LOMCOVÁKOVY TRAMPOTY
Ervín Bedrníček, 4/2015Stát se to může každému. Spolužák ze střední slavil kulatiny. Poryvům rozpoutané rumové vichřice neunikl ani tak zdrženlivý člověk, jako jsem já. Druhý den ráno jsem se cítil, jako by mi složili na hlavu tatrovku tvárnic. Jenže nebyla sobota, kdy bych mohl bolehlav vyležet, ale středa. Den, kdy mám ve škole šest hodin v kuse plus odpoledku. Pracujete-li v kanceláři, můžete si zalézt za monitor a tam si schrupnout, nebo přebít dopoledne u nenáročných stříleček a pak se po anglicku vytratit. Jako učitel stojíte každou hodinu v první linii a o přestávkách máte ještě obvykle dozor na chodbě. Navíc už jsou dávno pryč bohatýrské doby, kdy se na českých školách běžně popíjelo i za provozu a hlášení rozhlasu „Vyučující se dostaví o přestávce do ředitelny na krátkou provozní poradu!“ znamenalo, že školník dovezl z Moravy slivovici, případně burčák. Skazky o tom, jak bujní pedagogové ve škole i nocovali a ještě v půl osmé ráno běhali po chodbách v trenýrkách či jak na lyžáku popíjeli rum přímo na svahu z duté lyžařské hůlky, patří nenávratně mezi bájná vyprávění starců, jež si nezadají s humoreskami o Lomcovákovi z pera Šimka a Grossmanna. Dnes mají ředitelé na stole alkohol-tester, v šuplíku kupičku výpovědí pro hrubé porušení pracovní kázně a v kalhotách hýždě stažené obavou z nenadálé inspekce. A tak jsem v krámku u školy zakoupil kolu na povzbuzení a vstoupil do jámy lvové. U vchodu na mě mávla vlídná kolegyně: „Mám okno, nedáš si kafe?“ „Taky mám okno, ale jdu učit,“ zaržál jsem nad krásou češtiny a zapadl do třídy. Hodina dějepisu začíná referátem o Bachovi. Obvyklá moudra z „wikiny“ střídá ukázka z Fugy h moll. Při předehře si děti špitají, tak je napomenu, ať neruší dílo nesmrtelného skladatele. Pak však zahřmí varhany a zaduní žestě a mně málem upadne hlava ztýraná destilátem. „Vypni ten kravál!“ zaúpím a požádám třídního ajťáka, aby našteloval Dobyvatele. Tuto on-line vědomostní hru užíváme občas pro zpestření výuky. Dnes jako východ z nouze. Kdy zemřela Panna Orleánská? Kolik přítoků má Dněpr? Kde hnízdí kolibřík? Bohužel. Můj mozek se zastavil včera ve 22,45. Ožiji až při otázce: Co je základem míchaného nápoje zvaného Bavorák? „Fernet!“ vykřiknu tak vehementně, jako bych u liknavého vrchního objednával další rundu. Třída se na mě tázavě otočí a mou lebkou projede nový záchvěv bolesti. Teprve zvonění mi umožní polknout pár osvěžujících doušků koly za stojanem na mapy, kde mě nevidí tělocvikářka fanaticky vyznávající zdravý životní styl. Opět zvoní. Počínaje druhou hodinou začínají některé třídy s prominutím smrdět. Hned při vstupu vás udeří do nosu puch, v němž se mísí pot z navlečených mikin, probouzející se hormony a zákaz větrání o přestávkách. Cestou ke spásnému oknu míjím žákyni, které děti přezdívají Pívo. Její rodiče pracují i bydlí v restauraci. Roztomilá dívenka je i přes pečlivou hygienu nasáklá odérem hospody jako hadr na pípě při zavíračce. Ani tento smyslový vjem neudělá mým útrobám nejlépe. K dovršení všeho se zvenku začíná linout sílící hluk. Po chvíli můj trpící organismus nevydrží. Vyběhnu na chodbu, kde narazím na běsnící ženu z lidu, jež vlídnou kolegyni tituluje přízvisky, z nichž jen „kráva“ a „všech zmetků futrál“ jsou publikovatelné. A to proto, jak se dovídám, že si kolegyně onehdy dovolila nazvat jejího syna hlupákem. Jako řadový pracovník zde nic nezmůžu, proto běžím pro ředitele, aby nepříčetnou osobu vykázal. Ředitelna zeje prázdnotou. Nejvyšší asi v šatně kontroluje pytlíky na cvičky, zda jsou v souladu s vyhláškou ministerstva. Můj zrak padne na ředitelův stůl. Alkohol-tester. Aktivuji ho a mocně fouknu. Cifra na displeji mě vyděsí, avšak neztrácím čas a vracím se za soptící fúrií. Oznamuji té madam, že jsem u jejího syna, známého desperáta, právě udělal test na zbytkový alkohol a zde je výsledek. Promile představují řeč, jíž paní očividně rozumí, a posléze s omluvou vycouvá z bojiště. Řeknu vám, že ten den - posílen svým pedagogickým úspěchem - jsem ještě stihl vyplnit katalogové listy, aktualizovat adresy v Bakaláři, provést inventuru kabinetu, zaevidovat nové pomůcky a rozeslat zápis z předmětové komise. To bych, upřímně řečeno, zastřízliva nezvládl.
