Online archiv

Naše město patří do sítě Zdravých měst, a proto se připojilo do kampaně Dny zdraví. Děti v naší mateřské škole nezůstaly stranou. V týdnu od 8. do 11. října 2007 se děti seznamovaly přiměřenou, jednoduchou a názornou formou s potravinovou pyramidou a jednotlivými potravinovými skupinami se zaměřením na rozlišování zdravých a nezdravých potravin. Děti nosily z domova obaly od potravin a letáky s obrázky potravin. Tyto pak používaly k názorné manipulaci, třídění, lepení a výtvarnému zpracování. Děti pak opravdu bavilo skutečné zpracování nakoupených surovin, ze kterých si připravovaly „zdravé mlsání“ - zeleninové, těstovinové a luštěninové saláty, ovocné nebo sýrové jednohubky, zeleninovou pomazánku, jogurtovou svačinku. Děti místo bonbonů ochutnaly sušené ovoce, oříšky, obilné lupínky apod. V tomto týdnu jsme na problematiku zdravé a vhodné výživy dětí chtěli upozornit také rodiče. Proto jsme rodiče o tomto projektu informovali podrobněji. Celý projekt pak v závěru týdne vyvrcholil společným odpoledním setkáním a posezením dětí, rodičů a učitelek u „zdravého rautu“. Ten se velice vydařil. Děti dopoledne pilně chystaly různé zdravé dobroty a také rodiče svůj „domácí úkol“ - připravit zdravé mlsání podle svých receptů - vzali opravdu poctivě. Děti předvedly krátký program z básniček a písniček, které si k tomuto tématu připravily, a pak už všichni ochutnávali, hodnotili, vyměňovali si zkušenosti a recepty, prohlíželi si výtvarné práce dětí, četli připravené materiály a pak zase ochutnávali. Na závěr dostaly děti dáreček - ozdobenou vařečku, aby mohly doma zúročit své čerstvě nabyté zkušenosti. Projekt byl finančně podpořen místostarostou našeho města.

Bolest hlavy čas od času potrápí každého z nás. Nepříjemný a obtěžující pocit má mnoho příčin, proto bychom se nad nimi měli zamyslet dříve, než sáhneme po osvědčené pilulce.

Strach v minulosti patřil k výchovným prostředkům většiny rodičů a pedagogů. Dobová pedagogika dokonce nabízela zdůvodnění, proč strach ve výchově využívat.

Kontakt učitelky a rodičů se vytváří prostřednictvím komunikace. Sdělování běžných „provozních“ záležitostí i případných problémů bychom však určitě neměli uvádět větou z titulku.

Česká republika se (podle statistik) z pů vodně tranzitní země stává imigračním státem. Mohlo by nás těšit, že jsme útočištěm pro politické uprchlíky, o trochu méně nám dělá radost fakt, že mnohem častěji jde o přistěhovalectví, které je motivováno ekonomicky. Nic z toho nás však nemusí zajímat tehdy, pokud se s malým přistěhovalcem potkáme ve třídě mateřské školy. A pravděpodobnost podobného setkání je poměrně vysoká, dětí-cizinců je v našich školkách přibližně desetina.

Každý z nás si někdy hraje; možná si to nepřiznáme, ale všichni v sobě máme (možná už jen) malý kousek hravosti, která nás provázela dětstvím. Se Soňou Koťátkovou z Pedagogické fakulty Karlovy univerzity jsme si povídali o tom, proč si děti hrají a co pro ně hra znamená.

