Online archiv

Při prvním těhotenství je pro nastávající rodiče porod mnohem žhavějším tématem než péče o dítě. Po porodu se ale situace obrací a novopečení rodiče mají často pocit, že se dosud o životě s dítětem dozvěděli zoufale málo…

27. února zemřel Oto Mádr, přední český teolog, ale především statečný muž, který hrdě prošel těmi nejtěžšími komunistickými žaláři. Narodil se v roce 1917, v roce 1942 byl vysvěcen na kněze. V letech 1948–49 studoval morální teologii v Římě. Po komunistickém puči mohl zůstat v Itálii, přesto se vrátil do Prahy. Organizoval podzemní vzdělávání studentů, v květnu 1951 napsal jeden ze svých stěžejních textů Slovo o této době, v němž otevřeně demaskoval nastupující komunistický režim. Byl zatčen a odsouzen na doživotí. Po podmínečném propuštění v roce 1966 pracoval jako sanitář v nemocnici a správce muzejního depozitáře. Navázal kontakt se skupinou katolických intelektuálů, vedl teologicko pastorační kurz pro kněze a tzv. lidovou univerzitu pro veřejnost, publikoval. V roce 1975 mu znovu byl odebrán „státní souhlas k výkonu duchovenské služby“, a tak až do roku 1989 intenzivně pracoval „na volné noze“ jako významný organizátor, možno říci generál katolického disentu a samizdatu. Vedl tajné teologicko-filozofické přednášky a semináře, spolupracoval s Chartou 77, vedl tajné poradní grémium pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška. O. Mádr měl upřímný zájem o psychologii a psychoterapii. V roce 1883 vyzval k vytvoření podzemního časopisu pro křesťansky orientované a otevřené psychology, psychiatry, psychoterapeuty, který pak začal vycházet označen řeckým písmenem Psí. Redakci tvořili Oto Mádr, Tomáš Halík, Petr Příhoda, Jiří Kovařík, Antonín Brzek a já. Říkával, že byl od dětství trochu churavý, nakonec vydržel ze všech nejvíce. Nápadným kontrastem k jeho subtilnosti byla nezdolná energie, píle a pracovitost. Na sebe i na spolupracovníky byl velmi náročná, často pedant. Byl velmi skromný, asketický, jako pohoštění žádal šálek teplé vody a suchou veku. Našim dětem se vryl do paměti tím, že jednou výjimečně požádal o šálek slabého bylinkové čaje a někdo z nás utrousil „pan doktor se rozšoup“. Neznal kompromis s mocí. Jeho praktické aplikace morální teologie byly laskavé, vstřícné, chápající. Láska mu byla nejvyšším zákonem.

Opakovaně se setkáváme s intenzivní kampaní, která má vyvolat strach z psychiatrie. Je organizovaná odnoží scientologické církve, tzv. Občanskou komisí pro lidská práva. Scientologové nabízejí i oproštění od negativních emocí a osobní růst.

To slovo má ponurý zvuk, který by nás mohl zmýlit natolik, že bychom začli uvažovat o chorobné náklonnosti k temnotě. Nenechme se však svádět fonémy cizích jazyků; parafilie také není zamilování do parašutisty. Složenina apotemnophilia se skládá z řeckých kořenů: apo = od, temnein = řezat, philia = náklonnost, touha a označuje poruchu spočívající v neodbytné žádosti jinak normálních pacientů po amputaci některé části zcela zdravé končetiny či končetin. Po provedení tohoto zákroku popisují úlevu, pocity štěstí až orgastické intenzity a bez amputované části se paradoxně cítí „konečně celiství a správní“. Jediné temno tedy panuje v neodhalených příčinách tohoto podivného jevu. Současná psychiatrie jej řadí mezi poruchy identity a integrity tělového schematu (body integrity identity disorder), ale to je zase jen nálepka nevysvětlující podstatu problému. Přitom postižených jedinců je více, než se předpokládá a než se jich dostane do kuriózních zpráv černé kroniky, a v posledních desetiletích jich přibývá. V květnu 1989 odcestoval 79letý muž z New Yorku do Mexika, kde zaplatil 10 000 dolarů za to, že mu pokoutní chirurg amputoval dolní končetinu; zemřel na gangrénu v hotelovém pokoji. V říjnu 1999 zcela zdravý a příčetný muž z Milwaukee si amputoval domácky vyrobenou guillotinou levou paži a při snaze o chirurgické ošetření prohlásil, že to udělá znovu, pokud mu lékaři pahýl přišijí. Čtyřicetiletá kalifornská advokátka byla odmítnuta v několika nemocnicích, kde žádala amputaci obou dolních končetin v lýtkách. Doma si je tedy zatáhla škrtidlem a obložila ledem s představou, že tkáň odumře a bude muset být amputována. Poté, co jí lékaři nohy zachránili, prohlásila, že si je nechá ujet vlakem nebo že si je ustřelí.

