Online archiv

Ty poslední kroky už skoro běžel. Rychle za sebou zabouchl dveře. Zamkl a tiše poslouchal. Sledují ho! O tom není pochyb! Viděl ty jejich pohledy! Jak si špitali a pozorovali ho. Rozhlédl se kolem sebe a zhluboka se nadechl. Je ztracen! Cítil, jak do místnosti proniká jedovatý plyn. Dostali ho! Jeho zoufalství a tlukot srdce přerušilo zřetelné syčení: „Sssssssis myslel, že unikneš?“ Chytil si hlavu do dlaní. „Nám nikdy neunikneš!“ Věděl, že neunikne. Věděl, že satelity a lasery jej sledují na každém kroku. Věděl, že nemůže věřit nikomu. Nikomu! Bylo to tak skutečné. Pach otráveného plynu. Hlasy dunící přímo v jeho hlavě. Strach a obavy o holý život. Jak by mohl uniknout? Dostali ho. Už nemá šanci. Svezl se pomalu na zem. Schoulil se do klubíčka a čekal, až pro něj přijdou…

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Švýcarský lektor Andre Jacomet povede 17. září 2014 v Praze výjimečný seminář o tom, jak podpořit odolnost dětí vůči stresu a traumatu už v prenatálním období a brzy po narození. Seminář je beneficí pro Živou radost.

Léčbu tmou bych zahrnul do široké škály technik, které pracovně označuji jako léčba změnou životního stylu. Patří sem například léčba chůzí, uměním, hudbou, pohybem či dechem a věřím tomu, že na některé pacienty by zabrala třeba i léčba tlačenkou s cibulí či slivovicí. Možná že i slovo „léčba“ je v mnoha případech příliš silné a že by se mohlo hovořit o nápravě či úpravě rytmu života, jeho hodnot a postojů.

Už je pro nás naprosto samozřejmé, že k tomu, abychom mohli příteli, kamarádovi či známému něco sdělit, se nemusíme osobně potkat. Po ruce máme chytrý telefon či notebook, díky nimž můžeme okamžitě telefonovat, SMSkovat, chatovat, skypovat… Jsme prostě stále on-line, dostupní, ve spojení. Ne vždy si ovšem uvědomujeme, že tyhle relativně nové formy komunikace nefungují stejně jako rozhovor tváří v tvář.

Cítí odsouzené ženy vinu? Čím se trápí? Jak se jim s pocitem viny ve výkonu trestu žije? A čím by měly projít, aby se mohly „napravit“ a k trestné činnosti se už nevrátily? To nás zajímalo ve výzkumu, který jsme podnikli v opavské věznici.

Každý pátek je malým svátkem – a jako takový je hodný oslavy. Sobota zrovna tak. S víkendovou „špičkou“ si většina z nás dělá starosti maximálně kvůli zbytkovému alkoholu za volantem. Přesto nás mohou změny v nervové soustavě spuštěné alkoholem vyjít docela draho…

Katri Lipsonová, autorka románu Zmrzlinář, svůj příběh zasadila do Československa minulého století. Kniha působí jako skládanka, nemá jasný začátek ani konec a jednotlivá období – druhá světová válka až začátek 90. let – se prolínají. I tak se autorce podařilo vydat svědectví o době, kterou si mnozí nepamatujeme, ale přesto stále ovlivňuje naši současnost.

„Podstatou EMDR koučinku je rozpuštění bloků, které člověku nedovolují využít zdravý potenciál k růstu,“ říká psycholog, psychoterapeut a kouč Tomáš Nagy, který je u nás zatím jediný, kdo využívá metodu EMDR při koučování.

Vážné problémy nás mohou potkat v jakémkoli ročním období, přesto na jaře je psychika některých jedinců natolik rozkolísaná, že počet extrémních reakcí na zátěž v podobě sebevražd je vyšší než kdy jindy. Pocit, že situace je bezvýchodná a život ztrácí smysl, vede až k poruše pudu sebezáchovy. (V období vrcholícího jara a počátků léta se počty dobrovolných úmrtí postupně mírně snižují. Svůj význam může mít i dlouhý den a vyšší počet hodin slunečního svitu.) Sebevražda jako východisko z problémů (především partnerských) se objevuje po šestnáctém roce věku a výrazněji narůstá po šedesátce, kdy na člověka může negativně dolehnout odchod do důchodu spojený s pocitem vlastní neužitečnosti, ztráta sociálních kontaktů, zdravotní problémy. Počty dokonaných sebevražd jsou u mužů čtyřikrát vyšší než u žen, muži mají i více sebevražedných pokusů. Zdá se, že se obtížněji vyrovnávají s pocitem osamění, osobního selhání (např. při ztrátě práce nebo ve finančních těžkostech), s depresí (mnohdy nepřiznanou a neléčenou) či jinými duševními onemocněními, které vedou k více či méně úspěšným pokusům o ukončení života. Muži i ženy volí nejčastěji smrt oběšením, ženy na druhém místě sáhnou po lécích nebo si podřežou žíly na zápěstí, u mužů se na čelném místě objevuje použití střelné zbraně. Přitom už samotný fakt, že člověk má doma dostatečný počet prášků na spaní nebo funkční zbraň, zvyšuje riziko, že po nich ve chvíli těžké psychické krize sáhne.