Online archiv

Taky se vám zdála loňská zima skoupá na sníh? Chybělo vám lyžování, bruslení a koulování? Děti s učitelkami z MŠ Havlíčkova na lakomou paní Zimu vyzrály - uspořádaly si zimní hry bez sněhu. Speciální základní škola pro zrakově postižené a žáky s vadami řeči nabídla školce prostory v tělocvičně ke sportovním aktivitám, což učitelky s dětmi s radostí přivítaly. K nápadu uspořádat zde soutěže v netradičních disciplínách chyběl jen krůček. Celou akci zahájily „krasobruslařky“, které se vznášely v tónech hudby a nikomu vůbec nevadilo, že místo elegantních bruslí jejich nožky „zdobily“ mikrotenové sáčky, které po parketách tělocvičny nádherně klouzaly. Byly vystřídány nadějnými hokejisty, kteří s hokejkami v ruce bránili čest svého družstva jako lvi (jen museli občas dávat pozor, aby jim soupeř nepřišlápl v zápalu hry mikrotenovou „brusli“). Po lyžařském slalomu následoval hod sněhovou vločkou do koše, což nebylo vůbec snadné, protože taková polystyrenová vločka bývá pěkně umíněná a lítá si, kam chce. Nejvíce legrace si děti užily při závodech na „saních“, protože jízdu na igelitové tašce tažené spolužákem nezažijí každý den. Do školky se všichni vraceli bohatší nejen o medaili, ale především o krásné zážitky. Chtěli bychom vyjádřit svůj dík vedení Speciální základní škole pro zrakově postižené a žáky s vadami řeči, že nám umožňuje využívat jejich tělocvičnu pro naše tělovýchovné aktivity v průběhu celého školního roku.

Loňská zima byla skoupá na sníh. Děti se těšily na zimní sporty, tradiční radovánky, stavění sněhuláků. Naučily se písničky a básničky o sněhulácích, ale ani tato snaha sněhovou pokrývku nepřinesla. Na sníh jsme tentokrát čekali zbytečně. Proto jsme se zařídili po svém. Děti si vytvořily svého sněhuláka nejen s učitelkami na jednotlivých třídách v MŠ, ale také se svými rodiči doma. Výsledkem byla nádherná výstava, která se všem velice líbila. Dovedete si představit 100 sněhuláků vytvořených z vaty, polystyrenu, textilu apod? Byla to nádhera! Navíc děti ve Sněhulákový den přišly v bílém oblečení a nechyběly jim nosíky, metličky ani hrnce na hlavě. Všechny děti za odměnu dostaly sněhulákové medaile, sladkou odměnu a na závěr je čekalo poslední velké překvapení - pozdravit je přišli dva živí sněhuláci. Děti si o sněhulácích zazpívaly písničky, přednesly básničky, zatančily si s nimi a po takovém rozloučení už nebyly smutné, že venku není sníh.

K tradicím naší mateřské školy patří novoroční sportovní dopoledne pro děti a rodiče. Loni jsme je pořádali už popáté. V sobotu ráno se sešli děti a rodiče, prarodiče, tety, sourozenci, paní učitelky a členové Sokola Bojkovice ve sportovní hale a svou zdatnost prokazovali v těchto zajímavých disciplínách: chůze po laně stočeném na podlaze, kotoul na velké žíněnce, skákání na rehabilitačních míčích, slalom, procvičování hmatu, prolézání strachovým pytlem, házení kroužků na cíl, trefování míčků fl orbalovými holemi do malé branky a přelézání švédských beden. Po doběhnutí do cíle každý dětský soutěžící dostal sladkou odměnu. Odměnou pro vítěze, ale i ostatní soutěžící byly pěkné věcné ceny, na kterých se vedle mateřské školy podíleli členové Sokola a zřizovatel MŠ Město Bojkovice. Na závěr nechyběly ani kulaté perníkové medaile. V zimě si rádi užíváme i bobování, sáňkování a hry se sněhem. Svah u MŠ máme již hezky uježděný, tak zkoušíme, kdo dojede co nejdál, jak jsme šikovní při vyhýbání kamarádům při jízdě z kopce, jak umíme udělat velké sněhové koule a pomocí lopat ke sjíždění vytvářet sněhové bariéry a bunkry. Oblíbenou a taky atraktivní součástí našeho předškolního vzdělávání je saunování. Do sauny, kterou máme v suterénu školky, chodíme každý týden, děti se velmi těší, protože „v ní vypotíme a z těla dostaneme všechny bacily“. A aby nám na těle nezůstal žádný bacil, tak svá těla osprchujeme odstředěnou vodou (někdo studenou - podle odvahy dětí) nebo se v rouše Adamově proběhneme po zasněžené školní zahradě. Hlavně rychle zpět do sprchy a teplé sauny. Na závěr si odpočineme na lehátku, sníme jablko, namastíme zrůžovělé tvářičky, vysušíme mokré vlasy a poslechneme si pohádku od paní učitelky.

