Online archiv

Na rodičovských internetových diskusích najdeme příspěvky, v nichž si maminky stěžují, že učitelka, která pečuje ve školce o jejich dítě, není dost vlídná. Občas to dokonce vypadá, že se navzájem „trumfují“, která má děsivější zkušenosti se zlou učitelkou.

Někdy můžeme nabýt dojmu, že výchova dítěte je natolik vážná a závažná záležitost, že nemůžeme vychovávat s úsměvem, že se při ní nesluší žertovat, dělat si legraci, že nemůžeme být na dítě stále vlídní, laskaví, vstřícní.

Prožitkové učení je v současné době v předškolním vzdělávání běžně užívaný termín. Chápeme však správně podstatu a význam pojmu „prožitek“ pro dětské učení a všestranný rozvoj osobnosti dítěte?

Konstatuje to dětský psycholog Václav Mertin. Učitelům, kteří se setkají s novou, údajně zázračnou metodou, radí, aby byli obezřetní a při své práci se opírali především o vědecké poznatky.

Možná si někteří čtenáři vzpomenou na článek, který před lety vyšel v tomto časopise. Psala jsem v něm o dvou holčičkách, které současně navštěvovaly jednu ze tříd naší mateřské školy. Byla to Eliška s diagnózou syndrom Prader Willi, který obnáší tělesné a mentální postižení, a Adélka, které chyběla dolní končetina (tedy tělesné postižení). Ve třídě jsme tedy měli 25 dětí, z toho dvě na integraci. Asistentka k nám docházela pouze v čase 9–12 hodin. Práce s těmito dětmi nás i děti ve školce neuvěřitelně obohatila. Děti se dokázaly o holčičky postarat, pomoci jim, a my jsme se naučili, jak s těmito dětmi pracovat… V paměti mi utkvěla například situace, kdy se Adélce uvolnila protéza, a Lukášek pro mě přiběhl se slovy: „Honem, paní učitelko, Adélce upadla noha.“ Až mi bylo úzko. Adélka nás v začátcích učila, jak protézu navlékat a pořádně ji upevnit, aby držela, jak má, a plnila svoji funkci S Eliškou jsme denně individuálně trénovali jemnou i hrubou motoriku, aby se mohla bezpečně pohybovat a částečně vykonávat sebeobslužné činnosti. Její příběh byl i v televizi – diagnóza nebyla v té době ještě veřejnosti až tak známá. Nyní Eliška navštěvuje ZŠ Integra a je částečně samostatná. Když se potkáme, vždycky si ráda popovídá a nezapomene pozdravovat zaměstnance školky. Dodnes sledujeme Eliščino a Adélčino další začleňování do běžného života a jsme šťastné za každý jejich úspěch. Ráda bych se s vámi podělila především o Adélčin příběh. Adélka je velká bojovnice, nechce žádné výhody, snaží se žít, jako by byla zdravá. V roce 2008 nastoupila do plaveckého oddílu pro handicapované plavce ve Zlíně, kam ji maminka dvakrát týdně vozila na trénink. Od roku 2009 se začala účastnit závodů, získala několik diplomů a ocenění. V roce 2010 na mistrovství České republiky vyhrála 1. místo a titul mistr České republiky v kategorii nejmladších žáků, což byl Adélčin největší úspěch. V současné době se věnuje plavání jen rekreačně, cíleně se zaměřila na počítačovou grafi ku a malování. Baví ji to, chtěla by se tomu věnovat profesně. I proto ji maminka vozí do Vsetína do LŠU. K dalším koníčkům patří bruslení a do budoucna chce Adélka zkusit i jízdu na lyžích. To ještě není všechno – Adélka v letošním roce společně se spolužáky absolvovala i taneční. I tam se na ni přišla Eliška podívat a podpořit ji. Mám z holek obrovskou radost a dodávají mi sílu a elán, když už si myslím, že to dál nejde… Upřímně přeji jejich rodičům hodně sil a trpělivosti především v boji s administrativou, a děvčatům zdraví, štěstí a radost z každého prožitého dne.

Je úterý večer a třída mateřské školy v Dobevi se plní rodiči a dětmi se spacáky a s knížkou v ruce. Rodiče dokonce přinášejí něco dobrého na zub. Někteří rodiče a děti mají v očích očekávání. Proč by ne, vždyť je to poprvé, kdy budou spát přes noc ve školce. Jiní už akci znají z předchozích ročníků. V půl osmé jsou připravené pelíšky a začíná se číst. Rozestláno má i paní ředitelka a paní učitelka. První rodiče otevírají knížku, předčítají dětem stránky plné pohádkových postav a dobrodružství. Rodiče se ve čtení střídají a děti napjatě poslouchají. V devět hodin se však stane něco neočekávaného – ztratila se paní učitelka. Děti musejí prokázat svou odvahu a vydat se jí zachránit. Trasa osvícená svíčkami na zahradě MŠ není obtížná, jen kdyby nebušilo srdíčko. Po chvilce byla paní učitelka vysvobozena od čarodějnice a všechny děti prokázaly na stezce odvahy, že jsou statečné. Po návratu do pelíšků rodiče ještě chvíli četli. Ale po únavné a vzrušující procházce noční zahradou usínají první děti… Jednotřídní mateřská škola v Dobevi (28 dětí, 3–6 let) je první, která se na Písecku zapojila do projektu CELÉ ČESKO ČTE DĚTEM. Organizace založená v roce 2006 Evou Katrušákovou je zaměřena na podporu četby dětem, více na: http://www.celeceskoctedetem.cz. Paní ředitelka Ivana Černá a paní učitelka Mgr. Veronika Klepsová se rozhodly uspořádat v rámci tohoto projektu akci „Spinkání ve školce s pohádkami“. Akce se konala již počtvrté a zájem rodičů a dětí je poměrně velký. Do akce se zapojily i děti, které již chodí na 1. stupeň ZŠ, protože možnosti vrátit se na chvilku do školky neodolaly. V této mateřské škole se během roku koná spousta zajímavých akcí, jako jsou Broučkiády, zahradní párty – loučení se školáky, vánoční besídka s posezením, maškarní, dětské dny a jiné. Také „Spinkání ve školce s pohádkami“ se stalo další hezkou tradicí.

Jan Mühlfeit je šéfem evropského Microsoftu a také členem Evropské komise pro modernizaci vzdělávání. Dění na tuzemské i zahraniční vzdělávací scéně proto pečlivě sleduje.

Pozvěte si „vyslance ze sousední země“