Online archiv

Prázdninové vzpomínky můžeme vyprávět, kreslit, malovat, popisovat ve slohovém cvičení, zahrát o nich divadlo nebo je zhudebnit. Pro rychlé a zábavné zpracování letních radostí si vyrobíme sešit a veselou tužku.

Druhé největší americké město, Los Angeles, se stalo domovem pro Lídu Vazquez. Malý, téměř tříletý Toník se pomalu učí mluvit třemi jazyky, a i když Lídě chybí leccos, na co byla zvyklá z Čech, pomalu si ve „městě andělů“ zvyká.

Zrakové vnímání se rozvíjí od chvíle, kdy se dítě narodí. Nejprve světlo a tma, později hrubé obrysy lidí a předmětů a pak detaily, výrazné rysy, to všechno jsou obrazy vnějšího světa, které se do našeho vědomí dostaly díky zraku.

Děvečky, vojáci, řezníci… Podobné postavy dobře známe z obrazů a ilustrací Mikoláše Alše. Jeho výjevy z českého venkova nejsou jen realistickým zobrazením skutečnosti, ale vždy v sobě mají ještě něco navíc. A jaký život žil Mikoláš Aleš?

Projevy, které se dají shrnout pod výraz stydlivost, můžeme poměrně často pozorovat v chování lidí různého věku. Podle výzkumů konaných na Harvardově univerzitě lze charakteristiky, později označované jako stydlivost, nalézt již u dětí dvouměsíčních.

Vendulka má na obličeji výrazné mateřské znaménko, Vašík velkou jizvu, Jitka červený ekzém. Nebudou se jim ostatní děti ve školce posmívat? Starosti rodičů jsou pochopitelné, jenže předškolní děti dokážou snadno přijmout jinakost jako běžnou součást života. Učitelka je tím, kdo jim může pomoci.

Pastelky, vodovky, tempery a spousta dalšího výtvarného materiálu tvoří milou a charakteristickou „kulisu“ dění ve většině školek a školních družin. Chodby a učebny zdobí dětské výtvory a obrázky, děti utíkají domů a mají prsty od barev. Přesto se může - vzácně - stát, že výtvarné činnosti připomínají jakousi manufakturu na pěkné obrázky.

Říká se, že ticho léčí. Možná je ticho taky nějakou podobou, formou hudby, kterou ve své práci používá muzikoterapeut Matěj Lipský. Povídali jsme si nejen o tom, proč člověk potřebuje v životě hudbu, ale i o hranicích mezi terapeutem a klientem a o tom, jak je vymezit a udržet.

Naše školní družina má pět oddělení a pracuje tu pět zkušených vychovatelek. Když jsme před časem dostaly pokyn zpracovat ŠVP, objevily se obavy, že to neumíme, nezvládneme, nevíme, jak na to. Prvotní problémy ustupovaly s tím, jak jsme začaly získávat nové poznatky. První kroky nás vedly k ŠVP mateřské školy při naší ZŠ, vodítkem nám byla školení a metodické příručky. A tady se objevovaly nové pojmy, které jsme dosud neznaly. Znamenalo to se jimi „prokousat“, poznat jejich význam a obsah. Museli jsme se zamyslet nad svými možnostmi a silnými i slabšími stránkami, přemýšlet o klíčových kompetencích i průřezových tématech. Pocity, že najednou máme dělat cosi nového a jiného, se měnily v poznání, že zase tak jiné to nebude. Jen odstranit nahodilost práce, sjednotit to, co k sobě patří, do určitých celků, najít provázanost s dalšími činnostmi a uvědomit si, co je cílem každé práce, k čemu chceme dospět, čemu děti naučit. Ani obavy, že nás někdo tlačí k pokračování vyučování, se nepotvrdily. Setkáváme se s názorem, že o odpočinku v družině nemáme mluvit, že to vypadá jako nicnedělání. Ale vždyť děti ho v době po vyučování tolik potřebují! Je jen na nás, jaký ten odpočinek je - my třeba cvičíme jógu nebo jen tak ležíme na koberci a povídáme si o tom, s čím děti přišly z vyučování, co by chtěly dělat, co je zajímá či trápí… Při tvorbě ŠVP jsme vycházely z požadavků na pedagogiku volného času, z námětů, které se nám v minulosti osvědčily, a poznatků své dlouholeté praxe. Stěžejní pro nás byla vzdělávací oblast „člověk a jeho svět“ a náš plán jsme nazvaly Cestičky za poznáním. Původně jsme vycházely z deseti měsíců školního roku, vzniklo deset témat, ale pak jsme měly potřebu ještě jedno přidat. Není nutné dodržovat pořadí, ale některá vycházejí z ročního období a tím se určuje doba použití, např. podzim, vánoční čas, zima. Jiná témata pojednávají o naší vlasti, planetě Zemi, místě, kde bydlíme, o zdraví, dopravní výchově či téma inspirované červnovým svátkem Dne dětí. Podle ŠVP pracujeme dva roky. Snažily jsme se ho sestavit tak, aby byl přínosem pro naši práci, nejen formální záležitostí. Strávily jsme nad ním spoustu času a nyní již víme, že to nebylo zbytečné, že se podle něho dobře pracuje nám i dětem. O činnosti naší družiny pravidelně informujeme také rodiče, neboť stručný obsah každého tematického okruhu vždy začátkem měsíce vyvěšujeme na nástěnce ŠD společně s dalšími akcemi, jako například návštěvy hvězdárny, kina, dopravního hřiště. Ve svém výsledku chceme dosáhnout zvýšení prestiže družiny v očích rodičů i veřejnosti.

