Online archiv

O Velikonocích se dodržuje mnoho zvyků a tradic. V naší malotřídní škole jsme si také jednu takovou tradici založili – výtvarnou dílnu pro děti ze školy a jejich maminky. A protože ta předloňská dílna se velmi povedla, rozhodli jsme se ji loni opět zopakovat. Kdo nepřišel s maminkou, přivedl třeba i staršího sourozence. Společně pak „putovali“ po jednotlivých stanovištích, kde si mohli vyrobit jarní košíček z barevného papíru, závěsný motiv kuřátka, obarvit vajíčka v mramorovacích barvách nebo vyrobit ozdobu do květináče – krásnou kytičku z pedigu. Pletení z pedigu bylo opravdu náročné, ale všichni si s ním poradili, takže se za chvíli radovali z povedeného výtvoru. Nakonec mohli ještě všichni ochutnat našeho prvního velikonočního beránka, kterého jsme ten den upekli s dětmi ve družině. Naše velikonoční tradice – velikonoční výtvarná dílna – se nám opět vydařila. Na děti čekalo ještě jedno překvapení – do školy jsme pozvali hosta, který naučil děti plést pomlázku z osmi proutků. Nebylo to vůbec těžké, a tak to zvládli úplně všichni, i ti nejmladší – prvňáčci. Největší radost z vlastnoručně upletených pomlázek ale měli kluci, kteří se tak už vybavili na velikonoční pondělí.

Už několik let pořádá naše škola velikonoční prodejní jarmark, kde děti samy předvádějí a nabízejí své výrobky. Loni poprvé jsme se rozhodli pro něco nového, a přesto tradičního. Na konci března jsme pozvali do školy maminky a celou veřejnost na velikonoční vyrábění. Z pozvánky si mohli zájemci vybrat den i výrobek, o který mají zájem. A tak si v pondělí všichni zúčastnění odnášeli velikonoční kytice, v úterý ozdoby na jarní větvičky a zápichy do květináčů. Ve středu jsme upekli tradiční velikonoční jidášky a vyrobili jsme ozdobné závěsy do oken. Ve čtvrtek jsme naše úsilí završili výrobou ptačích hnízd v květináčích a miskách z prosa. Přišla mezi nás i paní starostka a další zastupitelka obce. O novou aktivitu byl velký zájem, každé setkání bylo příjemné a veselé. Už teď se těšíme na další.

Bylo to jednou v zimě, krátce po obědě; děti se chystaly k odpočinku a najednou se ozvalo: „Já mám nové pyžamko!“ Ostatní děti to nenechalo v klidu, a tak se v ložnici rozpoutala velká debata; někdo se ptal, kdo to nové pyžamko koupil, jiný vykřikoval, že by takové chtěl taky… A nápad na pyžamkovou party na sebe nenechal dlouho čekat. Děti nápad nadchl, výskaly radostí a dávaly najevo, jak hodně se těší. V osudný den jsme se ve třídě sešli v pyžamkách. Pozadu nezůstaly ani paní učitelky, i ony se oblékly do nočního. Uspořádali jsme módní přehlídku, při které jsme porovnávali barvy a vzory na jednotlivých spacích úborech a povídali jsme si o tom, kdo dětem pyžamko koupil a podobně. Čekaly na nás i soutěže a diskotéka. Legraci se meze nekladly. Když se navečer setmělo, rozběhli jsme se s baterkami do blízkých ulic v okolí školky, kde jsme hledali ztracený poklad v podobě stříbrných kuliček, abychom vysvobodili zakleté město. Po vydatné a zdravé večeři jsme se zabalili do dek a už na nás čekaly pohádky! Pak už jen vyčistit zoubky a hybaj do postýlek. „Třešničkou na dortu“ našeho pyžamkového řádění byla polštářová bitva. Radost a smích nebraly konce a ze všeho toho křiku se až třásla střecha naší školky. Není divu, když se všichni tak snažili trefi t kamaráda nebo (ještě lépe) učitelku. Bitva měla dobrý konec, všechny polštářky „přežily“ a všichni, krásně unavení, jsme se uložili ke spánku. Jen paní učitelky ne a ne usnout. Druhý den ráno jsme my učitelky čekaly, že se děti hned začnou shánět po maminkách, ale opak byl pravdou. Nadšené děti se ptaly, jestli si pyžamovou party ještě někdy zopakujeme. Velmi nás potěšilo, že na tuto akci děti dlouho vzpomínaly. Byly jsme také rády, že se děti ve školce cítily bezpečně a že se jim noc s kamarády líbila.

