdo sebere. Pro některé z nás to byl úkol těžký, ale s pomocí jsme to zvládli. Sousedy hříbečka a muchomůrku jsme namalovali a lesík plný hub máme teď i v šatně na nástěnce. Pozor, vybírejte dobře – některé jsou jedovaté!!!

O malé Zuzance by se dalo říci, že je statečné a nebojácné děvčátko. Ve svých šesti letech se o sebe umí docela dobře postarat. Ráno se oblékne, pečlivě si zapne všechny knoflíčky, a dokonce si sama učeše dlouhé vlasy do culíku.

Malba na hedvábí patří ke složitějším technikám. S několika tipy je ale zvládnou i menší výtvarníci a hedvábné rámečky mohou prozářit nejedno okno třídy.

Barevná plastová víčka připomínají puntíky na letních šatech, mističky pro panenky, veselé počítadlo nebo pestrobarevnou stavebnici.

Známé Lví město, jak se přezdívá Singapuru, je proslulé svou čistotou a bezpečím. Pro maminku dvouleté Ellie, Češku Kamilu, se na čas stalo domovem.

Svět, který je kolem nás, i sebe sama vnímáme pomocí smyslů. Díky podnětům zvnějšku se postupně učíme mluvit, chodit, poznáváme příjemné i nepříjemné stránky života.

Příprava na správné psaní začíná mnohem dříve než v předškolním období. Prevence špatných návyků a nácvik grafomotorických dovedností začíná již u malých dětí. Když děti učíme, jak mají navlékat korálky, a tvoříme s nimi „sypané“ obrázky, tvoříme základ pro správné psaní.

O tom, že se v průběhu času mění pohled na mnohé věci a události kolem nás, asi nikdo nepochybuje. I vztah dospělých k dětem prošel během času velkou proměnou.

Nepříjemným zprávám se každý člověk raději vyhne. Nerad je slyší, ani sdělování takových informací není zrovna příjemné. Přesto je čas od času vyslovit musíme. Jsou-li určeny rodičům, je třeba pečlivě vážit slova i situace, v nichž padnou.

Nejspíše se shodneme na tom, že znalost cizího jazyka nám může výrazně usnadnit život. Domluvíme se na dovolené, můžeme si přečíst zajímavou knihu, která ještě nebyla přeložena do češtiny, a při sledování filmu v původním znění se nemusíme unavovat čtením titulků.

Sebeúcta, dobrý pocit z vlastní existence, nám pomáhá překonat životní těžkosti. Tento základní kámen životního růstu ale často zviklávají různá negativní hodnocení. S psychology Tatjanou a Pavlem Kopřivovými jsme si povídali o tom, jak se k dětem chovat s respektem a přitom je vychovávat.