Online archiv

Vydání: 1/2012

Semináře a kurzy v portálu jaro 2012

1/2012
ÚNOR Vrby se nám zelenají 21. 2. 2012 8.30 – 14 hod. 22. 2. 2012 8.30 – 14 hod. (Pavel Jurkovič, Eva Hurdová)

Každý je na něco chytrý

Mgr. Marie Těthalová, 1/2012
Thomas Armstrong Praha, Portál 2011

Jak zvířátka uzdravila smutný dům

1/2012
Smutný, starý dům, který už nezářil novotou, ale pořád byl plný lidí. Lidi ve smutném domě se ale moc neznali, neusmívali se a ani se nepozdravili. Kdo jim a jejich smutnému domu pomůže? Zvířátka a samozřejmě taky děti. Milou knížku, která dětem přiblíží důležitost mezilidských vztahů a jejich rozvíjení, napsala Viola Fischerová, ilustrovala Monika Novotná a vydal Meander.

Čeština jako cizí jazyk pro začínající školáky

Jana Pokorná, 1/2012
Naděžda Gjurová Praha, Portál 2011

LEGISLATIVA

1/2012
PRODLOUŽENÍ PRACOVNÍ SMLOUVY

Jak přezimují zvířátka?

Eva Gardošová, 1/2012
Troufalost, s jakou se vás ptám na věci tak jasné, jako že ve dne svítí slunce a v noci měsíc, nebývá ale vždy takovou jistotou, snad právě proto, že přece takovéhle znalosti má každý z nás. Možná že stojí za to si připomenout starou známou Sokratovu pravdu: „Vím, že nic nevím.“ V lednu jsme se s dětmi z MŠ Hastrmánek zúčastnili akce nazvané Jak přezimují zvířátka, kterou v botanické zahradě VOŠ a SZeŠ v Táboře pořádalo pro děti centrum ekologické výchovy Ochrany fauny ČR. Těšili jsme se na netradiční dopoledne, které jak se ukázalo, bylo úžasnou pokladnicí nových poznatků o tak důvěrně známých zvířátkách. Sama jsem byla přesvědčená o tom, že informace získané v MŠ při řízených činnostech, pobytu venku nebo formou spontánních aktivit obsahují většinu poznatků odpovídajících znalostem předškoláků. Ó, jak jsem se pletla. Pro děti bylo v botanické zahradě připraveno několik stanovišť, na nichž se učili zábavnou formou, která zvířátka odlétají v zimě za teplem, která v zimě spí, která je potřeba dokrmovat nebo si shánějí potravu sama. Na prvním stanovišti děti sbíraly na chodníčku mezi bylinkami schovanými pod sněhem myši a červíky pro sovu, další zastávka při putování botanickou zahradou nás čekala u sysla. Po poutavém vyprávění o syslích starostech se zimními zásobami potravin jsme se také dozvěděli, že i některé děti, stejně jako tohle malé zvířátko syslí do tvářiček jídlo jako do spíže. No, nechtějte po mně vědět, kdo z dětí to byl, nutno ale podotknout, že ten den u oběda si už na sysla nehrál. Moc se nám líbilo vybírat do krmítka pro ptáčky potravu, kterou mají rádi a která není škodlivá. A tak jsme se nasmáli, když se dětem objevila v dlaních třeba paštika, čokoláda nebo lízátko. Ty správné potraviny sypali malí ornitologové do krmítka, ostatní vraceli zpět. Protože počasí bylo přece jen chladné, prohnal nás na další zastávce zahradou medvěd probuzený ze zimního spánku. A kteří ptáci odlétají do teplých krajin? Tak snadná otázka snad nezaskočí ani předškoláky. Mám radost, protože děti odpovídaly rychle a správně. Pro upevnění znalostí vytvářejí kluci letku čápů a pod vedením nejsilnějšího jedince odlétají do teplých krajin. Zapomněla jsem podotknout, že jeden ptačí cestovatel odlétal s elektronickým batůžkem, několik ostatních ochránci přírody okroužkovali. No a jak cestuje náš okřídlený turista? My už to víme. Má v těle jakýsi kompas a tak je pod vlivem zemského magnetismu a může rozeznávat i světové strany. Může se také pochlubit výbornou zrakovou pamětí. V mateřské škole mě překvapil jeden „čáp“ z naší klučičí letky: „Paní učitelko, já budu jako čáp. Až jednou, jak říká maminka, vyletím z hnízda, tak se budu vracet, stejně jako oni.“ Maminka bude určitě moc ráda. A co vy na to? Škoda že Sokrates už nám to neřekne.

