Online archiv

V letošním červnu jsem se účastnila setkání ředitelek mateřských škol v Litomyšli. Chtěla bych moc poděkovat za nápad setkání ředitelek a vedoucích učitelek uskutečnit, za práci s přípravami akce i její vlastní průběh. Kromě utřídění poznatků, ujasnění si některých sporných věcí a výměny zkušeností s kolegyněmi, což bylo pro mě nejpřínosnější, jsem si uvědomila, že všechny oprávněně žehráme v první řadě na vysoký počet docházejících dětí do tříd mateřských škol, který nám znemožňuje pracovat podle našich záměrů, zejména v zařazování individuální práce s dětmi, pomoci potřebným dětem a dětem ze sociálně oslabeného prostředí; o integraci dětí s postižením nemluvě. Průměr docházejících dětí z počtu zapsaných 24-28 žáků stoupá nejen proto, že narůstá počet narozených dětí, ale také proto, že do školek docházejí děti rodičů, kteří umístit dítě v mateřské škole opravdu potřebují, a tudíž dítě dochází každý den. Vysoký počet dětí ve třídách mateřských škol na jednu pedagogickou pracovnici za situace, kdy není možné zaplatit asistenty učitelky, kteří běžně působí v zahraničních školkách, je podle mého názoru i jedna z příčin, proč velké procento absolventů požadovaného vzdělání do školek nenastoupí. Vysoký počet dětí bez možnosti individuální práce s nimi je podle mého názoru jednou z příčin výchovných problémů, s kterými se už v předškolním věku setkáváme. Bylo by naivní domnívat se, že se stavem v mateřských školách budou zabývat zákonodárci bez důrazného nátlaku. Asi bude třeba, aby se objevil opravdu velký problém, který poukáže na to, že je nutné snížit počet dětí na jednu učitelku. V tomto případě nic neřeší ani stávka pracovníků škol, která poukazuje zejména na nedostatek financí na mzdy. Přitom se právě ve školkách, kde se denně setkáváme s rodiči dětí, nabízí možnost, jak rodiče seznámit s problémy, které s sebou nese vysoký počet přítomných dětí na jednu učitelku. Troufám si říci, že rodiče jsou většinou vnímaví k podmínkám rozvoje svého dítěte a potřebu změn pochopí, a bude-li třeba, podpoří potřebu změn tím víc, že problém vysokého počtu žáků na učitele se netýká jen mateřských škol, ale pokračuje dál do škol základních. Trpce se musím pousmát nad připomínkou: „Ale paní ředitelko, vy přece nemusíte přijmout 26 dětí na oddělení.“ Zcela oprávněné tvrzení. Kde ale najdu tvořivou a kreativní paní učitelku, která bude stejnou práci vykonávat za 90 % platu? (Krajské úřady a zřizovatelé často ředitelství škol „tlačí“ do navýšení počtu dětí nad vyhláškou doporučených 24; využívají tak možnosti výjimky, které jim tato vyhláška dává, a podmiňují tím úhradu plného normativu. Pozn. red.) Ale to už je zcela jiná kapitola problémů ve školkách. Odpovězte si prosím, kolegyně-ředitelky, na otázky. „Vědí rodiče vašich dětí o problému vysokého počtu dětí ve třídách ve všech souvislostech? Vědí o tom, že mnohdy nemůžete pracovat a dát dětem tolik, kolik byste si přály? Nebudou rodiče ve větších městech hledat alternativu mateřské školy, která nabídne dítěti více klidu, osobní pozornosti?“

Výtvarná soutěž

Pro mnohé děti byly právě skončené prázdniny něčím výjimečné. Plné těšení se na vstup do školky, na nové kamarády a paní učitelky. První nejisté krůčky, najít pytel se svojí značkou a rozkoukat se v neznámém prostředí. Každý školáček-nováček určitě ocení, když uvítání bude tak trochu slavnostní - například ve znamení pirátů…

Markéta Hrdoušková žije s rodinou v Mongolsku. Zajímalo mě, jak se v zemi, kterou znám jen ze zeměpisu, žije její rodině a jaký je v této středoasijské zemi život malých dětí.

I malé děti mohou trpět celoživotní poruchou, kterou vyvolala skutečnost, že jejich tělo neumí správně hospodařit s cukrem. I když je jejich život s cukrovkou určitě o něco těžší než ten, který vedou zdravé děti, není důvod, proč by si neměly hrát a chodit do školky tak jako ostatní.

Mít ve školce sourozence je výhodné pro děti i jejich rodiče. Mnozí z nich si ale přejí, aby byli ve stejné třídě. Je celodenní společný pobyt ve školce pro sourozence opravdu tak přínosný, nebo jím spíše potvrzujeme rodičovské alibi, že zejména pro zdárnou adaptaci mladšího potomka udělali „opravdu všechno“?