Online archiv

I když se zdá, že Vánoce a nákup pěkných hraček pod stromeček jsou ještě hodně daleko, Asociace předškolní výchovy má právě teď s přípravou již tradičního podzimního Salonu hraček plné ruce práce. Chtěli bychom vám zajistit opravdu hodnotnou nabídku, snažíme se o inovaci a získávání nových zajímavých hraček. Právě proto se obracíme na čtenářky Informatoria s prosbou. Hračky, s nimiž si děti hrají, se mění, o tom není pochyb. Přesto klasické dřevěné a textilní hračky mají při hře dětí svou nezastupitelnou úlohu. Možná, že právě v blízkosti vaší mateřské školy nebo školní družiny je zručný truhlář, který vyrábí zajímavé dřevěné hračky, nebo šikovná švadlena, která dokáže proměnit látku v rozkošné panenky, pohádkové postavy, zvířátka nebo dekorativní předměty do třídy nebo dětského pokojíčku. Třeba o nich víte jenom vy a nejbližší okolí. Asociace předškolní výchovy (APV), jež ve spolupráci s Fakultní mateřskou školou Sokolovská pořádá již tradiční prodejní výstavu Salon hraček, se snaží dát šanci právě těmto drobným výrobcům. Těm, kdo se díky vám o našem Salonu hraček dozvědí a budou se chtít Salonu poprvé zúčastnit, poskytneme po individuální dohodě velkou slevu z i tak symbolického účastnického poplatku. Budou moci přihlásit svůj výrobek do tradiční prestižní soutěže o přidělení čestného titulu Správná hračka. Letošní již 15. Salon hraček proběhne v pátek 19. 10. jako obvykle v sídle APV ve FMŠ Sokolovská 182 v Praze 8. Víte-li o drobném výrobci pěkných dětských hraček, informujte ho o této akci (nebo kontakt na něj předejte nám). Předem děkujeme za vaši ochotu, bez vás se o hračkách, jež by třeba mohly obohatit hru dětí, nedozvíme. Hledáme hračky, které podporují kreativitu dětí, rozvíjejí dětský cit pro krásu a v souladu se všemi platnými normami zaručují kvalitu a funkčnost výrobku. Budeme rádi, když třeba právě díky vám budou mít pěkné hračky šanci dostat se tam, kam patří – k dětem do mateřských škol, školních družin i domovů. Za Asociaci předškolní výchovy

Základní škola Rychnovská v Letňanech se o jednom dubnovém víkendu rozezněla šesti jazyky. Bylo slyšet češtinu, slovenštinu, italštinu, angličtinu i ruštinu. Jaký byl další jazyk, který desítky účastníků semináře Madona mia aneb Apríl po italsku v Čechách spojoval? Byl to jazyk blízký všem, bez ohledu na národnost: hudba. Z otevřených oken ZŠ zněl zpěv a zvuky rytmických i melodických Orffových nástrojů. V učebnu se o tomto nádherném a teplém jarním víkendu proměnila i část zahrady. Cestu od vlastní individuální zkušenosti k tvořivé práci ve skupině a metodické postupy tvořivého procesu jsme prošli společně s lektorem z Itálie. Andrea Sangiorgio, absolvent Orff-institutu, viceprezident a učitel Centra hudební didaktiky v Římě, nám dokázal, že nejen praktické činnosti, ale i výklad v rozsahu dvou vyučovacích hodin může účastníky semináře zcela upoutat a nadchnout. Báječní byli i lektoři České Orffovy společnosti. Lenka Pospíšilová nás vedla od říkadla, pohybu a hry přes instrumentální a pěvecké dovednosti k jednoduchým hudebním formám. Lída Battěková se zaměřila na základní prvky, obsah a formy tvořivého tance i na improvizaci, rytmus a pohyb v taneční pedagogice. Jitka Rutrlová nám umožnila poznat kouzlo hry na bubínky a s Martinem Ptáčkem jsme si ověřili, jak se dramatická výchova a rozvoj hudebnosti dokonale prolínají. Účastníci semináře odjížděli v neděli po obědě plni nových podnětů pro vlastní tvořivý přístup k rozvoji hudební stránky dětské osobnosti. Ráda bych poděkovala nejen skvělým lektorům, ale i těm členkám ČOS, které se na přípravě zajímavého setkání podílely. Poděkování patří i ZŠ Rychnovská, která laskavě poskytla prostory.