V naší mateřské škole rádi pořádáme různé akce, do kterých se zapojují děti, učitelky, paní kuchařky a uklízečky, zkrátka všichni zaměstnanci. Ani v loňském roce tomu nebylo jinak. Nejmenší děti procvičovaly říkadla a rýmovačky; trénovaly tak své ještě málo ohebné jazýčky. Zvykaly si i na své „čertovské“ oblečení, které se stále vylepšovalo. Třídě starších dominují šikovné holčičky. Není divu, že si spolu s paní učitelkou vybraly pestrou paletu motýlích křídel. Děti v logopedické třídě si hrály na cirkus - postavené šapitó, prolézací tunel a vytvořené barevné lampiony byly pro děti dostatečně podnětným prostředím pro vytvoření cirkusových klaunů. A ti byli! Jen ty čepice co jim daly práce. Nejstarší děti žily celý měsíc pohádkou Princezna ze mlejna. V prvních týdnech si vyzdobily vodnickou chalupu, vytvořily ryby i jiné vodní živočichy do „rybníka“. Stříhaly krepový papír, barevné látky a z toho se učily vázat pentličky a vodnické sukénky. Klobouky zdobily kresbou i přírodním materiálem. Některý „vodník“ měl zelené rukavice, jiný rybářskou síť nebo režný pytel. Na závěr „vodníci“ provedli výlov rybníka. Síť tvořila záclona, na kterou byli všichni „obyvatelé“ rybníka zavěšeni. V následujících dnech se třída proměnila v peklo, a to doslovně. Už vstup do pekla nebyl jednoduchý. Museli jsme se naučit říkadlo. A žádní líní čerti se v pekle nestrpěli. Paní učitelka dbala na správné vytváření masky, ocasu a řetězu čertů. Ti pak přikládali pod kotle (stavění kostek kolem Polikarpovy stavebnice), loupali brambory. Vodníci a čerti se už nemohli dočkat, a tak v závěru měsíce pozvali všechny pracovníky mateřské školy na karneval. A pak to vypuklo! První napochodovali malí čertíci s velkou čerticí Haničkou. A to jsme všichni žasli, co umounění čertíci kolem „peklíčka“ umějí říkadel, tanečků a písniček. Motýlci se předvedli tanečními kreacemi a cirkusoví klauni svým uměním - točícími talíři na tyči. Talíře byly papírové a po bližším prozkoumání jsme zjistili, že jsou k tyčím přilepené. Nakonec nastoupili vodníci a čerti s Jindřichem a Eliškou ze mlejna. Děti měly hudební rytmické nástroje, které si samy sestavily ze stavebnic a vytvářely tak zvuky rybníka, které dotvářely citlivý doprovod kytary a dětský zpěv. Děti zazpívaly píseň z pohádky. Zatancovaly a zazpívaly taneček „Pláče vodníček“ a nemohlo chybět ani čertovské říkadlo. V závěru se ke všem dětem přidala včelka Mája s Vilíkem. To se k nám totiž přidali zástupci ze školní kuchyně. Všichni si společně zatancovali. V přestávkách byly pro děti připraveny soutěže: výlov ryb prutem z rybníku, přenášení vajíčka na lžíci, házení míčku do koše… a nejvíce unešené byly děti z úkolu pro samotné paní učitelky. Ty dostaly za úkol poznat se zavázanýma očima své svěřence.

Článek Já mám dietu, paní učitelko, který vyšel v listopadovém čísle minulého ročníku, převzal internetový magazín Rodina. Nabízíme vám vybrané komentáře čtenářů.

Nakladatelství Portál 1. pololetí 2008

Mrazivá zima je plná zázraků. Čaruje ledové květy na okna, zasněžená krajina připomíná šlehačkové království… Pozorování bílého nadělení přináší inspiraci pro zimní výtvarnou tvorbu. Jak pozorujeme zimní přírodu? Zamlženým oknem, dírou v papíru, okénkem v papíru, dalekohledem z modré plastové lahve… Můžeme také společně hádat, co je schované pod sněhem. A když za bílého rána uvidíme černou vránu na plotě, můžeme si podobnou vytvořit. Potřebujeme ruličku od toaletního papíru, černý papír, nůžky a lepidlo. Ruličku natřeme lepidlem a ovineme černým papírem. Shora vytvoříme dva krátké zástřihy proti sobě. Do zástřihů nasadíme nakreslenou, vybarvenou a vystřiženou papírovou hlavu. Na střed ruličky nalepíme ocásek a křídlo. Pro hotové vrány vytvoříme modrobílou papírovou krajinu ozdobenou sněhovými vločkami. Zkusíte to také?