Online archiv

Lanžhot vždycky patřil svou osobitou kulturou k významným obcím Podluží. Postupně se však"poměšťoval"a některé zvyky začaly být opomíjeny. Proto jsme se rozhodli v naší mateřské škole na tyto tradice dřívějšíchgenerací navázat, zařadit do naší koncepce jako dominující a propojit je tak, aby se děti přijatelnou formou aktivně, a hlavně s chutí, podílely na co největším počtu akcí spojených s lidovými zvyky (hody, koledování, hrkání,vynášení Moreny aj.). seznámily se s lidovou tvořivostí v podobě písní, výšivek, krojů, malovaných ornamentů na žudrech (vchod do domu), mašlích apod. Charakteristický je i místní jazyk, nabývající znaků interdialektu, kterýmse tu stále mluví a jsou jím zpívány lidové písně.Všechny tyto tradice by měly být dětem vštěpovány, aby si jich vážily, obohatily jejich citový život, upevňovaly vztah k rodnému místu a tak byly zachovány pro další generace.Podrobněji bych se chtěla zmínit o tom, jak probíhají hody v naší mateřince. Letos jsme je slavili již po osmé, uprostřed týdne před tradičními hody. Hodovní odpoledne začalo průvodem všech dětí mateřské školy, krojovanýchi nekrojovaných, za doprovodu dechové hudby do domu rodičů našeho stárka, kde převzal prapor na"máju"od své maminky. Po malém občerstvení, sólu stárka a jeho rodičů, kteří byli také oblečeni v krojích, se odebralprůvod zpět na zahradu mateřinky, kde došlo k nejdůležitějšímu úkolu -"stavjaní máje". Probíhá úplně stejně, jako když staví"máju"dospělí - ručně. po přivázání praporu na špičku máje uchopí chlapci"šprajce"(dřevěné kůly připevněné provazy k máji), tatínkové kmen máje za povelů"horééé"tatínka hlavního stárka"máju"postupně vztyčí. Po společném zazpívání písně"Tá lanžhotská májatenká..."nastává hlavní hodová zábava, chlapci"verbujú, tancujú s děvčaty a zpívajú".Celé této slávě ale předchází čtrnáctidenní příprava a starosti. Už dopředu si děti opakují písničky, a nové se učí zpívat, pečou se koláčíčky a cukroví, nejdříve z plastelíny a později s paní školnicí i opravdové. Malujíse mašle, talíře, postavy v krojích. Těsně před hody chlapci za pomoci tatínků"strúhajú máju", kterou, jako každý rok, nám darovalo"Polesí Lanžhot", vykopou jámu, aby bylo vše řádně připraveno. Důležitéje, aby děti věděly, proč se hody konají. Říkáme jim, že když má náš kostelíček svátek, tak potom jsou hody.I když je celá akce náročná na přípravu i průběh po stránce organizační, nikdo nelituje hodin navíc. Pocit uspokojení z krásného odpoledne nám dodá energii do další každodenní náročné práce s dětmi.

Listí, které nasbíráme při podzimní vycházce, využijeme k vytvoření pohádkové koláže.Výtvarné postupy: papírová koláž, otisky listů, otisky prstů, kresba tuší, malba temperamiPomůcky: papír formátu A1 žluté barvy, temperové a vodové barvy, štětec, miska na vodu, černá tuš, špejle, nůžky, listy ze stromů, lepidlo, barevné papíryPostup: Na žlutý papír formátu A1 nalepíme z natrhaných kousků papíru jelena. Na zbytek plochy otiskujeme listy - listy natřeme temperovou barvou na straně, kde je výraznější žilnatina, přiložíme na papírovou plochu,zlehka přitlačíme a otiskneme. Dále přilepíme Jezinky a Smolíčka. Jezinky malujeme špejlí namočenou do černé tuše. Dozdobíme je otisky prstů, které jsme natřeli vodovými barvami. Vystřihneme, nalepíme kolem jelena. Černou tušínamalujeme Smolíčka a"posadíme"ho na jelena.Další náměty k činnosti spojené s výrobou koláže: poslech pohádky, dramatizace pohádky. Hra pro týmy: Připravíme si lístečky s pohádkovými dvojicemi. Každé jméno je na samostatném papíře. Pro každý tým připravíme jednusadu. Např. Smolíček Pacholíček - Jezinky, Jeníček - Mařenka, Maxipes Fík - Ája, Červená Karkulka - vlk, Čert - Káča, Mach - Šebestová atd. Lístečky promícháme. Který tým přiřadí k sobě dříve správné dvojice, vyhrává.

