Online archiv

„Školka je místo, kde se dítě poprvé setkává se světem,“ říká americký spisovatel Robert Fulghum, se kterým jsme si povídali o všem, co nás napadlo.

Pracovní úvazek vychovatelky ŠD

Již několik let tradičně oslavujeme s dětmi jejich svátek tak, že pro ně připravujeme překvapení na celý týden a jednotlivým dnům ještě pro zpestření dáváme barvičky. Tak například loni jsme měli první den strakatý a navštívili jsme divadelní představení Do pohádky se zvířátky, na modré úterý jsme naplánovali výlet do Dětského ranče v Hlučíně, kde se děti svezly na koních, prohlédly si nejrůznější domácí zvířátka a prověřily si svou zdatnost na průlezkách. Středa byla modrá jako nebe. Odpoledne jsme si vyšli s dětmi na výlet do planetária, kde jsme mohli pozorovat hvězdnou oblohu v pohádkovém příběhu Martin a hvězda. Ve čtvrtek byla barva červená a nás čekaly koloběžkové závody. Trasa vedla kolem naší MŠ a byla hodně náročná. Děti musely projet slalomem mezi kužely, poznat na stanovišti dvě dopravní značky, projet celou trasu a neztratit se. Kdo to dokázal, získal řidičský průkaz! Pátek byl žlutý, a to proto, že se od rána připravovaly kulisy pro soutěž o nejkrásnější pískoviště. Kartonové pomalované stromy, ploty nebo květiny byly ozdobou dětských staveb z písku. Vyhráli všichni. Na začátku našeho Veselého barevného týdne dostaly děti malý notýsek, do něhož si každý den mohly nalepit symbol dne, který jsme jim do vystřiženého kolečka nakreslili. Děti byly celým týdnem nadšené, protože všechno spolu s nimi prožívali i jejich rodiče, kteří jim na každý den připravili tričko v barvě dne. Už se všichni těšíme na další Veselý barevný týden.

Ve škole máme malou kamarádku – je to lipka, na kterou se děti z naší školní družiny těšily skoro dva měsíce. Začalo to tím, že jsme si na jaře začali číst povídky a pohádky o lípě, povídali jsme si o jejím významu coby národním symbolu a o možnosti využití jejího dřeva, květů… A následovalo období, kdy jsme měli plné ruce práce. Vyráběli jsme malé stromky-lipky z papíru, sádry, terakoty nebo malované na porcelánu, na plátěných ubrouscích k zavěšení. Pokusili jsme se i o drátěné stromky s korálky. Všechny tyto skvosty byly určeny pro prodejní výstavu, na kterou jsme pozvali rodiče krátkým psaníčkem. V něm se dozvěděli, proč děti výstavu pořádají a že jejím hlavním posláním je získat prostředky na koupi opravdové lipky, kterou si v celodružinovém hlasování pojmenovali právě Madlenka. Z výtěžku výstavy jsme koupili vysoký strom, ale zbylo i na kvalitní zeminu a občerstvení na báječnou letní párty, která následovala po slavnostním zasazení na zahradě školy. Po prázdninách nás Madlenka vítala slavnostně ozdobená a na zimu u ní přibude krmítko a lojové koule pro ptáčky. A co je přáním nás dospěláků? Aby si děti na to, jak sázely Madlenku, vzpomněly, kdykoli půjdou kolem…

