Online archiv

Znají ho všichni výchovní poradci, kteří prošli vzděláním na filosofické fakultě a mnozí další, které ovlivnil svými názory dětského psychologa. PhDr. Václav Mertin působí jako vedoucí katedry psychologie, kde se specializuje na školní psychologii.

Nejen rodiče ale i pedagogové by měli poučit děti o tom, jak se mají chovat na sjezdovkách. Zejména v hodinách tělesné výchovy lze vyhradit čas k diskusi o nebezpečí, které může číhat na sjezdovce a jak mu nejlépe předcházet. Zvláště pokud se chystá třída na lyžařský výcvik.

Pěkný den, máme se s manželem rádi. Jsme spolu už devátým rokem, máme dvouletou holčičku a šestiletého syna. V sexu si občas nerozumíme, je to však v přijatelné míře. Dlouhou dobu se nám však nedaří vytvářet harmonické prostředí. Snažím se pečovat o domácnost, o děti se staráme spolu, oba chodíme do práce. Chtěla bych mít doma pocit pohody a klidu. Oba dva jsme vysokoškolsky vzdělaní, ale mám dojem, že to je naopak překážkou rozvoje našeho vztahu. Jako učitelka vím, jak je harmonická rodina pro rozvoj dětí potřebná. Občas manžela manipuluji a on to pozná. Dříve mě více poslouchal a po té, co jsem mu jednou byla nevěrná, mě přestal respektovat. Jako žena předpokládám, že budu doma respektována. Jenže on chce, abych se s ním domlouvala. Stará se o děti, v určité míře se podílí na starostech o domácnost. Chci však doma rozhodovat a on chce mít stejný podíl na rozhodování jako já. Je to únavné. Moji rodiče se vždycky nějak domluvili. Maminka tím, že se starala o domácnost, měla vždycky rozhodující slovo a tatínek se jí vždycky podřídil. Byl tak doma klid, pohoda a pořádek. Já teď musím být pořád ve střehu a dávat pozor, abych pak později kvůli rozpornému názoru manžela, nemusela měnit své rozhodnutí. Je možné žít v klidu s manželem, který se nechce ženě v domácnosti podřídit? Je možná nějaká změna, která nám oběma umožní důstojný a spokojený společný život bez toho, že bych se bála o svou pozici a bez boje o moc? Jana, Brno Paní Jano, děkuji za upřímnost a za to, že otevřeně pojmenováváte váš problém. Většinou chceme mít v domácím prostředí klid, je však otázkou, jakým způsobem se k tomu klidu dostaneme. Zatím jste využívala své převahy, zdá se ale, že vašemu partnerovi tento model již nevyhovuje. Protože se postoj partnera změnil, pokud chcete s ním společně žít a chcete, aby neohrožoval vaši pozici, je nutné nastavit takové změny, které budou pro vás oba přijatelné. Pravděpodobně půjde o změny, ve kterých jasně nastavíte pozice moci a rozhodování. Doposud se tyto pozice vytvářely živelně, nyní doporučuji nastavit smluvní strategii. Je přirozené, že když nám partner předává v určité oblasti nad sebou moc, že tuto moc využíváme. V tomto případě došlo k tomu, že rozměr vaší moci v partnerském vztahu přestal vašemu partnerovi vyhovovat. Tím, že se brání, znejišťuje i vás. K tomu, abyste vytvořili plán společného soužití, je potřebné se nejprve shodnout na cíli vašeho partnerského života. Po stanovení společného cíle už bude nasnadě stanovit, jaké kroky k tomuto cíli vedou. Při takovém strategickém plánování si nastavíte konkrétní zodpovědnost a pravomoci a jejich provázání. Přijdete tak sice o určitý podíl na moci, budete mít však možnost partnera motivovat k tomu, aby převzal částečnou míru odpovědnosti za domácnost. Tato strategie vám může rozvázat ruce, na druhou stranu budou některé záležitosti provedeny jinak, než byste to provedla vy. Takže se budete muset vzdát kontroly nad procesem, kterým bude váš partner svou odpovědnost provádět. Možná se vám zdá takový způsob příliš sofistikovaný, když doposud vše probíhalo poměrně lehce. Tato lehkost je největší právě v situaci, kdy jeden z partnerů má převahu. Plán má několik funkcí. Vytváří kontrolní rámec, který jasně poukazuje na osobní zodpovědnost každého z partnerů. Nevýhodou takového plánu je transparentnost obou partnerů a omezená možnost se vztahem manipulovat. Může vám připadat, že podobný plán je málo spontánní. Samotný plán nevylučuje hluboké prožívání vztahu, naopak dává spontánnímu prožívání vztahu určitý rámec. Spontánní láska totiž většinu problémů neřeší. Teprve mírně sofistikovaný postup vám umožní pro váš vztah narýsovat vlastní pravidla, která se možná vymykají obecným pravidlům a zvyklostem, které jste si přinesli z původních rodin. Problémem se stává, když řada hodnot, které si přinášíte ze své rodiny, jsou pro partnera nepřijatelné nebo o nich nic netuší. Aby domluva mohla být konstruktivní, potřebujete se zbavit důvodů ke strachu, který ve vašich představách partnerský život přináší. Budete muset být před sebou i před partnerem transparentní a přiznat si svoje slabiny. Při vyjevování vlastních potřeb je dobré vyjádřit pocity a myšlenky bez strachu, že partnera zraníme. Je dobré vyjádřit všechna pro a proti, která vás napadají, abyste se předem vyhnuli důvodům k nespokojenosti. Pro funkčnost takové domluvy vidím jako potřebné odložit jakékoliv náznaky manipulace, obviňování a agrese. Po aplikaci strategického přístupu k řešení vašeho problému, nastanou nové skutečnosti. Budete mít o důvod méně partnerem manipulovat a partner přestane být vaším protivníkem. Zvažte, zda takové změny chcete. Věřím, že se vám podaří nalézt společné řešení tak, abyste byli oba dva spokojeni.