Děti v naší mateřské škole vedeme k tomu, že je nutno v zimě zvířátkům pomáhat přikrmováním. I když už se pomalu blíží jaro, lesní zvěř se bez naší pomoci neobejde. Děti již dobře vědí, na čem si u krmelce pochutnává. Proto jsme se vydali na cestu do lesa ke krmelci, děti společně s rodiči doma připravili vhodnou potravu. Nechybělo seno, mrkev, jablka, sušené pečivo a hlavně kaštany, které děti samy nasbíraly. Děti statečně obtěžkány plnými batůžky i taškami šlapaly sněhem ke krmelci. Konečně jsme byli na místě, děti se daly do práce, ve chvilce zaplnily korýtka i jesličky a přemýšlely o tom, jak si asi budou zvířátka pochutnávat. Pamatujeme i na naše kamarády ptáčky. Nyní v zimě pro ně není hledání potravy jednoduché. Na to jsme mysleli už na podzim, kdy jsme s pomocí rodičů sbírali a sušili různá semínka. Nashromáždili a usušili jsme dostatek semen např. ze slunečnice, dýně, okurek, šišek, máku, jitrocele… Nechyběla ani jablečná jadýrka. Teď v zimě jsme vše využili při přípravě ptačích dobrot. Do rozehřátého tuku jsme zamíchali připravená semena. Touto směsí jsme plnili květníky, šišky, vyvrtaná polínka i kokosový ořech. Vše jsme rozvěsili na školní zahradě i v okolním lese. Každý z dětí si odnesl svůj ptačí mls i domů. Tak mají děti radost z pozorování ptáčků i doma a společně s rodiči dbají na to, aby ptáčci měli co zobat. Ve školce si pak sdělují své zážitky, a tak slyšíme: „Ten kos by nejradši všechno snědl sám.“ „U nás byl brhlík!“ „Sýkorka modřinka má krásnou modrou čepičku.“ „Ten zvonek je ale bojovník…“ Hosté u našich krmítek nemají bídu o potravu, děti je pravidelně přikrmují. To je radosti v dětských očích, když pozorují čilé hemžení ptáčků u krmítka!

Klasické vyprávění o zlé maceše a dvou dcerách nás může inspirovat, abychom si povídali o tom, co je správné a co není, i o tom, jak se správně chovat k druhým lidem.

V březnu možná sice ještě zalezeme za kamna a zůstaneme za nimi až do dubna, to nám však nezabrání v jarním, velikonočním tvoření. Velikonoce jsou svátky nového života, příroda se probouzí a mění se doslova před očima. Naše kamarády i příbuzné jistě potěší, když je obdarujeme vlastnoručně vyrobenou velikonoční dekorací. Veselý velikonoční zajíček, který nese v košíčku barevná vajíčka, potěší malé i velké koledníky. Budeme potřebovat ruličku od papírových utěrek, provázek, tužší papír, děrovačku, nůžky a lepidlo. Ruličku opatříme na jednom konci dvěma protilehlými zástřihy, hlubokými asi 2 cm. Do zástřihů nasadíme vystřižený tvar uší. Na ruličku nalepíme fousky z provázku a oči vystřižené kancelářskou děrovačkou. Kolem zajíčka rozmístíme vajíčka ozdobená mašličkami ze stejného provázku. A teď už jen stačí počkat, až se za dveřmi objeví koledníci.

Jaro pomalu, ale o to usilovněji ťuká na okno – vše kolem nás pučí a rodí se nový život. K jaru neodmyslitelně patří mláďata všeho druhu. Kuřátka, jehňata, ba dokonce i malé žabky v potoce na nás vesele mrknou.

Jak vypadá dánská školka? „Představte si přízemní rodinný dům s kuchyní a jídelnou, několika obývacími pokoji, malými ložničkami…,“ popisuje předškolní zařízení v Dánsku Eva Olsen.

Člověka dělá člověkem mimo jiné i řeč. Povídáme si spolu o tom, co prožíváme, sdělujeme si potřebné informace i to, čemu se říká drby (i když to nás, pravda, moc nešlechtí). Pro učitele je hlas ještě něčím navíc – je to jeden z jeho pracovních „nástrojů“.

V první polovině 18. století byly zvláště chudé děti jen levnou pracovní silou, již čtyřletí, pětiletí caparti chodívali navzdory zimě a dešti žebrotou a vzdělání bylo výsadou bohatších. V dějinách pedagogiky najdeme Jana Jindřicha Pestalozziho, kterému osud chudých a nevzdělaných dětí opravdu ležel na srdci.

Přestože se pobyt ve škole v přírodě počítá spíš na dny než na týdny, pro některé děti je to první vícedenní odloučení od rodičů. Obavy nemívají jen kluci a holčičky, ale často i jejich mámy a tátové. Naštěstí máme šanci změnit strach z neznámého na společné těšení se.

„Tak jsme už byli u toho psychologa,“ oznamuje maminka pětiletého Honzíka učitelce. Honzík vypráví, co všechno viděl v ordinaci, a maminka vytahuje z kabelky papír, na kterém je zpráva z vyšetření.