Metodu EMDR objevila Francine Shapiro v roce 1987, kdy se sama nacházela ve složité životní situaci. Jednou se procházela parkem a hlavou se jí honily myšlenky na vlastní rakovinu. A najednou si uvědomila, že s pohledem do korun stromů se tyto tíživé myšlenky mírní při míhavých pohybech očí ze strany na stranu, podobných, jako když sledujeme jedoucí vlak.

Nabídneme vám poněkud netypický pohled na problematiku depresí – dva američtí psychiatři publikovali v odborném tisku názor, že jde vlastně o adaptační mechanismus a že není třeba vše, co souvisí s duševní depresí, jednoznačně zavrhnout.

Vážená redakce, je mi jasné, že telefonát na linku důvěry nemůže nahradit osobní návštěvu u odborníka – psychologa nebo psychiatra. Na druhé straně volající nalezne anonymního, nezaujatého člověka, se kterým se může alespoň takto na dálku o své problémy podělit. A nakonec od něj může získat i užitečné kontakty na odborníky, za kterými pak může zajít osobně. Mohli byste mi prosím poradit, kde mohu na internetu najít seznam linek důvěry? Nejsem ve vyhledávání příliš zběhlý. Děkuji. J. Š., Rychnov Linky bezpečí a důvěry jsou sdružené v České asociaci linek důvěry, některé působí i mimo ni. Poskytují psychologickou telefonickou podporu (někdy též je možné využít internetovou linku, např. formou chatu) při akutních traumatizujících situacích jak osobám s různými psychickými obtížemi, tak širší veřejnosti. Většina linek je určená celé populaci, některé se specializují například na děti a mládež, na seniory, na oběti domácího násilí atd. Liší se i provozní dobou – některé linky fungují non stop včetně víkendů a svátků, jiné se provozují ve vyhrazených hodinách pracovních dní apod. Zřizovateli linek bezpečí a důvěry bývají jak státní zařízení, zejm. zdravotnická, tak zařízení nestátní – zdravotnická a sociální, občanská sdružení, církve, charitativní organizace. Kontakty na jednotlivé linky, kterých je v ČR několik desítek (s možností prokliku na tu, kterou si zvolíte), můžete najít například na následujících adresách: http://www.mnof.cz/linka_duvery/ http://www.linkyduvery.cz/ http://odkazy.seznam.cz/Informacni-a-inzertni-servery/Zdravi/ Linky-bezpeci-a-duvery/ http://www.remedium.cz/vzdelavaci-programy/adresar-krizovychsluzeb/zobrazit_krizova_centra.php (společnost Remedium vytváří adresář krizových psychosociálních služeb s vyhledáváním podle kraje nebo města) http://www.krizovaintervence.cz/linky.html (na této adrese jsou kontakty na jednotlivé linky už předem rozdělené podle toho, zda jsou určené pro celou populaci nebo zda se specializují na určité skupiny klientů).

