Online archiv

Hráli jsme si na domácnost. Připravila jsem dětem slané těsto z hladké mouky, soli, vody a trošky oleje. Co z něho vytvoříme? Makové koláče. Ale pozor, toto pečivo nebude k jídlu. Děti si vyhrnuly rukávy a s chutí se pustily dopráce. Nejprve si pomoučily dlaně a zpracovaly kousek těsta v kuličku. Tu potom zploštily prsty, daly na plech a doprostřed nasypaly mák. Já jsem potřela okraje koláčů žloutkem. Společně jsme odnesli plech do kuchyně a dalipéci do trouby. Dětí jsem se ptala, čím bychom mohli koláčky ještě plnit.Aby dětem čekání na hotové koláčky rychleji uběhlo, sedly si ke stolku s pastelkami a každý dostal obrázek, kde byly nakresleny plechy s různými počty koláčků. Děti měly porovnat vždy dva plechy a vybarvit ten, kde budevíce koláčů. Sotva byly děti s kreslením u konce, koláčky provoněly celou jídelnu. Koláče jsem z kuchyně přinesla a společně s dětmi jsem je naskládala na připravený tácek. Maminky se mohly přesvědčit, jací z jejich dětí rostoušikovní pomocníčci v domácnosti.

Z mačkaných papírů vytvoří děti pěkný obrázek, který využijí k výzdobě třídy.Pomůcky:zbytky barevných papírů, krepový papír, hedvábný papír, šablona jablka, lepidlo, kartonPostup: Děti si předkreslí tvar jablka na karton. (Lze použít vyřazený plakát, část lepenkové krabice apod.). Natrhají si kousky barevných papírů a zmačkají je do tvaru kuličky. Teprve když máme připravené větší množstvítěchto kousků, natřeme část jablíčka lepidlem a začínáme lepit. Práce na jablíčku je velice jednoduchá, zvládají ji i menší děti a hezky si při ní můžeme popovídat.

Děti milují obyčejné věci, se kterými si mohou hrát, rozvíjet fantazii a zručnost. Získali jsme větší množství zbytků látek. Děti zaujala barevnost, ale i velké množství materiálu.Pohybová hra s látkovými hady a obručkami rozvíjí jemnou motoriku a zručnost.

V celotýdenním vzdělávacím tématu Moje tělo a zdraví jsme se zabývali pěti základními smysly člověka, kterými jsou zrak, sluch, čich, chuť a hmat.

Už v mateřských školách můžeme u některých dětí pozorovat chování, ze kterého se bez záměrného usměrňování může později vyvinout mírná nebo i těžší forma šikany.

Všichni patrně známe základní dovednosti, které v minulosti umožňovaly dětem vstup do mateřské školy. Takže jen připomenu:*znát své jméno, příjmení, adresu svého bydliště,*umět se oblékat i svlékat, zapínat oděv a zavazovat tkaničky,*umět se najíst,*udržovat čistotu,*umět si vyčistit nos,*respektovat pokyny dospělého,*umět říci co potřebuji,*dodržovat zásady slušnosti (pozdravit, požádat a poděkovat).Některá mateřská škola požadovala umět vyjmenovat dny v týdnu, znát jméno a příjmení rodičů, vědět, kde jsou zaměstnáni apod. Jistě lze podotknout, že některé požadavky byly přemrštěné, zvláště zavazování tkaniček bylo nočnímůrou dětí i rodičů.

Je sobota večer a před budovou mateřské školy v Loučné stojí klimatizovaný autobus. Poslední pusa, zamávání a dvacet předškolních dětí, patnáct školáků a deset dospělých mizí z očí.

Předškolní vzdělávání v mateřské škole přispívá k vývoji dítěte v mnoha oblastech. Je však potřeba si uvědomit i jeho možná výchovná rizika.Program MŠ by měl negativní vlivy na vývoj dítěte minimalizovat.

Šikovné paní učitelky v mateřských školách hýří novými nápady i způsoby práce. Doba jde kupředu a její rychlé tempo nabízí dětem počítačové hry i další atraktivní možnosti využití času. Děti a jejich psychika se rozvíjejízávratným tempem. Někdy mívám pocit, že naše předškolní děti jsou již daleko za možnostmi svého věku a že znají o mnoho více, než odpovídá jejich věku.Dětem dnes nechybí ani dostatek hraček, ani počítače, ani sezení u televizních obrazovek, běžnou potřebou se stávají kazetové přehrávače. Paní učitelky v MŠ znají metodiku zdravého pohybu a využívají svých schopnostízískaných studiem. Dalo by se říci, že je úplně vše s dětstvím, nejen předškolních dětí - v pořádku. Děti mají dostatek volného času i spoustu možností se realizovat.Co však velmi často postrádám, je základní slušnost, kouzelná slovíčka"děkuji","prosím","dovolte mi", milé a upřímné pozdravení, citlivý a opatrný přístup k osobním věcem, skromnost, pěknéa příjemné vystupování v soukromí, ve škole i na veřejnosti. Často dětem chybí osobní vlastnosti, jako je ctižádostivost, snaha pracovat, něco si udělat pro radost, pomoci rodičům. Čím to je? Dá se udělat něco víc? Možná. Snadže příklady táhnou, ale nejen ty počítačové a matematické.

