Online archiv

Koncem 19. století se začal značně intenzivně prosazovat požadavek, aby veškerá výchova dětí byla ve shodě s přírodou. Zdůrazňovalo se, že „pod vedením přírody se nedá zabloudit“.

Do mateřské školy přicházejí děti již ovlivněné tím, jak se stravují doma. Mnohdy se setkáváme s tím, že některé děti po nástupu do mateřinky odmítají jíst prakticky cokoli, výjimkou nejsou ani děti obézní.

Kuchařky mají velké možnosti, jak zpříjemnit malým strávníkům pobyt v mateřské škole. Děti pak na školku vzpomínají jako na místo, kde jim opravdu chutnalo.

V květnu a červnu pořádáme různé výlety, školky a školy v přírodě… Snadno se při nich může stát, že se dítě ztratí, a to je situace, na kterou musí být připravena jak učitelka nebo vychovatelka, tak dítě.

Bouřlivé hádky, kdo má větší či lepší hračky, se časem rozpoutají snad v každé skupince předškolních dětí. Brzy dojde na těžší kalibr – kdo má doma výkonnější počítač a víc her, kolikrát byl u moře.

Atény jsou řeckou metropolí, místem, které je plné historických památek a kde se konaly olympijské hry. Mne však zajímaly hlavně tamní mateřské školy.

říká americký spisovatel Robert Fulghum, se kterým jsme si povídali o všem, co nás napadlo.

Po přečtení dopisu Lucie Novákové uveřejněného v březnovém čísle Informatoria 3-8 jsem se rozhodla zareagovat, protože musím opravdu souhlasit s onou maminkou, která psala o tom, že vzor nás dospělých ovlivňuje, co děti budou jíst. Naše mateřská škola je jednotřídní a ve výchovné skupině je tedy heterogenní složení dětí. Od loňského roku pracuje naše mateřská škola podle projektu „Zdravá výživa v mateřské škole“ a letos jsme se také zapojili do projektu „Biopotraviny do škol“. Musím říci, že cesta k tomu, aby děti jedly potraviny, které neznají, je těžká. Ale od toho jsou přece učitelky a provozní pracovnice, aby jim vše trpělivě vysvětlovaly a svým příkladem je vedly k tomu, aby děti zprvu ochutnávaly a poté si na „jiné“ potraviny zvykly tak, že je konzumují bez problémů. Do jídelníčku zařazujeme semolino, kuskus, špaldu (přidává se do moučníků), sóju, sýr tofu, mungo-klíčky, červenou čočku, fazole Adzuko, cizrnu, dýňová semínka, slunečnicová semínka, sezam, len, lahůdkové droždí k ochucování polévek, mořské řasy… Děti si zvykly i na svačiny v podobě teplých kaší ze špaldy, vloček, jáhel nebo pohanky, které jsou vždy vkusně ozdobeny ovocem. Na talířcích se objevují i sýrové, zeleninové a ovocné špízy, saláty (humrový, brokolicový, čočkový, těstovinový, z čínského zelí) doplněné různými druhy chlebů nebo cereálním pečivem. Děti vedeme nenásilnou formou ke zdravým stravovacím návykům, k vytvoření povědomí o prospěšnosti určité potraviny pro organismus, o vitaminech, minerálních látkách, luštěninách, o správném složení a pestrosti stravy. S úspěchem také zařazujeme zeleninové či ovocné tácy, děti si tak mohou vybírat tu zeleninu nebo ovoce, které jim chutná, a nikdo je do ničeho nenutí. Tvrdá mrkev, ředkev nebo zelí jsou nakrájeny na kolečka či proužky, takže děti nemají problém s kousáním… Na odpolední svačinky zařazujeme ovocné saláty, jogurty s čerstvým ovocem, různé druhy müsli, cereálie, koktejly z čerstvého ovoce… Každý týden připravujeme nový pokrm, který děti ještě neznají. Záleží pouze na vedoucí školní jídelny a kuchařce, jaké nám vymyslí překvapení. Samozřejmě průběžně sledujeme novinky na trhu v oblasti stravování pro děti, doplňujeme zásobu zajímavých receptů. Na závěr ke sladkostem v MŠ. Po dohodě s rodiči jsme od září začali slavit narozeniny trochu jinak. Místo tradičních bonbonů a lízátek donesou rodiče podle svého uvážení zeleninu nebo ovoce, případně piškoty či pečivo. Společně s dětmi se pustíme do výroby slavnostního narozeninového menu. Každá tabule je originální. Fantazii se meze nekladou. Vyrábíme špízy, jednohubky, obložené mísy aj. a při oslavě si děti vezmou na talířek to, na co mají chuť. Vždy ještě nezapomeneme zdůraznit, že mlsáme zdravě. Musím konstatovat, že všechny maminky jsou velmi spokojené, a my máme radost, že se nám podařilo toho dosáhnout.