Jak se zlá ježibaba proměnila v hodnou perníkářku

Jana Vybíralová, 1/2012
Děti se těšily na karneval a my dospělí jsme napjatě očekávali, co řeknou na divadlo na motivy pohádky O perníkové chaloupce, ale s trošku pozměněným dějem. Nejprve se děti představily ve svých krásných kostýmech ostatním a již to mohlo začít… Už vede tatínek své děti do lesa, aby mohl naštípat dříví na topení, ale co to? Kde je les? Jeníčkovi ani Mařence se to nějak nezdá, a tak poprosí děti o pomoc. A už naši malí pomocníčci malují barvami větve na připravené kmeny statných smrků. Slyšíte? To ťuká tatínek sekyrou do dřeva. „Děti, poradíte nám, kolikrát zaťal sekyrou do stromu?“ A už všichni počítáme, ťuknul přesně desetkrát. „No jo, ale co to? Slyšíte to také?“ To Jeníčkovi a Mařence tak moc kručí v žaludku. „Ale co budou jíst?“ A opět radí naše pozorné děti. Les je přece plný jahod, borůvek a malin. A i teď jsou děti přizvány, aby pomohly Jeníčkovi a Mařence s úkolem. Třídí barevná kolečka do správných mističek podle začátečních písmen lesních plodů. Už je hotovo a samou radostí dětem jako poděkování zazpívají Jeníček s Mařenkou písničku. Mařenka je už ale moc unavená z toho celodenního trmácení a ptá se Jeníčka, kde budou spát? Vždyť až se setmí, bude mít strach. Mařenka tedy Jeníčkovi navrhne, aby vylezl na strom a rozhlédl se kolem. Jenže ouha, Jeníček se bojí vylézt na strom. A opět nám pomáhají šikovné děti. Vylézají postupně na žebřiny a dívají se na nahoře připevněný obrázek, co na něm je. Každý tam ale vidí něco jiného, protože obrázky se mění. Tak a teď už víme, že někde v dáli stojí pěkná chaloupka, ale kudy se vydat? A opět nastupují děti, aby rozluštily labyrint a zjistily, kterou cestou se dostanou k perníkové chaloupce. Jeníček s Mařenkou se vydávají po cestičce, kterou jim poradily děti. A už stojí před perníkovou chaloupkou! Mařenka má hlad, a tak si uloupne kousek perníčku a dává ochutnat i Jeníčkovi. A už slyšíme to známé: „Kdo mi to tu loupe perníček?“ „To nic, to jen větříček.“ Ale tomu ježibaba nevěří a jde se podívat před chaloupku. To ji tedy děti rozzlobily, že si pochutnávají na její chaloupce! Odvede si je dovnitř a těší se, jak si děti vykrmí. „Ach né, co s nimi jen bude?“ Věřte nevěřte, zase pomáhají naše děti. Plní úkoly, které si pro ně ježibaba vymyslela a slíbila, že pokud je dokážou splnit, pustí Jeníčka a Mařenku opět na svobodu. Děti třídí těstoviny (ježibaba má hrozný nepořádek v kuchyni), zpívají písničky, které obsahují v textu určité slovo, a vymetají pavouky z příbytku ježibaby. Dětem se podaří úkoly splnit, a tak musí ježibaba dostát svému slovu a pustit děti z vězení na svobodu. Všichni se radují, ale naše ježibaba je moc smutná. Zase bude ve své chaloupce sama. To naše děti mrzí, a tak vymýšlejí, jak jí pomoci. A dostávají překvapivý nápad. Co kdyby ježibaba pekla perníčky všem dětem a prodávala je ve své chaloupce? S tím nelze nesouhlasit. Ježibaba je spokojená. Má svou pekárnu a stálé zákazníky, na které je moc milá. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale ne však našeho karnevalu. Začíná diskotéka s výborným občerstvením pro všechny. Tak skvělou zábavu a dobrou chuť.