Program naší koloběžkiády jsme se snažili sestavit tak, aby si zde našli zábavu členové celé rodiny – děti, rodiče i prarodiče. Akce byla připravená, vše zajištěno, jenom aby sluníčko svítilo. Celou akci zahajovaly mažoretky předškolního věku „Kuřátka a Pampelišky“, poté se předvedla rodinná družstva na koloběžkách, kdy byla hodnocena krasojízda, originální výzdoba i dres. Následovala jízda jednotlivců s plněním zábavných úkolů. A na naší koloběžkiádě vyhrával úplně každý. Každý závodník, který dojel do cíle, si odnesl taštičku plnou dárečků. Zpestřením akce byl pokus o rekord se zápisem do knihy rekordů s účastí komisařů z Agentury Dobrý den z Pelhřimova. Maminky se rozhodly pokořit rekord z roku 1968, kdy byla vyrobena koloběžka dlouhá 8,4 m a jela na ní desetičlenná posádka. Naše koloběžka měřila 9,6 m a jelo na ní dvanáct maminek a jeden za ženu převlečený muž zvaný Aleška. Jízdu jsme s maminkami trénovali asi týden. Nebyla to žádná legrace, ale před nedělním publikem jsme všechno zvládli a nový český rekord byl na světě! Připravili jsme také zábavné hry a dovednostní soutěže na koloběžkách, kolech, skateboardech, kolečkových bruslích, které připravily místní paní učitelky ze základní školy. Děti velmi zaujala přistavená stará auta, na která mohly malovat – improvizaci se meze nekladly, takže autíčka na konci akce byla k nepoznání a mohla směle konkurovat novým vozům. Zážitků bylo za celé odpoledne opravdu moc a my už se těšíme na další koloběžkiádu.

V červnu minulého roku jsme s dětmi z mateřské školy v Tlumačově vyrazili na již tradiční celodenní výlet, tentokrát za velkým dobrodružstvím do pravěku. Cíl naší cesty směřoval do zooparku ve Vyškově, odkud jsme se odvezli do pravěkého „dinoparku“. Radost nám trochu zkazila skutečnost, že „dinovláček“, který nás měl do parku dopravit, byl mimo provoz, a tak jsme na prohlídku odjeli „obyčejným“ autobusem. Ten nás odvezl před velkou vstupní bránu a odtud jsme po krátkém výkladu pana průvodce vyrazili poznávat pravěká zvířata. A že to stálo za to! Obrovští ještěři ve skutečné velikosti nás překvapili svou výškou, strašidelným řevem a někteří z nich se i pohybovali a otáčeli za námi hlavou. Děti byly nadšené a po počátečním ostychu se odvážily „dinosaury“ i pohladit. Na závěr prohlídky jsme navštívili místní trojrozměrné kino, kde jsme shlédli krátký film o vzniku života dinosaurů. Díky speciálním brýlím, které jsme dostali u vstupu do kina, jsme se „přenesli“ do dávné doby před mnoha miliony let a naše vjemy byly tak skutečné, že se z kina ozývalo pištění a výkřiky, zvláště tehdy, když se na nás valily meteority z vesmíru či přímo před námi náhle vyletěl pravěký komár. Unaveni z teplého počasí, které nám přálo až moc, ale plni nových zážitků jsme nasedli do vyhřátého autobusu a odcestovali do nedalekého Brna, kde už nás čekal výletní parník, kterým jsme projeli přehradu. Na jeho palubě jsme se osvěžili a nevnímali to neskutečné horko, které tento den panovalo. Cesta domů trvala déle, než jsme předpokládali, ale na polštářcích ze školky se dětem dobře odpočívalo i spalo, takže to moc nevadilo. U školy si děti vyzvedli rodiče, kteří po cestě domů jistě měli co poslouchat. Počasí i celodenní výlet se vydařil na jedničku, takže nezbývá nic jiného než pomalu přemýšlet, jakou trasu vybereme pro děti letos.

V březnu se v Ostravě konal festival mateřských škol Mateřinka, kterého se účastnily mateřské školy z Ostravy, Staré Bělé, Vratimova a v neposlední řadě jediná mateřská škola karvinského regionu MŠ Dačického. Na této mateřské škole již dlouhou řadu let působí dětský pěvecký sbor Kopretiny, nyní pod vedením Martiny Zahatlanové a Jany Volejníkové. Děti zde předvedly vystoupení různých žánrů od dramatizace, hry na flétnu až po již zmíněný sborový zpěv. Naše malé karvinské Kopretiny se vrátily s úspěchem a po celodenním vypětí sice vyčerpané, zato plné zážitků a chuti do další práce. A to doslova. Již teď nacvičují repertoár „Veselá písnička“, se kterým chtějí potěšit naše starší spoluobčany v domově důchodců, dále připravují koncerty pro děti z mateřských škol, ale i pro naše kamarády prvňáčky ze základní školy „Prameny“. Přejme jim do další práce mnoho sil a za rok zase v Ostravě…