I když se zdá, že Vánoce a nákup pěkných hraček pod stromeček jsou ještě hodně daleko, Asociace předškolní výchovy má právě teď s přípravou již tradičního podzimního Salonu hraček plné ruce práce. Chtěli bychom vám zajistit opravdu hodnotnou nabídku, snažíme se o inovaci a získávání nových zajímavých hraček. Právě proto se obracíme na čtenářky Informatoria s prosbou. Hračky, s nimiž si děti hrají, se mění, o tom není pochyb. Přesto klasické dřevěné a textilní hračky mají při hře dětí svou nezastupitelnou úlohu. Možná, že právě v blízkosti vaší mateřské školy nebo školní družiny je zručný truhlář, který vyrábí zajímavé dřevěné hračky, nebo šikovná švadlena, která dokáže proměnit látku v rozkošné panenky, pohádkové postavy, zvířátka nebo dekorativní předměty do třídy nebo dětského pokojíčku. Třeba o nich víte jenom vy a nejbližší okolí. Asociace předškolní výchovy (APV), jež ve spolupráci s Fakultní mateřskou školou Sokolovská pořádá již tradiční prodejní výstavu Salon hraček, se snaží dát šanci právě těmto drobným výrobcům. Těm, kdo se díky vám o našem Salonu hraček dozvědí a budou se chtít Salonu poprvé zúčastnit, poskytneme po individuální dohodě velkou slevu z i tak symbolického účastnického poplatku. Budou moci přihlásit svůj výrobek do tradiční prestižní soutěže o přidělení čestného titulu Správná hračka. Letošní již 15. Salon hraček proběhne v pátek 19. 10. jako obvykle v sídle APV ve FMŠ Sokolovská 182 v Praze 8. Víte-li o drobném výrobci pěkných dětských hraček, informujte ho o této akci (nebo kontakt na něj předejte nám). Předem děkujeme za vaši ochotu, bez vás se o hračkách, jež by třeba mohly obohatit hru dětí, nedozvíme. Hledáme hračky, které podporují kreativitu dětí, rozvíjejí dětský cit pro krásu a v souladu se všemi platnými normami zaručují kvalitu a funkčnost výrobku. Budeme rádi, když třeba právě díky vám budou mít pěkné hračky šanci dostat se tam, kam patří – k dětem do mateřských škol, školních družin i domovů. Za Asociaci předškolní výchovy

Základní škola Rychnovská v Letňanech se o jednom dubnovém víkendu rozezněla šesti jazyky. Bylo slyšet češtinu, slovenštinu, italštinu, angličtinu i ruštinu. Jaký byl další jazyk, který desítky účastníků semináře Madona mia aneb Apríl po italsku v Čechách spojoval? Byl to jazyk blízký všem, bez ohledu na národnost: hudba. Z otevřených oken ZŠ zněl zpěv a zvuky rytmických i melodických Orffových nástrojů. V učebnu se o tomto nádherném a teplém jarním víkendu proměnila i část zahrady. Cestu od vlastní individuální zkušenosti k tvořivé práci ve skupině a metodické postupy tvořivého procesu jsme prošli společně s lektorem z Itálie. Andrea Sangiorgio, absolvent Orff-institutu, viceprezident a učitel Centra hudební didaktiky v Římě, nám dokázal, že nejen praktické činnosti, ale i výklad v rozsahu dvou vyučovacích hodin může účastníky semináře zcela upoutat a nadchnout. Báječní byli i lektoři České Orffovy společnosti. Lenka Pospíšilová nás vedla od říkadla, pohybu a hry přes instrumentální a pěvecké dovednosti k jednoduchým hudebním formám. Lída Battěková se zaměřila na základní prvky, obsah a formy tvořivého tance i na improvizaci, rytmus a pohyb v taneční pedagogice. Jitka Rutrlová nám umožnila poznat kouzlo hry na bubínky a s Martinem Ptáčkem jsme si ověřili, jak se dramatická výchova a rozvoj hudebnosti dokonale prolínají. Účastníci semináře odjížděli v neděli po obědě plni nových podnětů pro vlastní tvořivý přístup k rozvoji hudební stránky dětské osobnosti. Ráda bych poděkovala nejen skvělým lektorům, ale i těm členkám ČOS, které se na přípravě zajímavého setkání podílely. Poděkování patří i ZŠ Rychnovská, která laskavě poskytla prostory.