Školkový masopustní rej

Bc. Ivana Moudrá, 1/2012
Od prvních únorových dní byl ústředním tématem školkového dění blížící se masopust. Paní učitelky seznamovaly děti s tradicemi, které se vážou k tomuto staročeskému obyčeji. Masopust prostupoval všemi výchovnými i pracovními činnostmi ve třídách naší MŠ. Vyvrcholil ve čtvrtek 10. února 2011, kdy do školky přicházely samé podivné postavičky – babky, šašci, medvědi a dědci. Každá třída si zvolila jednu společnou masku. S výrobou masky rodiče doma svým dětem pomohli. V den „D“ se Motýlci proměnili v šašky, Berušky v dědky, Koťátka v babky a Zajíčci v medvědy. Ráno se každá třída bavila po svém. Děti zpívaly, tančily, muzicírovaly a soutěžily. Po svačině se babky, dědci, medvědi a šašci sešli ke společnému masopustnímu dovádění ve třídě Koťátek. Společně si za doprovodu harmoniky, kytary a originálního vozembouchu zazpívali známé lidové písničky. Překvapením pro všechny byl příchod ženicha a nevěsty, s nimiž si děti společně zařádily. Po celý den děti pojídaly masopustní dobroty, které nachystaly naše paní kuchařky. Děkujeme také rodičům, kteří napekli a nanosili do školky masopustní pochoutky. Teprve těsně před obědem děti nerady odkládaly své krásné masky. Za pohodový průběh, úžasnou atmosféru a skvělou organizaci letošního masopustu v Mateřské škole Pražská v Doksech děkuji všem učitelkám i ostatním zaměstnankyním.

Pomáháme v zimě zvířátkům

Alena Vojtová, 1/2012
Děti z naší mateřské školy chodí velmi rády na procházky do přírody. Aby ne, vždyť z naší školky nacházející se mezi malebnými kopečky vsetínských vrchů je to do přírody a do lesa jen malinkatý kousíček. Na našich procházkách a výletech pozorujeme všelijaká zvířátka. Radost nám dělají ptáčkové, kteří nám zpívají krásné písničky, pejskové, vrtící svými ocásky a štěkající na pozdrav, kočičky, krčící se na římsách oken a střechách stavení, vrnící na důkaz přátelství. V létě i na podzim je zvířátkům dobře. Ale co se děje v zimě? Nemají v zimě zvířátka v lese hlad? Při jednom společném povídání jsme si zahráli pohádku o stromečku, zlém mrazíku a sněhové královně. Děti si uvědomily nebezpečí mrazu a sněhu a dostaly o zvířátka strach. I napadlo je, že jim pomohou. Celý týden nosily suchý chléb, rohlíky, mrkvičku, jablíčka i seno. Když už bylo jídla dost na celou hostinu, bylo na čase opět se společně vydat do blízkého lesíka, tam dobrůtkami ozdobit strom a zvířátkům popřát dobrou chuť. Věříme, že zvířátkům chutnalo, a že načerpala z pamlsků energii důležitou k přežití tuhé a dlouhé zimy. Už se těšíme na další vycházku do lesa, až zvířátkům opět něco přineseme. V naší mateřské škole učíme děti přírodu nejen chránit, ale snažíme se o to, aby správně vnímaly důležitost této ochrany. Příroda totiž člověku nepatří, člověk je pouze její součástí a měl by se k ní i takto chovat.

Fanfr fanfr fanfrnoch

1/2012

O smutných pastelkách

Markéta Vítková, 1/2012

Integrace nevidomého dítěte v mateřské škole

Mgr. Marie Těthalová, 1/2012
Říká se, že kdo nechce, hledá důvody, a kdo chce, hledá způsoby. U integrace dětí se závažným handicapem to platí naprosto jednoznačně. Ochota pomoci by nestačila, je potřeba notná dávka pedagogické tvořivosti a velké nasazení. Ale stojí to za to.