Říjen 2012
10/20129. října 1982 zemřela v Londýně britská psychoanalytička rakouského původu Anna Freudová Narodila se roce 1895 ve Vídni jako nejmladší z šesti dětí Sigmunda Freuda. Ke svému otci měla mimořádně úzký vztah. Ten údajně neměla k matce a traduje se, že mimořádně napjaté vztahy měla i s ostatními pěti sourozenci. Nezískala žádné formální univerzitní vzdělání. Navštěvovala soukromé školy, později ale prohlásila, že ji v nich mnoho nenaučili. Po střední škole pracovala jako učitelka na základní škole a podílela se na přípravách otcových spisů k vydání. Největšího vzdělání se jí podle jejích slov dostalo od otce, jeho přátel a spolupracovníků. Po skončení 1. světové války začala pro svého otce vykonávat stále větší množství administrativních prací - Freud nerad telefonoval a Anna se stala jeho asistentkou. Ve třicátých letech se stala vyučující analytičkou a začala pracovat s dětmi. Byla asistentkou, zdravotní sestrou, pomocnicí a zjevnou následovnicí svého otce. Na konci třicátých let se zapojila do pomoci židovským psychoanalytikům, kteří utíkali z Německa před nacisty a roku 1939 odjela s otcem do anglického Hamsteadu, kde pokračovala v psychoanalytické práci s dětmi. Řídila zde ve své době nejvýznamnější evropské pracoviště zabývající se psychoanalýzou dětí. Rozšířila ji daleko nad rámec ofi ciální psychoanalýzy a ovlivnila dětskou psychologii i psychiatrii. Středisko bylo odpovědí na společenské pozdvižení a citová traumata, kterým musely čelit děti ve válkou zmítané Evropě. Byla vzpomínána jako nadšená a inspirující učitelka a v roce 1984 byla klinika v Hamsteadu přejmenována na Centrum Anny Freudové. Založila dětskou psychoanalýzu a její práce značnou měrou přispěla našemu chápání dětské psychologie. Vyvinula rozličné techniky léčby dětí, věřila, že se dětské syndromy liší od syndromů, kterými trpí dospělí lidé, a často se přímo vztahují k jejich vývojovým stadiím. K rozvoji psychoanalytické teorie přispěla zejména svou prací na obranných mechanismech a jejich úloze při chápání lidské motivace. Obranné mechanismy jsou dodnes nejlépe přijímanou oblastí psychoanalytické teorie a jsou považovány za významný příspěvek k vědeckému chápání lidského chování. V knize Já a obranné mechanismy zřetelně ukazuje, že psychoanalýza se nezabývá výhradně lidským nevědomím. Dokládá, že předmětem zájmu psychoanalýzy bylo vždy já a jeho poruchy, přičemž zabývání se nevědomím sloužilo obnově já a jeho funkcí. Věnuje se prostředkům, jimiž se já brání nelibým stavům a úzkosti a jimiž se snaží zvládat impulzivní jednání. Jako první popsala identifikaci s agresorem, tj. ztotožnění s osobou, která představuje hrozbu, nebo s odpůrcem, kterého jedinec nedokáže přemoci. Podle její teorie se toto ztotožnění odehrává na vývojové úrovni, v období, kdy se chlapec na konci oidipovského stadia ztotožní se svým sokem, s vlastním otcem. Psychoanalýze prospěla i svou oddanou péčí o svého otce, bez níž by pravděpodobně podlehl rakovině daleko dříve a nenapsal by své poslední práce, které jej přežily. Anna Freudová zemřela před 30 lety ve věku 86 let.