K tradicím naší mateřské školy patří masopustní průvod. Už se těšíme, na ten, který proběhne letos, a stále vzpomínáme na loňský, který se nám velmi vydařil. Připravili jsme nejen veršovanou „žádost“ o to, abychom mohli v průvodu projít městem, ale i pásmo masopustních tanečků, písní, básní a říkadel. Děti se naučily nejen „klasické“ masopustní texty, ale i ty nové, které jsem si pro tuto příležitost sama napsala. Dopoledne se všichni účastníci průvodu sešli u městského úřadu ve Velvarech. Přednesla jsem masopustní žádost, text předala paní starostce i s diplomem na památku a paní starostka nám udělila svůj souhlas. Masopustní radovánky mohly propuknout. Naše děti předvedly část svého vystoupení, a potom studenti ze SOŠ Velvary zahráli hru o sv. Dorotě. Protože zde bylo přibližně 200 dětí a u budovy městského úřadu byly poněkud stísněné podmínky, odvedla jsem všechny děti k „Panské hospodě“, kde jsme všichni společně vytvořili obrovský kruh. Zde vystoupily děti ze ZŠ Velvary, MŠ Vraný a naše děti s druhou částí programu. Přihlížely ještě děti ze ZŠ Vraný, MŠ Velvary a ZVŠ Velvary. Děti měly pěkné masky a na průvod se přišlo podívat mnoho dalších lidí. Když celý průvod obešel náměstí, zamířili jsme k opravenému bývalému „špejcharu“, kde se nyní pořádají výstavy muzea. Ve dvoře čekalo na děti občerstvení. Všichni si moc chválili hlavně koláčky, ale nakonec ani z masopustních šišek nezůstal ani drobeček. Také teplý čaj byl velice příjemný a paní kuchařky měly plné ruce práce, aby nasytily a napojily hladové krky. Rozešli jsme se spokojeně a už se těšíme na příští rok, že se opět sejdeme v tak hojném počtu. A protože jsme si s dětmi hodně povídali o starých řemeslech v souvislosti s masopustním průvodem ve Velvarech a dětem se velice líbily tanečky, hry, básničky, říkadla a písničky o řemeslnících, uskutečnil se ve školce navíc ještě masopustní jarmark. Děti na jarmark vyráběly různé rekvizity z papíru a přitom si procvičily vystřihování, nalepování, skládání a vybarvování. Navlékaly korále, modelovaly jitrničky a koláčky, zavazovaly uzel a kličku u pytlů s moukou pro mlynáře a střevíčků pro ševce. Celý týden byl ve znamení příprav na páteční jarmark a všechny děti se velice těšily, že si na jarmarku nakoupí dárečky pro maminky, tatínky a další rodinné příslušníky. Ať žije masopust a za rok na shledanou!

Veselá pohádka o prasátku, které mělo jiné představy o prasečí hygieně, pobaví a rozesměje malé i větší děti. Malý Vašík Pašík Va se prostě rozhodl, že bude jiný než jeho bráškové. Nebudeme ale předbíhat; přečtěte si pohádku a pak si společně zahrajte na malá prasátka i jiná zvířátka na dvorečku.

