Online archiv

/ Aktuality z domova /

Prosím poraďte, co mám dělat, když mě můj muž ve společnosti nenechá domluvit. Třeba chce, abych vyprávěla nějakou společnou příhodu. Nechce ji vyprávět sám, ale jakmile začnu mluvit, neustále mi skáče do řeči, doplňuje, opravuje, dělá rádoby vtipné poznámky na to, jak hovořím. Mnohokrát jsem ho žádala, ať mi neskáče do řeči, ale nedaří se; myslím, že si své chování z větší části ani neuvědomuje, ale mně je to velmi nepříjemné.

Adam je třicetiletý vysokoškolák, ženatý, má jedno dítě. S vysokým nasazením pracuje více než deset hodin denně. Mimo náročné povolání učitele navíc z finančních důvodů ještě podniká. Již rok a půl však trpí těžkou depresí, kterou léčí antidepresivy. Své starosti a problémy zkoušel také zahánět alkoholem. Když si začal uvědomovat, že pití začíná být problém, který sám není schopen zvládat, přišel poprvé do poradny Modrého kříže. A svou zakázku měl naprosto jasně zformulovanou: „Rád bych podstoupil terapii, která by mě zbavila závislosti na alkoholu“. Nabídli jsme Adamovi individuální terapii. První měsíc docházel na konzultace jedenkrát týdně, poté jednou za čtrnáct dní – to je běžný postup práce terapeutů v Modrém kříži. Při každé návštěvě jsme věnovali dostatek pozornosti tomu, co bylo pro Adama právě aktuální téma. Nejčastěji to bývalo pracovní vytíženost, deprese, případně to, co se v současné době odehrává v jeho životě. Terapeut pokaždé pracoval i s tématem abstinence, jejího zvládání, hovořili s Adamem o rizicích a potížích, které Adam při překonávání závislosti vnímá.

Necitlivý cirkus, anebo jediný způsob, jak zdolat předsudky? Mentálně handicapovaní umělci mají podle filmařů a divadelníků často větší talent než takzvaně normální lidé. A měli by ho veřejnosti předvést. Jihlavské kino Edison je zaplněné do poslední sedačky. Diváci bojují i o místo na podlaze a na kobercem potažených schodech. Při promítání dokumentu sál každou chvíli zavalí hlasitý smích. Na plátně filmaři drtí politiky otázkami nečekanými a na tělo. Lídry politických stran odhalují v jiných situacích, než jak jsme zvyklí. Nebojí se zeptat na to, na co se běžně novináři neptají. „Paroubku, kdo je podle vás marťan?“ ptá se bez okolků například jeden reportér a sál vyprskne. Skvělá zábava nepřestává ani při debatě, když před diváky vystoupí čtveřice dokumentaristů: Patrik, Josef, Aleš a Martin. Úspěch je ohromující a půlhodinový dokument Pozemšťané, koho budete volit získává hlavní cenu diváků na jihlavském mezinárodním festivalu dokumentárního filmu. Autoři i spoluautoři jsou na svůj debutový film stydlivě pyšní. Večer je potkávám ve festivalovém baru, kde mi nabízejí svůj autogram. Zní to jako obyčejný příběh o studentech libovolné filmové školy. Pokud film neznáte, asi jste nepoznali, že jej natočili lidé, kteří trpí lehkým nebo středně těžkým mentálním postižením či poruchou (například autismem). Díky vedení známé dokumentaristky Lindy Jablonské se několika členům neziskové organizace Inventura splnil sen a užili si svoji porci úspěchu a slávy. Ale také pochybností, námitek a kontroverzních debat. Jejich příběh má ale mnohem širší rozměr. Pomáhá pochopit, jaký je obraz a role mentálně handicapovaných lidí ve společnosti, a dokonce i jinak znevýhodněných lidí obecně. Staví nás před otázku, jak dokážeme pracovat se svými předsudky. V neposlední radě je to příběh o tom, jak divadlo může být opravdovější než život sám.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Pojem „halucinace“ zavedl do medicíny roku 1837 francouzský psychiatr Esquirol pro označení vjemu, který nemá objektivní podklad. Halucinace se mohou týkat kteréhokoli z našich smyslů, odpovídat běžným vjemům, ale také se od nich bizarně odlišovat (například pokud kolenem slyšíte modrou barvu). Jejich existenci spojujeme s vážným psychickým či neurologickým onemocněním nebo intoxikací látkami, které je vyvolávají. Neuvědomujeme si však, že část jich prožíváme denně fyziologicky (sen je halucinovaný komplexní děj, ale ani extatické stavy doprovázené „viděním“ nejsou patologické) a některé z nich se mohou objevit u zcela zdravých lidí ve vypjatých emočních stavech (nejčastěji truchlení) nebo v určitých stresových nebo nadhraničních situacích. Apačský náčelník Gieronimo vyhlášený svou neohrožeností, když truchlil nad svou zmasakrovanou rodinou, uslyšel hlas, který mu oznamoval: „Žádná střelná zbraň tě nikdy nezabije.“ To mu dodalo neuvěřitelnou odvahu.

