Online archiv

Školy poskytující základní vzdělání mají velice podrobně rozpracovaný rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání a manuál k němu. Jak jsou na tom školní družiny?

V kalendáři byl únor, karneval za námi, venku sychravo, po sněhu ani památky. Tak jsme se s dětmi v naší družině rozhodli, že si zahrajeme divadlo s vlastnoručně ušitými maňásky. Od nápadu nemáme nikdy daleko k činu. Chce to jen trošku popřemýšlet, vymyslet, co to bude, jak na to, jak to vylepšit a jak to bude úplně nejlepší. A to už máme mnohokrát procvičené. Musím přiznat, že jsem měla trošičku pochybnosti, jak se postaví k šití ta má „živá stříbra“ a kolik bude spletí nití a uzlíků. Ale snaha dětí a jejich chuť do práce jakékoli pochybnosti naprosto vylučovaly. Jejich zaujetí bylo víc než stoprocentní, tento nápad je přímo nadchl. Všichni se pustili usilovně a se zájmem do šití, přišívání, vymýšlení a vylepšování. Každý chtěl mít svého maňáska co nejúžasnějšího, děti neustále přemýšlely, jakým způsobem ještě své maňásky zdokonalí, a doplňovaly detaily. Vytvořily celou škálu postaviček, a to vlastnoručně a podle své vlastní fantazie, pouze s mou drobnou pomocí. Tak se najednou před námi objevil pirát i s truhlou pokladů, krásná princezna, statečný rytíř, šikovný kuchař, huňatý medvídek, hbitý gepard, milý králíček, strašlivá čarodějnice, lesní víla, veselý kašpárek, mlsná kočička a mnoho dalších maňásků. Pokračováním našeho plánu bylo vymyslet a zahrát si s danými postavičkami pohádky. Děti vymýšlely úžasné příběhy, divadlo je nesmírně bavilo, a navíc mohly prakticky využít výsledků svého snažení. K některým pohádkám si vyrobily i jednoduché kulisy. A tak teď znají jenom děti z naší školní družiny třeba pohádku o šíleně smutné princezně, kterou nerozveselil ani šašek svými legráckami, ani kuchař lahodnými dobrotami a ještě ji, k její smůle, na procházce unesl pirát. Ale nebojte se, z jeho spárů ji vysvobodil statečný princ se svým věrným medvědem a princezna už nikdy nebyla smutná a byla s princem šťastná až donekonečna.

Loňský den čarodějnic začal tím, že děti přišly převlečené za čaroděje, čarodějky, černokněžníky a kouzelníky. Hned v šatně na ně čekal vzkaz od hlavní čarodějky: „Značky bílé barvy vás zavedou do školy čarodějů a čarodějek.“ V kouzelnickou třídu se proměnila naše malá tělocvična. Po stěnách hejno netopýrů, pavouci v pavučině, sovy na stromě, černé kočky. Po příchodu do „třídy“ se čarodějky a čarodějové představili a do prezenční listiny zapsali svá čarodějná jména, věk, odkud přiletěli, a vedle podpisu přidali otisk malíčku levé ruky. Školení mohlo začít. I takový čaroděj a čarodějka přece musí umět číst, psát a počítat. Za správně splněné úkoly dostávaly děti peříčka, která připevňovaly na papírové sovičky. Protože bylo krásné slunečné počasí, přišlo na řadu i létání na koštěti. Všechny děti byly za své letecké výkony odměněny leteckými průkazy pro čarodějnice. Děti vymýšlely i recepty na různé kouzelné lektvary nebo si z barevného papíru vyráběly domácího mazlíčka – hada. Zpestřením pro všechny byla návštěva chovatele terarijních zvířat. Děti si tak mohly zblízka prohlédnout, ale i pohladit užovku červenou nebo ještěra agamu vousatou. Ve školní družině pokračoval náš kouzelný den čarodějným rejem, kde děti soutěžily, tancovaly, hrály různé hry. Tím náš čarodějný den ale neskončil. Děti přišly znovu do školy v podvečer, tentokrát už bez masek, ale vybaveny spacáky, baterkami a hlavně dobrou náladou. Nejprve jsme šli do lesa, kde jsme pro děti připravili lesní pohybovou hru. Měly proběhnout stezkou a zapamatovat si co nejvíce obrázků, které byly rozvěšeny po stromech. Trochu se ochladilo a setmělo, ale nám bylo dobře. Večer kluci a holky zkoušeli svou odvahu na noční stezce, kterou jim připravili rodiče. I když se děti bály, dokázaly svůj strach překonat a projít kouskem lesa jen za světla malinkých lampiček a na konci stezky se podepsat. Po návratu do školy jsme ještě „vařili“ lektvary, které vypadaly lákavě. Pak už děti čekala pouze pohádka. Strašidelná jen trošičku, vždyť toho strašení bylo za celý den až dost. Ráno po snídani děti dostaly pamětní listy a spokojené odcházely domů. I my, učitelky, jsme z této vydařené akce měly velmi dobrý pocit. Už se všichni těšíme, až si to letos zopakujeme.