Při hře s pohádkovými příběhy rozvíjíme mnoho dovedností dětí - komunikaci, slovní i mimoslovní vyjadřování, hrubou i jemnou motoriku, fantazii, představivost, estetické dovednosti.

Byl to den jako každý jiný, až nastal okamžik, kdy mě děti upozornily, že Nikolka opět vymotala skoro celý toaletní papír, i když ji děti upozornily na to, že má s ním šetřit. Žádné mentorování a vysvětlování z mé strany by vtuto chvíli určitě Nikolce nic nedalo a přiznám se, že ani já to nemám ráda. Zeptala jsem se tedy dětí, jestli vědí, proč papírem šetříme a nejen toaletním, ale i jiným.Rozhovor začal nenásilně se skupinkou dětí, do které se postupně zapojovaly další. Z vlastní zkušenosti vím, že v takových situacích, hlavně u starších dětí, je vhodné, když své zážitky sdělují děti dětem a učitelka občasvstupuje do rozhovoru či jej jen doplňuje. Děti samy hovořily a občas se i předháněly ve svých vědomostech o přírodě, o stromech jako útočišti pro zvířátka, ptáky, brouky, ale i jako výrobně kyslíku, surovině pro výrobu nářadí,domů, nábytku, hraček a hlavně papíru.Využila jsem pomůcku"Z čeho vzniká dřevo", prostřednictvím které děti poznávaly druhy stromů, jejich kůru a rozdíly. Přiložené kousky dřeva si prohlédly, osahaly a přivoněly si k nim. Zaujal je rovněž pro ukázkuvyrobený kousek papíru. Samy děti potom navrhly, že bychom mohli starý papír sbírat. Já jsem dětem zase navrhla, že bychom si mohli takový papír zítra vyrobit.Na druhý den jsem si přichystala ruční mixér, kbelík, vodu a staré pokreslené sešity. Rozdělili jsme se na skupinky. Jedna trhala papír ze starých sešitů, druhá třídila papíry na pokreslené a čisté, další skupinka trhalapokreslený papír do kbelíku s vodou. Potom jsem ručním mixérem zpracovala roztrhané kousky papíru na kašovitou hmotu a pro lepší konzistenci budoucího papíru jsem ještě přidala tři kousky čistých papírových kapesníčků. Hmotu sikaždé dítě samostatně nanášelo lžící na síťku, která se používá do oken proti hmyzu. Papír jsme ještě pro ozdobu posypali rozdrobenými sušenými kvítky a nechali sušit.Pak jsme si zahráli hru"Jak zmizel les". Hru jsem motivovala povídáním o Aničce, která nešetřila papírem při kreslení a neustále brala nový papír, aniž by ho využila celý. Děti se na chvíli staly zvířátky vlese. Každé dítě mělo svůj strom (obruč na cvičení), ve kterém bydlelo. Pustila jsem relaxační hudbu, během které se děti pohybovaly volně v prostoru mezi stromy. Já jsem byla marnivá Anička a ubírala jsem dětem (zvířátkům)jejich kruhy (stromy). Po vypnutí hudby se děti měly vrátit domů, ale najednou některé nevěděly kam a začínaly se vžívat do situace zvířátek. Ostatní děti jim nabídly svůj příbytek, ale postupem hry domečků ubývalo, zvířátek vnich bylo moc a nakonec nezbyl ani jeden.Děti byly na Aničku nazlobené a chtěly to vyřešit. Aničce poradily, jak má správně kreslit a sbírat starý papír. Přišly i na nápad pomoci obnovit les vysazením nových stromků. Hovořili jsme o tom, že nejenom zvířátkaztratila domov, ale i lidé neměli kam chodit na výlety a procházky, ubývalo kyslíku a příroda se vytrácela.Děti mě velice potěšily svým zápalem pro záchranu přírody. Věřím, že nezapomenou na tento zápal pro ochranu přírody, budou ho předávat dál a nezneužijí ho ve prospěch mamonu a vidiny peněz, které často ovládají dnešní svět.