S předškoláky jezdíme často městskou hromadnou dopravou. Jezdíme do divadla, ale i na předplaveckou průpravu do krytého bazénu. A protože děti jsou všímálkové všeteční, často vidí to, co dospělí bohužel vidět nechtějí, pokud seto netýká jich samotných.Vašík a Lukáš si při cestě autobusem přisedli na sedadlo k paní, která neustále očima sledovala podlahu pod nohama. Aha, kluci hned přišli na tu záhadu. Na zemi cestoval pejsek, ukázněně seděl s vyplazeným jazykem aprohlížel si děti. Kluci hned začali pejska chválit a obdivovat. Paní jejich zájem lichotil a dala se s kluky do řeči. Vyprávěla, jak se pejsek jmenuje, jaký má doma pelíšek, co mu chutná."Ale paní,"hlásí se o pozornost Lukášek,"váš pejsek nemá náhubek. V autobuse ho mít musí, co kdyby někoho pokousal."Na dost hlasitou otázku reaguje paní vysvětlením, že její pejsek nenosí náhubekrád, tlapičkou ho sundává z čumáčku, a tak mu ho nedává. Je totiž tak hodný, že by nikomu neublížil. Vašík se zapojuje do debaty důležitou poznámkou:"Paní učitelka nám říkala, že nemáme cizím pejskům věřit a třeba jehladit. Maminka by se na mě taky zlobila."Tento rozhovor slyšelo hodně lidí v autobuse. Jen se mile usmívali. V duchu možná děti chválili, jak jsou dobře vychované, ale to bylo všechno. Jen do té doby, než autobus zastavil a paní s pejskem se chystala vystoupit.Pejsek, zřejmě nespokojený z dlouhé cesty, začal vyskakovat v uličce mezi sedadly a štěkat. Při této ukázce psího chování tlapkami s drápky poškodil jakési paní rukáv od saka. A dokonce dvakrát. Zvláštní. Teď teprve začala paníreagovat, rozčilovat se a zlobit, proč nemá pes v autobuse náhubek.Autobus se znovu rozjel a bylo slyšet, jak cestující hodnotí tento naštěstí malý incident. Víte, jak?"Ty děti mají víc rozumu než paní s pejskem. Jsou dobře vychované."

Od útlého věku jsou naše děti - pokud mají štěstí a jsou v normální rodině - zahrnovány péčí a dárky v roli obdarovávaného. Pod stromečkem bylo dárků tolik, že už děti na některé po pár dnech zapomněly.K tradičnímu křesťanskému pojetí Vánoc patří také svátek Tří králů 6. ledna. Příběh narození Ježíška a vyprávění o putování králů - mudrců jsme se snažili přiblížit dětem s tradiční tříkrálovou koledou nad knížkou Vánočnípříběh a Děťátko se narodilo. Chtěli jsme, aby naši kluci a holčičky věděli, proč děti dříve koledovaly a hlavně proč se s třemi králi mohou potkat v našem městě i dnes. Třicet trojic králů s kasičkou v Hradci Králové chodilopo městě a vybízelo občany k podpoře tříkrálové sbírky pro oběti posledního velikého neštěstí ve světě. Hodní lidé s dobrým srdcem si pomáhají - věděly naše děti ve školce a malovaly tři krále a možná o tom i vyprávěly doma.Co se potom stalo, vzalo trochu dech i nám učitelkám. 6. ledna nečekaně zavítali tři králové do naší mateřské školy - přivezla je obětavá maminka malého Péti. Každému dítěti dala v obálce dvacetikorunu, aby každý sám mohlbýt tím, kdo pomáhá jiným, kdo je hodný - má dobré srdce, kdo dává a je dárcem. Svátek Tří králů si děti určitě uchovají v paměti, snad si i někdy později vybaví pocit, že dávat je stejně hezké jako dostávat.

Pedagogické centrum v Brně pořádalo vzdělávací kurzy a semináře na rozmanitá témata. Ráda navštěvuji ty, které mají výtvarně pracovní náplň. Naposledy mě zaujal seminář ,,Další tématické dílny"rozdělený do čtyř částí:sláma a slaměné ozdoby, malba na hedvábí, nový materiál fimo, kašírované ozdoby. Přínos vidím (kromě získaných nápadů, technik, znalostí materiálů apod.) v tom, že se s kolegyněmi z různých MŠ i ZŠ setkáme čtyřikrát za sebou.Navazujeme přátelství a spolupráci předáváním svých zkušeností. Povíme si, kde se který materiál dá sehnat, co jsme zkusily a nepovedlo se a naopak, co se dařilo. Získané vědomosti předáváme dál na své škole.Zájem o nápadité semináře je značný. A to díky paní Janě Žáčkové, která se vzorně stará, abychom měly kvalitní lektory a vhodné prostory. Na seminářích je vždy báječná atmosféra. A to i přesto, že tam jdeme až po pracovnídobě. Často se sejdeme unavené a uhoněné. Na semináři z nás únava spadne a úspěšně zvládáme nové techniky, povzbuzujeme se, chválíme si navzájem zhotovené výrobky. Brzy začíná (již pod hlavičkou Střediska služeb školám - pozn.red.) seminář:"Proměny roku v MŠ - Jaro". Už se na něj moc těším.