Čas ubíhá rychle a s problémem odchodu do důchodu se setká dříve nebo později každý. Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že nemáte kam spěchat, nečeká na vás dvacet párů dětských očí ani kolegyně, se kterými jste se vídala denně mnoho let, nemáte spoustu zařizování, zbytečných papírů ani telefonátů – zkrátka jste ředitelkou mateřské školy „ve výslužbě“. Jak se vyrovnat se skutečností odchodu z náročné práce? V předškolní výchově jsem jen ve funkci ředitelky státní a později soukromé školy působila 25 let a za tu dobu jsem se kolem sebe setkala s různým přístupem ke změnám ve vedení školy. Často šlo o situace komplikované a bolestné s pocity ukřivděnosti pro obě strany. Pracovnice v mateřských školách jsou ve velké většině ke své práci silně citově vázané, proto je odchod ze školy zkouškou pochopení, tolerance, rozumu a hlavně vzájemné komunikace mezi generacemi . Tak jako je lépe nemocem předcházet než je léčit, i na odchod ze školy je možné se připravit. Nejlépe tím, že budeme vědomě a dlouhodobě podporovat a připravovat mladší kolegyně na převzetí vedoucí úlohy ve škole nejen osobním příkladem, ale i podporou jejich dalšího studia i odborným vzděláváním. Pro mne byl definitivním dnem odchodu z funkce ředitelky 31. srpen 2006. Více než rok bylo jasné, že Mateřská škola Pohádka, s. r. o., jako polodenní alternativa převážně pro děti maminek na mateřské dovolené nemůže podle nových dotačních podmínek obstát. (Změna pravidelné a nepravidelné docházky na polodenní a celodenní – ironií je, že podnět ke změně pětidenní docházky dítěte do MŠ vyšel právě z naší školy.) Stála jsem před vážným rozhodnutím. Za patnáct let existence si Pohádka získala v našem městě velmi dobrou pověst. Na třech různých místech se v podmínkách podobných jednotřídním mateřinkám staralo šest tvořivých učitelek o osm desítek spokojených dětí. Rodiče byli přirozeným způsobem úzce zainteresovaní na chodu školy, pomáhali a do určité míry nahrazovali provozní zaměstnance. Výsledkem byla dobrá spolupráce, která se odrážela v celkové atmosféře při práci s dětmi. Vedle každodenních činností jsme se účastnili každé Mateřinky, děti cvičily na sokolských sletech, jezdily na výlety i školy v přírodě, spolupracovali jsme s tělovýchovnými i kulturními organizacemi a dalšími školami. Zrušit – zavřít Pohádku? V každé pohádce nakonec všechno dobře dopadne, i pro Pohádku se nakonec našlo díky pochopení pracovníků magistrátu našeho města a vedení ZŠ řešení. MŠ Pohádka dostala možnost přesídlení do nově zrekonstruovaných prostor patřících základní škole v Mandysově ulici. Po celou dobu adaptace nové mateřinky až do jejího otevření jsem pomáhala budovat Pohádku novou, která od 1. září 2006 ztratila svůj „ocásek“ – s. r. o. Zůstalo však dobré jméno, pověst školy i to nejdůležitější – parta mladých dobrých učitelek dostala novou šanci dokázat, že Pohádka byla, je a bude pohádková. Nastala doba generační výměny, která – světe, div se – nevylila s vaničkou i dítě. Do nové Pohádky chodím stále ráda.

Prázdniny v jeskyni

Materiál Ministerstva financí (dále MF), ve kterém se vládě navrhuje zavázat se ke snížení stavů státních zaměstnanců o 3 % ročně (a to až do roku 2010), by se neměl týkat pedagogických pracovníků, protože nejsou státními úředníky. V Programovém prohlášení vlády k reformě veřejných rozpočtů se v souvislosti se snížením počtu zaměstnanců uvádí: „Snížení bude uskutečněno především v centrálních orgánech státní správy.“ Obecní a krajské školy a školská zařízení nelze v žádném případě považovat za centrální orgány státní správy, kde se má úspora realizovat především. Pokud by se propouštění mělo zásadněji vztahovat i na učitele, jednalo by se o ohrožení kvality vzdělávání v České republice. Programové prohlášení Vlády ČR mj. uvádí: „Vláda zajistí rovnost podpory vzdělání, které je veřejnou službou, bez ohledu na druh školy nebo jejího zřizovatele. (…) Vláda bude podporovat další rozvoj základních škol v malých obcích a podpoří alternativní vzdělávací programy, včetně programů zaměřených na integraci handicapovaných, sociálně vyloučených a dětí se speciálními potřebami. Navýšíme prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum.“ Nejen tyto, ale i další cíle, které si vláda Mirka Topolánka pro oblast vzdělávání stanovila, by byly drastickým propouštěním učitelů ohroženy. „Jsem proto připravena ve vládě odmítnout výraznější zásahy do početního stavu učitelů a šetření na úkor vzdělávání, které je pro civilizovaný stát prioritou. Se záměrem snižovat počty úředníků a spolu s tím i byrokratickou zátěž souhlasím, ale opakuji, že učitelů se to nesmí týkat,“ říká Dana Kuchtová, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. „Jsem si naprosto jistá, že mám dostatek argumentů, z nichž je naprosto zřejmé, že masové propouštění učitelů nepřipadá v úvahu˝,“ dodává Dana Kuchtová.

Naše mateřská škola se se školním rokem rozloučila akademií pro naše nejbližší a přátele školy. Děti s chutí a radostí předvedly, co všechno se ve škole naučily, což bylo vidět na jejich úsměvech. Celou akademií je provázel Rumcajs a Mankou. A i přesto, že v nich poznaly své paní učitelky, nebyly k rozeznání od původních postaviček z večerníčku. Z tváří rodičů bylo znát, že jim dětský věk není tak vzdálený, a alespoň na chvíli zapomněli na své dospělácké strasti. Naši nejmenší cipísci nám připomněli večerníček čmelích medvídků Brumdy a Čmeldy. Pohádku Začarovaný les secvičili naši třeťáčci. Dům pro Rumcajse stavěli druháčci a bylo vidět, že cvičení s molitanovými kostkami je opravdu baví. A ti nejstarší se představili a zároveň se loučili s mateřskou školou dvěma vystoupeními: hudebně-literárním pásmem „Dobré jitro kytičky“, které bylo plné písní a básní spojených s pohybem, a tancem „Kominická“, s nímž také vystoupili na letošní Mateřince v Liberci. Na závěr jsme se rozloučili s našimi školáky. Děti dostaly jako památku na školu knížku s věnováním a šerpy „Školáček 2006“. Ve tvářích některých rodičů byl vidět smutek, to asi proto, že čas her a bezstarostného života končí jak jejich dětem, tak i jim. Hodně štěstí v nakročení do nové životní etapy.