V naší mateřské škole kromě jiných aktivit probíhá pravidelně „školička“. Většina předškoláků se na začátku školního roku nemůže dočkat, až začne do školičky chodit. Znají to totiž od svých spolužáků, kteří od září začali navštěvovat základní školu, a školičku tedy v mateřské škole zdárně s rodiči ukončili. Tato pravidelně probíhající aktivita je určena nejstarším dětem a jejich rodičům, zaměřuje se na rozvoj komunikačních dovedností dětí a schopnosti spolupráce. Hlavním cílem této činnosti je naučit se objektivně hodnotit dovednosti dítěte ve srovnání s vrstevníky a vést rodiče k tomu, aby porozuměli svému dítěti a naučili se je vnímat jako osobnost. Za cíle vzdělávání považujeme v rámci programu procvičování jemné motoriky, grafomotoriky, rytmizace, samostatné vyjadřování, cvičení zrakové, sluchové paměti a jazykové obratnosti. Správné uchopení psacího náčiní, aktivizace aktivní spolupráce obou mozkových hemisfér - důležité pro čtení a psaní. Dále se tento program snaží vést rodiče k účelné spolupráci a také je učí hrát si. Každé setkání má svůj předem připravený program. Učitelka předem nachystá s dětmi materiál a pomůcky, které budou potřebovat. Školička začíná společným pozdravem a krátkým rozhovorem v kruhu. Děti i rodiče se vždy naučí jednu lidovou písničku, která je doprovází celým setkáním. Rytmizaci písně zajistí děti společně s rodiči vytleskáním, hrou na tělo, nebo rytmické nástroje. Rytmus je zkrátka utvářen v prostoru. Poté dochází k uvolňovacím grafomotorickým cvikům nejdříve na tabuli a posléze u stolečků v rytmu oné lidové písně. Rodiče i děti pracují společně, rodič koriguje a upravuje činnost svého dítěte. Následují další činnosti a hry se slovy, rodič hodnotí činnost dítěte, čímž se učí vyjádřit podporu a nezbytný respekt. Na závěr si všichni zahrají hru, učitelka zhodnotí činnost dětí, ale především rodičů. Cílem této aktivity není naučit dítě znát více než jeho vrstevníci, nýbrž naučit je v deseti setkáních respektu k autoritě, práci v kolektivu a vztahu k systematické práci. Po patnácti letech existence tohoto programu můžeme zhodnotit výsledky činnosti. Ze zkušenosti jsme schopni říci, že děti, které prošly tímto programem, mají větší úspěšnost při zdárném startu na základní škole.

Chci se s vámi podělit o zkušenost, kterou v naší mateřské škole máme se spoluprací s Klubem čilých babiček. Název tohoto občanského sdružení, které se jako neofi ciální skupina přátel dětí a mateřské školy formovalo od roku 1995, plně vystihuje složení skupiny. Babičky žáčků zapsaných do naší mateřské školy se původně začaly scházet proto, aby pomohly s organizací některých akcí pro děti, když byly maminky dětí příliš zaneprázdněné. Besedy v prostředí mateřské školky se jim natolik zalíbily, že na ně docházely, i když jejich vnouče už dávno začalo chodit do základní školy a postupně se přidávaly babičky další. Dnes kolektiv čítá na cca dvacet členek. Schází se v období od září do května v budově školky jednou za měsíc po provozní době zařízení a plánují svou činnost. To, že se společně s učitelkou mateřské školy schází právě zde, je přínosné pro mateřskou školu z několika důvodů. Ženy se zajímají blíže o problematiku předškolního školství, seznámí se důvěrně s prostředím, kam docházejí jejich vnoučata, a to s sebou nese lepší spolupráci s rodinou. My můžeme podle potřeb využít organizační pomoci členek klubu podle potřeby. Ženy pomáhají při organizaci dětského dne, karnevalového soutěžení. Každý rok některé z nich přichází před Vánoci do školky s různými těsty a společně s dětmi vytvářejí vánoční cukroví. V loňském roce nacvičily babičky pásmo vánočních koled a to zazpívaly dětem a jejich rodičům při vánočním setkání. Babičky se schází i mimo mateřskou školu a také při vyjížďkách na kole, pěších túrách a výletech. Společně organizují společenské večery pro veřejnost a letos poprvé také setkání turistů na místním poutním místě u rozhledny na Křížové hoře. Za téměř patnáct let spolupráce jsem se setkala pouze s jediným názorem, který tuto aktivitu při mateřské škole zpochybnil a odsoudil, což ale zároveň potvrzuje správnost této cesty spolupráce s veřejností.