Emoce a samoživitelky
M. Jarošková, 3/2012Protože mám ráda psychologii, tak mám ráda váš časopis. Mám pár podnětů a připomínek z únorového čísla. Líbí se mi seriál o emocích. Jen jsem čekala obšírnější zpracování. Vztek a hněv je všude kolem, nebezpečný je ve vztazích, zvláště pokud je rodič cholerik, dítě cholerik a kde ani jeden nevidí, že je něco špatně. U svého kamaráda vidím, že emoce nezvládá a že dítě tím pádem ještě méně. Snažím se radit, ovšem; nejsem psycholog. To dítě ovšem trpí, neví si rady. Protože jeho rodič si neví rady. Nechci vás tím zatěžovat, mohla bych jejich problém rozepsat na velmi obsáhlý e-mail. Vztek za volantem je další věc a tohle téma mi tam taky chybělo. I když možná jste se mu věnovali jindy. Velmi se mi líbily stránky o Vietnamcích. V článku Proč se nevezmou mě zarazila věta: Efekt sociálních dávek na úvahu o vstupu do manželství funguje i v České republice v podobě soc. systému podpory matek samoživitelek. Je to trošku nešťastně napsané. Jakoby všechny samoživitelky zneužívaly systém. Jsem samoživitelka a systém podpory moc dobře vypracovaný není. Nepočítá se placení fondu oprav nebo dojíždění dětí do škol. (Mám dcery na SOŠ v jiných městech.) Když vše zaplatím, máme dva tisíce na celý měsíc (potraviny, drogerie apod.). Pokud se rozpadnou boty nebo je třeba zaplatit něco ve škole, tak je problém. A když nastoupím na brigádu, tak mi vydělanou částku stát vezme a nikoho nezajímá, že dojíždím, takže ve výsledku na tom prodělám. Přítele mám, ale bydlí 130 km daleko a je samoživitel. Kdybych neměla rodinu a vůbec nikoho, tak živoříme. (I když mám veřejnosprávní školu, ve zdejším regionu práci hledám marně, ale to už jsou osobnější věci.) Myslím proto, že vše je složitější, a pokud někdo systém zneužívá, je to jeho problém, ale občas je to kvůli přežití. Trošku se mě dotklo, jak to bylo napsané, proto jsem reagovala. Myslím, že diskuse s odborníky by časopis oživila a lidé by se více zapojili do tvoření Psychologie dnes. A mohlo by přibýt čtenářů.