K. Fichnová, E. Szobiová

Mateřská škola Pohádka v Hradci Králové od loňského roku sídlí v jednom z pavilonů základní školy Mandysova a společně vytvářejí jeden právní subjekt. Díky magistrátu města Hradce Králové, který financoval veškeré úpravy i zařízení, jsme se dočkali opravdu nové pohádkové mateřské školy. Naše zkušenosti se soužitím „pod jednou střechou“ se základní školou jsou velmi dobré a předurčují spolupráci, která nám předtím chyběla. Začali jsme návštěvami v prvních třídách, pozváním prvňáčků do Pohádky a akcemi realizovanými společně s prvním stupněm. I žáci vyšších ročníků však projevili zájem podívat se do mateřské školy. A tak jsme společně vymysleli v rámci občanské nauky v ZŠ projekt „Pomoz mi, poraď mi a já to dokážu“. Určené dopoledne žáci 7. B navštívili po skupinách třídu Čertíků a Hastrmánků. Spolu s předškolními dětmi vyráběli v jedné třídě skřítky z brambor, v druhé třídě pomáhali s přípravou mrkvového salátu, s výrobou obří mrkvičky, zeleninového divadélka nebo s postavením zeleninové zahrádky. Většina žáků sedmé třídy na sebe vzala funkci opravdových poradců a pomocníků a nechala pracovat menší děti. Někteří školáci se tak zabrali do hry a chtěli předvést své schopnosti, že využívali předškoláky jen jako asistenty. Všem se však výrobky podařily a hlavně si to spolu - malí i velcí - v pohodové atmosféře užili. V současné době jedináčků nebo maximálně dvou dětí v rodinách polovina „sedmáků“ nemá mladšího sourozence. Chtěli jsme jim proto ukázat, že děti v tomto věku zvládnou již hodně věcí, ale někdy potřebují radu nebo pomoc od staršího a zkušenějšího. Chce to jen trochu trpělivosti, ochoty a porozumění. Menším dětem jsme dali možnost před školáky předvést, co již dovedou, a odstranit jejich ostych z větších kamarádů. Spolu jsme strávili pěkné dopoledne, které uteklo jako voda. Sedmáci zvládli svou roli na jedničku a spolu s paní učitelkou si za svou účast zaslouží velkou pochvalu. Pomohli nám, zavzpomínali na svá školková léta a ujistili nás, že v současné době by tady klidně i spali. My slibujeme, že se dočkáme dalších společných akcí a že si na ně vyhradíme více času, aby si i ti starší stihli v Pohádce pohrát.