Podzim se ujal své vlády a my využíváme jeho plodů k různým činnostem s dětmi. Pohybové hry, výtvarné i hudební činnosti jsou motivovány barevnou podzimní přírodou.

Po seznámení se s pověstí o svatém Martinovi jsme se rozhodli, že ji zařadíme mezi akce, které pořádáme o víkendu pro rodiče a která bude navazovat na staré tradice.Děti s vyrobenými lampióny.

Děti v předškolním věku často špatně usínají nebo se budí ze spaní. Poruchy spánku mohou mít různé příčiny, které se však dají většinou odstranit.Při ukládání ke spánku potřebují děti neměnný rituál.

Děti potřebují projev náklonnosti a důvěry, posílení žádoucích projevů chování, ne zákazy a příkazy, jejichž středem je obvykle to, co dělat nesmějí. Jak vytvářet a upevňovat správný model chování? Co dělat, když dítě"ruší"vlastními nápady a podněty? Jak povzbuzovat přijatelné chování a odrazovat dítě od nevhodného?Někdy stačí úsměv, ocenění výkonu dítěte jako pochvala, jindy povzbuzení anebo taková odměna, která mu udělá radost. Sdílení radosti je psychická stimulace žádoucího druhu chování. A když odměna, tak bezprostředně poprojevu chování, který chceme u dítěte podpořit.Dětem hodně prospívá, když si s nimi povídáme, když se dokážeme k nim snížit, tj. udržovat rozhovor na jejich vlastní úrovni, spoluprožívat určité téma. Získáme si důvěru dítěte a citovou blízkost navázáním kamarádskéhokontaktu, projevováním úcty. Dítě musí cítit, že si ho vážíme, i když něco provede.Vzpomínám si na děti, které neustále něco rozlévaly, protože byly neobratné. Ale ne všechny děti tuto situaci zvládaly stejně. Některé slzičky zahnalo povzbuzení, zlehčení situace, že to nic není, že se mi to taky stalo,když jsem byla malá, někdo potřeboval slyšet toho víc, potřeboval rozesmát:"Kakao se rozlilo, vůbec nic to nebylo, jen Liduška plakala nad tou louží kakaa. Usmálo se kakao - vůbec nic se nestalo."Sdílet radost s dítětem, stimulovat psychickou stabilitu, soucítit při jeho problémech. A nikdy netrestat dítě za jeho dobře míněný nápad, za jeho snahu něco poznat. Co dělat ale s dítětem, které nerespektuje určitápravidla? Co dělat s dítětem, které se chová tak, že hází hračkami, ubližuje jiným dětem, je agresivní?Když se skutečně chová nehezky, je potřeba mu dát najevo, že tohle se nesmí dělat. Vysvětlit, připomenout pravidla, případně ho odvést od problému. Ne jako trest, ale jako čas a prostor na uklidnění. Jde o to, aby dítěpoznalo, že agresivní chování vede k izolaci a začalo si uvědomovat určité souvislosti a samo se snažilo situaci řešit případnou omluvou, zmírňováním agrese a postupným omezováním vznikajících konfliktů. Aby se mu to povedlo,potřebuje někoho, kdo ho cestou poznání povede, kdo ho ale nebude hned na začátku cesty peskovat nebo trestat za to, co ještě neumí. Trestat tím, že mu obrazně řečeno přilepí nálepku"zlobivý","ošklivý","nevychovaný".Je dobré vést děti k tomu, aby se naučily vyjadřovat své pocity. Kladné i záporné. I my, dospělí, máme svoje problémy. Když víme, v čem náš problém spočívá, spíš se s ním dokážeme vypořádat. Vedeme děti k tomu, aby siuvědomovaly, jakou mají náladu, co je nazlobilo, proč se chovaly agresivně, co bylo příčinou jejich vzteku, konfliktu. Neříkejme dětem"buď tiše, nechci nic slyšet", ale nechme je vypovídat se, vyslechněme je. Dítěmusí vycítit, že vnímáme jeho trápení, že je chápeme, že mu rozumíme. Potom bude i k naším radám vnímavější.V tom také spočívá těžiště výchovy: vzájemný citový vztah. Z pohledu dítěte bych to charakterizovala takto:"Na toho, kdo mě má rád, kdo mi rozumí, se mohu spolehnout."

