Online archiv

Všechny, kdo vstoupí do šatny naší školky, vítá tabule plná barevných a veselých obrázků. Nikdo by už nepoznal tu starou zelenou školní tabuli, která několik let stála opřená o zeď v kanceláři.

Jaro je v plném proudu. Až se všichni nabažíme hraní na písku a na dětském hřišti, můžeme se potěšit společenskými hrami nebo proměnit třídu v rozkvetlou zahradu.

V předchozím tematickém celku jsme si s dětmi povídali o lese, o tom, jak les vzniká, proč je důležitý, co vše jej tvoří. Poznatky o lese děti získávaly především svými vlastními prožitky a hrou.

Pro mnohé děti je právě škola v přírodě první zkušeností s pobytem mimo domov. Děti získají hodně nových zkušeností a jistě si užijí i legraci a dobrodružství.

Koncem 19. století se začal značně intenzivně prosazovat požadavek, aby veškerá výchova dětí byla ve shodě s přírodou. Zdůrazňovalo se, že „pod vedením přírody se nedá zabloudit“.

Do mateřské školy přicházejí děti již ovlivněné tím, jak se stravují doma. Mnohdy se setkáváme s tím, že některé děti po nástupu do mateřinky odmítají jíst prakticky cokoli, výjimkou nejsou ani děti obézní.

Kuchařky mají velké možnosti, jak zpříjemnit malým strávníkům pobyt v mateřské škole. Děti pak na školku vzpomínají jako na místo, kde jim opravdu chutnalo.

V květnu a červnu pořádáme různé výlety, školky a školy v přírodě… Snadno se při nich může stát, že se dítě ztratí, a to je situace, na kterou musí být připravena jak učitelka nebo vychovatelka, tak dítě.

Bouřlivé hádky, kdo má větší či lepší hračky, se časem rozpoutají snad v každé skupince předškolních dětí. Brzy dojde na těžší kalibr – kdo má doma výkonnější počítač a víc her, kolikrát byl u moře.

Atény jsou řeckou metropolí, místem, které je plné historických památek a kde se konaly olympijské hry. Mne však zajímaly hlavně tamní mateřské školy.

říká americký spisovatel Robert Fulghum, se kterým jsme si povídali o všem, co nás napadlo.

Po přečtení dopisu Lucie Novákové uveřejněného v březnovém čísle Informatoria 3-8 jsem se rozhodla zareagovat, protože musím opravdu souhlasit s onou maminkou, která psala o tom, že vzor nás dospělých ovlivňuje, co děti budou jíst. Naše mateřská škola je jednotřídní a ve výchovné skupině je tedy heterogenní složení dětí. Od loňského roku pracuje naše mateřská škola podle projektu „Zdravá výživa v mateřské škole“ a letos jsme se také zapojili do projektu „Biopotraviny do škol“. Musím říci, že cesta k tomu, aby děti jedly potraviny, které neznají, je těžká. Ale od toho jsou přece učitelky a provozní pracovnice, aby jim vše trpělivě vysvětlovaly a svým příkladem je vedly k tomu, aby děti zprvu ochutnávaly a poté si na „jiné“ potraviny zvykly tak, že je konzumují bez problémů. Do jídelníčku zařazujeme semolino, kuskus, špaldu (přidává se do moučníků), sóju, sýr tofu, mungo-klíčky, červenou čočku, fazole Adzuko, cizrnu, dýňová semínka, slunečnicová semínka, sezam, len, lahůdkové droždí k ochucování polévek, mořské řasy… Děti si zvykly i na svačiny v podobě teplých kaší ze špaldy, vloček, jáhel nebo pohanky, které jsou vždy vkusně ozdobeny ovocem. Na talířcích se objevují i sýrové, zeleninové a ovocné špízy, saláty (humrový, brokolicový, čočkový, těstovinový, z čínského zelí) doplněné různými druhy chlebů nebo cereálním pečivem. Děti vedeme nenásilnou formou ke zdravým stravovacím návykům, k vytvoření povědomí o prospěšnosti určité potraviny pro organismus, o vitaminech, minerálních látkách, luštěninách, o správném složení a pestrosti stravy. S úspěchem také zařazujeme zeleninové či ovocné tácy, děti si tak mohou vybírat tu zeleninu nebo ovoce, které jim chutná, a nikdo je do ničeho nenutí. Tvrdá mrkev, ředkev nebo zelí jsou nakrájeny na kolečka či proužky, takže děti nemají problém s kousáním… Na odpolední svačinky zařazujeme ovocné saláty, jogurty s čerstvým ovocem, různé druhy müsli, cereálie, koktejly z čerstvého ovoce… Každý týden připravujeme nový pokrm, který děti ještě neznají. Záleží pouze na vedoucí školní jídelny a kuchařce, jaké nám vymyslí překvapení. Samozřejmě průběžně sledujeme novinky na trhu v oblasti stravování pro děti, doplňujeme zásobu zajímavých receptů. Na závěr ke sladkostem v MŠ. Po dohodě s rodiči jsme od září začali slavit narozeniny trochu jinak. Místo tradičních bonbonů a lízátek donesou rodiče podle svého uvážení zeleninu nebo ovoce, případně piškoty či pečivo. Společně s dětmi se pustíme do výroby slavnostního narozeninového menu. Každá tabule je originální. Fantazii se meze nekladou. Vyrábíme špízy, jednohubky, obložené mísy aj. a při oslavě si děti vezmou na talířek to, na co mají chuť. Vždy ještě nezapomeneme zdůraznit, že mlsáme zdravě. Musím konstatovat, že všechny maminky jsou velmi spokojené, a my máme radost, že se nám podařilo toho dosáhnout.