Pojďte všichni dál, začíná nám karneval! Maškarní bál patří k tradicím naší mateřské školy a ani loni jsme na něj nezapomněli. Program naší školky nese název Barevné kamínky; každý kamínek představuje jednu z pěti vzdělávacích oblastí RVP PV. Jedním z našich hlavních záměrů je umožnit rodičům účastnit se na tvorbě programu školy, činnostech ve třídě a usilovat o vytváření partnerských vztahů mezi školou a rodiči. Masopustní karneval je jednou z aktivit naší třídy, kdy se setkáváme společně s dětmi a jejich rodiči. Než samotná akce vypukne, předchází tomu tvořivá příprava ve třídě, ale i doma. Děti si hrají na různá řemesla, poznávají tak práci dospělých, její význam pro okolí, rozvíjí si manipulační a pracovní dovednosti při výrobě a dekoraci předmětů k výzdobě třídy i vlastních masek na karneval. Seznamují se s hodnotami lidových tradic a s kulturou, které prožívají ve společně sestaveném programu. Rozvíjí se jejich poznávací, pohybové a komunikativní dovednosti, jejich samostatné postoje při sestavování pásma z písní, básní, tanečků pro rodiče a děti pro vlastní prožitek a potěšení. Program karnevalu začíná již zmíněným veselým tanečním pásmem, které navodí radostnou atmosféru mezi rodiči a dětmi ve třídě. Poté následuje promenáda jednotlivých masek, kde se děti představí písničkou nebo básní podle vlastního výběru, které si připravily doma s rodiči, což je překvapení pro ostatní děti, ale také pro učitelky. Ani rodiče nezahálí během karnevalu, neboť snahu dětí musí někdo zhodnotit. Zde nastupuje role rodičů, z nichž pětice tvoří porotu; každý z rodičů zastupuje jeden barevný kamínek a sleduje určité dovednosti. Modrý kamínek sleduje soutěže ve družstvech, hlavně s tělovýchovným náčiním - míčky, lana, padák. Start i cíl jednotlivých družstev kontrolují rodiče označeni modrou čelenkou, nikdy nechybí radost, snaha, soutěživost a povzbuzování. Úloha žlutého kamínku spočívá v pozorování výstupů dětí při úvodním pásmu a při představování masek. Červený kamínek pozoruje, jak jsou děti snaživé, kamarádské, veselé, vnímá jejich prožitek z celého odpoledne. Bílý kamínek sleduje, kdo rád zpívá a tančí, patří mezi nás a nejenom na karneval. Zelený kamínek rád ochutnává dobroty, které připravily děti. Celé karnevalové odpoledne končí taneční diskotékou, kde děti soutěží samostatně, s kamarády i celé rodiny. Na závěr porota z rodičů vyhodnotí celý průběh masopustního karnevalu a následují různé dlouho očekávané odměny. Těší nás, že děti mají z celé akce radost a že nás podporují i jejich rodiče.

Naši mateřskou školu byste našli poblíž soutoku dvou řek Opavy a Opavice. Jsme šestitřídní sídlištní mateřská škola. I přesto máme velké možnosti vycházek a sportovního vyžití našich dětí. Dominantou našeho města je vrch Cvilín. Zde se nám nabízí možnost lezení na skutečné cvičné horolezecké stěně v prostorách areálu Koliby. Na této stěně jsme dětem vytvořili lezeckou cestu, aby si mohly vyzkoušet svou obratnost a odvahu. První lezení bylo náročné jak pro paní učitelky, tak i pro děti. Výsledkem bylo překonání strachu a najednou zde byl přirozený pohyb -lezení jako po stromě. Další možnost, která se nám loni naskytla, bylo lyžování na svahu pod hradem Šelenburk. Využili jsme lyžařského areálu na Cvilíně, a zpestřili jsme si tak pobyty venku. Děti si přinesly z domu vlastní lyžařskou výzbroj a pak už jsme vyrazili společně s mladšími dětmi na kopec. Kamarádi nás povzbuzovali ze sněhového hradu Šelenburk a tiše nám záviděli, že lyžujeme a jezdíme na vleku. Pro naše malé nelyžaře to byla ta nejpřirozenější motivace. První krůčky na běžeckých lyžích, které máme ve školce, si vyzkoušely i ostatní děti, které doma lyže nemají. Vytvořily si lyžařskou stopu na školní zahradě a pak se klouzaly a klouzaly. Naše lyžování bylo motivací i pro naše učitelky, které ještě neuměly lyžovat. Domluvily se a přihlásily do lyžařské školičky a zjistily, jak je to někdy těžké se něčemu naučit, ale když se to podaří, pak to uspokojení, že jsme něco dokázaly a překonaly, stojí za to. Věříme, že příští rok se nás na svahu sejde daleko víc než jen 22 dětí.