Zkušenosti z terapeutické komunity pro léčbu závislostí v peruánské Amazonii

Ekonomická krize způsobila větší škody než válka v Iráku. A zdaleka není všem problémům konec, zemí s rostoucími dluhy nenápadně přibývá. Kdo by se na situaci díval z vojenského hlediska, nejdřív by se asi zeptal na ztráty, ale hned by si musel položit otázku: jak to, že selhal systém předběžného varování?

Uspořádání pracovního prostoru v obrovských místnostech bez vnitřních dělicích příček má svůj původ ve Spojených státech. U nás se první otevřené prostory začaly budovat v polovině devadesátých let minulého století. Od té doby až dodnes mají své zaryté příznivce a stejně sveřepé odpůrce.

4. ledna 2001 zemřela ve věku 99 let dcera Alfreda Adlera Alexandra Adlerová. Narodila se r. 1901 ve Vídni, kde vystudovala medicínu. Ve třicátých letech následovala otce do USA, kde působila jako jedna z prvních žen v oboru neurologie na Harvardově univerzitě. Od r. 1948 řídila Adlerovu kliniky v New Yorku. Během 20 let pracovala s tisícovkou odsouzených žen a r. 1955 publikovala výsledky výzkumu. 12. ledna 1861 se narodil americký experimentální a vývojový psycholog James Mark Baldwin. Roku 1892 byl zakládajícím členem Americké psychologické asociace a r. 1893 založil v kanadském Torontu psychologickou laboratoř. Zkoumal psychický vývoj dítěte, mimo jiné i na své dceři Elizabeth. Zabýval se historií psychologie a roku 1902 vydal Slovník filozofi e a psychologie. Zemřel roku 1934. 31. ledna 1991 zemřel ve věku 90 let americký psycholog Robert James Havighurst, který se specializoval na vývojovou a pedagogickou psychologii, psychologii dospělosti, životní cesty a otázky stárnutí. Vypracoval teorii šesti věkových období a osobnost chápal jako vzájemné působení biologických sil, vlivu prostředí a učení. Narodil se roku 1822 a byl považován za zázračné dítě. Vystudoval medicínu na Cambridgeské univerzitě, po otcově smrti se jí však přestal věnovat a díky finančnímu zajištění začal cestovat. V letech 1845 až 1846 procestoval Egypt, podnikl výpravu podél Nilu, pokračoval do Bejrútu, Damašku a Jordánu. O svých zážitcích z tropické jižní Afriky napsal knihu, za niž byl v roce 1853 oceněn britskou i francouzskou geografi ckou společností. Jako vědec proslul v mnoha oborech: psychologii, antropologii, statistice, matematice, je po něm pojmenována vysokofrekvenční píšťala užívaná při výcviku psů, zkoumal jedinečnost otisků prstů. Během londýnské Mezinárodní výstavy zdraví roku 1884 provedl u devíti tisíc návštěvníků měření reakčního času, zrakové ostrosti, sluchových prahů a paměti pro tvary. Při výzkumech v londýnské antropometrické laboratoři si povšiml vztahu mezi proměnnými, které se nalézají v prostoru mezi úplnou a žádnou shodou, a zavedl pojem korelace a korelační koeficient. Později z jeho regresní přímky vypočítal Karl Pearson korelační koefi cient r jako vztah v rozmezí od 1 (dokonalá kovariance), 0 (žádný vztah) do –1 (nepřímý vztah). Z Galtonovy laboratoře se vyvinula první psychologická výchovná poradna a z ní následně Klinika pro dětské poradenství. Galtonův žák J. M. Cattell tento trend přenesl na americký kontinent. Na základě výzkumů dědičnosti formuloval tzv. Galtonův regresivní zákon týkající se dědičného přenosu vlastností, kdy jedna polovina přechází z rodičů, osmina z prarodičů atd. Roku 1869 publikoval průkopnickou práci Dědičná genialita a roku 1874 dílo Význační angličtí vědci: jejich přirozenost a výchova. Od náhodných vzorků přešel ke zkoumání dvojčat a výsledky popsal roku 1875 v článku Historie dvojčat. V další práci roku 1883 navrhl pro tyto výzkumy termín eugenika, který se začal používat pro snahu o tělesné a duševní zlepšení příštích generací lidské společnosti. V počátcích byl obor ovlivněn učením Malthuse a Darwina, později bylo toto „úsilí o dobrou genetiku“ cíleně zneužito v nacistickém Německu. V současné době je podporována odborná snaha o zlepšení vnějšího prostředí a omezení vlivu geneticky nevhodných dispozic pomocí genetického poradenství. Za pozornost stojí, že Francis Galton ještě za svého života upozornil na biologicky nevýhodné sklony v britské společnosti, k nimž patřilo pozdní manželství významných osob, s malým počtem potomků. Zabýval se vztahem mezi reakční dobou a mírou inteligence. Zkoumal vnímání, představivost a slovní asociace. Do šlechtického stavu byl povýšen roku 1909, dva roky před svou smrtí.

Po 24. prosinci se v mnoha rodinách objeví nový člen – štěně. Všemi rozmazlované chlupaté klubíčko se však často brzy změní v rodinného despotu, který je zjevně přesvědčen, že vůdcem smečky je právě on a chová se podle toho. Téměř vždy je však příčinou antropomorfismus ze strany nás lidí a nepochopení odlišností psí komunikace. Na to, jak se vyhnout hlavním chybám ve spolužití se psem, jsme se zeptali veterinárního lékaře Petra Košaře.