Jaro je konečně tady, a tak krásné období prožíváme s dětmi co nejvíce v přírodě. Každodenní vycházky za pěkného počasí totiž milují nejen děti, ale i učitelky, které pozorování s vyprávěním v měnící se přírodě považují za základ dětského poznání. Loni jsme dokonce měli příležitost poznávat málo známé tropické rostliny v Botanické zahradě v Praze – Tróji. Děti zaujaly nejen masožravé rostliny, ale také líhnutí barevných motýlů. Motýli, kteří sedali na květy, chodníky i nás samotné, byli opravdu úžasní. Děti se pak v MŠ snažily motýly skládat, malovat, vystřihovat, slepovat z papíru nebo je vyrábět z barevných drátků.

Takové počasí, jaké provázelo loňský slet malých čarodějnic, čarodějů, kouzelnic a kouzelníků, se jen tak nevidí. Obzvlášť když celý víkend potom pršelo a citelně se ochladilo. My jsme se na páteční slet řádně připravovali už od pondělka. Děti si vyráběly masky, košťata, kotlíky, netopýry, pavouky, černé kočky, havrany, učily se zaklínadla a zaříkávadla. Samozřejmě nesměla chybět ani výuka čarodějnických tanců a umění létat na koštěti. V pátek, všichni naladěni na tu správnou čarodějnou notu, se po osmé hodině malí učni převlékli a pěkně zmalovali. Každý hned po proměně vymýšlel nové jméno, a tak na zahradě MŠ začaly lítat malé Roxany i Saxany a nad všemi dohlížela vrchní čarodějnice Bimbula a její pomocnice. Zatímco všichni účastníci sletu řádili na košťatech, rozšířily se řady o čarodějnice školou povinné (žákyně 8. a 9. třídy ZŠ), které přišly připravit malé učně na učednickou zkoušku. Před jejím složením se však museli všichni posilnit voňavou pečínkou (opečený párek) a kouzelným lektvarem (čaj). Pak se již učni pustili do plnění úkolů. Zkoušky složili bez výjimky všichni, a mohli se tak zúčastnit velkého nedělního sletu v předvečer filipojakubské noci. Každý nový čarodějnický učeň nakonec dostal talisman Malé čarodějnice a knihu plnou kouzel.

Letos poprvé jsme se rozhodli oslavit svátek svatého Valentýna i v naší mateřské škole. Den předem jsme si vysvětlili, že jde o svátek, který slaví všichni, kdo se mají rádi. Děti samy připomínaly lásku k rodičům i prarodičům, kamarádům či tetám, a protože barvou lásky je červená, dostaly děti malý úkol. V den svatého Valentýna si měly obléknout do školky něco červeného. Krátké upozornění si mohly na informační nástěnce přečíst i rodiče a samozřejmě pomohli dětem tento úkol splnit. Další den svítila celá třída červeným oblečením. Nikdo nezapomněl. Každé dítě také dostalo možnost vyrobit malý dárek pro toho, koho má rádo. Do podložky od Kinder-vajíček jsme odlili sádru. Děti do jednotlivých kalíšků zapíchly půl špejle. Tyto snadné stojánky jsme připravili den před svátkem. Mladší děti dostaly vystřižený motiv srdíčka z jasně červeného tvrdého papíru, starší děti si srdíčko vystřihly samy. Podle fantazie si motivy dozdobily otisky prstů, temnější červenou a bílou barvou. Učitelka pomocí děrovačky udělala do srdíčka dva otvory, jeden nahoře a jeden dole. Srdíčko se potom navléklo na špejli. Stejně tak jsme umístili i bílou jmenovku, růžově nadepsanou. Již při práci děti přemýšlely, koho srdíčkem obdarují. V den svatého Valentýna si děti od rána vyráběly srdíčka, starší stihly i několik. Jedna z babiček dětem dokonce na tento svátek upekla dort, který si děti po svačině s chutí snědly. Po této dobrotě se děti se svými srdíčky posadily do kroužku. Začaly si postupně srdíčka mezi sebou vyměňovat, vybírat kamaráda, kterého mají rády. Některé z dětí projevily přání vzít si srdíčko i pro děti, které do školky nechodí, nebo i pro členy rodiny. A už přišla na řadu veselá hra při hudbě, kterou si děti oblíbily – „židličkovaná naopak“. Hru začínají dvě děti, které podle rytmu písně obíhají židličku. Když hudba přestane hrát, děti se snaží posadit. Na koho židlička nezůstane, ten přivolá do hry dalšího kamaráda se židličkou. Oslavu jsme ukončili ještě veselým tanečkem. I když oslava tohoto svátku u nás nemá dlouhou tradici, myslíme si, že příležitost projevit náklonnost a lásku druhým nemusíme opomíjet. Nám všem se oslava líbila a určitě si z ní vytvoříme školkovou tradici.

Jarní změny v přírodě nás inspirovaly k projektu, který měl dětem přiblížit změny v přírodě, zejména přeměnu semínka v novou rostlinku.

Princeznička na bále poztrácela korále… Maminka si ale korálky a šperky vyrobené ze slaného těsta a darované z lásky určitě bude hlídat pečlivěji.