Online archiv

Když Petra Procházková pořádá besedy ve školách o Afghánistánu, děti se ji více než na tamější politickohospodářské problémy ptají na její život s jejím afghánským manželem. Přiznám se, že ani já jsem nebyla jiná.

Jak pojmout výchovu a vzdělávání, aby od každého bylo trochu a přiměřeně, každý si našel to své a ještě se u toho bavil? Taková rovnováha se hledá skutečně velmi těžko. V dnešním bludišti (nejen školských) reforem, nepřeberném množství informací a vpádu moderní techniky do našich životů na všech úrovních tak trochu toneme.

Když někdy poslouchám rádio nebo čtu noviny, je mi, přiznám se, malinko mdlo. I když se jazyk vyvíjí, ostatně je to živá „entita“, neměl by se deformovat. Přebíráním anglismů a germanismů a zaváděním slovních vazeb pouze občas obohacujeme zásobu našeho rodného jazyka. Jindy se dopouštíme určité „kontaminace“ své mateřštiny. Víte, co mám na mysli? Věty typu: „V našem obchodě akceptujeme platební karty.“ „Je potřeba řádně komunikovat rizika.“ či sice již zdomácnělé, ale přesto stále stejně strašné „O tom to je.“ Nová knížka Daniely Krolupperové Proč mluvíme česky vysvětluje dětem i dospělým, jak funguje čeština. Dozvíme se z ní, jak vznikají nová slova (rozhodně ne bezhlavým převzetím prvního cizího výrazu), které jazyky jsou „příbuzní“ naší češtiny i že každá řeč má nejen odlišnou slovní zásobu, ale že se liší i zavedená úsloví. Třeba když Angličan řekne, že je „sedící kachna“, znamená to, že je „snadný cíl“. Knížka o češtině je plná různých zajímavostí a vede k přemýšlení, zda náš bohatý a krásný jazyk používáme správně a zda ho občas malinko nemrzačíme. Knihu vydala Mladá fronta. Kobyla, babyka, mýtina, sysel… Vyjmenovaná slova, která nám pomáhají zvládnout psát správné i/y po obojetných souhláskách. Některá jsou snadná, ale jiná nás občas zmatou. Půvabná knížka Výři nesýčkují, kterou napsala učitelka Lenka Zemanová a ilustrovala výtvarnice a animátorka Michaela Bergmannová, je skvělým pomocníkem pro všechny děti, které se potřebují vypořádat s náročným učivem, i pro jejich rodiče a učitele. Nejde o „suchý“ pracovní sešit s doplňovačkami, ale o komiksové příběhy, v nichž vystupují všechna vyjmenovaná slova. Děti se tak učí nové výrazy v kontextu, a proto je nezaskočí zrádné dvojice nabýt/nabít, mýt/ mít nebo sypat/sípat. Obrázkový příběh věnovaný vždy jedné skupině vyjmenovaných slov doplňuje přehled dané slovní skupiny a také upozornění na „chytáky“. Autorka také vysvětluje cizí nebo neznámá slova, jejichž pravopis nám může dělat potíže: jazylka, parazit, motovidlo, cavyky… Knížka, která nevypadá jako učebnice, ale děti se z ní opravdu hodně naučí, vyšla v nakladatelství Portál.

Spojení kurikulární neboli školská reforma nebývá v poslední době příliš slyšet. Reforma, jež měla školám přinést větší autonomii a zároveň zodpovědnost ve výuce žáků, kteří se podle ní měli především naučit, jak samostatně nakládat s informacemi v širších souvislostech místo „biflování“ jednotlivostí bez kontextu, se rozběhla před více než pěti lety a podle všeho by na školách měla stále pokračovat. Ale zdá se, že v současnosti se tak děje spíše samospádem.

Povinnost škol věnovat se vlastnímu hodnocení (autoevaluaci) vyplývá ze „školského“ zákona. Po jeho novelizaci byla zjednodušena administrativa, školy se tedy nemusejí v takové míře věnovat formálnímu vykazování. Měly by se ale vlastnímu hodnocení věnovat i nadále, protože to „školský“ zákon stále předpokládá. A jak to dělat dobře a smysluplně? Právě v tom jim v minulých třech letech pomáhal projekt Cesta ke kvalitě a řadu výstupů projektu budou moci školy využívat i po jeho ukončení. Jakou pomoc Cesta ke kvalitě nabídla školám?

Známka: 2 Jídelna, do které jsem dnes cestovala, je až v Pelhřimově. Cesta byla dlouhá a krajina, kterou jsem projížděla, byla ponořena do husté mlhy. Cestou jsem si říkala, jaká asi bude jídelna v tak staré budově. Gymnázium oslavilo již 140 let svého trvání. Děti prý nazývají gymnázium růžovým ústavem podle barvy budovy. Růžová barva je opravdu výrazná. Text:

Jak tráví čeští školáci svůj volný čas? Naše děti se rodí do světa, který je ve velké míře vytvářený mediálně a virtuálně. Média jsou významným socializačním činitelem i prostředkem vzdělávání a výchovy. Žije současná on-line generace po škole opravdu jiným životem než jejich rodiče?

Titulky deníků nás v poslední době neustále upozorňují na nekalé praktiky ve světě politiky, obchodu, a dokonce i spravedlnosti. A jestliže nedávný předseda vlády tvrdí, že „jen malé dítě může věřit tomu, že miliardář přišel ke svým miliardám neposkvrněnou cestou“, signalizuje to, byť nepřímo, že bychom se měli vážně obávat o řádnou správu věcí veřejných a de facto i o naši budoucnost. Možná by ale v této souvislosti mohlo přijít světýlko naděje od mladé generace.

BOŽENA NĚMCOVÁ S PROŠLOU LHŮTOU TRVANLIVOSTI

Se staršími dětmi můžeme použít předvídání i u novinových článků. Když se naučí klást si již v průběhu čtení otázky, získají návyk, který vede ke kritickému čtení. – Neplést prosím s kritizováním! Nabízím vám text z Mladé fronty DNES:

Nabízím vám pár jednoduchých postupů, jak dítě můžete učit „o něčem pěkně a výstižně hovořit“ i v klidné atmosféře svého domova. Zkuste obohatit běžné rozhovory o provozu domácnosti a dialogy o školních či mimoškolních povinnostech společnou četbou spjatou s povídáním. I vy si přece po celém dni zasloužíte „být alespoň chvíli myšlenkami jinde“. Četba je skvělou příležitostí k rozhovoru „o neběžných, ale vážných, radostných, legračních a bůhvíjakých ještě věcech“. Před četbou

UKÁZKA Z TESTU NA ŠESTILETÉ GYMNÁZIUM