Čas ubíhá rychle a s problémem odchodu do důchodu se setká dříve nebo později každý. Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že nemáte kam spěchat, nečeká na vás dvacet párů dětských očí ani kolegyně, se kterými jste se vídala denně mnoho let, nemáte spoustu zařizování, zbytečných papírů ani telefonátů – zkrátka jste ředitelkou mateřské školy „ve výslužbě“. Jak se vyrovnat se skutečností odchodu z náročné práce? V předškolní výchově jsem jen ve funkci ředitelky státní a později soukromé školy působila 25 let a za tu dobu jsem se kolem sebe setkala s různým přístupem ke změnám ve vedení školy. Často šlo o situace komplikované a bolestné s pocity ukřivděnosti pro obě strany. Pracovnice v mateřských školách jsou ve velké většině ke své práci silně citově vázané, proto je odchod ze školy zkouškou pochopení, tolerance, rozumu a hlavně vzájemné komunikace mezi generacemi . Tak jako je lépe nemocem předcházet než je léčit, i na odchod ze školy je možné se připravit. Nejlépe tím, že budeme vědomě a dlouhodobě podporovat a připravovat mladší kolegyně na převzetí vedoucí úlohy ve škole nejen osobním příkladem, ale i podporou jejich dalšího studia i odborným vzděláváním. Pro mne byl definitivním dnem odchodu z funkce ředitelky 31. srpen 2006. Více než rok bylo jasné, že Mateřská škola Pohádka, s. r. o., jako polodenní alternativa převážně pro děti maminek na mateřské dovolené nemůže podle nových dotačních podmínek obstát. (Změna pravidelné a nepravidelné docházky na polodenní a celodenní – ironií je, že podnět ke změně pětidenní docházky dítěte do MŠ vyšel právě z naší školy.) Stála jsem před vážným rozhodnutím. Za patnáct let existence si Pohádka získala v našem městě velmi dobrou pověst. Na třech různých místech se v podmínkách podobných jednotřídním mateřinkám staralo šest tvořivých učitelek o osm desítek spokojených dětí. Rodiče byli přirozeným způsobem úzce zainteresovaní na chodu školy, pomáhali a do určité míry nahrazovali provozní zaměstnance. Výsledkem byla dobrá spolupráce, která se odrážela v celkové atmosféře při práci s dětmi. Vedle každodenních činností jsme se účastnili každé Mateřinky, děti cvičily na sokolských sletech, jezdily na výlety i školy v přírodě, spolupracovali jsme s tělovýchovnými i kulturními organizacemi a dalšími školami. Zrušit – zavřít Pohádku? V každé pohádce nakonec všechno dobře dopadne, i pro Pohádku se nakonec našlo díky pochopení pracovníků magistrátu našeho města a vedení ZŠ řešení. MŠ Pohádka dostala možnost přesídlení do nově zrekonstruovaných prostor patřících základní škole v Mandysově ulici. Po celou dobu adaptace nové mateřinky až do jejího otevření jsem pomáhala budovat Pohádku novou, která od 1. září 2006 ztratila svůj „ocásek“ – s. r. o. Zůstalo však dobré jméno, pověst školy i to nejdůležitější – parta mladých dobrých učitelek dostala novou šanci dokázat, že Pohádka byla, je a bude pohádková. Nastala doba generační výměny, která – světe, div se – nevylila s vaničkou i dítě. Do nové Pohádky chodím stále ráda.