Leden v mateřské škole je pro naše předškoláky vždy přelomový měsíc. Chystají se totiž k zápisu do první třídy základní školy. Od vánoční nadílky nosí doma školní tašku na zádech a moc se těší, že z nich budou po prázdninách opravdoví školáci. Abychom usnadnili dětem jejich první velký životní okamžik, snažíme se, aby nevcházely v den zápisu do základní školy jako do úplně neznámého a cizího prostředí. Ve spolupráci se základní školou se snažíme seznámit děti se školním prostředím formou sportovních her v tělocvičně, prohlídkou školy i návštěvou prvních tříd, kde v lavicích sedí kamarádi nebo i sourozenci našich dětí z mateřské školy. Poslední návštěva ZŠ Helsinská byla pro děti velkým zážitkem. Již při vstupu do školy nás přivítala paní učitelka, která nás seznámila s programem a představila nám naši „průvodkyni“ - žákyni 9. třídy. Ta nás provázela po celou dobu prostory školy k jednotlivým stanovištím s úkoly, které děti plnily. Počítačová třída děti nadchla. Připravené hry zvládaly úplně na jedničku a vůbec, ale vůbec se jim nechtělo odcházet na další stanoviště. „Hodina přírodopisu“ u interaktivní tabule děti velmi zaujala. Snad za to může i mladý pan učitel, kterého poslouchala malá ouška dětí na slovo. „Co do lesa nepatří? Umíš poskládat lesní zvíře z částí? A co labyrint, ve kterém hledá včelka úl?“ No to bylo něco! Pan učitel předškoláky pochválil a rozdal jim za odměnu bonbony. V tělocvičně, na posledním stanovišti, jsme se ocitli znovu v lese. Jako lesní zvířátka děti překonávaly spoustu překážek. Slalom mezi stromy, přeskakování pařezů, házení šišek, lezení na strom. Všechno jednou končí. Loučíme se s paními učitelkami i s panem učitelem a odnášíme si s sebou diplomy za absolvování všech disciplín naší cesty po ZŠ Helsinská. Děkujeme a rádi přijdeme zase.

Ilona Jeníčková strávila více než rok v německé rodině. Získala nejen cenné zkušenosti s cizí kulturou a odlišným stylem výchovy, ale také se zdokonalila v němčině a našla nové přátele.

„Podívejte, vrtulník záchranné služby a přistává!“ vykřikl někdo na vycházce. A protože jsme byli jen kousek od plotu areálu přistávací plochy záchranného vrtulníku, sledovali jsme celé přistávání. Připomnělo mi to konec loňského školního roku a s ním pozvání našich dětí do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Kluci i holky se na návštěvu nemocnice moc těšily. Tak jako všechny děti i je láká nové a nepoznané. Zvláště když se dozvěděly, že navštíví dětské ortopedické oddělení. „Budou tam děti malé, nebo velké? Budou smutné, protože jim chybí maminka a tatínek, nebo už veselé, že brzy půjdou domů? A nebudou plakat?“ ptaly se zvídavě děti. A tak se na návštěvu dobře přichystaly a pro každého kamaráda připravily dáreček. Než však nemocné obdarovaly, čekalo je překvapení. Začala houkat sanitka a přivezla dvě malé „holčičky“ (ve skutečnosti dvě velké hadrové panenky), které „porazilo auto“. Pan doktor byl zrovna u jiných pacientů, a tak dětem nezbývalo nic jiného, než se převléci za doktory a sestřičky a pustit se do práce. Vyšetřovaly je, kontrolovaly, posílaly na rentgen, měřily tlak a teplotu, obvazovaly zlomené ruce i nohy, píchaly injekce, psaly recepty, převlékaly do pyžama a sdělovaly pacientkám, že si musí pár dnů v nemocnici poležet. Přestože věděly, že vše je hra, uvědomily si, jak důležité je být na sebe opatrný a chránit si zdraví. A když už se něco přihodí, „bílý plášť“ je tu proto, aby všem pomohl, a nikdo se ho nemusí bát. Na konci své velké hry, kterou uspořádal ČČK v rámci obnoveného projektu Aby Alenka nestonala, navštívily děti malé kamarády na pokojích a svými dárečky a písničkou jim alespoň na chvíli zpříjemnily pobyt v nemocnici. Ani my jsme však neodcházeli s prázdnou. Všichni jsme si odnesli krásný zážitek s poučením a velkou tužku na psaní receptů.