Výtvarná výchova provází každého člověka od raného dětství po celý život. Dítě nejen že zvládá jednotlivé techniky, ale výtvarná výchova formuje jeho osobnost a vztah ke světu.Měli jsme asi 200 m od mateřské školy jízdárnu a koníčky jsme často pozorovali. Nosili jsme jim i sušený chléb a oves. Na sv. Martina k nám pravidelně jezdil bílý kůň s Martinem a k tomuto dni se připravovala zvláštníslavnost za účasti rodičů. Večer jsme za soumraku vítali"Martina na koni přivážejícího sníh"s vlastnoručně vyrobenými svítilnami.

Ve Speciální MŠ v Lounech je každé pondělí, středu a pátek v předškolní třídě živo. Děti si chystají Hláskáře, pastelky a těší se, čím je kamarádi a kouzelné postavičky z Krajiny slov a hlásek zase překvapí a potěší. A že je naco se těšit - s dětmi se tu kamarádí mistr Slabika, mistr Délka, čarovné Hlásulky, hláskojedi Ham a Mlk i kamarádi Tap a Ťap.V mateřské škole totiž probíhá Trénink jazykových schopností podle D. B. Elkonina. Je to program doporučený předškolním dětem z běžných i speciálních MŠ jako ucelená metodika pro rozvíjení jazykového citu a specifickýchjazykových schopností důležitých v budoucnu pro čtení a psaní. Naším cílem je, aby dítě získalo představu o slově jako formě, která nese význam, a umělo se orientovat v jeho hláskové struktuře. Potom bude umět dobře číst a psát.Na rozdíl od tradičních přístupů formuje tato metoda u dítěte základní mechanismus čtení na základě poznání zvukové struktury mateřského jazyka. Fonematické uvědomování je schopnost vědomě pracovat se segmenty slov naúrovni fonémů, uvědomovat si zvukovou strukturu slov, identifikovat pořadí zvuků řeči, uskutečňovat hláskovou analýzu i složitější manipulace s hláskami.Že vám to připadá těžké? Nenechte se mýlit a přijďte se podívat. Možná, že děti samy si na vás vymyslí jazykovou"pastičku", do níž spadnete, ani nebudete vědět jak, a ocitnete se s nimi v Království hlásek anebude se vám chtít odejít.Teď už dávají všichni pozor. Není divu, nikdo nechce vzbudit ošklivá slova, která jsou v království slov zamčená a tvrdě spí. Děti perfektně přiřazují slova podle počtu slabik ke schématům, odůvodňují a čekají na pochvaluod mistra Slabiky. Mistr Délka - ten má těžší úkoly - učí děti poznávat slabiky krátké a dlouhé a označit je na schématu.Děti se obzvlášť těší na setkání s Hlásulkami - krásnými motýlky z pohádkového lesa, které dětem nosí hlásky a zábavné úkoly.

Ve třídě předškolních dětí bývá běžné, že několik dětí již umí číst, jiné rády píšou písmenka, dokážou se podepsat. Je vhodné zájem dětí o čtení a psaní podporovat?

Při MŠ Sluníčko už více než deset let působí dětský pěvecký sbor Ptáčata. Sbor tvoří přes padesát dětí předškolního věku a prvních tříd ZŠ z Mladé Boleslavi a okolí. Pod zkušeným vedením Věry Šulcové, ředitelky MŠ Sluníčko, siděti každý týden osvojují zásady správné hlasové výchovy, rozvíjejí své rytmické cítění, zdokonalují pěvecké dovednosti a hru na Orffovy nástroje. Po hodinové výuce se řada zpěváčků věnuje hře na zobcovou flétnu.V červnu Ptáčata způsobila poplach na scéně mladoboleslavského divadla, když společně se sborem Jiřičky nacvičila hru na dětskou operu"Poplach v mraveništi". Písničkové představení, ve kterém děti zpívají, hrajína flétny a Orffovy nástroje, podávají herecké výkony a tančí, letos zahrálo na osmdesát dětí od čtyř do deseti let pod vedením V. Šulcové a J. Jiřičkové. Na představení se podílelo také smyčcové kvarteto ZUŠ.Malí zpěváčci se proměnili v mravence, kteří zažili poplach, když jim zlý člověk rozbořil jejich domov. Společnými silami a s písničkou na rtech si jej opravili. A k tomu si stihli ještě společně zahrát a především se zespolečného hudebního prožitku spolu s diváky nezkaleně radovat.