Online archiv

Eduard Bakalář Muž, který zanechal pro příští generace minimálně několik zajímavých odkazů, psycholog Eduard Bakalář, zemřel 18. února 2010 ve věku nedožitých 76 let. I když vysokoškolsky vzdělaný, prakticky celý život sám pilně studoval témata, která ho niterně zajímala. Nejoblíbenějšími místy na cestách po Evropě i Americe mu byly knihovny a hračkářství, případně odlehlé kouty, kde mohl psát a číst. Rád využíval efektivně čas a zajímala ho lidská povaha. Možná právě proto je i tvůrcem českých psychoher, které stimulují lepší komunikaci mezi lidmi a umožňují jejich poznání jednoduchými pomůckami dostupnými všem a všude, jako je tužka a papír… Rád věcem rozuměl, hledal vysvětlení pro chování lidí v obyčejných i klíčových situacích, zaměřil se na rozdílné chování mužů a žen a specializoval se na porozvodová traumata dětí a tzv. syndrom zavrženého rodiče. Přes 15 let působil jako soudní znalec v této oblasti a vedl soukromou poradnu pro otce, v níž se snažil v rámci toho, čemu věřil, lidem pomoci. Sám byl otcem čtyř dětí, dvou dcer a dvou synů, z nichž ten nejmladší, Petr Bakalář, jde určitým způsobem také v jeho stopách, i když po svém. Někdy žil a psal proti proudu obecného mínění, a proto jeho práce bude možná oceněna až později a něco také přehodnoceno. Měl rád klasickou hudbu a byl všeobecně vzdělán od techniky po umění. Říkal: „Koho nezajímá vzdělání, tam není něco v pořádku!“ Měl i smysl pro humor a originální překvapení. Sbíral hlavolamy a sám sobě i ostatním byl někdy „ježkem v kleci“. Ti, kdo ho znali, na něj nezapomenou a budoucím hráčům jeho psychoher přejí synové a dcery Eduarda Bakaláře poučení a kvalitní zábavu. Bakalář a Břicháček

Nadační fond VEOLIA prostřednictvím projektu Minigranty opakovaně podpořil takzvanou hostitelskou péči, která spočívá v navázání vztahu mezi rodinou hostitelů a dítětem žijícím v dětském domově. „Je to úžasná forma dobrovolnictví, které oběma stranám mění život,“ říká ředitel nadačního fondu Jan Dolínek.

Čítanka francouzské psychoanalýzy zaujme čtenáře hned svojí obálkou, na které je fotografie pořízená 5. června 1939 na železničním nádraží Paris Gare de l´Est. Vidíme na ní princeznu Marii Bonapartovou, jak vítá Sigmunda Freuda, který s její pomocí emigroval před nacismem přes Paříž z Vídně do Londýna.

/ Poradna /

Považují se za milovníky a zachránce opuštěných zvířat, jejich svérázná „péče“ však mnohdy přináší zvířatům spíše utrpení a sousedům peklo. Někteří jedinci se svými zdivočelými zvířaty mohou být nebezpeční okolí, přesto je fenomén patologického shromažďování zvířat podceňovaný problém.

Tvoří polovinu objemu lidského mozku a je jich desetkrát více než neuronů. Přesto stály v pozadí zájmu neurologů i neurobiologů. Dlouho se jim připisovala jen podpůrná funkce buněčného tmelu. Gliovým buňkám však náleží podstatně aktivnější role.

Škola komunikačních dovedností IV. Když se zaposloucháme do hovorů ať v dopravních prostředcích, na pracovních poradách nebo u rodinné večeře, můžeme si všimnout, jak málo se druhých skutečně na něco ptáme. Většinou dáváme otázku jen proto, abychom si něco ověřili či zkontrolovali stav. Ale málo nás zajímá, co si druhý skutečně myslí nebo jak by mohl řešit své problémy. Dobrá otázka otevírá druhému možnosti, rozšiřuje pohled, nutí k přemýšlení. Naučme se používat základní koučovací otázky.

1. dubna 1908 se narodil Abraham Harold Maslow, americký psycholog, jeden ze zakladatelů humanistického proudu v psychologii, známý především jako autor hierarchické teorie lidských potřeb. Uspořádal je do pyramidy, v jejíž základně jsou fyziologické potřeby, nad nimi jsou potřeby jistoty a bezpečí (vyhýbání se všemu hrozivému, neznámému), dále potřeby lásky a sounáležitosti (někam, k někomu patřit, být přijímán), ještě výše stojí potřeba úcty a uznání (mít úspěch v očích druhých a na jeho základě budovat vlastní sebehodnocení), nejvýše stojí potřeba seberealizace. Uspokojení nižších (nedostatkových) potřeba je podmínkou rozvoje potřeb vyšších, růstových. V roce 1968 byl zvolen prezidentem APA. Maslow zemřel 8. 6. 1970. 26. dubna 1931 zemřel George Herbert Mead (narozen 27. 2. 1863), americký filozof a sociální psycholog, představitel filozofického pragmatismu a inspirátor symbolického interakcionismu. G. H. Mead věnoval velkou pozornost problematice lidského Já (self). Navazoval na Cooleyho koncepci „zrcadlového Já“, podle níž člověk sám sebe zakouší prostřednictvím druhých, a poukazoval na roli hry a napodobování v procesu sociálního učení dítěte. Všechny jeho knihy (Myšlení, já a společnost, Filosofie činu, Filosofie přítomnosti) byly vydány až posmrtně na základě jeho přednášek, rukopisů a článků.

* Po nevydařeném vystoupení krasobruslaře Tomáše Vernera na zimní olympiádě prohlásila trenérka, že jeho problémem je příliš vysoká inteligence - o všem prý moc přemýšlí a jeho výkonnosti to škodí…

/ Pod vlivem psychotické poruchy udupal na Psychiatrické klinice Ke Karlovu agresivní pacient svého spolupacienta. Zprávy o tomto incidentu proběhly počátkem roku některými médii s konstatováním, že k prohřešku ze strany psychiatrické kliniky nedošlo. Skrývá se vedle konkrétních pochybení za tragickou událostí chyba systému psychiatrické péče v České republice? Systém psychiatrických služeb u nás nezaznamenal na rozdíl od ostatních států EU za posledních 20 let žádnou výraznější změnu... /

podoteky Jiřího X. Doležala