Má dospělý člověk vůbec šanci naučit se cizí jazyk tak, aby ho mohl úspěšně uplatňovat v praxi? Proč tak často ztrácíme motivaci, proč se řada účastníků jazykových kurzů nachází i po letech docházky na stále stejné úrovni znalostí? Jaké dělám při učení nejčastější chyby?

duben

Nejde ani tak o oscarové ambice snímku Darrena Aronofského Černá labuť, které nakonec proměnila představitelka hlavní ženské role Natalie Portman. Z pozadí příběhu o jednom baletu postupně vyplouvá na povrch ještě příběh nenaplněných rodičovských ambicí…

PATOLOGIČTÍ HRÁČI-SENIOŘI: LÉČÍ SE JEN MENŠINA Masivní rozšíření hazardu nastalo v České republice po roce 1990 a tento trend pokračuje i v současnosti. Vzhledem k tomu lze předpokládat nárůst počtu patologických hráčů vyššího věku. Tito lidé se objevují nejen v zařízeních specializovaných na léčbu návykových nemocí, ale v souvislosti s depresivními obtížemi i v ordinacích psychiatrů. Hazard je navíc spojen se značným stresem, což působí nebo zhoršuje i nemoci interní a jiné. Počet patologických hráčů vyššího věku, kteří se pro tuto návykovou nemoc léčí, je nesrovnaně nižší, než by odpovídalo rozšířenosti problému v populaci. Důvody zahrnují mimo jiné větší izolaci, menší informovanost o léčbě, nižší mobilitu atd. Příbuzní většinou tento problém vnímají jako rodinné stigma. PŘÍČINY HAZARDU U STARÝCH LIDÍ Některé rizikové faktory se u seniorů mohou objevovat častěji než v mladších věkových skupinách. Patří sem např.: Častější souvislost se zátěžovou životní událostí, např. odchod do důchodu, nezaměstnanost, ovdovění. Samota a sociální izolace. Postižení kognitivních funkcí, menší pružnost myšlení, někdy i naivita ve finančních záležitostech. Tím, že velká část seniorů není v pracovním poměru, dochází k horšímu strukturování času; také to negativně ovlivňuje síť vztahů a uspokojování sociálních potřeb. Senior obvykle obtížněji splácí dluhy z hazardu. Lidé vyššího věku mívají omezenější možnosti, co se týče kvalitního trávení volného času. Některé dřívější záliby (např. sporty) nelze dále provozovat s ohledem na zdravotní stav nebo finance. Chronická bolestivá onemocnění často komplikují i duševní stav. Faktorem, který se v Česku uplatňuje podstatným způsobem, je mnohde extrémní blízkost hazardu na rozdíl od lepších možností, jak trávit volný čas. PŘÍKLAD Z PRAXE Pan J. Š. se psychiatricky nikdy neléčil. K ústavní léčbě byl přijat v 63 letech poté, co prohrál najednou celý důchod. Pacient se svěřil bratrovi se svým úmyslem ukončit život a bratr dal podnět k hospitalizaci. Hazardní automaty hrál pan J. Š. přibližně od 55 let věku. Problém se zhoršil v jeho 61 letech nuceným odchodem do předčasného důchodu v souvislosti s reorganizací podniku. Co se jiných návykových problémů týče, kouřil 20 cigaret denně a denně spotřeboval 1,5 litru piva. Pozoroval souvislost mezi ovlivněním alkoholem a hazardem. Na možnost léčení pohlíží nyní spíše optimisticky, protože jeho „kamarádovi forbesákovi“ léčba pomohla. SPECIFIKA LÉČBY SENIORŮ Častým problémem patologických hráčů vyššího věku bývá samota, proto je prospěšná rodinná terapie. Při ní lze někdy aktivizovat síť bezpečných vztahů a dohodnout i praktická opatření, která pomohou překonat problém s hazardem. Dlouhodobý kontakt s ambulantní terapeutickou skupinou, svépomocnou organizací či socioterapeutickým klubem pomáhají patologickému hráči vyššího věku k abstinenci a navíc mohou do jisté míry dočasně nebo i dlouhodoběji uspokojovat jeho sociální potřeby a mírnit pocity samoty. Jestliže není dočasně nebo dlouhodobě možná léčba a abstinence, mělo by se uvažovat o omezení způsobilosti k právním úkonům. To platí tím spíše, jsou-li přítomny další duševní poruchy nebo došlo-li k postižení kognitivních funkcí. Omezení způsobilosti se obvykle týká hospodaření s finančními prostředky a nakládání s majetkem. Návrh k omezení způsobilosti k právním úkonům se podává místně příslušnému soudu, iniciátorem návrhu může být i někdo z rodiny. Podstatné pro rodinu je to, že příslušné právní úkony osoby zbavené způsobilosti jsou neplatné. n