Náš hlas je naším nejužívanějším komunikačním nástrojem. Přestože současné poznatky prokazují, že ve vzájemném sdělování informací mezi lidmi jsou ve velké míře zapojeny nonverbální prvky dorozumívání, bez hlasu si nedovedeme představit většinu forem společenské interakce a vzájemného kontaktu. Poslední generace zapomínají na hlas jako lék duše. Může to výchova nějak změnit?

Již dvanáct let v centru Prahy sídlí Lauderovy školy, které vyučují od mateřské školy po maturitu převážně děti židovského původu. Jsou jedinými židovskými školami v České republice, jejich zřizovatelem je Židovská obec v Praze. V současné době je navštěvuje asi 130 žáků. Jak se žije ve škole, která se řídí zvyky judaismu?

Od září jsem nastoupila svým prvním rokem jako učitelka na základní školu na druhý stupeň. Vyučuji občanskou výchovu a dějepis. Mým největším problémem je kázeň žáků.

Za devatero horami a devatero řekami rozkládalo se království, v němž se lidé dlouho chovali k přírodě nehezky. Nyní se konečně začalo zdát, že se věci obracejí k lepšímu. Tak například ministerstvo školství pod vedením Lišky zezelenalo a děti se začaly o problémech přírody učit. Politická kultura v onom království však pěkná nebyla, a tak se to všechno trochu zašmodrchalo.

Na knižních pultech se objevila publikace, která se snaží zvednout zájem o školní matematiku. Nezbývá, než ji popřát hodně úspěchů.

Co si o tomto aktuálně diskutovaném problému myslí ředitelé škol?

V britském tisku se objevila zpráva o studii prokazující souvislosti mezi dyslexií a nevyhraněnou lateralitou, tedy obourukostí. Vyplývá z nich, že dyslektici jen z 52 % upřednostňují pravou, či levou ruku. To jim umožňuje lépe kreslit, ale hůře psát. Pohled na dyslexii podle vědců je již dlouhodobě shodný – jedná se o jedince, kteří mají jiné dovednosti než ostatní, ale neznamená to, že jsou „hloupější“. Proč to školský systém stále nemůže přijmout?

Fichnová Katarín, Szobiová Eva