Online archiv

Vzpomínám si, jak mi účetní z nejmenované pedagogické fakulty vyprávěla o tamějších docentech a kandidátech věd, kteří neuměli vyplnit ani obyčejný cesťák, natož daňové přiznání. Jak příznačné a jak smutné, zvláště v případě pedagogů.

MATERIÁL A POMŮCKY:

MATERIÁL A POMŮCKY:

Na bolest břicha si děti stěžují poměrně často, a to nejen doma, ale i ve škole. Podle zdravotnických odhadů trpí občasnými bolestmi břicha 10-24 % žáků základních a středních škol, častěji dívky.

Táta patnáctiletého Petra se jednoho dne nečekaně vrátil z práce domů dříve. Už něco před polednem. Jaké bylo jeho překvapení, když svého syna našel v pokoji před počítačem, jak hraje nějakou hru.

Sedmiletý Kuba chodí každé úterý a čtvrtek do šachového kroužku, ve středu a v pátek má tenis, pravidelně ale ještě stíhá angličtinu, protože zdokonalovat se v cizím jazyce je třeba, a když to vyjde, zvládá i hru na flétnu či kytaru. S trochou nadsázky by se dalo říci, že je to takový malý moderní Superman.

Soudě podle oficiálních statistik patří Češi k zápecníkům, kteří houfně necestují ani za prací, ani za vzděláním, rádi sedí doma a bojí se všech změn. Skutečnost je však odlišná. Minimálně za studiem se mladí lidé vydávají často a rádi. A mnohdy i velmi daleko.

Nejprve musíme zjistit, jak či do jaké míry ovlivňují zraková, sluchová nebo fyzická postižení (ZSFP; angl. VHPIs) daného jedince. Až poté se můžeme ptát, jak nejlépe uspokojit jeho potřeby.

InoEduFest neboli Festival inovativních škol mě i tentokrát na čas odnesl na obláček, odkud jsem pak ještě několik dní nahlížela na vzdělávání úplně jinak, než jsem zvyklá já, asi úplně jinak, než uvažuje většinová konzervativní společnost, a i dál, než uvažuje průměrný pokrokový pedagog.

JAK PANTOFLE POMÁHAJÍ ŽÁKŮM TESTOVAT HRANICE MOŽNÉHO Všimli jste si někdy, pokud jste pedagogové, kolik emocí a vášnivých diskusních příspěvků ve sborovně vyvolají témata jako rozdělování šatních skříněk či povinné přezouvání?

Všechno má svůj vývoj - i žákovské referáty ve škole. Kdysi je děti po samostudiu přednášely zpaměti, poté je četly z poznámek, kterých docílily četbou encyklopedií, následně nosily referáty opsané z internetu, ještě později prostě jen vytištěné z internetu a nedávno se jeden můj žák postavil před tabuli s tím, že přečte příslušnou pasáž z Wikipedie rovnou z displeje svého mobilu, aby šetřil papír. O zamyšlení, zda má v dnešní digitální době ještě vůbec smysl dětem zadávat referáty, jsme požádali středoškolskou profesorku Jitku Neradovou i několik učitelů ze škol základních.